Proces Machalka a spol. (někdy také Proces s představiteli řádů) byl prvním tzv. monstrprocesem proti katolické církvi v Československu. Probíhal u Státního soudu v Praze od 31. března do 5. dubna 1950. Obžalováno a odsouzeno k odnětí svobody bylo celkem deset členů a významných představitelů katolických řeholních řádů.Vaško, V. Přehled a charakteristika církevních procesů 50 let. In: Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 16.1) Cílem procesu bylo spolu se současně probíhající masovou štvavou mediální kampaní zkompromitovat řády a připravit půdu a obyvatelstvo pro následnou masovou a brutální likvidaci klášterů a na státu nezávislé katolické církve.Vlček, V. Procesy s řeholníky v 50. letech a v první polovině 60. let. In: Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 120.2)
Církev ještě v době po druhé světové válce hrála v Československu významnou roli. Nevěnovala pouze duchovní činností, ale zřizovala také školy, vydávala časopisy a noviny a provozovala hospice. K římskokatolické církvi se ještě v roce 1950 hlásilo přibližně 80 % obyvatelstva.Český statistický úřad. Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem [online]. csu.gov.cz [cit. 5. 5. 2025] https://csu.gov.cz/produkty/4110-03--obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem#:~:text=V%20roce%201921%20a%201930,st%C3%A1le%20jen%20t%C5%99i%20desetiny%20procenta.3) Církev, a to zejména římskokatolická, představovala početnou, mimořádně silnou, dobře organizovanou a disciplinovanou organizaci a významnou morální autoritu.
Zášť komunistů k církvi nepramenila pouze z ideologických důvodů – tzn. pro rozpor s bolševickým ateismem nebo třídním bojem. Totalitní stát, který komunisté budovali, zasahuje do všeho, nehodlá se s nikým dělit o moc, potřebuje mít vše a všechny pod permanentní kontrolou. Církev by tak pro něj mohla představovat hrozbu.
Po konci druhé světové války se církev po nacistické perzekuci rychle vzpamatovala a soužití církve a státu probíhalo celkem poklidně. Výjimky představovala situace v Sudetech, kde byli perzekuováni duchovní německé národnostiVlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 23.4) a zejména pak situace na Slovensku, kde byl výchozí stav významně ovlivněn předchozím klerofašistickým režimem a určitá perzekuce zde probíhala již od roku 1945.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 534.5) Po převzetí moci komunisty se situace začala vyhrocovat i v českých zemích. Od podzimu 1948 docházelo k zatýkání jednotlivých duchovních. V dubnu 1949 vyhlásilo předsednictvo ÚV KSČ novou církevní politiku. Komunisté stanovili úkol narušit a ovládnout dosavadní církev, zbavit ji vazeb na zahraničí (zejména na Vatikán), přetvořit ji do podoby národní církve, a nakonec náboženství totálně zlikvidovat a vytvořit zcela ateistickou společnost.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 31.6) Klement Gottwald úkol vyjádřil slovy: „izolovat církevní hierarchii, a tak připravit půdu k tomu, abychom jim mohli zasadit další a poslední zdrcující ránu“.Vaško, V. Přehled a charakteristika církevních procesů 50 let. In: Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 15.7)
V říjnu 1949 byly přijaty zákony č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Tímto dosud nelegální zásahy do fungování církví dostaly platný právní rámec. Došlo k legalizaci zásahů státu do vnitřní organizace církve, byla potlačována ústavně garantovaná práva, církev ztratila autonomii a byla absolutně podřízena státu.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 13.8)
Duchovní byli nejčastěji souzeni za údajné spáchání trestných činů uvedených v zákoně č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 58.9)
Komunistický režim vyhodnotil, že k likvidaci církve a ateizaci obyvatelstva bude zapotřebí se nejdříve vypořádat s jejím vedením – tzn. biskupy a vedle nich také s řeholními řády, které komunisté považovali za nejdisciplinovanější a nejlépe organizovanou část církve.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 26.10) Základní plán na likvidaci mužských řádů byl schválen 22. února 1948 předsednictvem ÚV KSČ, konkrétnější plán označený jako „Akce K“ byl předsednictvem schválen 20. ledna 1950.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 61.11) Režim se však obával prudké reakce a odporu obyvatelstva. Z tohoto důvodu bylo třeba společnost psychologicky na takovou masovou akci připravit a názor obyvatelstva ideologicky vyhranit.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 26.12)
Jako ideální se jevilo využít tzv. Číhošťského zázraku. V plánovaného procesu s římskokatolickým knězem Josefem Toufarem mělo dojít mimo jiné k odhalení údajné protistátní činnosti celého katolického duchovenstva řízené z Vatikánu.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 30.13) Soudní proces se ale neuskutečnil, jelikož Josef Toufar na následky brutálních výslechů a mučení příslušníky StB 25. února 1950 zemřel.
