Reklama
Rozšířená osnova
Prozatímní státní zřízení bylo systémem politických orgánů v exilu v období druhé světové války, který měl za účel vyjádřit kontinuitu československé státnosti i po jejím zpochybnění Mnichovskou dohodou.Balík, S. a kol. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2011, s. 110.1) Mezi hlavní cíle prozatímního státního zřízení patřilo získání uznání československých exilových orgánů a následně koordinace odbojových struktur a formování politického uspořádání v ČSR po konci války.Tamtéž.2)
Prozatímní státní zřízení se snažilo napodobit systém ústředních orgánů podle Ústavy z roku 1920 a bylo tak tvořeno zejména prezidentem republiky, vládou a Státní radou.Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 373.3) Později byla vytvořena také Právní rada.
Prvním orgánem, který navázal na státnost první republiky, se stal Československý národní výbor, vytvořený 17. října 1939 v Paříži.Tamtéž, s. 371.4) Po porážce Francie v roce 1940 se Československý národní výbor přesunul do Londýna, kde se činnost exilových orgánů značně rozvinula a v červenci 1940 tak vzniklo uspořádání označované jako „prozatímní státní zřízení“.Tamtéž, s. 373.5)
Prezidentem se stal Edvard Beneš, a to na základě své vlastní teorie kontinuity, která stála na tom, že nic po Mnichovské dohodě neměly platné právní účinky, a tudíž i jeho abdikace z postu prezidenta nebyla platná.Schelle, K. a kol. Československé dějiny státu a práva (1918-1945). Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 128.6) Následně byla 21. července 1940 ústavním dekretem prezidenta republiky vytvořena Státní radaTamtéž.7) a den poté byla Benešem jmenována exilová vláda, jejímž předsedou se stal J. Šrámek. Složení vlády vycházelo ze složení Národního výboru.Tamtéž.8)
Jak již bylo zmíněno, prezidentem republiky se stal na základě teorie kontinuity Edvard Beneš a tento post zastával od svého ustanovení až do 4. dubna 1945.Balík, S. a kol. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2011, s. 115.9) Jeho funkční období mělo končit v roce 1942, vláda se však usnesla s odkazem na čl. 58 odst. 5 ústavní listiny z roku 1920, který stanovil, že prezident vykonává svou funkci, dokud není zvolen prezident nový, že Beneš bude prezidentem do doby, než bude možné uspořádat nové volby.Schelle, K. a kol. Československé dějiny státu a práva (1918-1945). Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 128.10)
Jednou ze základních pravomocí prezidenta se stalo vydávání dekretů.Balík, S. a kol. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2011, s. 115-116.11) Ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly jedním z projevů zákonodárné moci v Prozatímním státním zřízení společně s nařízeními vlády. Dekrety byly vydávány na základě ústavního dekretu č. 2 o prozatímním výkonu moci zákonodárné ze dne 15. října 1940.Marečková, M. České právní a ústavní dějiny: stručný přehled a dokumenty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, s. 90.12) Za existence Prozatímního státního zřízení (tedy do 4. dubna 1945) bylo vydáno celkem 45 dekretů, z toho 11 ústavních.Tamtéž, s. 91.13) Většina z nich se věnovala ustavení a organizaci Prozatímního státního zřízení, jeho rozpočtu, a především fungování československých vojenských jednotek v zahraničí.Tamtéž.14)
Vláda byla jmenována 22. července 1940 a mezi její členy mimo jiné patřili: předseda vlády Jan Šrámek, státní ministr Štefan Osuský, který tuto funkci zastával pouze do dubna 1942, ministr vnitra Juraj Slávik, státní tajemníci Jan Béčko a Rudolf Viest, později přibyl Ján Lichner.Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 374.15) Celkem bylo zřízeno 5 ministerstev s resorty, další 3 ministerstva bez resortů a současně byl vytvořen institut státních tajemníků pro zástupce ze Slovenska.Balík, S. a kol. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2011, s.116.16)
Hlavní agendou vlády byly záležitosti týkající se války, organizace a fungování armády, budování struktur prozatímního státního zřízení a řízení československých zastupitelských orgánů.Tamtéž.17)
Státní rada vznikla dekretem prezidenta republiky 21. července 1940 a fungovala jako exilový kvaziparlament. Jednalo se ovšem o orgán nevolený.Tamtéž, s. 113.18) Členové Státní rady byli voleni na jeden rok a celkově tak rada působila ve čtyřech obdobích. Poslední schůze se uskutečnila 12. března1945.Tamtéž, s. 114.19)
Původně Státní rada měla 40 členů, později se rozšiřovala, aby mohla reprezentovat zástupce všech relevantních politických proudů, kteří odešli do exilu. Její konečný počet se tak pohyboval přibližně mezi 40 a 50 členy.Tamtéž.20)
Státní rada nedisponovala žádnou normotvornou pravomocí. Ta byla pomocí dekretů přenesena na prezidenta, zatímco Státní rada fungovala pouze jako konzultativní orgán.Tamtéž.21) Pravomoci Státní rady se rozrostly až na podzim 1942, kdy nově mohla spolurozhodovat o volbě svého předsednictva, měla právo interpelace a prezident jí musel předkládat návrhy dekretů.Tamtéž.22)
Návrh na zřízení Právní rady byl schválen ministerskou radou 2. února 1942.Kuklík, J. Právní rada v londýnském exilu za druhé světové války. Acta Universitatis Carolinae – Iuridica. 1997, č. 2, s. 38.23) Celý proces jejího ustanovení byl následně dokončen 4. února 1942, kdy Edvard Beneš poslal předsedovi vlády dopis, v němž pojednával o funkci nové Právní rady a který se stal podkladem jejích stanov.Tamtéž, s. 39-40.24) Právní rada sloužila k podávání právních posudků, zda se různá nařízení exilových orgánů shodovala s československým právním řádem. Takové posudky si mohl vyžádat prezident, nejvyšší kontrolní úřad nebo československý občan, jehož se dané nařízení týkalo.Tamtéž.25) Právní rada ovšem nebyla soudní orgán a nevydávala žádné rozsudky, její posudky měly přesvědčovat pouze silou svého odůvodnění.Tamtéž, s. 40.26)
21. července 1940, tedy téhož dne, kdy byla zřízena Státní rada, zaslal lord Halifax československé reprezentaci dopis, ve kterém sdělil, že Britská vláda uznává československou prozatímní vládu. Prezidenta Beneše ale Britové uznávali jen de facto.Vojáček, L., Schelle, K., Knoll, V. České právní dějiny. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 374.27)
V červenci 1941 proběhla řada diplomatických jednání, v jejichž důsledku 18. července uznal československé prozatímní státní zřízení Sovětský svaz a definitivně i Velká Británie. 31. července došlo i k uznání ze strany USA.Tamtéž, s. 375.28) Spojenecká spolupráce se SSSR následně dne 12. prosince 1943 vyústila v podpis smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci.Tamtéž.29)
4. prosince 1944 prezident Beneš podepsal ústavní dekret o národních výborech a Prozatímním národním shromáždění. V důsledku tohoto dekretu měly na osvobozeném území vzniknout národní výbory, jako orgány prozatímní veřejné správy. Upravoval také volby do těchto orgánů.Tamtéž, s. 38.30)
Koncem března 1945 se v Moskvě konalo jednání předních československých politických sil, jejichž výsledkem byla dohoda o personálním složení první poválečné vlády a o jejím programu.Schelle, K. a kol. Československé dějiny státu a práva (1918-1945). Brno: Masarykova univerzita, 1991, s. 134.31)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
