Společné jmění manželů (zkráceně SJM) patří mezi jednu z klíčových oblastí soukromého práva, která se týká majetkových vztahů mezi manželi a upravuje je. Jeho význam přesahuje nejen do každodenního rodinného života, ale co se týče právního hlediska, také do právních vztahů s třetími osobami, a to zejména věřiteli. Správné pochopení fungování a právních důsledků tohoto majetkového institutu je zásadní nejen pro samotné manžele, ale i pro 3.osoby, které do tohoto institutu vstupují svým právním jednáním.

Společné jmění manželů vzniká automaticky ze zákona okamžikem uzavřením manželství podle občanského zákoníku. Jedná se o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely, a která má v zákoně vlastní úpravu odlišnou od spoluvlastnictví jako takového. Jestliže si tedy novomanželé hned po svatbě koupí auto, budou mít toto auto v SJM. Stejně tak například první výplata, která manželům po sňatku přijde na účet, bude již ve společném jmění manželů.

Výjimkou je však situace, kdy ještě před svatbou budoucí manželé uzavřeli předmanželskou smlouvu, ve které si ujednali, že společné jmění manželů po svatbě mít nebudou. Zvolí si v tomto případě tedy jiná než zákonný režim a po svatbě mohou mít nadále majetek odděleně a spravovat jej odděleně.

Stejně tak i v průběhu manželství se mohou manželé domluvit na tom, že chtějí SJM zúžit, nebo jej úplně zrušit a vypořádat. Nejčastěji ke zrušení společného jmění však dochází až při rozvodu manželství či po smrti jednoho z manželů. 

Současná úprava SJM je obsažená v části druhé hlavy II občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), vychází z principu autonomie vůle, umožňuje manželům v mnoha ohledech přizpůsobit majetkový režim jejich individuálním potřebám, spravovat jejich společný majetek a zároveň klade důraz na transparentnost a jistotu právních úkonů.

Právní povaha a vymezení SJM

Společné jmění manželů (SJM) je zvláštní právní institut, který upravuje majetkové vztahy mezi manžely. Nejde o klasické spoluvlastnictví ve smyslu podílového spoluvlastnictví dle § 1115-§1239 občanského zákoníku, ale o specifickou formu majetkového společenství, která se vyznačuje samostatnou právní povahou a účelem.

Podle § 708 občanského zákoníku se rozumí Společným jměním manželů

(1) To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

(2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.§ 708 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.¹⁾

a jejich společné jmění je tvořeno vším, co nabyl některý z manželů za trvání manželství, s výjimkou toho, co zákon výslovně vylučuje. Tento právní režim tedy vzniká ze zákona automaticky uzavřením manželství, pokud si manželé nezvolí jiný majetkový režim.

SJM nelze podřadit pod žádnou z klasických kategorií vlastnického práva. I Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že nejde o spoluvlastnictví podílové, nýbrž o zvláštní majetkové společenství, kde manželé nevlastní konkrétní podíly. To znamená, že za trvání manželství nelze určit, komu a v jakém rozsahu patří jednotlivé věci, jež jsou do SJM zahrnuty.

Tento režim má své důsledky zejména při nakládání s majetkem. Manželé mohou jednotlivé věci ve SJM společně užívat, spravovat a nakládat s nimi. Práva a povinnosti vyplývající z věcí v SJM náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Tím se tento režim výrazně odlišuje od jiných forem spoluvlastnictví.

Základní funkcí SJM je reflektovat skutečnost, že manželé vytváří hospodářské společenství, a to jak výdělečnou činností, tak péčí o domácnost, či výchovou dětí. Mezi manžely platí zásada rovnosti a solidarity. Občanský zákoník tak vychází z předpokladu, že příjmy i výdaje jednoho z manželů jsou v podstatě příjmy a výdaje obou manželů.

Tento právní režim tedy chrání nejen manžele navzájem, ale i třetí osoby, a to zejména věřitele. Zákon nám výslovně stanoví, že za dluhy vzniklé v souvislosti s obstaráváním běžných potřeb rodiny a manželského svazku odpovídají manželé společně. SJM tak plní i garanční funkci pro splácení dluhů a uplatňování pohledávek věřiteli.

