Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Smluvní autonomie je jedním ze základních principů, na nichž stojí soukromé právo. V případě uzavírání smluv si pak každý může svobodně zvolit, zda bude vést jednání o smlouvě a zda ji nakonec uzavře, nebo neuzavře. Nikdo nemůže být nucen uzavřít smlouvu proti své vůli.BŘÍZA, Petr, PAVELKA, Tomáš. § 1728 [Předsmluvní odpovědnost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. Dostupné na beck-online.cz.1) Strany jsou v tomto smyslu zásadně svobodné ohledně rozhodnutí, zda smlouva bude uzavřena, či nikoliv, jak a s kým bude uzavřena a s jakým obsahem. Tato volnost může být omezena, ať už subjekty samými, zákonem či rozhodnutím orgánu veřejné moci (tzv. smluvní přímus).HULMÁK, Milan. § 1728 [Svoboda jednání]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 47, marg. č. 1.2)
Smlouva, k jejímuž uzavření dosud nedošlo, k ničemu nezavazuje. Na jejím základě totiž nebyla založena, změněna či zrušena žádná práva ani nebyly založeny žádné povinnosti. Přesto jsou účastníci procesu vyjednávání o smlouvě povinni jednat při vytváření obsahu smlouvy, na kterém se nakonec buď shodnou, či nikoliv, určitým předem stanoveným způsobem. V nejobecnější rovině můžeme říci, že jsou povinni jednat vůči sobě poctivě, jak předpokládá obecná zásada a stavební kámen soukromého práva – princip poctivosti, vyjádřen § 6 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“).PELIKÁN, Martin. K některým otázkám předsmluvní odpovědnosti v praxi. Obchodněprávní revue, 2017, č. 5, s. 129-133.3)
Poctivost je možné charakterizovat jako objektivní měřítko pro jakékoliv jednání, nikoliv subjektivní jen pohled soudce či jiné osoby na ně. Jde o neurčitý pojem, který je vyplňován širokým obsahem, z něhož se podává v každém jednotlivém případě konkrétní hypotéza této právní normy.PIPKOVÁ, Petra Joanna. § 6 [Poctivost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4. Dostupné na beck-online.cz.4)
Ve fázi uzavírání smlouvy se princip poctivosti promítá v institutu culpa in contrahendo, jenž je upraven v § 1728 a 1729 OZ.LAVICKÝ, Petr. § 6 [Poctivost]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 49, marg. č. 27.5) Jedná se o vnější a vnitřní postoj jednajícího vůči osobám, kterým poctivost dluží: slušnost, čestnost, upřímnost, spolehlivost, otevřenost (ve smyslu transparentnosti vlastního jednání), vzájemná ohleduplnost, ohled na zájmy druhé strany, vlastní důvěryhodnost, loajalita, solidarita, šetření práv a legitimních zájmů druhé strany.PIPKOVÁ, Petra Joanna. § 6 [Poctivost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. Dostupné na beck-online.cz.6) Strany by tedy měly při uzavírání smluv postupovat poctivě.
