Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Právní skutečnosti jsou důležitými prvky práva, protože samotné právo je na jejich existenci závislé. Kdyby nebyly, nebylo by ani právo. Na základě právních skutečností totiž vznikají právní následky a společně formují právo jako takové. Právní skutečnosti postrádají zákonnou definici, ale obecně se jedná o faktické skutečnosti, tedy přírodní či společenské jevy, se kterými právo spojuje určité právní následky. Právní skutečnosti se dělí do několika skupin na aprobované a reprobované; na subjektivní, objektivní nebo smíšené; dokazované a presumované, a mnoho dalších. Přednáška doc. JUDr. Petra Tégla, Ph.D. ze dne 18.2.2023 na PF UP v Olomouci.1)
Právní domněnky i právní fikce uměle zakládají, mění, nebo ruší určitá subjektivní práva a povinnosti s nimiž objektivní právo určitým způsobem nakládá při posuzování a dokazování.Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, str. 213-214.2) Domněnky a fikce jsou totiž takové právní konstrukce, skrze které lze na základě určité skutečnosti zabránit nutnosti dokazování další skutečnosti. V tomto ohledu se hovoří o jejich významné důkazní funkci. Ta umožňuje urychlit dokazování za předpokladu, že se dostatečně prokážou okolnosti, za kterých se presumpce plynoucí z domněnek či fikcí vůbec může uplatnit.Přednáška doc. JUDr. Petra Tégla, Ph.D. ze dne 18.2.2023 na PF UP v Olomouci.3)
Právní domněnka je právní konstrukt, který váže založení, změnu, nebo zánik právního vztahu na skutečnost, u které není její existence jistá. Je proto v kontextu účelnosti k právnímu vztahu nutné právní skutečnost uměle vytvořit.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5508/2007.4)
Domněnkou je dle české teorie závěr o skutečnosti vyvozený na základě životních zkušeností, které jsou založeny na pravděpodobnosti vztahů mezi jevy a které přitom nabývají povahy jistého pravidla myšlení.STEINER, Vilém. Základní otázky občanského práva procesního. Praha: Academia, 1981, 148 s.5)
Můžeme tedy říci, že zásadně vycházejí ze zobecněné zkušenosti, tedy reality. Výrazem zásadně je myšleno v právním slova smyslu, tedy i zde mohou existovat výjimky či sporné závěry (srov. např. § 27 OZ). V tomto ustanovení domněnka stanoví, že všichni zemřeli současně, pokud není jisté, kdo zemřel jako první a tato informace je relevantní pro vznik právního následku.
Když například dojde k havárii letadla, po které zahynuli všichni lidé na palubě, tak je více než zřejmé, že se tak nemuselo stát u každé osoby ve stejný okamžik. Někdo mohl přežít a umřít až pod troskami letadla, jiný mohl zemřít v důsledku srdečního selhání již o několik minut dříve před pádem či při pádu letadla apod. Pokud je tato skutečnost nezjistitelná, tak nastoupí výše zmíněna domněnka současné smrti osob, proto aby dokazování bylo usnadněno.
Je nutné si uvědomit, že domněnkou se presumuje něco, co obvykle odpovídá skutečnosti, tedy určitým způsobem reflektuje nejpravděpodobnější, resp. běžnou zkušenost z reálného světa.LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, 120 s.6)
V případě s letadlem narazíme na problém, že současná smrt osob může být považována i za fikci (vědomý rozpor s realitou, k problematice fikce viz níže), a proto § 27 působí problematicky, tudíž se nedá hovořit o typickém případu domněnky, i když se na první pohled takto jeví.
V textu můžeme právní domněnku najít typicky u formulací jako jsou: „má se za to, že…“, „Předpokládá se, že…“, „Dokud není prokázán opak…“.
Mimo zákonné domněnky, upravené zákonem, existují rovněž domněnky smluvní nebo skutkové.
