by mohla být zjednodušeně označena za jakousi koncepci, podle níž má za určitých podmínek přirozené právo přednost před pozitivním. Podle této koncepce je tedy možné ex tunc (od tehdy, zpětně) prohlásit dříve platné pozitivní právo za "neprávo".

Těmito podmínkami jsou:

1. rozpor pozitivní normy s fundamentálními principy spravedlnosti
2. intenzita tohoto rozporu – rozpor je evidentní a dosahuje nesnesitelné míry

Gustav Radbruch tuto tezi formuloval následovně:

"Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou lze řešit jen tak, že pozitivní právo zajišťované předpisy a mocí má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma toho kdy rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako nenáležité právo spravedlnosti ustoupit."Holländer, P. Filosofie práva. Aleš Čeněk: Dobrá voda. 2. Vydání. 2012.¹⁾

Pozitivní právo tedy musíme dodržovat, přestože se nám může jevit jako obsahově nespravedlivé a neúčelné, neboť dáváme přednost principu právní jistoty, ovšem pouze do chvíle, kdy se toto pozitivní právo dostane do extrémního rozporu se spravedlností. Tehdy dostává přednost přirozené právo a předchozí vadné pozitivněprávní předpisy jsou neplatné ex tunc nehledě na to, že byly aplikovány a dodržovány.