Po zrušení zemského zřízení v Československu v roce 1949 se na Moravě a ve Slezsku začaly objevovat snahy o jeho návrat, o obnovení země Moravské, případně Moravskoslezské. Tyto snahy byly prosazovány moravskými hnutími. Širší relevance se těmto snahám podařilo dosáhnout jen v období tzv. Pražského jara v roce 1968 a krátce po pádu komunistického režimu v roce 1989.

Historický kontext

V roce 1040 byla knížeti Břetislavovi potvrzena vláda nad Čechy i Moravou Svatou říší římskou. Od té doby měla Morava i Čechy společného vládce, ale oba celky byly nadále odděleny a udržovaly si jistou formu autonomie.HOSKOVEC, M. Státoprávní představy moravských hnutí Encyklopedie českých právních dějin. 16. svazek: Správa veřejná-Suché. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019, s. 494.¹⁾ Zemské dělení na Čechy, Moravu a Slezsko se drželo až do období první Československé republiky, kdy v roce 1920 mělo být zemské zřízení zrušeno a nahrazeno zřízením župním. Proti župnímu zákonu se postavila velká většina moravských politiků, ale i obyvatel a místních novin. Na župy nakonec bylo v rámci Československa rozděleno pouze Slovensko. Právě v jednotném odmítnutí zrušení zemského zřízení lze hledat počátky moravského hnutí. V roce 1928 pak byla v rámci Československa Morava sloučena se Slezskem a vznikla tak země Moravskoslezská.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024., s. 67-68.²⁾

K moravské identitě se hlásily i některé kolaborantské fašistické skupiny v období Protektorátu Čechy a Morava (1939—1945).PASÁK, T. Český fašismus 1922—1945 a kolaborace 1939—1945. Praha: Práh, 1999., s. 285.³⁾ Tyto skupiny byly přímo podporovány nacisty za účelem podlomení české národní jednoty, nicméně jejich podpora ze strany nacistů byla omezena již kolem roku 1941, čímž významně klesl i jejich význam. Těmito skupinami byla Moravská nacionální sociální strana a Národopisná Morava. Druhá zmíněná skupina působila na moravském Slovácku a jejím cílem bylo spojit Slovácko s tehdy samostatným Slovenským štátem. Tento návrh byl podporován i ze slovenské strany, nicméně nacistické Německo ho zásadně odmítlo a k jeho realizaci tak nikdy nedošlo. Národopisná Morava byla ovšem v prvních letech Protektorátu na Slovácku velmi významná, na její popud bylo například ve školách vyučováno ve slováckém nářečí namísto češtiny.PASÁK, T. Český fašismus 1922—1945 a kolaborace 1939—1945. Praha: Práh, 1999., s. 287-288.⁴⁾

Po konci nacistické okupace bylo znovu obnoveno prvorepublikové zemské zřízení, jednotlivé země měly i své národní výbory. Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 byl přijat zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení, který k 1. lednu 1949 zrušil země a nahradil je devatenácti kraji, přičemž hranice krajů v českých zemích vůbec nerespektovaly zemskou česko-moravskou hranici.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024., s. 120.⁵⁾ V tomto rozhodnutí byl položen základ pro moravské hnutí, jehož cílem bylo opět Moravě vrátit autonomii. V roce 1960 pak byly zákonem č. 36/1960 Sb. o územním členění státu kraje z roku 1948 zrušeny a nahrazeny kraji většími, kterých bylo deset.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024., s. 122.⁶⁾ Ani tyto kraje nerespektovaly česko-moravskou zemskou hranici.

