Osnova
Reklama
Retribuce (dobově „národní očista“Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 542.1)) je označení pro stíhání, souzení a potrestání válečných zločinců a kolaborantů s nacisty probíhající v Československu mezi léty 1945 až 1947, resp. 1948. Celý proces probíhal na základě tzv. retribučních dekretů, a to dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. Velký retribuční dekret), dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. o potrestání některých provinění proti národní cti (tzv. malý retribuční dekret) a dekretu prezidenta republiky č. 17/1945 Sb. o Národním soudu.Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny, 3. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 505.2) Na Slovensku se tyto dekrety z politických důvodů neuplatnily a místo nich byla přijata vlastní úprava skrze nařízení SNR č. 33/1945 Zb.Kuklík, J. Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Praha: Linde Praha, 2002, s. 353.3)
Plán na poválečné potrestání nacistických zločinců a kolaborantů se začal připravovat ještě před skončením války. K úsilí potrestat válečné zločince se Československo přihlásilo již v roce 1941 ve společné deklaraci s polskou exilovou vládou, následně také ve Svatojakubské deklaraci z roku 1942, kde retribuci označilo jako jeden z hlavních poválečných cílů.Frommer, B. Národní očista, retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 102.4)
Zásadní práci odvedla exilová vláda v Londýně v čele s Edvardem Benešem, komunisté v moskevském exilu se na přípravě podíleli jen nepatrně.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 542.5) Právní rada jakožto poradní orgán prozatímního státního zřízení na základě podnětu od exilového ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského začala nejprve sama ve svých komisích připravovat právní změny, které by retribuční trestání po válce usnadnily. Po předložení prvního návrhu vytvořeným Právní radou se ministerstvo rozhodlo, že vytvoří vlastní návrh, který následně podstoupilo Právní radě ke kontrole.Frommer, B. Národní očista, retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 104.6)
Následná jednání o navržených změnách ve vládě neprobíhala bez problémů. Diskutovalo se zejména o šíři postihu domácí spolupráce s nacisty.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 542.7) Například zda paušálně trestat i členy protektorátních vlád, jak požadovali komunisté, což zásadně odmítal např. ministr financí exilové vlády Ladislav FeierabendFrommer, B. Národní očista, retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 106.8), jelikož byl před ochodem do Londýna protektorátním ministrem zemědělství ve vládě Rudolfa Berana.Vláda ČR. Přehled členů vlády [online]. vlada.gov.cz. 29. 8. 2007 [cit. 26. 3. 2025] https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1939-1945-protektorat-cechy-a-morava/jan-sramek-2/prehled-ministru-24677/ .9)
Statní rada a exilová vláda návrh změn schválily na podzim 1944, prezident Beneš ji přijal a podepsal v únoru 1945. Právní předpis byl vyhlášen jako dekret prezidenta republiky č. 6/1945 Úř. věst. Čsl., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech a měl platit na celém území Československa.Mahdal, M. Dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech [online]. moderni-dejiny.cz. 16. 9. 2012 [cit. 26. 3. 2025] https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/dekret-o-potrestani-nacistickych-zlocincu-zradcu-a-jejich-pomahacu-a-o-mimoradnych-lidovych-soudech/ .10)
V reakci na slovenské snahy a následné přijetí vlastního retribučního zákonodárství začala vláda Zdeňka Fierlinga na jaře 1945 připravovat změny v právní úpravě retribucí.Kuklík, J. Mýty a realita takzvaných Benešových dekretů. Praha: Linde Praha, 2002, s. 353.11) V červnu 1945 byl vyhlášen dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Vycházel a z většiny kopíroval „londýnský retribuční dekret“. Oproti původní úpravě byla jeho územní působnost omezena na české země a byl doplněn o novou skutkovou podstatu udavačství.Vojáček, L., Tauchen, J., Kolumber, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s.102.12)
Dekret vymezil 11 různých skutkových podstat, které trestal a rozdělil je do 4 kategorií, a to: zločiny proti státu (§ 1 - 4), zločiny proti osobám (§ 5 – 7), zločiny proti majetku (§ 8 – 10) a udavačství (§ 11). Z velké části se jednalo o skutky, které byly trestné již podle předválečného práva, buď na ně pamatoval zákon č. 50/1923 Sb. z. a n. na ochranu republiky či recipovaný trestní zákoník z roku 1852.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 544.13) Nově bylo trestné zmiňované. udavačství (§ 11), majetkové jednání ve prospěch Německa, členství v nacistických organizacích (§ 2) jako třeba v SS či výkon vedoucí funkce v organizacích jako NSDAP, Vlajka, SdP apod. (§ 3 odst. 2).
