Osnova
Reklama
Proces s Vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci je jedním z nejznámějších politických procesů v lidově demokratickém Československu. Probíhal od 31. května do 8. června roku 1950. Z celkem třinácti obžalovaných si rozsudek smrti vyslechli čtyři, včetně Milady Horákové. Zbylí „nepřátelé pracujícího lidu“ byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na doživotí či k desítkám let vězení.Proces s M. Horákovou a spol. [online]. politickeprocesy.cz. [cit. 26. 3. 2026]. https://www.politickeprocesy.cz/cs/proces/proces-s-m-horakovou-a-spol-2UR2nO 1)
Po komunistickém převratu, který proběhl 25. února 1948 a byl komunisty nazýván „Vítězný únor“, byla v Československu nastolena další totalita. Od té doby státní moc v Československu zcela podléhala komunistickému režimu, přičemž mnohá ustanovení ústavy a jiných zákonů měla spíše proklamativní charakter a v praxi mnohdy nebyla dodržována.Vojáček, L., Tauchen, J., Kolumber, D. České právní dějiny do roku 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2024, s. 106.2)
Nejdůležitější rozhodnutí nečinily nejvyšší státní orgány jako parlament, prezident či vláda, ale Ústřední výbor KSČ, jehož rozhodnutí parlament pouze schvaloval. Svůj význam ztratily i volby či politická práva a svobody.Tamtéž.3)
50. léta se pak nesla ve znamení politických procesů a strachu ze Státní bezpečnosti (StB).50. léta – budování státu [online]. totalita.cz. [cit. 26. 3. 2026].https://www.totalita.cz/50/50.php 4) Mimo procesu se skupinou Milady Horákové proběhly i další tzv. monstrprocesy. Mezi ně řadíme např. proces s generálem Heliodorem Píkou. Šlo o silně „medializované vykonstruované procesy, které se neřídily základními pravidly spravedlivého soudního procesu“.Monstrproces [online]. Poválečný vývoj v Československu. [cit. 26. 3. 2026]. https://povalecny-vyvoj-v-ceskoslovensku.webnode.cz/monstrproces/ 5) Stáli za nimi sovětští poradci a jejich hlavním cílem bylo posilnit moc komunistické strany a potlačit odpor vůči novému režimu.Politické procesy 50. let [online]. nacr.cz. [cit. 8. 4. 2026]. https://www.nacr.cz/verejnost/badatelna/digitalni-badatelna/politicke-procesy 6)
Milada Horáková se narodila 25. 12. 1901 v Praze. Byla právnička a politička, která se stavěla proti omezování lidských práv a svobod, a to již za dob Rakouska-Uherska, kdy se zapojila do protirakouského národního hnutí. Po vystudování Právnické fakulty Univerzity Karlovy pracovala jako sociální pracovnice a působila jako blízká spolupracovnice zakladatelky Ženské národní rady a političky Františky Plamínkové. V roce 1929 vstoupila do České strany národně socialistické (ČSNS).Životopis Milady Horákové [online]. miladahorakova.cz. [cit. 6. 4. 2026]. https://miladahorakova.cz/zivotopis/ 7)
Za druhé světové války se aktivně zapojovala do protinacistického odboje. Po jejím konci se stala členkou Prozatímního národního shromáždění za ČSNS, ale později začala být sledována komunisty. Po převratu v roce 1948 se vzdala svého poslaneckého mandátu a začala pracovat jako referentka na Ústředním národním výboru hlavního města Prahy.Životopis Milady Horákové [online]. 8)
Dne 27. 9. 1949 ale byla zatčena StB. Předcházela tomu tzv. vinořská schůzka. Na ní se sešli zástupci sociální demokracie i lidovců, kteří působili ve skryté opozici. StB si tuto schůzku na faře ve Vinořích vyložila jako „sjednocování politické reakce“.Milada Horáková – oběť komunistické zvůle [online]. vhu.cz. [cit. 26.3.2026]. https://www.vhu.cz/milada-horakova-obet-komunisticke-zvule/ 9) Spolu s Horákovou bylo postupně zatčeno dalších 12 lidí, kteří byli podezřelí z toho, že připravují protistátní puč. Přitom se mnozí ani navzájem neznali.
