Reklama
Rozšířená osnova
Předběžnou otázku můžeme chápat jako procesní institut, který vyvstává v řízení před soudy. Definicí lze hovořit o sporném bodu v průběhu sporu, který musí být vyřešen, aby mohlo být rozhodnuto ve věci samé.WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kolektiv. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. 8 vydání. Praha: Linde, 2014, str. 231.1) Obecně se jedná o poměrně komplikovaný problém, který velmi často nemá jednotné řešení ani z pohledu judikatury a neexistuje na něj ani jednomyslný názor odborných teoretických studií.LÍZNEROVÁ, Jana. Kde leží meze závaznosti řešení předběžné otázky v civilním procesu? COFOLA 2016 Sborník z konference, č. MUNI/B/1249/2015. Str. 1236.2)
Dělení předběžných otázek bychom mohli zařadit do dvou základních kategorií:
Civilní soud si v řízení nejprve musí položit otázku, zda jsou splněny veškeré procesní předpoklady k zahájení řízení či k jeho pokračování. Tyto otázky, přestože nejsou otázkami ohledně merita věci a neříkají, jaký bude výsledek řízení, jsou důležité, protože v případě nezodpovězení těchto otázek by o meritu věci nemohlo být rozhodnuto. Jedná se proto o předběžné otázky formální.
Předběžné otázky procesní povahy jsou otázkami formálními, které je třeba vyřešit před rozhodnutím ve věci samé. Jedná se o řešení otázek, které skutkově nesouvisí s věcí hlavní, nýbrž jsou jimi řešeny předpoklady procesní. Jejich nedostatek vylučuje vznik řízení či pokračování v něm.
Procesně-právní předběžné otázky nemají vliv na rozhodnutí o meritu věci, protože jejich posouzení neříká, jaký bude rozsudek. Výsledek předběžných otázek konstatuje, zda k rozhodnutí ve věci dojde, či nikoli. Mezi předběžné otázky formální patří např. otázky týkající se splnění náležitostí podání navrhovatele (kupříkladu splnění naléhavého právního zájmu), příslušnosti soudu (ať už místní nebo věcné, tedy byla-li žaloba podána u správného soudu), právní moci rozhodnutí a další.GRŇA, J. Prejudicialita v civilním řízení: procesuální studie. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1930. Sbírka spisů právnických a národohospodářských, str. 3.3)
Tyto otázky se již netýkají formálních náležitostí, ale řeší otázky související s meritem sporu. Předběžné otázky materiální jsou s věcí hlavní natolik spjaty, že bez vyřešení předběžné otázky nemůže být rozhodnuto o meritu věci.
Předběžné otázky hmotněprávní jsou skutkově spojeny s věcí hlavní. Tyto věci od sebe nemohou být odděleny, avšak není vyloučeno, že předběžné otázky mohou mít i samostatnou materiální právní povahu.
Jako příklad předběžné materiální otázky lze uvést otázku vlastnictví nemovitosti ve věci sporu o hrazení dlužného nájemného k této nemovitosti. Nežli soud rozhodne o výši dlužného nájemného, je třeba, aby si položil otázku, zda žalobce je skutečně vlastníkem nemovitosti, za kterou požaduje po žalovaném zaplatit dlužné nájemné či nikoli. Ukáže-li se, že žalobce není vlastníkem, soud o věci dále nerozhoduje a vydá negativní rozhodnutí. V opačném případě postupuje soud dále, až dojde ke konečnému rozhodnutí ve věci.GRŇA, J. Prejudicialita v civilním řízení: procesuální studie. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1930. Sbírka spisů právnických a národohospodářských, str. 3.4)
Předběžné otázky materiální mohou být dílčími otázkami v řízení o věci hlavní, avšak mohou být i samostatným předmětem sporu. Takovéto otázky lze nazvat otázkami prejudiciálními, kde prejudicialita znamená „jistý vztah dvou věcí, dvou rozsudků, zkrátka dvou fenoménů, který záleží jednak v tom, že časově jeden druhý předchází, a jednak v tom, že první na druhý působí jakýmsi vlivem“.GRŇA, J. Prejudicialita v civilním řízení: procesuální studie. Brno: Nakladatelství Barvič & Novotný, 1930. Sbírka spisů právnických a národohospodářských, str. 3.5)
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), lze nalézt úpravu předběžné otázky v ustanovení § 135. Ten říká, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů, avšak nebylo-li v dané věci příslušným orgánem rozhodnuto, může soud některé otázky, které tomuto orgánu přísluší, rozhodnout sám bez ohledu na pravomoc a příslušnost civilního soudu.