Zákoník definuje SJM materiálně, tedy že zahrnuje majetek, který manželé nabyli za trvání manželství, a to bez ohledu na to, kdo danou věc nabyl nebo na kterého z manželů je napsána. To platí jak pro movité, tak pro nemovité věci, včetně podílů ve společnostech, příjmů z podnikání i finančních prostředků na účtech. Vztahuje se však také na dluhy, vzniklé v souvislosti se správou společného jmění nebo s obstaráváním potřeb rodiny.

Pojem SJM je tedy definován jak pozitivně (co do něj patří), tak negativně (co z něj zákon naopak výslovně vylučuje, viz § 709 odst. 2–3 OZ), podrobněji dále.

Rozsah společného jmění

Stanovení toho, co konkrétně do SJM patří a co nikoliv, má zásadní význam nejen pro vztahy mezi manžely, ale i pro právní postavení třetích osob, zejména věřitelů. Jak již bylo řečeno, občanský zákoník vymezuje rozsah SJM jak pozitivně, tedy co je jeho součástí, ať už se jedná o aktiva či pasiva, tak i negativně, tedy co z něj výslovně vylučuje.

Pro pozitivní vymezení aktiv platí, že: „Pro potřeby vymezení aktiv v zákonném režimu se pak v nejobecnější rovině dodává, že součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství (s dále uvedenými výjimkami). Aby se tedy něco stalo součástí aktiv SJM, musí být splněna dvě kritéria:

1. Předmět nabývá jeden manžel nebo oba společně. Majetkovou hodnotu (věc) musí nabýt buď jeden z manželů, nebo oba manželé společně. Pro nabytí aktiv do SJM není rozhodná vůle obou manželů (rozdílně od pasiv – k tomu komentář k § 710). Nabytí majetku tak není vázáno na souhlas či vědomí druhého manžela. Ten má sice za určitých podmínek možnost dovolat se neplatnosti takového právního jednání (§ 714 a 715), nic to však nemění na tom, že se věc stává součástí společného jmění. Z obratu oba manželé společně za trvání manželství je třeba současně dovodit, že SJM je obecnou variantou spoluvlastnického vztahu, pokud něco manželé společně nabývají za trvání manželství. Je-li něco nabyto manžely společně, je to nabyto do SJM (s výjimkami – viz dále).
2. Předmět je nabyt za trvání manželství. Základním rozlišovacím kritériem pro určení, které majetkové hodnoty (věci) do SJM patří a které nikoliv, je časová hranice vzniku manželství. To, co nabyl jeden z manželů, popřípadě i oba společně před vznikem manželství, do SJM v zákonném režimu nepatří. Věci nabyté oběma budoucími manžely před vznikem manželství se budou řídit odlišným (dosavadním) právním režimem úpravy majetkových vztahů, tedy především úpravou spoluvlastnictví (§ 1115 a násl.). Jakkoliv zákonodárce mluví o nabytí za trvání manželství, je zřejmé, že majetkové hodnoty nelze nabývat do SJM, pokud společné jmění neexistuje. Komentované ustanovení je vstupním ustanovením k zákonnému režimu společného jmění. Není-li smluvené modifikace, vzniká tento režim obecně vždy spolu se vznikem manželství. Současně je však zřejmé, že ne nutně v každém trvajícím manželství existuje společné jmění alespoň ve variantě zákonného režimu (k tomu již komentář k § 708 – např. prohlášení konkurzu, režim oddělených jmění, zúžení rozsahu společného jmění).

Majetek se stává součástí společného jmění, i když je zcela zjevné, že se na jeho nabytí jeden z manželů vůbec nepodílel (např. proto, že byl hospitalizován, byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody). Podstatné je pouze to, že byla věc nabyta jedním nebo oběma manžely za trvání manželství.“PSUTKA, Jindřich. § 709 [Aktiva společného jmění manželů]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 145, marg. č. 2.²⁾

Naopak mezi výjimky z aktiv SJM patří například věci, které slouží výlučně osobní potřebě jednoho z manželů, majetek nabytý darem nebo děděním, dále věci vydané jako náhrada za újmu na zdraví či za nemajetkovou újmu, také to, co nabyl jeden z manželů svým právním jednáním, které se vztahuje k jeho výlučnému vlastnictví, dále to, co nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu u svého výhradního majetku a nakonec věci, které byly vydány podle právních předpisů o restituci.