Smluvní domněnky jsou ujednány jednotlivými stranami právního vztahu, vznikají tedy z vůle stran, nikoliv zákonodárce. V minulosti byly smluvní domněnky judikaturou kategoricky odmítány. Soudy dovozovaly, že smluvní domněnky (i fikce) mohou být založeny pouze zákonem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018.7)
V současné době se přístup k nim změnil. Nově má Nejvyšší soud za to, že za splnění určitých podmínek jsou smluvní domněnky přípustné. Musí se důkladně zkoumat, co je obsahem ujednání mezi stranami a v jakém právním postavení strany ujednání uzavřely. V rámci tohoto zkoumání nesmí být obsah ujednání v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a nesmí se příčit dobrým mravům, tedy musí směřovat k dovolenému právnímu následku. Za splnění těchto podmínek jsou smluvní domněnky přípustné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.03.2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021.8)
Příkladem může být ujednání stran ve formě domněnky převzetí, které zní: „Má se za to, že dílo je předané, nedostaví-li se objednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2x) k přejímce díla.“ Tamtéž.9)
Skutkové (nazývané též jako nepravé, přirozené či zkušenostní) nejsou upraveny ani zákonem a ani smluvně. Tyto domněnky se opírají čistě o prostou lidskou zkušenost. Žádným způsobem neovlivňují rozdělení důkazního břemene, ale nachází své uplatnění při hodnocení důkazů. Na základě těchto domněnek se totiž předpokládá existence či neexistence nějaké skutečnosti, nikdy se jimi nebude presumovat nějaké právo. MACUR, Josef. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 61-65 s.10)
Protože skutkové domněnky nemají oporu v zákoně, tak ke zbavení jejich důkazní síly bude stačit, pokud se dostatečně zpochybní jimi presumovaný průběh skutkové děje. Jejich důkazní funkce je tedy výrazně oslabena, protože není potřebný důkaz o opaku.Tamtéž.11)
Typickým příkladem je již zmiňované ustanovení § 27 OZ, které v předchozím občanském zákoníku z roku 1964 nebylo vůbec upraveno a právní teorie i praxe vycházely pouze ze skutkové domněnky současné smrti více osob. DVOŘÁK, Bohumil. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. §1-117. Praha: Leges, 2013, 330 s. (§27).12)
Dle obsahu pak tyto domněnky dělíme na právní a skutkové. Jedná-li se o zákonnou domněnku právní, tak se presumuje určitý právní následek, naopak pokud se presumuje určitá skutečnost, tak se jedná o zákonnou domněnku skutkovou.
V případě zákonné domněnky právní Lavický zmiňuje § 1952 odst. 2 OZ, ve kterém je stanovena domněnka, která presumuje, že dluh byl splněn, pokud dlužník obdržel dlužní úpis bez kvitance.Tamtéž.13) Jako další příklady uvádím § 1617 či 1874 OZ.
Lavický jako příklad zák. domněnky skutkové uvádí § 573 OZ dle kterého se má za to, že vnitrostátní došlá zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.LAVICKÝ, Petr. In: LAVICKÝ, Petr. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 654 an. (§133).14) Jako další příklady můžeme uvést ustanovení § 2339 odst. 2 či §28 OZ.
V tomto ohledu je záhodno upozornit na možný terminologický rozpor, neboť je nutné odlišovat termíny zákonné vs. právní domněnky. Právní domněnka může být vždy pouze druhem domněnky zákonné či smluvní, ale nikdy domněnky skutkové. Zákonné i smluvní domněnky totiž mohou být jak právní, tak i skutkové, podle toho, zdali se na základě nich předpokládá určité právo či skutečnost. Oba tyto druhy mají své místo v současném OZ, a proto pokud bychom vycházeli pouze z obecné části důvodové zprávy, tak bychom mohli opomenout zákonné domněnky skutkové. Pokud tedy obecná část důvodové zprávy k současnému OZ hovoří o právních domněnkách, tak tím zřejmě má na mysli domněnky zákonné. To samé platí i u fikcí. Tamtéž.15)