Církevní komise ÚV KSČ 27. února rozhodla, že nelze-li plánované soudní řízení provést, využije se „Číhošťský zázrak“ alespoň v procesu s premonstrátskými opaty Vítem Tajovským a Augustinem Machalkou, kteří byli na přelomu ledna a února v souvislosti s Číhoští zatčeni.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 37.14) K nim se na základě osobního výběru předsedy Státního úřadu pro věci církevní a tehdejšího ministra spravedlnosti Alexeje Čepičky připojilo dalších 7 duchovních – a to: jezuité František Šilhán, Adolf Kajpr, František Mikulášek, františkán Jan E. Urban, dominikán Silvestr Braito, redemptoristé Ivan Mastiliak a Jan Blesík a premonstrát Stanislav Barták. Jednalo se o elitu českého řeholního duchovenstva.
Zatčení byli drženi ve vyšetřovací vazbě ve Valdicích, Ruzyni a Bartolomějské ulici v Praze. Ze strany vedení státu byl vyvíjen silný tlak na brzké proběhnutí procesu a vyšetřovatelé dostali za úkol rychle zlomit jejich odpor, přimět je k doznání. Řeholníci byli podrobování mnohahodinovým výslechům a hrubému zacházení. V temných celách bez vytápění byli nuceni přes den neustále pochodovat, v noci se pravidelně po hodině hlásit a cvičit do selhání. V průběhu pobytu ve vazbě nedostávali najíst a často ani napít. Vyšetřovatelé na řeholníky vyvíjeli velký psychický nátlak např. výhružkami násilím na jejich příbuzných, nebo jim byli podávány halucinogeny, jako např. skopolamin, který vyvolává poruchy paměti a způsobuje neschopnost úsudku.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 63 – 64.15)
Dík těmto brutálním postupům se podařilo relativně v brzké době přimět zatčené k přiznání a podepsání vyšetřovacích protokolů. Následně byli po obdržení formální žaloby donuceni podepsat žádost o zkrácení lhůty běžící mezi obžalováním a samotným soudním jednáním.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 64.16)
Na přípravu procesu dohlížela speciálně zřízená koordinační komise, která zodpovídala za politicky správný průběh.Kaplan, K., Paleček, P. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2008, s. 77.17)
Soudní proces probíhal mezi 31. březnem a 5. dubnem roku 1950 u Státního soudu v Praze, který byl zřízen zákonem č. 232/1948 Sb. o státním soudu a podle § 17 tohoto zákona věcně příslušným k rozhodování o činech trestných podle zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky.
Soudnímu senátu předsedal Jaroslav Novák, státní prokuraturu reprezentovali nechvalně známí Josef Urválek, Karel Čížek, Jaroslav Novák a Ludmila Brožová (Polednová). Obhájci byli přiděleni obžalovaným koordinační komisí procesu ex offo.Ústav pro studium totalitních režimů. Machalka a spol. [online]. ustrcr.cz. [cit. 5. 5. 2025]. https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/machalka-a-spol/. 18)
Celý proces se nesl v duchu teatrální obžaloby nejen souzených, ale i celé katolické církve. Prokuratura obvinila obžalované z nenávisti k režimu, přípravě protistátního spiknutí a vyzvědačství pro Vatikán. Mimo to byli obviněni i z kolaborace a spolupráce s Gestapem, a to i přes fakt, že Machalka a Kajpr byli za války internováni v koncentračním táboře.Vaško, V. Přehled a charakteristika církevních procesů 50 let. In: Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 17 – 18.19) Dle obžaloby měli řády záškodnou činnosti mezi sebou rozděleny – např. premonstráti údajně shromažďovali zbraně, redemptoristé a jezuité prováděli špionáž a narušovali mravní výchovu mládeže, františkáni pak měli podněcovat věřící na vesnicích k sabotážím socialistické přestavby vesnic.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 65.20) Obžaloba byla postavena na všeobecných formulacích bez jakékoliv bližší specifikace, důkazní prostředky byly nevalné úrovně a často úplně absentovaly.