U společných pasiv SJM rozlišujeme jejich aktivní a negativní vymezení. Podle pozitivního vymezení pasiv do této kategorie patří:

1. Dluhy převzaté oběma manžely společně za trvání manželství

• Zde se jedná o veškeré dluhy, které oba manželé společným jednáním za trvání manželství převzali, například smlouvou, kterou se zavázali společně oba manželé. Tyto jejich dluhy mohou být uspokojeny z veškerého majetku náležejícího do SJM a zároveň, pokud jsou exekučním titulem zavázáni k plnění oba manželé, i z výlučného majetku kteréhokoliv z nich. Věřitel se může nároku domáhat vůči oběma manželům, exekuční titul bude pak zavazovat oba manžele ke společnému splnění

2. Dluhy převzaté jen jedním z manželů za trvání manželství

• Obecně nepatří takovéto dluhy do SJM, avšak jsou zde výjimky. Jen jedním z manželů je dluh převzat tehdy, uzavře-li smlouvu za trvání manželství s třetí osobou pouze on sám. Z takového dluhu je primárně povinen vždy ten z manželů, který jej převzal.
• Toto pravidlo má však dvě výjimky:

1. Dluhy převzaté jen jedním z manželů za trvání manželství, které vznikly při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny – „Podle stávající úpravy se součástí SJM stanou dluhy převzaté i jen jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela za trvání manželství, pokud souvisejí s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny.“PSUTKA, Jindřich. § 710 [Pasiva společného jmění manželů]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 160, marg. č. 4.³⁾
2. Dluhy převzaté jen jedním z manželů, k jejichž převzetí dal souhlas druhý manžel- „Součástí SJM se stávají dluhy převzaté jen jedním z manželů i v případě, kdy je dluh převzat se souhlasem druhého manžela. Jde o situaci, kdy jeden z manželů dluh převezme, např. uzavřením smlouvy s třetí osobou, a druhý manžel, který není subjektem dané smlouvy, s takovým dluhem, plynoucím ze smluvního závazku, vysloví souhlas.“PSUTKA, Jindřich. § 710 [Pasiva společného jmění manželů]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 161, marg. č. 5.⁴⁾

3. Dluhy týkající se výlučného majetku jednoho z manželů v rozsahu, který však odpovídá zisku z tohoto majetku

• V daném rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto výhradního majetku, spadá dluh pouze do výlučného jmění manžela. Nebude-li z výlučného majetku dosahován žádný zisk, nestává se tento dluh součástí SJM vůbec a spadá celý do výlučného jmění manžela-vlastníka.

4. Dluhy dříve výlučné, zařazené do SJM na základě smluvní modifikace

• Do SJM mohou patřit i dluhy původně výlučné, pokud došlo k jejich převzetí do SJM na základě smlouvy modifikující rozsah SJM.

5. Dluhy z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí

• Společnými dluhy jsou také dluhy z právních jednání týkajících se společného jmění.

Podle negativního vymezení, tedy dle dluhů, které nespadají do SJM, rozlišujeme:

1. Výlučné dluhy každého z manželů vzniklé před uzavřením manželství
2. Společné dluhy manželů vzniklé ještě před uzavřením manželství
3. Výlučné dluhy jednoho z manželů vzniklé za trvání manželství
   1. Rozdělujeme na a) Dluhy jen jednoho z manželů převzaté za trvání manželství bez souhlasu druhého – pokud nejde o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, b) Dluhy vzniklé jednomu z manželů za trvání manželství jinak než převzetím a c) Dluhy týkající se výlučného majetku jednoho z manželů v rozsahu přesahujícím zisk z tohoto majetku spadající do společného jmění
4. Dluhy ze společného jmění manželů vyloučené na základě smluvní modifikace
5. Dluhy vázané výlučně na jednoho z manželů