Občanský zákoník ve svém § 7 stanovuje vyvratitelnou domněnku dobré víry: „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“ Vyvratitelná domněnka poctivého jednání znamená, že kdo o jiném tvrdí, že nejedná v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 OZ), resp. že těží z nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 OZ), musí to v soudním řízení prokázat. Domněnka se patrně uplatní i na nepoctivé jednání při uzavírání smlouvy dle § 1729.PETROV, Jan. § 7 [Domněnka poctivosti a dobré víry]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 13. Dostupné na beck-online.cz7)
Ustanovení § 1728 a § 1729 OZ vymezují následující jednotlivé skutkové podstaty odpovědnosti za jednání stran: 1. vedení jednání bez úmyslu smlouvu uzavřít, 2. nesplnění informační povinnosti, 3. ukončení jednání bez spravedlivého důvodu, 4. zneužití nebo prozrazení důvěrných informací.LINHART, Aleš. Meze předsmluvní odpovědnosti podle o. z. a výkladová praxe soudů. Bulletin advokacie, 2017, č. 3, s. 29-32.8) Mimo tato ustanovení je možné za předsmluvní odpovědnost považovat způsobení neplatnosti právního jednání podle § 579 OZ.HULMÁK, Milan. § 1728 [Svoboda jednání]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 48, marg. č. 9.9)
Předsmluvní odpovědnost je institutem, která za účelem ochrany protistrany před případným zneužitím, vytyčuje volnosti smluvní svobody jisté mantinely, a to tím, že stanovuje případy, kdy smluvní strana bude odpovídat za neuzavření smlouvy či stanovuje jiný negativní stav vzešlý z jejího nepoctivého jednání.DOHNAL, Jakub, MACKOVÁ, Petra. 1. Oferta, nabídka smlouvy. In: DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub, JANOUŠEK, Jaroslav, KOUBEK, Jiří, MACKOVÁ, Petra. Obchodní smlouvy. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 46.10) Vzhledem k tomu, že předsmluvní odpovědnost představuje výjimku ze zásady smluvní volnosti, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu potřeba její ustanovení vykládat a aplikovat restriktivně.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018.11)
Nejčastějším důsledkem takového jednání bude vznik povinnosti nahradit protistraně způsobenou škodu. Vesměs se přitom bude jednat o koncepci povinnosti nahradit škodu porušením zákona ve smyslu § 2910 a násl. OZ, kde je vyžadováno zavinění s presumovanou nedbalostní formou. Škodu logicky nelze považovat ze porušení povinnosti smluvní (§ 2913 OZ). Jde přeci o odpovědnost předsmluvní.PELIKÁN, Martin. K některým otázkám předsmluvní odpovědnosti v praxi. Obchodněprávní revue, 2017, č. 5, s. 129-133.12)
První skutkovou podstatou je tzv. jednání na oko. Podle ust. § 1728 odst. 1 OZ. může každý vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, s výjimkou jednání o smlouvě bez úmyslu smlouvu uzavřít. Důsledkem a postihovaným jednáním je v tomto případě uvedení druhé smluvní strany v omyl.LINHART, Aleš. Meze předsmluvní odpovědnosti podle o. z. a výkladová praxe soudů. Bulletin advokacie, 2017, č. 3, s. 29-32.13)
Jedná se o případ zjevné zlé víry smluvní strany, která jen předstírá zájem o uzavření smlouvy. Ustanovení naopak nedopadá na situace, kdy osoba neví, zda smlouvu nakonec uzavře či ne, ale na situace, kdy ví (a je to její záměr), že smlouvu neuzavře, a přesto o ní jedná.BŘÍZA, Petr, PAVELKA, Tomáš. § 1728 [Předsmluvní odpovědnost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3. Dostupné na beck-online.cz14)
Motivy nepoctivého jednání mohou být různé, např. odhalit obchodní (zejména cenovou) politiku konkurenta, zabránění uzavření smlouvy s konkurentem, úmysl způsobit konkurentovi újmu, prohlédnout si zboží, které má v úmyslu zakoupit jinde.HULMÁK, Milan. § 1728 [Svoboda jednání]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 49, marg. č. 14.15)
Občanský zákoník stanovuje obecnou informační povinnost při sjednávání smlouvy, jak uvádí § 1728 odst. 2 OZ, strany si při jednání o uzavření smlouvy vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. A to bez ohledu na smluvní typ, způsob uzavření smlouvy, použité prostředky či povahu smluvních stran. Samostatně je stanovená informační povinnost v některých ustanoveních zvlášť výslovně (například § 1811 odst. 2, § 2760) nebo nepřímo (například § 1793, § 1916). V těchto případech hovoříme o informační povinnosti zvláštní, nikoliv obecnou.Ibid., marg. č. 18.16)
Okruh informací by měl být takový, aby strany znaly podstatné informace, které by mohly způsobit absolutní či relativní neplatnost smlouvy (např․ omezení jedné ze smluvních stran), jakož i na informace o tom, z jakého důvodu chce příslušná strana smlouvu uzavřít. Informační povinnost lze plnit přímo či nepřímo, pokud to vyplývá a dá se dovodit z obsahu sdělení strany. Informační povinnost nevzniká, pokud strana informaci již má nebo musí mít a vědět o ní.LINHART, Aleš. Meze předsmluvní odpovědnosti podle o. z. a výkladová praxe soudů. Bulletin advokacie, 2017, č. 3, s. 29-32.17) Tato povinnost vytyčuje takové pole informací, pro které smluvní strana nebude vstupovat do smluvního vztahu se zkreslenou představou či pod vlivem omylu vyvolaného protistranou zatajením informace či udáním klamavé informace.