Navzdory očekávání architektů procesu se obžalovaní duchovní neuchýlili podle plánu k naučeným přednesům odpovídajícím vyšetřovacím protokolům, ale pokoušeli se hájit a svoje počínání vysvětlovat. Soud se však s jejich obhajobou nezabýval a odmítl ji bez dalšího jako výmluvy a vyhýbání se zodpovědnosti za jejich činy.Kaplan, K. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993, s. 297.21) Stejně tak zamítl žádosti obviněných řeholníků o předvolání svědků připravených svědčit o jejich nevině.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 68.22)
Rozsudek byl vynesen 5. dubna 1950. Mimo S. Bartáka byli všichni obžalovaní odsouzeni za pokus o rozvracení lidově-demokratického zřízení, přechovávání zbraní a přípravu protistátního spiknutí čímž se dopustili velezrady podle § 1 zákona č. 231/1948 Sb. Kromě Mikoláška a Bartáka pak také za zločin vyzvědačství podle § 2 zákona č. 231/1948 Sb., jehož se měli dopustit špionáží pro Vatikán. Stanislav Barták byl odsouzen pouze podle § 35 jmenovaného zákona za nepřekážení a neoznámení těchto trestných činů.Rozsudek Státního Soudu v Praze Or I/VII 31/50. In: Mandzák, D. A. (eds). Dokumenty k procesu s Augustinom A. Machalkou a spol. Bratislava: Ústav pämati národa, 2009, s. 379.23)
Požadavek prokuratury na uložení čtyř trestů smrti nebyl soudem osvojen. ThDr. Ivan Mastiliak byl odsouzen k doživotnímu vězení, Augustin Machalka a PhDr. František Šilhan na 25 let, Vít Tajovský k 20 létům, ThDr. Silvestr Braito na 15 let, Adolf Kajpr na 12 let, PhDr. Jan Evangelista Urban na 14 let, Jan Blesík k 10 létům, František Mikulášek na 9 let a Stanislav Barták na 2 roky odnětí svobody. Mimo to jim byl uložen peněžitý trest podle § 47 zákona č. 231/1948 Sb. v rozmezí 20 000 – 50 000 Kčs v celkové sumě 260 000 Kčs, podle § 48 stejného zákona jim bylo kromě S. Bartáka konfiskováno také celé jmění a dle § 52 odebrána čestná občanská práva.Rozsudek Státního Soudu v Praze Or I/VII 31/50. In: Mandzák, D. A. (eds). Dokumenty k procesu s Augustinom A. Machalkou a spol. Bratislava: Ústav pämati národa, 2009, s. 380.24)
V tisku, např. v Rudém právu a Lidové demokracii, byly uveřejňovány nenávistné články a dopisy pracujících zavrhující činy odsouzených řeholníků.Kaplan, K., Paleček, P. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2008, s. 78.25) V květnu 1950 vydalo Ministerstvo informací a osvěty informační brožuru s názvem „Co se skrývalo za zdmi klášterů“, kde byl důkladně celý proces v ideologickém nádechu rozebrán.Knihovny.cz. Akce K – Proces Machalka a spol. [online]. akcek.knihovny.cz [cit. 8. 5. 2025] https://akcek.knihovny.cz/akcek-machalka.html. 26)
V noci z 13. na 14. dubna, tj. osm dní po rozsudku, uskutečnila StB první fázi tzv. Akce K určené k likvidaci klášterů.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 69.27) V období 1948 – 1964 proběhlo v českých zemích celkem 174 procesů proti řeholníkům, z toho bylo 50 skupinových. Jenom v tomto období šestnácti let bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vězněno celkem 361 řeholních duchovních a uchazečů o vstup do řádů.Vlček, V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 – 1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 2004, s. 146 – 151.28)
Mikolášek, Blesík a Barták byli propuštěni po uplynutí trestu v plné výši. Machalka, Braito, Urban a Tajovský se dostali z vězení při amnestii v roce 1960, Mastiliak a Šilhan dík amnestii v roce 1965. Adolf Kajpr se propuštění nedočkal – zemřel v září 1960 ve věznici Leopoldov.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 51.29)
V roce 1968 byl proces shledán generální prokuraturou jako nezákonný a byl podán návrh na znovuprojednání. Příslušný Krajský soud ale řízení zastavil s odůvodněním, že u všech odsouzených došlo k promlčení trestnosti.Vaško, V. Dům na skále 2, Církev bojující 1950 – květen 1960. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 51 – 52.30) Plná rehabilitace proběhla až v 90. letech.Ústav pro studium totalitních režimů. Machalka a spol. [online]. ustrcr.cz. [cit. 5. 5. 2025]. https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/machalka-a-spol/. 31)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