Na druhou stranu v právní sféře je zakotvení slovního spojení právní fikce a právní domněnky tak ustálené, že lze na toto označení pohlížet jako na synonymum k pojmu zákonná domněnka či fikce. Tento stav je možná do jisté míry zapříčiněn také tím, že v minulosti starší judikatura naprosto odmítala smluvní domněnky či fikce, což znamenalo, že pokud se hovořilo o právní domněnce, tak bylo jasné, že tím je myšlena domněnka zákonná, protože skutková domněnka svou povahou nemůže být nikdy zároveň právní.Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018.16) S ohledem na vývoj judikatury, která v současné době připouští smluvní domněnky, je vhodné tyto terminologicky sporné pojmy odlišovat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.03.2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021.17)
| presumpce: (právní následek/skutečnost) | smluvní domněnka | skutková domněnka | zákonná domněnka právní | zákonná domněnka skutková |
| právní následek | ANO | NE | ANO | NE |
| skutečnost | ANO | ANO | NE | ANO |
Vyvratitelná domněnka je nejpočetněji zastoupenou domněnkou v občanském zákoníku. V zákoně se označuje slovním spojením „má se za to, že“. Vyvratitelnou domněnku lze vyvrátit jak důkazem opaku, tak i protidůkazem. Mění se jimi téma dokazování (stačí prokázat skutkovou bázi, viz níže) a pouze tyto domněnky mají charakter pravidel o důkazním břemenu (dají se vyvrátit důkazem opaku, viz níže). LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 218 an.18)
Pro lepší pochopení pojmů důkaz o opaku a protidůkaz je třeba si ujasnit pojmy skutková báze domněnky (výchozí část domněnky) a závěr z domněnky plynoucí (presumovaná část domněnkou; presumpce). Proto, aby mohlo vůbec dojít k užití domněnky, tak se musí naplnit její skutková báze (určitá skutečnost), tedy to, z čeho daná domněnka vychází. Jakmile je toto splněno, tak následně domněnka počne presumovat jinou skutečnost sama od sebe. Pro lepší pochopení uvádím tyto příklady ustanovení občanského zákoníku.Tamtéž.19)
„Není-li známo, kde člověk zemřel (skutková báze), má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo (presumpce).“
„Je-li smlouva bezúplatná (skutková báze), má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více (presumpce).“
Protidůkaz směřuje vždy proti skutkové bázi domněnky a je podáván stranou, vůči níž taková domněnka směřuje a potencionálně ohrožuje úspěch ve sporu. Protidůkazem stačí zpochybnit vnitřní přesvědčení soudce o okolnostech, na kterých je skutková báze založena. Pokud bude zpochybnění úspěšné, tak nastane stav non liquet. Stav non liquet znamená, že právní skutečnosti, skrze které hmotné právo tvoří určité právní následky, zůstávají po provedení dokazování a hodnocení důkazů dostatečně neobjasněné.LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, 37 s.20)
„Odkáže-li zůstavitel někomu stejnou částku, jakou mu je sám dlužen (skutková báze), má se za to, že nechtěl odkazem splnit dluh (presumpce). Odkazovník obdrží dluh i odkaz.“
V tomto případě bude strana zatížená důkazním břemenem tvrdit, že zůstavitel odkázal někomu stejnou částku, jakou mu je sám dlužen, tedy bude muset prokázat skutkovou bázi domněnky. Strana nezatížená důkazním břemenem se proti tomuto tvrzení bude bránit protidůkazy, které mohou prokázat buď, že zůstavitel neměl žádný dluh (typicky by to prokazoval dědic, který by odkazovníku nechtěl platit žádný dluh, ale musel předat odkaz) nebo kupříkladu strana, která by tvrdila, že dluh a odkaz nemají totožné ohodnocení, resp. nejedná se o stejnou částku. Pokud by soudce nabyl dojmu, že závěr o pravdivosti tvrzení není přesvědčivý ani u jedné ze stran, tak by aplikaci domněnky vyloučil. Odkazem by tedy mohl být splácen zůstavitelův dluh u odkazovníka.