V případě porušení této informační povinnosti vzniká (za současně splněných dalších podmínek uvedených v § 2913 OZ) protistraně obecná povinnost k náhradě škody. Porušení informační povinnosti dále může vést k právně relevantnímu omylu jako jednomu z důvodů pro zneplatnění smlouvy (§ 583 až § 584 OZ).DOHNAL, Jakub, MACKOVÁ, Petra. 1. Oferta, nabídka smlouvy. In: DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub, JANOUŠEK, Jaroslav, KOUBEK, Jiří, MACKOVÁ, Petra. Obchodní smlouvy. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 4718)
Další skutková podstata porušení předsmluvní odpovědnosti je definována v ust. § 1730 odst. 2 OZ, kde je upraveno nakládání s důvěrnými údaji a sděleními. Získá-li strana při jednání o smlouvě důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Důvěrné údaje tedy nesmějí být použity v rozporu s účelem jejich poskytnutí, a to pod sankcí náhrady škody, resp. vydání toho, oč se strana obohatila.
Uvedená skutková podstata reflektuje praxi uzavírání smluv, kdy si strany při jednání nezbytně musí (jedná se vlastně o právní povinnost viz § 1728 odst. 2 ObčZ i faktickou nezbytnost) sdělit určité údaje, které mohou mít povahu důvěrných informací. Toto ustanovení umožňuje vzájemnou výměnu těchto údajů, které by se jinak kontrahenti zdráhali sdělovat, jelikož jsou tyto údaje chráněny povinností mlčenlivosti, respektive zákazem zneužití, a hrozícím nástupem odpovědnosti v případě jejich nedodržení.Ibid., s. 4919)
Zakázáno není legitimní užití důvěrných údajů, ale jejich zneužití, tj. užití v rozporu s účelem, pro který byly sděleny, nebo v rozporu se zájmy druhé smluvní strany.BŘÍZA, Petr, PAVELKA, Tomáš. § 1730 [Záznamy]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7. Dostupné na beck-online.cz20)
§ 1729 OZ stanoví, že pokud dospějí strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě, kdo přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Strana jednající nepoctivě nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
Podle obecných zásad smluvní autonomie a svobody, vyjádřených v ust. § 1728 odst. 1 OZ, může každý vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, s výjimkou jednání o smlouvě bez úmyslu smlouvu uzavřít. Nikdo však nesmí vstoupit do vyjednávání o smlouvě či v negociacích pokračovat, aniž má skutečný úmysl se s druhou stranou dohodnout, tj. pokud již dopředu ví nebo v průběhu jednání dospěje k závěru, že smlouvu uzavřít nechce. Ustanovení § 1729 v tomto smyslu označuje za nepoctivé jednání, kdy negociace již pokročily tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, avšak jedna strana přes důvodné očekávání protistrany v uzavření smlouvy jednání ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.LAVICKÝ, Petr. § 6 [Poctivost]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 49, marg. č. 28.21)
Vysoká pravděpodobnost uzavření smlouvy nastává tehdy, pokud vzhledem ke všem okolnostem mělo dojít k uzavření smlouvy, chyběla však dohoda na určité podružnější otázce, či zde chyběla jiná okolnost nezbytná k uzavření smlouvy, jež později nastala, přesto některá ze stran z pokračování v jednání odstoupila. Strany musí při smluvním vyjednávání dospět do takového stadia, že se uzavření smlouvy zdá prakticky jisté.PELIKÁN, Martin. K některým otázkám předsmluvní odpovědnosti v praxi. Obchodněprávní revue, 2017, č. 5, s. 129-133.22)