Správa majetku v SJM

Správa majetku tvořícího společné jmění manželů představuje zásadní aspekt výkonu majetkových práv v rámci soužití manželů. Správa SJM zahrnuje nejen samotné nakládání s věcmi, například zcizování a zatěžování, ale i běžný provoz a údržbu majetku, hospodaření s výnosy a příjmy. Občanský zákoník upravuje, jakým způsobem se správa společného jmění uskutečňuje, kdo a jakým způsobem může majetek spravovat a jaké limity platí pro právní jednání týkající se majetku ve SJM.

V rámci běžné správy podle občanského zákoníku platí, že každý z manželů může spravovat společné jmění, přičemž se má za to, že jedná se souhlasem druhého manžela, avšak pouze pokud jde o běžnou správu. Tento princip umožňuje efektivní funkci manželství na denní bázi každého člověka, aniž by bylo nezbytné formálně schvalovat každé právní jednání. Běžnou správou se rozumí taková činnost, která odpovídá obvyklému hospodaření s majetkem – např. úhrada běžných účtů, nákup potravin, sjednání běžného pojištění, nákup spotřebního zboží nebo běžné opravy. Zda dané konkrétní jednání spadá pod běžnou správu, je třeba posuzovat objektivně a s ohledem na konkrétní okolnosti – zejména hodnotu věci, její povahu a dosavadní způsob nakládání s obdobným typem majetku.

Při správě, která přesahuje rámec běžné správy, zejména při zcizování, zatěžování nebo nabývání nemovitostí, ale i například při přijetí vysokého peněžitého závazku jako je půjčka či úvěr, je zapotřebí výslovného souhlasu obou manželů. Občanský zákoník stanoví, že takové jednání jednoho manžela bez souhlasu druhého je relativně neplatné, což znamená, že druhý manžel se může neplatnosti dovolat. Je-li právní jednání učiněno bez potřebného souhlasu, je platné pouze tehdy, jestliže jej druhý manžel dodatečně schválí a tím dané jednání dodatečně zhojí. V opačném případě se tedy lze domáhat jeho relativní neplatnosti v zákonné lhůtě 3 roky.

Dále existují případy, kdy právo správy vykonává pouze jeden z obou manželů. Typicky se jedná o majetek, který sice náleží formálně do SJM, avšak slouží výhradně k výkonu povolání jednoho z manželů, nebo jde o závod provozovaný jen jedním z nich. V daném případě druhý manžel není oprávněn do této správy zasahovat.

Správa SJM má i externí dopady, a to zejména vůči třetím osobám. Věřitel, který vstupuje do právního vztahu s jedním z manželů, musí rozlišovat, zda se jednání týká majetku v SJM a zda zde byl souhlas druhého manžela. Pokud takový souhlas není, právní úkon může být napadnutelný.

Navíc je zde povinnost, která ukládá manželům poskytovat si informace o správě SJM a umožňuje každému z nich domáhat se, aby soud případně omezil oprávnění druhého manžela, pokud by jeho jednání mohlo vést k závažnému ohrožení SJM, například rizikovým podnikáním či zadlužováním.

Smluvní modifikace SJM

Občanský zákoník přiznává manželům širokou smluvní autonomii v oblasti uspořádání jejich majetkových vztahů. Tato autonomie se projevuje možností smluvně zúžit, rozšířit, případně zrušit nebo oddělit společné jmění manželů, a to buď před uzavřením manželství, nebo kdykoliv za jeho trvání. Občanský zákoník upravuje podmínky a limity těchto smluvních ujednání.

