Spolek je v českém právním řádu definován jako korporace soukromého práva, kterou zakládají minimálně tři osoby (tzv. zakladatelé) vedené společným zájmem. Právní úprava spolkového práva je uvedena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), a to konkrétně v paragrafech § 214 až § 302. Spolky jsou právnickou osobou dle § 20 odst.1 NOZ a korporacemi dle § 210 odst. 1 NOZ soukromého právaPETROV, Jan, Michal VÝTISK, Vladimír BERAN a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.¹⁾. Základem spolkového práva je ústavně zaručené právo svobodně se sdružovat, které je obsaženo v čl. 20 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS).Čl. 20 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.²⁾

Spolek lze charakterizovat následujícími znaky:

Právní osobnost: Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 NOZ). Spolek je samostatnou entitou, což znamená, že nese v právních vztazích odpovědnost zcela odděleně od svých členů. Tato majetková samostatnost je klíčovým projevem jeho právní osobnosti. V praxi to přináší zásadní důsledek v podobě neručení členů za spolkové dluhy (§ 215 odst. 2 NOZ).

Personální základ: Zákon vyžaduje, aby k založení spolku bylo potřeba tří osob, které spojuje společný zájem. Tato podmínka je přítomná nejenom u vzniku, ale rovněž po celou existenci spolku. Zatímco u jiných forem právnických osob může být hlavním důvodem výdělečná činnost, u spolku jde primárně o dosažení, uspokojení anebo popularizování daného zájmu/myšlenky. Právě tato vnitřní struktura zaručuje, že spolek bude vždy projevem vůle více subjektů, a nikoliv pouze individuálních zájmů jednotlivce.

Ustavení vícestranným právním jednáním osob majících společný zájem: Ke vzniku spolku je potřeba jeho založení. Dle § 218 NOZ zakladatelé založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov. Stanovy obsahuji alespoň:

1. Název a sídlo spolku,
2. Účel spolku,
3. Práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat,
4. Určení statutárního orgánu.

Nezbytnou součástí názvu spolku musí být označení „spolek“, „zapsaný spolek“ anebo zkratka „z. s.“ (§ 216 NOZ). Účel spolku je důvod nutnosti jeho založení. V souladu s čl. 27 LZPS je každému zaručeno právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 872.³⁾ Určení statutárního orgánu je klíčové pro právní jistotu třetích osob.

Nutné je ale rozlišovat mezi založením a vznikem spolku. Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku (§ 226 NOZ). Vztah mezi spolkem a státem je tedy založen na tzv. rejstříkovém principu, což znamená, že v momentě, co je spolek zapsán do veřejného rejstříku, nabývá plné právní osobnosti vůči třetím osobám.

Dobrovolnost a oddělenost od státu: Podle § 215 odst. 1 NOZ je členství ve spolku založené na principu absolutní dobrovolnosti. Nikdo nesmí být k účasti ve spolku nucen a každému členovi musí být umožněné ze spolku kdykoliv svobodně vystoupit. V případě, že by spolek nutil třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře, nebo by jim bránil ze spolku vystoupit, soud zruší spolek a nařídí jeho likvidaci (§ 268 NOZ). KNOBLOCHOVÁ. Vladimíra , Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 215. DU.cz, 2016.⁴⁾

Nevýdělečnost účelu: Hlavní činností spolku je naplňování účelu, k jakému byl založen (§ 217 odst. 1 NOZ). Kromě toho ale spolek může podnikat, ale pouze jako vedlejší hospodářskou činnost (§ 217 odst. 2 NOZ). Podmínkou podnikatelské činnosti je, že slouží hlavně k podpoře činnosti hlavní. Zisk z vedlejší činnosti slouží výhradně k úhradě nákladů na vlastní správu a pro spolkovou činnost (§ 217 odst. 3 NOZ).

Vnitřní spolková autonomie (organizace, členství atd.): Obecně se orgánem právnické osoby rozumí „její složka (vnitřní útvar), která má vyhrazené postavení v organizační struktuře právnické osoby, je oprávněna vykonávat stanovenou řídící nebo kontrolní činnost a zastupovat právnickou osobu, tj. právně za ni jednat ve vnějších právních poměrech“.ZECHOVSKÝ, Jakub, Orgány spolku v české právní úpravě, Diplomová práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta. 2017, s. 33.⁵⁾ V rámci spolku mají členové právo si uzpůsobit orgány k vlastním potřebám. Zákon vyžaduje určení statutárního orgánu, který spolek reprezentuje vůči třetím osobám. Spolek si dále může zřídit například kontrolní komisi anebo rozhodčí orgán pro řešení vnitřních problémů. Členem spolku může být také právnická osoba (§ 232 odst. 2 NOZ). Členství je vázáno přímo na osobu a nepřechází na jeho právního nástupce.

Pobočný spolek (§ 228 NOZ): Jedná se spolek, který odvozuje svoji právní osobnost od právní osobnosti hlavního spolku. Zákon vyžaduje, aby název pobočného spolku obsahoval prvek odkazující na hlavní spolek. V důsledku organizační provázanosti platí, že zrušením hlavního spolku dochází ex lege rovněž ke zrušení všech jeho pobočných spolků (§ 230 odst. 1 NOZ).