Proces začal 31. května roku 1950. Velký důraz byl kladen na mediální kampaň, do níž byla zapojena všechna média v Československu. Byl realizován rozhlasový záznam ze soudní síně a o procesu informoval i tisk.Slušný, J. Proces s Miladou Horákovou (1950). In: Schelle, K., Tauchen, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. IX. Svazek, Procesy: (od roku 1950) – Pů. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 26.10)
První den před Státním soudem v Praze stanulo všech 13 obžalovaných, kteří byli více než 8 měsíců ve vazbě v Ruzyni a kteří neznali ani znění obžaloby, ani své obhájce.Radotínský, J. Rozsudek, který otřásl světem. Praha: ČTK-Pressfoto, 1990, s. 19.11) Po otevření líčení přednesl prokurátor Josef Urválek obžalobu. V té bylo argumentováno tím, že se obžalovaná skupina snažila o návrat ke kapitalismu a předmnichovským poměrům, čehož se dle obžaloby snažila docílit udržováním styku se zahraničím, prováděním špionáží či sabotážních akcí a připravováním ozbrojeného puče, který měl „usnadnit ozbrojený útok anglo-amerických imperialistů proti Československu“.Slušný. Proces s Miladou Horákovou (1950), s. 26.12)
Téhož dne předseda soudu Karel Trudák provedl výslech Milady Horákové. V následujících dnech byli vyslechnuti i ostatní obvinění.Radotínský. Rozsudek, který otřásl světem, s. 19.13) Ti museli vypovídat dle přesně daného scénáře.Slušný. Proces s Miladou Horákovou (1950), s. 27.14)
Třetí den začali dělníci posílat stovky dopisů, v nichž se přimlouvali pro nejvyšší trest obžalovaných. Bylo sepsáno několik rezolucí, které byli lidé nuceni podepisovat a které byly doručeny k soudu. Do tohoto byly zapojeny i děti.Radotínský. Rozsudek, který otřásl světem, s. 28.15)
Šestý a sedmý den pak vypovídali svědci, kteří měli za úkol potvrdit obvinění vznesená proti obžalovaným.Tamtéž, s. 69.16)
Osmý, tedy poslední den, byly provedeny závěrečné řeči soudců, prokuratury a obhájců, kteří jinak v průběhu procesu vypovídali jen zřídka. Poté pronesli své závěrečné řeči i všichni obžalovaní.Tamtéž, s. 75.17)
Po necelých třech hodinách od přerušení jednání bylo rozhodnuto. Předseda senátu Státního soudu vynesl rozsudek, jímž všechny obžalované shledal vinnými. Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra byli odsouzeni k trestu smrti. Na doživotí byli odsouzeni Josef Nestával, Jiří Hejda, František Přeučil a Antonie Kleinerová. Ostatní obžalovaní, tedy Bedřich Hostička, Zdeněk Peška, Jiří Křížek, Františka Zemínová a Vojtěch Dundr, byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v rozmezí 15 až 28 let. Všem byl zkonfiskován majetek a uděleny peněžité tresty v rozmezí od 15 000 do 50 000 Kčs.Tamtéž, s. 83.18)
Proces byl hojně sledován i v zahraničí. O milost pro Horákovou a další obviněné se přimlouvali například Albert Einstein nebo Bertrand Russell. I přesto tehdejší československý prezident Klement Gottwald milost žádnému z obžalovaných neudělil.Slušný. Proces s Miladou Horákovou (1950), s. 28.19)
Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Buchal a Oldřich Pecl byli popraveni v pankrácké věznici 27. 6. 1950. Od roku 2004 je den jejich popravy připomínán jako Den památky obětí komunistického režimu.Nezachránila ji ani Einsteinova prosba. Před 66 lety komunisté popravili Miladu Horákovou [online]. ct24.ceskatelevize.cz. [cit. 28.3.2026]. https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/nezachranila-ji-ani-einsteinova-prosba-pred-66-lety-komuniste-popravili-miladu-horakovou-11387720)
V návaznosti na proces se skupinou Milady Horákové následovaly další politické procesy, v nichž bylo obžalováno 639 osob, uděleno celkem 10 trestů smrti, několik desítek doživotních trestů a další vysoké tresty odnětí svobody.Slušný. Proces s Miladou Horákovou (1950), s. 28.21)
Mezi lety 1949 a 1960 bylo v Československu z politických důvodů popraveno přes 200 osob, z čehož jedinou ženou byla Milada Horáková.Seznam popravených pro politické trestné činy v období 1948 – 1989 [online]. totalita.cz. [cit. 27.3.2026]. https://totalita.cz/seznamy/seznamy_01.php22)
Všichni aktéři byli shledáni vinnými z velezrady a vyzvědačství, a to na základě zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. Tento zákon měl za účel zajistit vnitřní i vnější bezpečnost státu.Vojáček, Tauchen, Kolumber. České právní dějiny do roku 1989, s. 249.23) Soudem příslušným k řízení na základě tohoto zákona byl Státní soud, který byl zřízen zákonem č. 232/1948 Sb., o státním soudu. Státní soud sídlil v Praze a měl dvě pobočky, a to v Brně a Bratislavě.Motejl, O. Soudnictví a jeho správa. In: Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. (eds). Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str. 816.24)
Zákon byl přijat 6. 10. 1948 a byl účinný necelé dva roky. Posléze byl včleněn do nového trestního zákona č. 86/1950 Sb.Zákon na ochranu lidově demokratické republiky: Šílené tresty za malichernosti se staly běžnou praxí [online]. g.cz. [cit. 26.3.2026]. https://g.cz/zakon-na-ochranu-lidove-demokraticke-republiky-silene-tresty-za-malichernosti-se-staly-beznou-praxi/25) Celkově bylo na základě zákona na ochranu lidově demokratické republiky souzeno až 27 000 osob, z čehož 249 bylo odsouzeno k smrti.Zákon na ochranu lidově demokratické republiky [online]. iurium.cz. [cit. 28.3.2026]. https://www.iurium.cz/encyklopedie/koncept/zakon-na-ochranu-lidove-demokraticke-republiky#nt-126)
Obžalovaní byli odsouzeni za velezradu, a to na základě § 1 odst. 1 písm. a, c daného zákona a za vyzvědačství, které bylo upraveno v § 5, přesněji na základě odst. 1 a odst. 2 písm. c. Dále jim byl uložen peněžitý trest, a to na základě § 47. Dle § 48 byl odsouzeným zkonfiskován veškerý majetek a dle § 52 jim byla odebrána „všechna čestná práva občanská“.Proces s M. Horákovou. [online]. politickeprocesy.cz [cit. 26.3.2026]. https://www.politickeprocesy.cz/cs/proces-s-horakovou/den-8-3sL1OK 27)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