Pro aplikaci dekretu na daný zločin bylo nutné, aby byl spáchán v období „zvýšeného ohrožení republiky“ stanovené v § 18 tzn. od 28. května 1938 do 31. prosince 1946.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 543.14) Dekret tedy zavedl pravou retroaktivitu.
Jako trest mohlo být uloženo odnětí svobody v minimální výši 5 let, propadnutí části či celého jmění ve prospěch státu, nařízení výkonu trestu ve zvláštních nucených pracovních oddílech či ztráta občanské cti, definované v § 15 zahrnující například ztrátu volebního práva, zákaz výkonu svobodného povolání apod. V závažných případech bylo možno odsoudit pachatele k trestu smrti.Dekret č. 16/1945 Sb. dekret prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.15)
V rámci dekretu byly zřízeny mimořádné lidové soudy určené pouze pro rozhodování retribučních procesů. Soudily v pětičlenných senátech ve složení jednoho profesionálního soudce v čele a čtyř soudců z lidu – personální obsazení senátu navrhoval okresní národní výbor.Vojáček, L., Tauchen, J., Kolumber, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s.102.16) Celkem bylo ustaveno 24 mimořádných lidových soudů v sídlech krajských soudů.
Zavedeny byly i zásadní procesní změny. V § 31 byla stanovena konečnost rozsudku mimořádných lidových soudů tzn. odsouzený neměl právo na odvolání. Rozsudek měl být vykonán neprodleně, v případě trestu smrti do dvou hodin. Žádost o milost neměla suspenzivní účinek.Frommer, B. Národní očista, retribuce v poválečném Československu. Praha: Academia, 2010, s. 138.17)
Společně s velkým retribučním dekretem byl přijat i dekret prezidenta republiky č. 17/1945 Sb. o Národním soudu jako lex specialis k dekretu č. 16/1945 Sb.[18] V případě, že trestný čin stíhaný podle velkého retribučního dekretu spáchala některá z osob vymezená v § 2 dekretu č. 17/1945, stanovila se speciální pravomoc Národnímu soudu, který byl k tomuto účelu zřízen. Národní soud se sídlem v Praze byl tedy určen pro souzení významných veřejně činných osob zejména členů protektorátních vlád, protektorátního prezidenta, vysokým funkcionářům Kuratoria pro výchovu mládeže, Vlajky apod.
