Proces s Charváty je označení pro sérii soudních procesů proběhlých u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě mezi lety 1945–1948. Tyto procesy proběhly v rámci retribucí po druhé světové válce na základě velkého retribučního dekretu (Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.) Souzeni v nich byli příslušníci chorvatské menšiny ze tří jihomoravských vesnic při rakouské hranici (Frélichov – dnes Jevišovka, Dobré Pole a Nový Přerov), tzv. Moravští Charváti. Území charvátských obcí bylo během druhé světové války součástí Německé říše a mnozí z místních obyvatel sloužili v německé armádě, případně byli členy nacistických organizací. Právě na členství v nacistických organizacích, které bylo podle velkého retribučního dekretu trestné, byla postavena veškerá obvinění v procesu s Charváty.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 474–481.¹⁾

Lidový soud ve Znojmě v procesu s Charváty ve většině případů uznal obžalované z členství v nacistických vinnými, nicméně v drtivé většině případů využil §16 velkého retribučního dekretu, který soudu umožňoval udělit trest nižší než zákonem stanovenou spodní sazbu 5 let žaláře, případně od trestu upustit, pokud obžalovaný jednal ve prospěch republiky či obecného zájmu a později se osvědčil.NOHEL, T. Moravští Charváti u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce, vedoucí práce Martin Markel., s. 27.²⁾

V procesu s Charváty bylo souzeno 45 lidí, tedy jen malá menšina Moravských Charvátů. I přesto ovšem bylo charvátské obyvatelstvo z jižní Moravy v letech 1948–1950 komunistickou mocí vystěhováno do pohraničí.

Historický kontext

Chorvati se začali na jižní Moravě usazovat již v 16. století. V té době mnoho chorvatských obyvatel utíkalo před tureckou invazí a moravští šlechtici v oblasti potřebovali osídlit některé zpustlé oblasti. Tato chorvatská kolonizace se netýkala jen Moravy, kolonizovány byly také blízké oblasti v Uhrách, především Hradsko (Burgenland – v dnešním Rakousku) a Bratislavské předmostí v dnešním Slovensku.DOROVSKÝ, I. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek) Brno: Společnost přátel jižních Slovanů v České republice, 1996., s. 29.³⁾ V těchto oblastech se chorvatská komunita udržela dodnes.

Většina Chorvatů na Moravě se do 19. století asimilovala s moravským česky mluvícím obyvatelstvem. Výjimkou byly tři chorvatské vesnice na rakouském pomezí, jejichž okolí bylo převážně německy mluvící – Frélichov (dnešní Jevišovka), Dobré Pole a Nový Přerov. V těchto vesnicích se chorvatská identita i jazyk držely velmi silně a přejímali je i lidé do vesnic nově příchozí.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 475.⁴⁾

Již začátkem 20. století se obyvatele charvátských vesnic začali dělat na ty, kteří se hlásili více k českému živlu a na ty, kteří se hlásili k živlu německému. Vzhledem k blízkému kontaktu s německým obyvatelstvem mezi Moravskými Charváty převládal živel německý.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 475.⁵⁾ Po vzniku Československa v roce 1918 se československý stát pokoušel propagovat živel český (mj. na základě myšlenky slovanství), byla například uzavřena frélichovská německá škola a nahrazena školou českou. I přesto ale měla značná část Moravských Charvátů blíže k Němcům, někteří se po roce 1933 připojili k sudetoněmecké straně SdP. CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 475.⁶⁾

Po Mnichovské dohodě připadly Charvátské obce Německu a v průběhu druhé světové války byly přímo součástí Německé říše (na rozdíl od většiny zbytku Moravy, která byla součástí Protektorátu Čechy a Morava). Moravští Charváti byli, i s přihlédnutím k tomu, že ustašovské Chorvatsko bylo těsným spojencem nacistického Německa, považováni za Němce. Mnoho charvátských mužů bylo odvedeno do německé armády a na místní byl činěn nátlak, aby se stali členy nacistických organizací.DOROVSKÝ, I. Charváti ještě žijí mezi námi (sborník studií a vzpomínek) Brno: Společnost přátel jižních Slovanů v České republice, 1996., s. 47.⁷⁾

Po skončení druhé světové války v květnu 1945 byly charvátské vesnice opět připojeny k Československu. V říjnu 1945 byla v Brně zřízena komise pro řešení charvátské otázky, která obyvatele charvátských vesnic rozdělila do tří skupin: lidi oddaní československém národu, lidi hlásící se k Němcům a Němci. Poslední dvě skupiny na základě dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské pozbyly československé občanství a byly z Československa záhy odsunuti, to se ovšem týkalo jen menšiny obyvatel charvátských vesnic.BÁRTA, M. Chorvatská akce. Paměť a dějiny, č. 3, 2010., s. 16-17.⁸⁾ V té době také začal proces s Charváty u mimořádného lidového soudu ve Znojmě, který skončil až v roce 1948.