Důkaz opaku je specifickým tím, že se uplatňuje pouze u vyvratitelných domněnek a směřuje proti tomu, co se domněnkou presumuje, předpokládá. Dalším rozdílem oproti protidůkazu je to, že nestačí vyvolat stav non liquet, nýbrž je nutno podat úplný, přesvědčivý důkaz. Důkaz opaku tedy nikdy nesměřuje proti skutkové bázi, ale vždy proti domněnkou presumované skutečnosti či právnímu následku, a proto ji bude zásadně podávat strana, které domněnka z nějakých důvodů není ku prospěchu. V případě výše zmíněného ustanovení pojednávajícím o odkazu plnícím dluh by byl úspěšně podán, pokud by se jednoznačně prokázalo, že zůstavitel chtěl odkazem splnit dluh.LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 221 an.21)
V případě druhé strany, které domněnka svědčí, stačí tedy prokázat pouze skutečnosti odpovídající její skutkové bázi a pak je na protistraně, jestli se proti domněnce bude bránit protidůkazem nebo důkazem o opaku. Tamtéž.22)
Ne vždycky bude snadno rozpoznatelná skutková báze domněnky a její následná presumpce. Mohou existovat případy, kdy toto odlišení může činit nemalé problémy. Dopad na praxi je sice minimální, avšak je dobré si uvědomit, že každá domněnka by měla obsahovat určitou bází a následnou presumpci. Problém může nastat v momentě, kdy celé ustanovení začíná spojením pro domněnku typickým (má se za to, že). Tím, že tato ustanovení postrádají dostatečné skutkové předpoklady, tak se zúží možnost obrany proti této domněnce, neboť neumožní podání protidůkazu, který typicky směřuje proti skutkové bázi domněnky. Zbude tak jediná možnost, a to důkaz opaku.
„Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.“
V této zákonné vyvratitelné domněnce těžko budeme hledat určité skutkové předpoklady tvořící bázi domněnky, neboť celé ustanovení začíná samotnou domněnkou a tím, co presumuje. Lavický upozorňuje, že je třeba na takové případy domněnek hledět jako na zvláštní případ vyvratitelné domněnky, která je ale specifická tím, že v důsledku absence skutkové báze se jinak dělí důkazní břemeno. To, že se ale tento typ domněnky označuje jako vyvratitelná, Lavický při úvaze o rozdělení důkazního břemene považuje za zanedbatelnou okolnost.LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, 225 s.23)
„Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem (skutková báze), jednal poctivě a v dobré víře (presumpce).“
I u této zákonné vyvratitelné domněnky stačí pouze prokázat skutečnosti, které budou vyvracet poctivé jednání a dobrou víru určité osoby. Stačí tedy předložit důkaz o opaku, který jakožto plný důkaz o opaku bude zcela vyvracet tuto domněnku. Oproti příkladu č. 4 můžeme spatřovat rozdíl v tom, že v tomto ustanovení můžeme vidět určitý náznak skutkové báze, a to v pasáži: „ten, kdo jednal určitým způsobem“. Ačkoliv je konkrétnější než v předchozím případě, tak i přesto Lavický řadí tuto domněnku do kategorie zvláštních pravidel dělení důkazního břemene využívajících konstrukci domněnky a jednání určitým způsobem jako skutkovou bázi nepovažuje.Tamtéž.24)
Pokud ustanovení v zákoně začíná slovním spojením typickým pro nějakou domněnku (např. „má se za to, že“), tak to neznamená, že vždy bude domněnka postrádat skutkovou bázi.
„Má se za to, že odkaz byl odvolán, jestliže zůstavitel:
a) odkázanou věc zničí, nebo ji zcizí a znovu nenabude,
b) odkázanou věc změní takovým způsobem, že to je již věc jiná, nebo
c) odkázanou pohledávku vymůže a vybere.“
V tomto ustanovení tvoří skutkovou bázi jednotlivá písmena a–c) a presumuje se nimi, že odkaz byl odvolán.
Vyvratitelné domněnky lze dále dělit na pozitivní či negativní podle toho, jakou povahu bude mít presumpce z nich plynoucí, tzn. zdali o nějakém právní následku či skutečnosti určí, že nastala (pozitivní) či naopak nenastala (negativní); zákonné (právní či skutkové), případně za splnění podmínek i smluvní.TÉGL, Petr. Domněnky upravené v § 980 odst. 2 občanského zákoníku. Bulletin advokacie, 2018, č. 6, s. 13 an.25)
7) § 97 odst. 2 věta první OZ:
„Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen.“
8) § 1617 věta první OZ:
„Odkáže-li zůstavitel někomu stejnou částku, jakou mu je sám dlužen, má se za to, že nechtěl odkazem splnit dluh.“
Jak již ze samotného názvy vyplývá, tak nevyvratitelnou domněnkou nelze vyvrátit. Je pro ni typické slovní spojení „platí, že“. Mění se jimi téma dokazování (stačí prokázat skutkovou bázi), ale nemají charakter pravidel o důkazním břemenu (presumpce z nich plynoucí se nedá vyvrátit). Esenciálním rozdílem oproti vyvratitelné domněnce je to, že nevyvratitelná domněnka nelze vyvrátit důkazem o opaku, a proto se nazývá jako nevyvratitelná.