Existují tedy 3 režimy majetkového režimu SJM:

1. zákonný majetkový režim
2. režim založený rozhodnutím soudu
3. modifikovaný majetkový režim dohodnutý smluvně:
   1. oddělené jmění
   2. režim vyhrazující vznik SJ ke dni zániku manželství
   3. rozšíření nebo zúžení rozsahu SJ v zákonném režimu

Zákonný režimu SJM – jak již bylo řečeno, platí zde obecná pravidla práva věcného, dědického a závazkového, příjmy z pracovní a jiné výdělečné činnosti (plat, mzda, zisk apod.) součást SJM ve chvíli kdy vstoupí do dispozice oprávněného manžela. Pohledávky z výhradního majetku se stávají součástí SJM dnem splatnosti. Subsidiárně se použijí ustanovení OZ o společnosti a spoluvlastnictví.

Správa SJM v zákonném režimu – manželé SJM užívají, berou plody a užitky, udržují je, hospodaří, a to oba společně nebo jeden z nich dle dohody. Práva a povinnosti náleží oběma společně, z právních jednání jsou tedy zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Součásti, které nejsou běžné, jednají buď oba společně nebo jeden se souhlasem druhého. Není-li souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů nebo rodiny nebo není-li schopen druhý vůli projevit, může souhlas nahradit soud. Jedná-li jeden manžel bez souhlasu druhého a bylo-li souhlasu zapotřebí, lze se dovolat neplatnosti ujednání

Společné jmění manželů v režimu upraveném rozhodnutím soudu – soud může ze závažného důvodu na návrh zrušit nebo zúžit SJM, důvody jsou zde: skutečnost, že věřitel chce zajištění pohledávky, v rozsahu, který přesahuje výhradní majetek jednoho manžela, dále marnotratnost jednoho z manželů, podnikání jednoho z manželů a neomezeně ručící společník. Soud má možnost SJM i úplně zrušit. Další změna tohoto režimu lze opět novým rozhodnutím soudu nebo smlouvou a lze SJM i obnovit (když pominou důvody pro zrušení) či jej rozšířit do zákonného rozsahu.

Správa SJM v režimu zákonného rozhodnutí soudu – pokud jeden z manželů jedná v rozporu se zájmy druhého či rodiny a snoubenci nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě, soud může rozhodnout, jak bude společné jmění spravováno.

Společné jmění manželů ve smluveném režimu – manželé mají možnost ujednat si odlišný majetkový režim od zákonného režimu. Zpravidla se upravují práva a povinnosti již existujícího SJM, ale jejich zpětný účinek je nepřípustný. Smlouva o majetkovém režimu musí být formou veřejné listiny do které se zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim. Tento jejich smluvený režim lze následně znovu měnit pouze dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu.

Formy smluvených režimů:

1. režim rozšíření SJM v zákonném režimu: dochází k rozšíření SJM o výlučný majetek jednoho z manželů, který měl manžel ještě před uzavřením manželství, dále o zařazení příjmů jinak ze SJM vyloučených, dary, dědictví. Je možnost rozšíření rozsahu SJM o veškerý výlučný majetek manžela stávající, a i v budoucnu nabytý.
2. režim zúžení rozsahu SJM v zákonném režimu: „…jsou-li dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do SJM, mohou manželé učinit součást SJM předmětem výlučného jmění jen jednoho z nich pouze způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména smluvním zúžením společného jmění“…. „Zúžením společného jmění dochází ke změně zákonného rozsahu společného jmění. Může se týkat jak součástí, které již patří do SJM, tak součástí (příjmů či dluhů), které se součástí SJM mají dle zákonné úpravy stát teprve v budoucnu.“PSUTKA, Jindřich. § 717 [Typy smluvených režimů a jejich změna]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 207, marg. č. 5.⁵⁾
3. režim vyhrazující vznik SJM ke dni zániku manželství: „K okamžiku zániku manželství SJM vznikne, byť do značné míry jen pomyslně a jen pro účely vypořádání. Společné jmění zde vzniká v podobě dané zákonným režimem. Součástí společného jmění se k tomuto okamžiku stane veškerý majetek a dluhy, které byly nabyty za trvání manželství, splňují podmínky pro zařazení do SJM podle zákonného režimu a jsou k okamžiku zániku manželství stále součástí jmění některého z manželů. Ohledně všech těchto součástí se provede vypořádání. Ohledně toho, co již není ve výlučném jmění ani jednoho z manželů (věc spotřeboval, zničil, prodal, daroval atd.), se neprovádějí žádné zápočty.“PSUTKA, Jindřich. § 717 [Typy smluvených režimů a jejich změna]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 206, marg. č. 3.⁶⁾
4. režim oddělených jmění – manžel smí nakládat se svým majetkem bez souhlasu druhého

Výjimky ze smluveného režimu v § 718 OZ:

„(1) Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu.