Do charvátských vesnic byli po odsunutých obyvatelích nastěhováni noví osadníci, především českoslovenští jugoslávští partyzáni a volyňští Češi. Mezi novousedlíky a Charváty panovalo značné napětí.DVOŘÁK, T. Vnitřní odsun 1947–1953. Brno: Matice Moravská, 2012., s. 222-225.⁹⁾ Krom toho měla charvátská otázka i politický rozměr – ve volbách v roce 1946 charvátské vesnice jako jediné v okresu Mikulov volili převážně Lidovou stranu a nikoliv KSČ. Noviny nakloněné Lidové straně po roce 1946 vydávaly články zdůrazňující odvahu Moravských Charvátů a sílu jejich slovanství, které dokázalo odolat dlouhému germanizačnímu tlaku. Komunistický tisk naopak vydával články vyobrazující Moravské Charváty jako nacistické kolaboranty.DVOŘÁK, T. Vnitřní odsun 1947–1953. Brno: Matice Moravská, 2012., s. 235-237.¹⁰⁾ Negativní postoj komunistů k Moravským Charvátům měl pak vliv i na jejich odsun po roce 1945.

Průběh procesů

Moravští Charváti obvinění z členství v nacistických organizacích byli mezi lety 1945 a 1948 souzeni na základě dekretu č. 16/1945 Sb. (Dekret presidenta republiky o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, tzv. Velký retribuční dekret). Tento dekret založil Mimořádné lidové soudy (MLS), u kterých byli souzeni lidé obvinění z válečných zločinů a kolaborace s nacisty během druhé světové války. Zločiny v dekretu byly rozčleněny do tří skupin: zločiny proti státu, zločiny proti osobám a zločiny proti majetku, zvlášť byl upraven ještě zločin udavačství. Všichni účastníci procesu s Charváty byli obviněni jen ze zločinů proti státu, kam spadalo i členství v nacistických organizacích (§ 2 dekretu).NOHEL, T. Moravští Charváti u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce, vedoucí práce Martin Markel., s. 36.¹¹⁾ Proces probíhal u MLS ve Znojmě.

V procesu s Charváty bylo souzeno celkem 45 osob, z toho 35 mužů a 10 žen. Ve 14 případech nebyla vina prokázána, ve 12 případech bylo od potrestání upuštěno i přes uznání viny (na základě § 16 dekretu), 18 případů skončilo odsouzením a udělením trestu (z toho ve 13 případech byl udělen nižší trest než 5 let odnětí svobody, který předepisovala spodní sazba dekretu, také na základě § 16 dekretu) a 1 případ nebyl nikdy uzavřen.NOHEL, T. Moravští Charváti u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce, vedoucí práce Martin Markel., s. 35-36.¹²⁾ 23 osob bylo obviněno z členství v SA (Sturmabteilung, úderné oddíly), 12 z členství v NSDAP a jednotlivci také z členství v NSF (Národněsocialistický svaz žen), NSV (Národněsocialistická organizace pro dobročinnost), DAF (Německá pracovní fronta), NSKK (Národněsocialistický motoristický sbor), NSFK (Národněsocialistický letecký sbor), SdP (Sudetoněmecká strana), SFK (Sudetoněmecký sbor dobrovolníků), BDF (Federace německých ženských asociací) a lidové domobrany Volkssturm.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 475.¹³⁾ Mnohé osoby byly obviněny z členství ve více organizacích zároveň. Krom členství v organizacích bylo několik jednotlivců obviněno i z dobrovolné služby pro nepřátelské vojsko.

30 případů bylo otevřeno až v letech 1947 a 1948. Začátkem roku 1947 byly objeveny tzv. Wehrstammblatty, německé odvodní lístky, ve kterých byl i seznam členů SA v dané oblasti. Jejich věrohodnost ale nebyla stoprocentní, někdy se totiž stávalo, že v nich lidé byli vedeni jakožto členové SA, aniž by o tom věděli.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 476.¹⁴⁾ Pouze na základě Wehrstammblattu tedy nikdo nemohl být odsouzen.

V rámci procesu se projevovala velká soudržnost a sounáležitost charvátské komunity. Lidé z jednotlivých vesnic svědčili ve prospěch obviněných, dokládali, že do nacistických organizací vstoupili pouze z donucení a že na konci války pomáhali ruským a ukrajinským zajatcům.NOHEL, T. Moravští Charváti u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce, vedoucí práce Martin Markel., s. 49.¹⁵⁾ Příkladem tohoto je i případ Josef Paculy z Frélichova, narozeného v roce 1899, který byl údajně v obci znám jako mírný a prostý člověk. V roce 1947 byl obviněn z členství v NSV, a i přes četná svědectví o jeho pomoci Ukrajinkám na konci války byl odsouzen k třem letům těžkého žaláře. Obyvatelé Frélichova dvakrát žádali soud o udělení milosti. Obě žádosti byly odmítnuty, nakonec mu ale byla v roce 1949 udělena prezidentská milost.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 478.¹⁶⁾