To ale neznamená, že proti této domněnce se nejde nijak bránit. I nevyvratitelná domněnka totiž musí být postavená na určité skutkové bázi, proti které lze užít protidůkaz, na základě kterého, pokud úspěšně zpochybní samotnou bázi domněnky, lze domněnku „vyvrátit“, lépe řečeno vyloučit její aplikaci. V případě podání protidůkazu se tak bude postupovat úplně stejně jako u vyvratitelných domněnek.LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, 224 s.26)
Nevyvratitelné domněnky může třídit do stejných skupin jako vyvratitelné. Konkrétně se tedy bude jednat o pozitivní nebo negativní, zákonné nebo smluvní.
„Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje (skutková báze), platí, že je ustavena na dobu neurčitou (presumpce).“
10) § 1676 odst. 1 věta první OZ:
"O svéprávném, známém a přítomném dědici, který není manželem, potomkem, anebo předkem zůstavitele (…), platí, že neuplatňuje výhradu soupisu."
Právní fikce je mechanismus, který na rozdíl od právní domněnky váže následky v právním vztahu na skutečnost, u které je zcela jisté, že neexistuje. Právní skutečnost se tedy určitým způsobem finguje a pro závaznost jejího následku není nutné, zda reálný stav skutečně odpovídá této vytvořené fikci.Jurnik, M. Domněnky a fikce v soukromoprávních smlouvách [online]. Právní prostor. 2022. [cit. 23. 12. 2024]. https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/domnenky-fikce-v-soukromopravnich-smlouvach27)
V textu můžeme najít právní fikci u formulací jako jsou: „Považuje se za…“, „Pro účely tohoto zákona se má za to, že…“, „nezávisle na skutečnosti…“.
Fikci si můžeme představit na příkladě návštěvního řádu plovárny (koupaliště), konkrétně v části upravující pravidla chování v šatnách, kde je uvedeno:
Na tomto příkladě lze demonstrovat, že muž (plavčík) je označen za ženu pouze proto, aby měl oprávnění do šaten vejít, a to např. za účelem opravy rozbité skříně. Stejně tak by mohlo být v návštěvním řádu uvedeno, že pravidlo vymezeném v prvním odstavci se nevztahuje na plavčíka anebo že vstup plavčíka je přípustnou výjimkou z tohoto pravidla. MELZER, Filip, BEZOUŠKA, Petr. Právní domněnky a neplatnost. Judikatúra. 12.4.2022. Dostupné z: https://open.spotify.com/episode/3Ss9jEiUuVzgdLIMoz1XvE?si=c124ec7d7522400228)
Smyslem fikce tedy není to, že bychom chtěli nějak primárně překrucovat realitu, ale spíše promptně a výstižně vymezit určité pravidlo. To znamená, že potencionální problém neplyne přímo z fikce, ale z pravidla chování, které fikce pomáhá tvořit. V minulosti na fikce bylo nahlíženo jako na něco, k čemu by se mělo uchylovat až v těch nejvíce krajních případech vzhledem k její fiktivní povaze. Přehlížel se ale smysl fikce, tedy jako jakési legislativní techniky, která má za cíl vyjádřit určité pravidlo.Tamtéž.29)
Právní fikce dále můžeme členit podobně jako domněnky na pozitivní či negativní, zákonné, případně smluvní.
„Je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě.“
12) § 681 věta druhá OZ:
„Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené.“
Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že mezi těmito dvěma konstrukcemi není v praktické rovině žádný rozdíl. Jak nevyvratitelná domněnka, tak i právní fikce mají společné to, že mění téma dokazování, ale ani jedna z nich nemá povahu pravidel o důkazním břemeni, protože se nedají vyvrátit důkazem opaku. Dá se tedy proti nim bránit protidůkazem, který bude vyvracet jejich skutkovou bázi.