(3) Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti, ledaže jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítá se vrátit.“PSUTKA, Jindřich. § 718 [Obsahové náležitosti smluv o manželském majetkovém režimu]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 209.⁷⁾

Zánik a vypořádání SJM

Společné jmění manželů nemá trvalý charakter a může zaniknout několika způsoby. Zákon počítá se situacemi, kdy k zániku dochází například v důsledku změny rodinného stavu, rozhodnutí soudu či na základě smluvního ujednání mezi manžely. Zánik SJM však sám o sobě neznamená vypořádání majetku, protože k tomu dochází až zvláštním právním jednáním či rozhodnutím soudu.

Druhy vypořádání v důsledku zániku SJM:

1. Zánik SJM spojený se skončením manželství:

1. Zánik SJM smrtí jednoho z manželů – společné jmění manželů zaniká vždy v okamžiku smrti jednoho z manželů, popřípadě v okamžiku smrti obou manželů, pokud zemřou najednou.
2. Zánik SJM v důsledku prohlášení jednoho z manželů za mrtvého – na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel. Takže prohlášením manžela za mrtvého zaniká manželství dnem, který se pokládá za den jeho smrti.
3. Zánik SJM manželů rozvodem manželství – „Společné jmění manželů zaniká v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Podle § 765 zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové povinnosti a práva rozvedených manželů dohodou manželů nebo rozvedených manželů. Ustanovení je formulováno obecně. Vždy je počítáno s dohodou o vypořádání SJM (pokud SJM existuje), současně mohou být vypořádána i další majetková práva. Nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu (§ 765 odst. 2). Je zjevné, že vedle toho je možné v případě, že o vypořádání SJM neusiluje (dohodou, rozhodnutím) ani jeden z manželů, vypořádání na základě nevyvratitelné právní domněnky dle § 741.“PSUTKA, Jindřich. § 736 [Likvidace společného jmění manželů vypořádáním]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 294, marg. č. 5.⁸⁾
4. Zánik SJM v důsledku změny pohlaví – „Změna pohlavní nastává dle zatím platné a účinné úpravy chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánu. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb.“PSUTKA, Jindřich. § 736 [Likvidace společného jmění manželů vypořádáním]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 295, marg. č. 6.⁹⁾
5. Zánik SJM v důsledku neplatnosti manželství – pokud soud prohlásí manželství za neplatné, že jeho uzavření bránila zákonná překážka nebo pokud se v projevu vůle, který vedl k jeho uzavření, vyskytla některá z vad předvídaných zákonem, SJM tím také zaniká. Ale dokud není manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za platné. A bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené.

2. Zánik SJM za trvání manželství:

1. Výrokem trestního soudu o uložení trestu propadnutí majetku – za trvání manželství může SJM zaniknout, je-li jednomu nebo oběma z manželů za trvání manželství uložen trest propadnutí majetku v souladu § 66 Trestního zákona. Společné jmění manželů v takovém případě zaniká výrokem o propadnutí majetku, viz § 66 odst. 4 Trestního zákona.
2. Prohlášením konkursu – společné jmění manželů zaniká i prohlášením konkursu na majetek manžela, který je zároveň dlužníkem. Manželství nadále trvá, avšak společné jmění již neexistuje.
3. Schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty – jedná se o situaci, kdy není oddlužení povoleno na základě společného návrhu manželů, kdy tu zde návrh podává typicky jen jeden z manželů. Podle § 408 Insolvenčního zákona v takových případech obecně platí, že o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu.

