Reklama
Příprava trestného činu je jedním z vývojových stádií trestného činu.
Vývojové stádia trestného činu jsou určité stupně směřující k dokonání určitého činu. Můžeme je také chápat jako určité fáze, které jsou typické pro uskutečňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 291.1)
Jak § 111 trestního zákoníku stanoví „Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu…“.
Tyto určité fáze, z logiky věci, nemůžou být ve spojení s nedbalostními TČ, jinak řečeno přípravu nelze spáchat u nedbalostních TČ. Vývojová stádia ve formě přípravy a pokusu jsou tak omezena pouze na trestné činy úmyslné, přičemž u přípravy k trestnému činu je tento okruh zúžený jen na zvlášť závažné zločiny, a to ještě za předpokladu, že tak trestní zákoník výslovně stanoví.Tamtéž s. 292.2) Úmysl se musí vztahovat ke všem skutečnostem, které tvoří znaky toho konkrétního způsobu přípravy, o nějž se jedná.
Znakem přípravy je i zaměření k individuálně určitému trestnému činu, a i k tomu musí směřovat úmysl pachatele.
Příprava není možná u předčasně dokonaných trestných činů (ovšem za podmínky, že je jejich jednání formulováno tak široce, že zahrnuje i přípravu, např. § 371 odst. 1)ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 222 (§ 20).3), u trestných činů záležejících v úmyslném opominutí (tzv. pravé omisivní delikty), u trestných činů, v jejichž skutkové podstatě je způsob jednání vymezen tak široce, že kryje pokus či přípravu (např. § 257) a také zpravidla u tzv. verbálních trestných činů.
Příprava je definována v § 20 trestního zákoníku.
Trestní zákoník vymezuje přípravu, jako
Přípravou se nemyslí pouhé pojetí myšlenky. Beztrestnost myšlenky nebo jejího projevu spáchat trestný čin odpovídá zásadě cogitationis poenam nemo patitur (za samotný úmysl spáchat trestný čin se netrestá).ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 221 (§ 20).4)
Trestní zákon demonstrativním způsobem vyjmenovává nejtypičtější způsoby přípravného jednání. Jsou jimi:
Organizování spočívá v jednání účastníka, který spáchání zvlášť závažného zločinu zosnoval nebo řídil (organizátor).
Opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů ke spáchání trestného činu může mít nejrůznější podobu (např. koupě zbraně, opatření páčidla etc.). Pojmy „prostředky“ a „nástroje“ se do určité míry překrývají, přičemž není rozhodné, zda jde o prostředky samy o sobě legální či nelegální.JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 295.5)
Spolčením je rozumí dohoda dvou a více osob o budoucím spáchání trestného činu. Dohoda může být jak výslovná, tak i učiněná mlčky. Čin nemusí být dohodnut do podrobností. Zvláštní formou spolčení je organizovaná skupina.
Srocení je shluk nejméně tří osob, k němuž došlo možno i bez výslovné dohody, který je zaměřen k individuálně určenému zpravidla násilnému trestnému činu, který má být ihned spáchán.
Návodce je ten, kdo jiného navede ke spáchání trestného činu. Návodce tedy v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin. Návod musí směřovat vůči určité osobě, ale také k individuálně určitému trestnému činu (alespoň v hlavních rysech), zatímco v individuálně neurčitému okruhu osob nebo k individuálně neurčeným trestným činům může být pouze podněcováním (§ 364).JELÍNEK. Trestní právo hmotné…, s. 331.6)
Pomocníkem je ten, kdo hlavnímu pachateli umožní nebo usnadní spáchání trestného činu. Formy pomoci, které zákon uvádí, jsou vymezeny pouze demonstrativním výčtem. Pomoc může být fyzická (vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu…) či psychická (rada, utvrzování...).
Pomoc lze spáchat jak konáním, tak opomenutím takového konání, k němuž byl pomocník podle okolností a svých poměrů povinen (§ 112). Pomocník musí mít tedy zvláštní povinnost konat. Pokud tuto povinnost nesplní v úmyslu pachatele podpořit, jde o pomoc (např. hlídač opustí své stanoviště v úmyslu umožnit zloději krást).ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 268.7)
Rozdíl psychické podpory od návodu spočívá v tom, že návod vyvolává rozhodnutí k trestnému činu, oproti tomu psychická podpora utvrzuje pachatele v rozhodnutí již učiněném.ŠÁMAL. Trestní právo hmotné…, s. 339.8)
Rozdíl mezi organizováním, návodem a pomocí k trestnému činu jiné osoby jako formami přípravného jednání a týmiž formami účastenství (§ 24 TZ) spočívá v naplnění požadavku akcesority účastenství.Tamtéž, s. 242.9) Účastenství (organizátorství, návod a pomoc) je možné jen na dokonaném TČ anebo alespoň na jeho pokusu. Pokud však přímý pachatel nepřekročí stádium přípravy k trestnému činu, posoudí se i jednání účastníka jen jako příprava k TČ.Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, č. 1/73.10)
Příprava je trestná, pokud
Příprava ještě nevykazuje povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu, pouze vytváří úmyslně podmínky pro spáchání takového zvlášť závažného zločinu. Pouhý úmysl, byť veřejně vyslovený, spáchat zvlášť závažný zločin, jehož příprava je trestná, není přípravou, pokud za takto vysloveným úmyslem nenásledují kroky natolik konkrétní, aby z nich bylo možné identifikovat, že se jedná o přípravu k určitému trestnému činu.Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 8 Tdo 514/2017.11)
Příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené za zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
„Vždy bude třeba tedy nejprve určit, zda jde o zvlášť závažný zločin, a teprve poté zkoumat, zda je v konkrétním případě stanovena trestnost přípravy.“JELÍNEK, Jiří. In JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 9. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 46 (§ 20).12)
Příprava k trestnému činu svou společenskou škodlivostí nedosahuje takové závažnosti, a tak je za ní zpravidla ukládán trest, který je svou výměrou nižší, než dokonaný zvlášť závažný zločin či pokus o něj.DRAŠTÍK, Antonín. In DRAŠTÍK, A.; FREMR, R.; DURDÍK, T.; RŮŽIČKA, M.; SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. Díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 151 (§ 20).13)
Trestání přípravy podléhá určitým kritériím. Vedle obecných kritérií ukládání trestů, které jsou obsaženy v § 39 odst. 1,2,3 se uplatní i kritéria tzv. zvláštní pro stanovení druhu trestu a jeho výměry u přípravy a pokusu, která stanoví § 39 odst. 7 písm. c). Podle těchto kritérií soud přihlédne také k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
Soud má možnost (fakultativně) mimořádně snížit trest pachateli přípravy pod dolní hranici trestní sazby, pokud by použití trestní sazby odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání (§ 58 odst. 6). Právo snížit trest pachateli přípravy pod dolní hranici trestní sazby se týká pouze trestu odnětí svobody.
Ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody platí i v řízení ve věcech mladistvých, protože zákon o soudnictví ve věcech mládeže neobsahuje zvláštní úpravu, a tak tedy platí úprava obecná obsažená v trestním zákoníku.
Naproti tomu je i možné u pachatele přípravy k zvlášť závažnému zločinu, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, použít ustanovení § 59 o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody. Ustanovení § 59 v tomto směru nic nestanoví, a proto je zde míněna zvlášť závažným zločinem i příprava k němu.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 228 (§ 20).14)
Ustanovení o zániku trestnosti přípravy je obsaženo v § 20 odst. 3, kdy se stanoví, že trestnost přípravy zaniká tím, že:
Zánik trestnosti přípravy tedy obsahuje dvě podmínky, které musí být splněny, přičemž druhá podmínka obsahuje dvě alternativy.
Požadavek dobrovolnosti spočívá v tom, že pachatel se domnívá, že mu nic nebrání v tom dokonat trestný čin a že mu ani nehrozí žádné konkrétní nebezpečí, a i přesto se rozhodne z vlastní vůle od dalšího jednání upustit nebo učinit oznámení příslušnému orgánu.
O dobrovolné upuštění nepůjde, pokud:
Rozhodnutí upustit od dokonání trestného činu musí být od počátku trvalé, konečné a musí trvat až do konečného odvrácení nebezpečí vzniku následku.
Dobrovolné upuštění od dalšího jednání směřujícího k trestnému činu, je osobním důvodem beztrestnosti, a proto je ho třeba zkoumat u každého pachatele zvlášť nezávisle na sobě (např. při spolupachatelství).
O dobrovolné upuštění od dalšího jednání směřujícího ke spáchání trestného činu nejde, jestliže motivem, jenž zdržel pachatele od činu, byla překážka, třebaže se pachatel mýlil o jejím dosahu; dobrovolnost vyžaduje, aby pachatel upustil z vlastního podnětu, ustoupení musí být trvalé a nemůže se jednat o přerušení konání s tím, že v něm pachatel bude pokračovat za příznivějších okolností.HLEDÍK, Filip. Účastenství. Diplomová práce. Karlova univerzita, Právnická fakulta, 2023, s. 28. 19)
Pokud pachatel dobrovolně upustí od dalšího jednání či oznámí takové své protiprávní jednání, není trestný za přípravu trestného činu, ke kterému dané jednání směřovalo. To však nevylučuje trestnost jednání, které skutečně vykonal a které naplňuje skutkovou podstatu některého dokonaného trestného činu. Tento případ se nazývá kvalifikovaná příprava (§ 20 odst. 5).JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 308.20)
Alternativně s možností upustit od dalšího jednání, které směřovalo ke spáchání trestného činu a odstranit nebezpečí, které vzniklo, zákon také připouští oznámení příslušnému orgánu. Oznámení je nutno učinit v době, kdy může být následku ještě zabráněno. Zda nakonec k zabránění následku dojde či nikoliv je pro zánik trestnosti již nepodstatné. Rozhodný je pouze časový okamžik oznámení.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 251.21)
Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Nezáleží na příslušnosti státního zástupce nebo policejního orgánu, a proto stačí oznámení kterémukoli státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, ovšem na podmínky, že bylo včasné. Oznámení jinému orgánu či osobě, byť by bylo dobrovolné a včasné, tak je neúčinné.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 231 (§ 20).22)
I případ tzv. návodu nezdařeného, kdy se návodci nepodaří v naváděném vzbudit rozhodnutí spáchat zamýšlený trestný čin, a tzv. návodu bezvýsledného, kdy návod sám o sobě úspěšný sice byl, nicméně rozhodnutý hlavní pachatel (naváděný) se dosud ani nepokusil o daný trestný čin, je možno posoudit pouze jako pokus návodu, který je jen přípravou trestného činu podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, která je trestná pouze, pokud jde o zvlášť závažný zločin podle §14 odst. 3 trestního zákoníku a trestní zákoník to u příslušného trestného činu výslovně stanoví.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1029/2017.23)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