Státoprávní představy moravských hnutí v roce 1968

Moravská otázka byla znovu otevřena v roce 1968, v době značného společenského uvolnění v komunistickém Československu (tzv. pražské jaro), kdy se začalo jednat o možnosti federace, prosazované slovenskými komunisty. Cílem této federalizace mělo být rozdělení Československa na dva autonomní celky, Českou republiku a Slovenskou republiku. V souvislosti debat o federalizaci se začaly objevovat i návrhy na tzv. trojfederaci, v rámci které by autonomii získala i Morava (potažmo země Moravskoslezská). Tento návrh podporovali mnozí členové jihomoravského krajského Národního výboru, krom toho vznikla i Společnost pro Moravu a Slezsko pod vedením Theodora Martince a Boleslava Bárty.HOSKOVEC, M. Státoprávní představy moravských hnutí Encyklopedie českých právních dějin. 16. svazek: Správa veřejná-Suché. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019, s. 497.⁷⁾ Krajský národní výbor ve spolupráci se Společností pro Moravu a Slezsko vydal dokument, ve kterém přináší návrh na rovnoprávné postavení Moravy a Slezska. Na tomto návrhu spolupracoval i Vladimír Kubeš, významný právník a právní teoretik, který autonomii Moravy a Slezska prosazoval již v roce 1947, kdy byl členem komise vypracovávající návrh nové československé ústavy.KUBEŠ, V. Dějiny myšlení o státu a právu ve 20. století se zřetelem k Moravě a zvláště k Brnu, díl druhý. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 1995, s. 307.⁸⁾ Dokument poukazoval na historickou, kulturní, ekonomickou i geografickou svébytnost Moravy a navrhoval rozčlenění Československa na tři republiky: Čechy, Moravskoslezsko a Slovensko. Navrhoval rozčlenit státní moc na federální a republikovou, přičemž federální úroveň by se starala o státní hranice, zahraniční politiku, obranu, ústavněprávní záležitosti a měnu. Záležitosti ekonomické, bezpečnostní, a ve věcech dopravy a spravedlnosti by byly ve společné kompetenci republik a federální moci. Vše ostatní by bylo pouze v kompetenci republik. Dokument také navrhoval, aby republiky měly vlastní systém soudů, nad kterým by byl Nejvyšší a Ústavní soud na federální úrovni. Měl být také zřízení Úřad na federální dozor, který měl kontrolovat, zda se republiky řídí federálními zákony. Touto federalizací nemělo být nijak narušeno socialistické zřízení státu.Trojdílné uspořádání státu — Návrh na rovnoprávné postavení Moravy a Slezska, Index — rozpravy o soudobé kultuře a životním slohu, KKS Brno, zvláštní vydání srpen 1968.⁹⁾

Tento návrh nebyl přijat, nicméně k federalizaci nakonec v roce 1969 skutečně došlo, ovšem pouze tak, že vznikla Česká (socialistická) a Slovenská (socialistická) republika.VOJÁČEK, L., TAUCHEN, J., KOLUMBER, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024., s. 117.¹⁰⁾ Jakékoliv snahy o zavedení zemského zřízení poté na dvacet let ustaly, vzhledem k období tzv. normalizace po invazi vojsk Varšavské dohody v srpnu 1968.

Státoprávní představy moravských hnutí po roce 1989

Bezprostředně po pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989 začalo sílit moravské hnutí a objevily se i nové moravistické skupiny (Moravské občanské hnutí) i politické strany, především pak Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), které po volbách v roce 1990 získalo 9 křesel ze 150 ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění.HOSKOVEC, M. Státoprávní představy moravských hnutí Encyklopedie českých právních dějin. 16. svazek: Správa veřejná-Suché. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019, s. 499.¹¹⁾ V červenci 1990 bylo v České národní radě přijato usnesení, které konstatovalo, že zrušení zemského zřízení poškodilo jak zemi Českou, tak zemi Moravskoslezskou.Usnesení č. 15 České národní rady z 2. schůze 2. a 3. července 1990.¹²⁾ Pokračovalo tím, že plná rehabilitace zemského zřízení na základě samosprávného principu bude definitivně řešena novou Ústavou České republiky. Krátce na to bylo přijato usnesení č. 293/1990 Sb., které zpětně schválilo zákonné opatření České národní rady o zrušení krajů. Kraje z roku 1960 tak byly k 1. lednu 1991 zrušeny.Usnesení České národní rady č. o4/c46/1990 Sb. o schválení zákonného opatření předsednictva České národní rady, kterým se mění zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.¹³⁾ To otevřelo možnou cestu návratu k zemskému zřízení.