Především tedy je stanoveno, že prejudiciální otázku si soud může v civilním řízení posoudit sám, bez ohledu na pravomoci nebo příslušnosti soudu. Posoudit věc však není to stejné jako ji rozhodnout s účinky právní moci. Znamená to pouze oprávnění posoudit prejudiciální otázku pro účely svého vlastního rozhodnutí.K tomuto viz také R 61/1965 – zde je řečeno, že posouzení předběžné otázky v jiném řízení nemůže být vyjádřeno formou výroku, který by zakládal překážku věci pravomocně rozsouzené, a může být uvedeno pouze v odůvodnění.6)
Oprávnění soudu posoudit jakoukoli právní otázku jako otázku předběžnou je motivováno úvahou, že opačný přístup by někdy mohl zabránit soudu v rozhodnutí o věci samé, což je nepřípustné. Tato úvaha ovšem platí jen za předpokladu, že příslušný orgán již v samostatném řízení o konkrétní věci, kterou by soud musel řešit předběžnou otázkou, nerozhodl sám. Bylo-li tak učiněno, soud z tohoto rozhodnutí vychází podle § 135 odst. 2 OSŘ. Na druhou stranu soud není povinen si prejudiciální otázku posoudit sám, a naopak může vznést k zahájení takového řízení podnět a své vlastní řízení může (ale nemusí) přerušit – § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ. Toto rozhodnutí je ponecháno na úvaze soudu.WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kolektiv. Civilní právo procesní. První část – Řízení nalézací. 8 vydání. Praha: Linde, 2014, str. 231.7)
Některé otázky soud za žádných okolností posuzovat nesmí, protože mu to zákon výslovně zakazuje. Za takových okolností musí soud své řízení přerušit a vznést podnět k vyřešení u příslušnému orgánu nebo soudu podle § 109 odst. 2 písm. b) OSŘ. Mezi tyto otázky můžeme zařadit:
Je-li určitá otázka, která má v civilním řízení charakter otázky předběžné, zodpovězena ve výroku rozhodnutí, je třeba primárně zkoumat, o jaký typ rozhodnutí se jedná a jakého okruhu osob se dané rozhodnutí týká. Jedná-li se o civilní rozhodnutí a stejný okruh účastníků řízení, pak je řešení dané otázky pro civilní soud závazné ve smyslu § 159a odst. 3 OSŘ a civilní soud není oprávněn se od řešení této (pro něj předběžné) otázky odchýlit. Není-li však v obou řízeních okruh účastníků shodný, pak se závaznost dle § 159a odst. 3 OSŘ neuplatní a civilní soud může z daného rozhodnutí toliko vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 OSŘ. Obdobně soud postupuje, jedná-li se o rozhodnutí jiných orgánů (např. správních orgánů, trestních či správních soudů), kdy je soud povinen dle § 135 odst. 2 OSŘ z daného rozhodnutí vycházet, což však nevylučuje, aby si za předpokladu řádného zdůvodnění danou předběžnou otázku posoudil jinak. Jedná-li se však o rozhodnutí o osobním stavu či o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo jej spáchal, pak se bez dalšího uplatní závaznost řešení dané otázky dle § 135 odst. 1 OSŘ., tj. civilní soud není oprávněn si danou otázku posoudit sám jinak.LÍZNEROVÁ, Jana. Kde leží meze závaznosti řešení předběžné otázky v civilním procesu? COFOLA 2016 Sborník z konference, č. MUNI/B/1249/2015. Str. 1236.13)
Je-li určitá otázka, která má v civilním řízení charakter otázky předběžné, zodpovězena pouze v odůvodnění rozhodnutí, pak nemůže být takové řešení považováno za závazné, neboť závaznost je neoddělitelně spojena s institutem právní moci. To však neznamená, že by řešení této otázky nemělo v civilním řízení žádného významu. Lze se domnívat, že i na tyto případy je třeba aplikovat § 135 odst. 2 OSŘ a civilní soud by měl z daného rozhodnutí, které je založeno na řešení stejné předběžné otázky, vycházet. Tento výklad je v souladu se zásadou legitimního očekávání obdobného posouzení obdobných právních případů, kterou občanský zákoník výslovně řadí mezi základní zásady soukromého práva.LÍZNEROVÁ, Jana. Kde leží meze závaznosti řešení předběžné otázky v civilním procesu? COFOLA 2016 Sborník z konference, č. MUNI/B/1249/2015. Str. 1236.14)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