Jejich hlavní rozdílem je jejich základní vymezení. Nevyvratitelná domněnka vychází z nějaké zobecněné zkušenosti, z něčeho, co má určitý empirický základ a není v zjevném rozporu s realitou. Naopak právní fikce je na rozporu s realitou postavena, zkušenostní poznatky vědomě přehlíží za účelem nastolení určitého pravidla.LAVICKÝ, Petr. Fikce procesních úkonů účastníků v civilním řízení soudním. Rigorózní práce. Masarykova univerzita v Brně, Právnická fakulta, 2008/2009, s. 6-41.30)
Tabulka – fikce versus domněnky
|
| Vyvratitelná domněnka | Nevyvratitelná domněnka | Fikce |
| Označení: | Má se za to | Platí, že | Považuje se za Hledí se na |
| Rozpor s realitou | NE | NE | ANO |
| Zkušenostní základ | ANO | ANO | NE |
| Změna dokazování | ANO | ANO | ANO |
| Podoba důkazního břemene |
ANO |
NE |
NE |
Je nutné si uvědomit, že samotné označení v zákoně, pod kterým máme jednotlivé typy domněnek a fikcí spojené, nemusí vždycky odpovídat tomu, jak bylo vytyčeno výše. Každou domněnku i fikci je nutné hlouběji prozkoumat a zjistit její pravý obsah. Materiální hledisko, resp. smysl a účel budou mít vždy přednost před formálním označením. Vše podtrhává i fakt, že zákonodárce zákony netvoří jednotně a často tak dochází k odchylkám a vyjádřením, které jsou proti samotnému teoretickému vymezení domněnek a fikcí.Tamtéž.31)
Z obecné části důvodové zprávy k současnému občanskému zákoníku plyne, že jeho součástí jsou jak právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné, tak i právní fikce. Zpráva přímo označuje, že vyvratitelnou právní domněnku charakterizuje slovní spojení „má se za to, že“, nevyvratitelnou právní domněnku „platí, že“ a právní fikci spojení „hledí se na“ či „považuje se za“. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. §1-117. Praha: Leges, 2013, 14 s.32)
Mohou ale nastat situace, kdy rozlišení domněnky a fikce bude dělat nemalé problémy. Může se stát, že některé ustanovení obsahuje frázi např. „má se za to“, kterou máme typicky spojenou s vyvratitelnou domněnkou, ale v praxi se bude označovat jako fikce. Jedním z příkladů může být fikce uznání, kterou můžeme najít v občanském soudní řádu pod ustanovením §114b odst. 5.
13) „Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.“ Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.33)
Problém nastává parodoxně i v samotném občanském zákoníku, ve kterém rovněž můžeme najít mnoho ustanovení, které jsou ve zjevném rozporu s tvrzeními v důvodové zprávě.
"Každý, kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje podmínky pro členství ve spolku, se zapíše do listiny přítomných, podepíše se k údaji o svém jménu a bydlišti nebo sídlu. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolatel nebo osoba jím pověřená. Platí, že osoby zapsané v listině přítomných podaly řádnou přihlášku do spolku."
V komentáři k tomuto ustanovení se dočteme, že poslední věta je fikcí, nikoliv nevyvratitelnou domněnkou, jak evokuje pro ni typické slovní spojení „platí, že“. Z jakého důvodu Podivínová označuje tuto domněnku podání přihlášky do spolku jako fikci se z komentáře nedozvídáme. Možná se jedná o pouhou nedůslednost autorky, která striktně nerozlišuje mezi nevyvratitelnou domněnkou a fikcí, což se v praxi vzhledem ke svým minimálním praktickým dopadům často stává.PODIVÍNOVÁ, Martina Kuloglija. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 881 (§ 223).34)
Posledním příkladem uvádím nedůslednost samotného zákonodárce, který ve dvou ustanoveních občanského zákoníku naprosto popírá označení domněnek a fikcí ve své důvodové zprávě. Ustanovení §1044 odkazuje na domněnku v §1043, přitom v samotném §1043 se vyskytují slovní spojení „hledí se na“ a „považuje se za“, což obecná zpráva udává jako označení pro fikci.
§ 1043
"(1) Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.
(2) Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod."
§ 1044
"Má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem."