Návrh o zemském zřízení podal jeden z poslanců HSD-SMS již v srpnu 1990. Tento návrh na rozdíl od návrhu z roku 1968 již nepočítal se vznikem trojfederace. Namísto toho bylo jeho cílem v rámci České republiky, tedy jedné z republik československé federace, vytvořit tři celky spravované orgány zemské samosprávy a zemské státní správy. Těmito celky měla být země Česká, země Moravskoslezská a hlavní město Praha. Každá ze zemí měla mít svůj zemský sněm a svou zemskou vládu. Zemský sněm měl mít dvě komory: přímo volenou komoru poslanců a komoru delegátů obcí, jejíž členové měli být jmenováni obecními zastupitelstvy. Zemský sněm měl mít pravomoc vydávat zákony v určitých oblastech, jejichž seznam byl uveden v taxativním výčtu v návrhu zákona (šlo například o zdravotnictví, školství, kulturu nebo průmysl). Zemská vláda měla být odpovědná zemskému sněmu a její ministři neměli mít ministerstva. V mezích zákonů sněmu měla smět vydávat nařízení. Jednotlivé země měly krom toho mít také své správní úřady i daňový systém. Soudnictví mělo nicméně být nadále společné pro celou Českou republiku.Návrh zákona o zemském zřízení, Informační Bulletin HSD—SMS, č. 6, 1990.¹⁴⁾ Tento návrh nebyl přijat.

I po nepřijetí návrhu z roku 1990 byla myšlenka obnovení země Moravské (potažmo Moravskoslezské) živá. V listopadu byl předložen návrh zákonného opatření Předsednictva ČNR o vyhlášení referenda o zemském zřízení v Jihomoravském a Severomoravském kraji, ani ten ale nebyl přijat. V dubnu 1991 přijala strana lidová, sociálnědemokratická, HDS-SMS a několik menších stran rezoluci, vyzývající k zavedení zemského zřízení.HOSKOVEC, M. Státoprávní představy moravských hnutí Encyklopedie českých právních dějin. 16. svazek: Správa veřejná-Suché. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019, s. 499-500.¹⁵⁾

V únoru 1992 byl skupinou poslanců podán další návrh zákona o zemské samosprávě České republiky. Tento návrh vycházel z návrhu z roku 1990, přinášel ovšem dílčí změny. Pracoval se dvěma variantami rozdělní zemí, jedna varianta počítala se zemí Českou, zemí Moravskoslezskou a s hlavním městem Prahou (stejně jako v návrhu z roku 1990), druhá počítala pouze se zemí Českou a zemí Moravskoslezskou. Na rozdíl od návrhu z roku 1990 tento návrh počítal s jednokomorovými přímo volenými zemskými sněmy. Ani tento návrh neuspěl, nebyl ve sněmovně ani projednáván v plénu.HOSKOVEC, M. Státoprávní představy moravských hnutí Encyklopedie českých právních dějin. 16. svazek: Správa veřejná-Suché. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019, s. 499-500.¹⁶⁾

Po rozpadu Československa význam moravských hnutí upadl. V roce 1994 nicméně skupina poslanců podala návrh ústavního zákona o Vyšších územně samosprávných celcích, který měl Českou republiku rozdělit na sedm krajů a hlavní město Prahu, přičemž tyto kraje měly respektovat česko-moravskou státní hranici. Tyto kraje, v jejichž čele mělo stát zastupitelstvo, měly na rozdíl od dříve navrhovaných zemí velmi omezené pravomoci.Návrh poslance F. Kačenky a 64 dalších na vydání ústavního zákona o územní samosprávě a státní správě v České republice, sněmovní tisk 836, 1994.¹⁷⁾ Tento kompromisní návrh nebyl přijat, nicméně ústavní zákon 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků z roku 1997, který zavedl kraje v současné podobě, pravomoci krajů nastavuje v podstatě stejně jako návrh ústavního zákona z roku 1993, ale hranice krajů česko-moravskou zemskou hranici nedodržují.