Po únoru 1948 byly retribuce znovu otevřeny a některé případy byl projednány znovu. V případě Charvátů byl rozsudek změněn například v případě Jana Vranešice, který byl v roce 1947 odsouzen ke dvěma letům těžkého žaláře za členství v mnoha nacistických organizacích. Po přezkoumání v roce 1948 byl propuštěn.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 479.¹⁷⁾ Znovu otevřen byl i případ Jana Hubeného z roku 1947, který byl obviněn z členství v SA a NSDP, kde zastával funkci Ortsbauernführera. K členství v obou organizacích se doznal, nicméně tvrdil, že do nich vstoupil kvůli nátlaku Němců. Soudem byl osvobozen, v roce 1948 byl ale jeho případ znovu otevřen, především proto, že byly objeveny nové listiny s jeho udáními adresovanými NSDAP. Po novém otevření případů Hubený utekl do Rakouska, v nepřítomnosti byl pak odsouzen k pěti letům žaláře.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 480.¹⁸⁾ V roce 1948 byly ovšem v rámci procesu s Charváty otevřeny některé zcela nové případy a MLS ve Znojmě už v nich neukládal tak mírné tresty, jako v minulosti. Odsouzena na osm měsíců těžkého žaláře byla například Anna Slunská, za členství v NSF a za působení ve funkci blocleiterin (strážkyně oblasti). Helen Scheiterové, odsouzené v roce 1946 za stejný čin, ovšem trest nebyl udělen vůbec.NOHEL, T. Moravští Charváti u Mimořádného lidového soudu ve Znojmě. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce, vedoucí práce Martin Markel., s. 67-68.¹⁹⁾ V roce 1948 byli také dva lidé, kromě Jana Hubeného i Matěj Girič, v rámci procesu souzeni v jejich nepřítomnosti, protože uprchli do Rakouska. Girič nebyl odsouzen, protože soud došel k závěru, že do NSV vstoupil pouze ze zištných důvodů. V roce 1948 byla také z členství v NSDAP, NSF a DFW obviněna Kateřina Kolbingerová, její případ se ovšem z neznámých důvodů nikdy neuzavřel a soud se nikdy nekonal.CHORVÁT, M. Proces s Charváty (1945–1948) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VIII. svazek: Procesy (do roku 1949). Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 480.²⁰⁾

Důsledky a následný vývoj

Odsouzeným Charvátům byl zkonfiskován zemědělský majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a kolaborantů.DVOŘÁK, T. Vnitřní odsun 1947–1953. Brno: Matice Moravská, 2012., s. 222.²¹⁾

Velká většiny z ani ne dvoutisícové komunity Moravských Charvátů se ale proces vůbec netýkal. Moravští Charváti nicméně byli komunisty, kteří se dostali k moci po roce 1948, považováni za nespolehlivé, a to z více důvodů. Nešlo jen o kolaboraci s nacisty a službu v německé armádě, ale i o roztržku s JugosláviíBÁRTA, M. Chorvatská akce. Paměť a dějiny, č. 3, 2010., s. 25.²²⁾. O to, že Moravští Charváti byli povětšinou velkostatkáři s grunty děděnými po generace, ale i o fakt, že mnoho charvátských rodin mělo příbuzné a pozemky za nedalekou rakouskou hranicí. Právě v kontextu ochrany hranic byli Moravští Charváti nakonec odsunuti, přes množství prověrek jejich spolehlivosti v minulých letech.DVOŘÁK, T. Vnitřní odsun 1947–1953. Brno: Matice Moravská, 2012., s. 296.²³⁾

Odsun Moravských Charvátů na volné usedlosti po odsunutých sudetských Němcích na severu Moravy (především na Olomoucku a Bruntálsku) započal již v roce 1948 na základně opatření akčního výboru Národní fronty, které ovšem nemělo žádnou oporu v zákoně. Opatření akčních výborů poté byla v srpnu 1948 zpětně ratihabována zákonem č. 213/1948 Sb. Odsun trval až do roku 1950 a krom Charvátů bylo odsunuto i několik nově usedlých obyvatel charvátských vesnic, protože nebyli shledání za spolehlivé pro pobývání v příhraniční oblasti. Opuštěné pozemky v jihomoravských vesnicích pak byly vyvlastněny zákony č. 46/1948 Sb. (o pozemkové reformě) a č. 280/1949 Sb. (o územním plánování a výstavbě obcí), které umožňovaly vyvlastnit pozemek, který dlouhodobě není obhospodařován.DVOŘÁK, T. Vnitřní odsun 1947–1953. Brno: Matice Moravská, 2012., s. 296.²⁴⁾ Komunita Moravských Charvátů tak definitivně zanikla.