Důvodná očekávání poškozené strany v uzavření smlouvy se musí opírat jednak o to, že smluvní vyjednávání objektivně dospěla do fáze, kdy se uzavření smlouvy jeví vysoce pravděpodobné, a jednak o postoj nepoctivé strany, která toto přesvědčení jen utvrzuje. Tam, kde bude již nad obsahem celé smlouvy dosaženo shody, nebude ani třeba, aby nepoctivá strana nějak výslovně potvrzovala očividnou skutečnost, že uzavření smlouvy se jeví prakticky jisté, stačí, že tento dojem poškozené strany nijak nerozporuje – pokud však činí opak, důvodná očekávání vzniknout nemohou (pokud tedy např. nepoctivá strana indikuje, že dokud není podepsáno, není nic jisté, nemohou vzniknout důvodná očekávání, ani kdyby opravdu už chyběl jen podpis.BŘÍZA, Petr, PAVELKA, Tomáš. § 1729 [Odpovědnost za ukončení předsmluvních jednání]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3. Dostupné na beck-online.cz23) O důvodné očekávání druhé strany, že smlouva bude uzavřena, se může jednat pouze v případech, kdy jej vyvolala nepoctivá smluvní strana.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, 29 Odo 1335/200.24)
Aby strana, která ukončí smluvní vyjednávání, jednala nepoctivě ve smyslu ustanovení § 1729 OZ, nestačí, že jednání o smlouvě již dospěla do finálního stadia, kdy druhá strana důvodně očekávala uzavření smlouvy, ale k tomuto ukončení musí dojít bez spravedlivého důvodu. O nepoctivé jednání se bude jednat jenom v případech, kdy zde chybí spravedlivý důvod pro ukončení jednání o uzavření smlouvy. Spravedlivým důvodem jsou takové důvody, které objektivně posuzováno s ohledem na předchozí jednání ospravedlňují ukončení takového jednání. Půjde často o změnu poměrů, např. ztrátu schopnosti plnit dluhy řádně a včas u nepoctivé nebo druhé smluvní strany (shoří provozovna, odhalí se závažné nedostatky v kvalitě, nastanou okolnosti vyvolávající pochybnosti o solventnosti).HULMÁK, Milan. § 1729 [Nepoctivé jednání]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 61, marg. č. 11.15)
Nepoctivá strana hradí újmu v souladu s obecnou úpravou § 2910 OZ, a to v rozsahu skutečné škody (vynaložené náklady jednání o smlouvě) i ušlého zisku. Náhradu škody nelze požadovat ve větším rozsahu, než je ztráta z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Neuzavřením smlouvy přichází smluvní strana o plnění druhé strany, zároveň však sama také neplní. Ztrátu z neuzavřené smlouvy by tak měly tvořit vynaložené náklady jednání o takové smlouvě a ušlý zisk z takové smlouvy.Ibid, s. 62, marg. č. 17.26)
Způsobí-li někdo neplatnost smlouvy, je povinen nahradit škodu tím způsobenou, jestliže druhá strana o důvodu neplatnosti nevěděla.PELIKÁN, Martin. K některým otázkám předsmluvní odpovědnosti v praxi. Obchodněprávní revue, 2017, č. 5, s. 129-13327) Současně takováto osoba není oprávněna namítat neplatnost smlouvy ani z ní pro sebe uplatňovat jakoukoliv výhodu § 579 OZ, jednalo by se tak o těžení výhod z vlastního nepoctivého jednání, což je v rozporu se základní zásadou poctivosti. Neplatnost v předsmluvní fázi z důvodu, o kterém druhá smluvní strana nevěděla, bude v praxi nejčastěji způsobena uvedením někoho v omyl. Ustanovení § 583 ObčZ přitom stanoví, že pokud někdo jednal „v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné“. Z toho strana uvadějící v omyl nemůže těžit a musí nahradit tím způsobenou škodu. Podmínkou je však, aby se jednalo o rozhodující okolnost. Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, již si strany ani neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu, ledaže bylo právně jednáno v omylu vyvolaném lstí. Pak by se jednalo opět současně i o smlouvu neplatnou, třebaže se omyl týkal pouze vedlejší okolnosti.Ibid.28)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