Národní soud byl soudem trestným a čestným. Vedle trestní stránky věci, kde byl vázán hmotněprávními ustanoveními retribučního dekretu, byl povinen posoudit, zda se jmenované osoby po 21. březnu 1938 chovaly slušně a věrně, jak se na věrné a statečné občany Československa slušelo a v případě tohoto čestného prohřešku osobu odsoudit, i když se žádného trestného činu nedopustila.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 546.18)
Jako trest za toto nečestné chování byla stanovena podle § 5 ztráta pasivního i aktivního volebního práva, zákaz organizovat i účastnit se veřejných shromáždění, zákaz publikovat politický obsah a zákaz organizovat se v politických spolcích.Dekret č. 17/1945 Sb. dekret prezidenta republiky o Národním soudu.19)
Soud zasedal v sedmičlenném senátu v čele s profesionálním soudcem jako předsedou.Vojáček, L., Tauchen, J., Kolumber, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023, s.102.20)
Stejně jako proti rozsudku místních lidových soudů ani zde nebyla možnost odvolat se a k provedení trestu mělo být přikročeno bezprostředně.§ 15 a § 16 dekretu č. 17/1945 Sb. dekret prezidenta republiky o Národním soudu.21)
Téměř hned po započetí činnosti mimořádných lidových soudů se ukázalo, že podle velkého retribučního dekretu nelze stíhat všechny prohřešky, které by si zákonodárce, respektive politici přáli. Případy drobného kolaborantství např. jako členství ve fašistickém hnutí Vlajka, hanobení spojenců či přihlášení se k německé národnosti nešlo subsumovat pod trestné činy definované v dekretu č. 16/1945 Sb., a proto vznikla snaha přijmout revizi či novou úpravu retribucí, která by takovéto skutky zasáhla.„Malý“ retribuční dekret [online]. moderni-dejiny.cz. 18. 6. 2012 [cit. 26. 3. 2025] https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/maly-retribucni-dekret/.22)
V listopadu byl vyhlášen dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti, tzv. malý retribuční dekret. V § 1 stanovil, že bude potrestán ten, kdo se v době zvýšeného ohrožení republiky (viz § 18 dekretu č. 16/1945 Sb.) dopustil nepřístojného chování, urážející národní cítění českého nebo slovenského lidu, kterým způsobil veřejné pohoršení.
Vágní definice nepřístojného chování sice umožňovala trestat různorodou malou kolaboraci, avšak dala se velmi snadno zneužít proti „nepohodlným“ osobám.„Malý“ retribuční dekret [online]. moderni-dejiny.cz. 18. 6. 2012 [cit. 26. 3. 2025] https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/maly-retribucni-dekret/. 23)
Osobám uznaným vinnými podle malého retribučního dekretu bylo možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok, peněžitý trest do výše jednoho milionu korun, veřejné pokárání či libovolnou kombinaci těchto trestů.
O vině a trestu rozhodovaly čtyřčlenné trestní nalézací komise zřízené u okresních národních výborů, podléhající pod ministerstvo vnitra. Jeden ze členů komise musel mít právnické vzdělání. Členství v nalézací komisi bylo stanoveno jako občanská povinnost.Machač, M. Retribuce podle malého retribučního dekretu. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 572.24)
Proti odsuzujícímu rozsudku bylo možné se odvolat k zemskému národnímu výboru, případně poté také podat stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Účinnost retribučních dekretů byla průběžně prodlužována až do května 1947, kdy byla činnost retribučního soudnictví ukončena.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 544.25) Po uchopení moci ve státě komunisty v únoru 1948 se znovu začalo diskutovat o znovuobnovení retribucí. V březnu 1948 proběhla na návrh ministra spravedlnosti Alexeje Čepičky diskuse na vládě a již 25. března 1948 byl přijat zákon č. 33/1948 Sb. obnovující účinnost retribučních dekretů a činnost mimořádných lidových soudů.Kočová, K. Druhá retribuce. Činnost mimořádných lidových soudů v roce 1948. Soudobé dějiny/CJCH, 2005, vol. 12, iss. 3-4, s. 586-625.26)
Retribuční řízení představovalo snadný prostředek, jak se zbavit osob nepohodlných nastupujícímu komunistickému režimu. V období druhé, tzv. revizní fáze retribucí bylo odsouzeno celkem 3 560 osob, z nichž 64 bylo potrestáno trestem smrti.Kočová, K. Druhá retribuce. Činnost mimořádných lidových soudů v roce 1948. Soudobé dějiny/CJCH, 2005, vol. 12, iss. 3-4, s. 586-625.27)
Retribuce byly ukončeny k 31. prosinci roku 1948.Kuklík, J. Retribuce. In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds.). Encyklopedie českých právních dějin, X. svazek R-Říš. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 549.28)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
