Primární právo EU lze vnímat, jako akty členských států (mezinárodní smlouvy), jakožto subjektů mezinárodního práva, které se někomu podřizují pouze dobrovolně a to na základě svého souhlasu. Mezi tyto akty se řadí tzv. zřizovací smlouvy, akty pozměňující fungování ES/EU, tzv. subsidiární smlouvy (smlouvy o změně rozpočtových a finančních pravidel), akty o přistoupení nových členů a Listina základních práv EU.TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. s. 81.1)
Výše zmíněné smlouvy nejsou obyčejnými smlouvami. Jejich případná změna je podmíněna zvláštní procedurou, která zahrnuje rozhodnutí rady EU o svolání mezivládní konference. Změny pak ve formě nové smlouvy musí být jednomyslně přijaty všemi členskými státy (ratifikace). Dohled nad prováděním těchto smluv a nad souladem právních předpisů přijímaných institucemi EU na jejich základě a v jejich mezích vykonává Soudní dvůr EU.TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. s. 81.4)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.