Dále je zde dohoda manželů o vypořádání SJM, která je preferovanou formou vypořádání SJM, Může být ústní, ale vyžaduje písemnou formou, pokud bylo uzavřena za manželství, nebo byla předmětem věc, u které byla vyžadována písemná forma a také pokud se týká nemovitosti, s úředně ověřenými podpisy a být zapsaná do katastru. Účinky dohody nastávají ke dni, kdy bylo SJM zúženo, zrušeno nebo zaniklo. Pokud je zde věc, co se zapisuje do veřejného seznamu, tak účinky nastávají až zápisem do tohoto seznamu. Dohodou nesmí být dotčeno právo 3. osoby.

Když se manželé nedohodnou, rozhoduje o vypořádání soud na návrh kteréhokoli z manželů. Soud vychází ze zásad rovnosti podílů a vždy posuzuje okolnosti každého případu individuálně.

Pokud nenastane ani jedna ze situací, nastává právní domněnka vypořádání:

„Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že

a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,

b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,

c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.“PSUTKA, Jindřich. § 741 [Domněnka vypořádání]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 346.¹⁰⁾

Občanský zákoník při vypořádání SJM vychází z několika zásad:

1. Podíly manželů jsou stejné – nedohodne-li se jinak, má se za to, že každý z manželů má nárok na polovinu majetku i dluhů.
2. Každý manžel nahradí, co ze SJM spotřeboval výlučně na sebe – například náklady na osobní spotřebu nebo škodu způsobenou úmyslně.
3. Přihlíží se k péči o rodinu, děti a k přínosu k majetku – může to vést k nerovnému rozdělení majetku, pokud je to spravedlivé.

Ochrana 3. osob

Institut společného jmění manželů nemá význam pouze pro vztahy mezi manželi, ale zásadně ovlivňuje i právní jistotu třetích osob, zejména věřitelů, kupujících, zástavních věřitelů či jiných smluvních partnerů jednoho z manželů.

Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že věřitel může postihnout majetek ve SJM, pokud dluh vznikl během trvání manželství a alespoň potenciálně spadá do okruhu dluhů, které mají souvislost se společným majetkem nebo jeho správou, slouží k zajištění potřeb rodiny nebo byly převzaty se souhlasem druhého manžela. Tento princip má za cíl zabránit účelovému krácení věřitelů např. tím, že se jeden z manželů „zbaví“ majetku převodem na druhého nebo že tvrdí, že jednal výlučně na vlastní účet.

Manželé mohou smluvně měnit režim SJM – zúžit, zrušit nebo vyloučit jeho vznik. Aby však tato změna měla účinky vůči třetím osobám, musí být splněny zvláštní podmínky:

1. Forma notářského zápisu
2. Zápis smlouvy do veřejného seznamu, pokud se týká nemovité věci
3. Skutečná znalost třetí osoby o smluvní úpravě, i pokud smlouva není zapsána

Bez zápisu do veřejného seznamu se má za to, že vůči třetím osobám platí zákonný režim SJM. Věřitel tak může legitimně očekávat, že majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství spadá do společného jmění a může z něj být uspokojena pohledávka.

Pokud jeden z manželů provede právní úkon, který přesahuje rámec běžné správy (např. prodej nemovitosti, zřízení zástavního práva), bez souhlasu druhého manžela, je tento úkon relativně neplatný. Druhý manžel se může této neplatnosti dovolat, ale ovšem pouze tehdy, pokud třetí osoba o nedostatku souhlasu věděla či vědět měla. To znamená, že věřitel nebo kupující, který jedná v dobré víře a bez vědomí o absenci souhlasu druhého manžela, je chráněn. Naopak osoba, která věděla nebo z okolností musela vědět, že manžel jedná svévolně, se nemůže dovolat ochrany z dobré víry.

Zvláštní situace nastává po zániku SJM, například tedy po rozvodu. Podle Občanského zákoníku mohou věřitelé manželů žádat vypořádání SJM, pokud mají za to, že se některý z manželů vypořádáním majetku zbavil účelově. Soud pak může takové vypořádání prohlásit za neúčinné vůči věřiteli (tzv. odpůrčí právo), a to obdobně jako v případě relativní neúčinnosti právních úkonů v exekučním řízení.