Právní domněnky a právní fikce jsou v právním řádu České republiky poměrně časté. Jejich primární účel je zajištění právní jistotyPřispěvatelé Wikipedie, Právní domněnka [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2024. [cit. 23. 12. 2024].35) a usnadnění právních procesů. Zde jsou uvedené některé příklady v odlišných právních odvětvích.
„Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře."§ 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.36)
Právní domněnku zde můžeme najít u výrazu „má se za to“, kde je nepřímo stanoveno, že dokud se neprokáže opak bude se na subjekt hledět jako že jednal v dobré víře. Jedná se tedy o domněnku vyvratitelnou, jelikož prokázáním opaku lze domněnku vyvrátit.
„Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“§ 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.37)
Zde se lze opět setkat s právní domněnkou u formulace „má se za to,“. Domněnka je opět vyvratitelná, jelikož se dá prokázat, že provozovatel poštovních služeb zásilku dopravil po uplynutí 3, nebo 15 dní.
„Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.“§ 50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.38)
Právní fikci lze nalézt u výrazu „se považuje“, kde fikce uměle vytváří skutečnost, že písemnost je doručena, ačkoliv si ji adresát nevyzvednul.
„Byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není nepochybná, může ho soud prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem smrti nezvěstného.“§ 72 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.39)
V tomto případě je domněnka smrti opět vyvratitelná, jelikož se prohlášená osoba může objevit živá, či se může dojít na fakt, že zemřela v jiný okamžik.
"Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo."§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.40)
V tomto právním předpise se objevují jak právní fikce, tak vyvratitelná právní domněnka. Výrazy „se hledí jako“ a „hledí se na ně“ se sebou pojí umělý stav nezávislý na realitě (tedy právní fikci). Domněnku za výrazem „má se za to“ můžeme vyvrátit, pokud se dítě živé nenarodilo.
„Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.“§ 776 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.41)
Právní domněnku spojenou s výrazem „má se za to“ lze označit za vyvratitelnou, jelikož otcovství lze prokázat.
„Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že
Právní fikce spojená s formulací „platí, že“ vytváří umělou skutečnosti, pro usnadnění rozvodového procesu po uplynutí 3 let.
„Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“§ 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.43)
Právní domněnka se zde pojí na formulaci „spíše hledět jako“. Domněnka je vyvratitelná, jelikož ji lze vyvrátit prokázáním neplatnosti jednání.
„Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.“§ 336 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.44)
Zde je obdobný případ jako u fikce doručení v občanském zákoníku, kdy se písemnost považuje za doručenou, ačkoliv si ji zaměstnanec nepřevzal.
„Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“§ 24 zákona č. 500/2004 Sb., zákon správní řád.45)
Fikce doručení je zde opět obdobná, kdy po uplynutí 10 dnů se písemnost automaticky považuje za doručenou, nezávisle na tom, zda si adresát písemnost převzal.
„Účastníkem řízení o udělení souhlasu ke změně pravidel systému je pouze provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání. Nevydá-li Česká národní banka rozhodnutí o žádosti o udělení souhlasu ke změně pravidel systému do 1 měsíce ode dne, kdy jí žádost došla, platí, že souhlas byl udělen.“§ 87 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.46)
Zde se lze setkat s právní fikcí, která se pojí na projev vůle. Fikce spočívá v tom, že umělá skutečnost, v tomto případě udělení souhlasu, bude po uplynutí 1 měsíce platná nezávisle na skutečné vůli České národní banky, pokud se ČNB výslovně nevyjádří do konce této lhůty.
„Jestliže povinný subjekt ve stanovené lhůtě neposkytl informace či nevydal rozhodnutí, má se za to, že rozhodl informace odepřít.“§ 9 odst. 2 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.47)
Zde se i přes formulaci „má se za to“ jedná o právní fikci. Fikce zde spočívá v tom, že právní úprava automaticky považuje mlčení jako odepření nezávisle na skutečné vůli subjektu.
„Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“Článek 40 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů.48)
Právní domněnka spojena s formulací „je považován“ je explicitně vyjádřena jakožto vyvratitelná v závislosti na rozsudku soudu.
„Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.“§ 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.49)
Zde právní fikce spojena s výrazem „hledí se“ vytváří umělý stav ve kterém nezávisle na realitě, tedy předešlém odsouzení je subjekt považován za neodsouzeného.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
