Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Postoupení pohledávky (cese) je institut závazkového práva, který umožňuje změnu subjektu na věřitelské straně. Postoupení pohledávky je upraveno v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). Občanský zákoník v ustanovení § 1879 stanoví, že: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“
Jedná se o ustanovení občanského zákoníku v části relativních majetkových práv, dílu změny závazků, oddílu změna v osobě věřitele nebo dlužníka, pododdílu změna v osobě věřitele. Nejedná se o změnu strany závazku, jako je tomu například u postoupení smlouvy, ale jedná se pouze o změnu subjektu závazku. A též se nejedná o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1612 občanského zákoníku v hlavě třetí části třetí.
Dané ustanovení představuje způsob změny závazku v osobě, konkrétně věřitele, který se v daném vztahu označuje jako postupitel. Při postoupení pohledávky nedochází ke změně v obsahu závazku. Jedná se o dobrovolnou změnu, přičemž o pohledávce rozhoduje pouze její věřitel, přičemž nepotřebuje souhlasu dlužníka, nebo jeho vůli či dokonce znalost„notifikační povinnost“ je do jisté míry relativizována judikaturou, konkrétně pak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14.9.2022, sp. zn. 20 Cdo 1911/2022, kdy NS tvrdí, že „Notifikační povinnost postupitele především vychází z významu odkazovaného ustanovení (§ 1882 odst. 1 OZ), a tím je ochrana dlužníka, jehož souhlas k postoupení pohledávky není vyžadován. Ve vztahu k § 526 odst. 1 ObčZ 1964 bylo dovozováno, že dlužník do oznámení postoupení pohledávky není povinen plnit postupníkovi (může se zprostit závazku plněním postupiteli), a postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou. Znění § 526 odst. 1 ObčZ 1964 nedoznalo zásadnějších změn přijetím nového právního předpisu, konkrétně shora odkazovaný § 1882 ObčZ, zejména jeho význam zůstal nedotčen, dovolací soud proto neshledal důvod, proč by výše citovaný judikatura NS neměla být aplikovatelná i nadála za účinnosti stávající právní úpravy.“ tento závěr NS je však v doktríně kritizovaným.1). Nutno podotknout, že zákon k postoupení vyžaduje smlouvu mezi postupitelem a postupníkem (k postupní smlouvě viz níže). Na základě platné postupní smlouvy tak postupník nabývá pohledávku, která je předmětem smlouvy, a zároveň se stává aktivně legitimovaný k jejímu případnému vymáhání. Souhlas dlužníka nemá relevanci, a nevyžaduje se ani jeho vědomost o postoupení, vědomost má však na postoupení pohledávky význam, neboť dokud není notifikován původním věřitelem či mu není postoupení kvalifikovaně prokázáno postupníkem, může přivodit zánik závazku solucí i původnímu věřiteli (postupiteli).Myšáková, P., § 1879 [Dobrovolná změna v subjektech závazku]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.2)
Ustanovení umožňuje postoupit jednotlivé pohledávky, ne však celý závazek, respektive oprávnění se závazkem mezi postupitelem a dlužníkem spjaty, jako právo smlouvu vypovědět či od ní odstoupit. Postupitel však poté, co pohledávku postoupil a přestal být jejím věřitelem, nemůže od tohoto závazku, jehož pohledávku postupuje, odstoupit z důvodu, že dlužník pohledávku řádně nesplnil.Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2016, sp. zn. 29 Cdo 3859/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2014, sp. zn. 29 Cdo 2483/2012, tato judikatura však připouští, že si smluvní strany (postupitel, dlužník a postupník) mohou sjednat jinak. 3)
Z daného ustanovení je zřetelné, že zákonodárce na postupní smlouvu neklade žádný speciální požadavek, co se formy týče, jedná se tedy o bezformální smlouvu. Je však třeba mít na paměti, že požadavek formy může vyplývat ze závazku, jehož pohledávka se postupuje, jako například požadavek dle ustanovení § 560 občanského zákoníku.Myšáková, P., § 1879 [Dobrovolná změna v subjektech závazku].4)
Ustanovení § 1880 občanského zákoníku stanoví, že: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jeho zajištění.“
Dále pak v odstavci 2 stanoví, že: „Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.“
Příslušenstvím pohledávky se ve smyslu občanského zákoníku rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky (konkrétně k příslušenství pohledávky viz § 513 občanského zákoníku).Myšáková, P., § 1880 [Příslušenství postupované pohledávky]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.5)
Zajištěním se pak rozumí ručení a zajišťovací převod práva, co se relativních majetkových práv týče. Dále se pak zajištěním rozumí i zástavní a zadržovací právo jako práva absolutní. Smluvní pokuta není zajištěním, nýbrž utvrzením pohledávky a doktrína se neshoduje, zdali se postoupení pohledávky vztahuje i na ujednanou smluvní pokutu (k souhlasnému názoru, že se postoupení pohledávky vztahuje i na smluvní pokutu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2010, sp. zn. 29 Cdo 850/2008).Myšáková, P., § 1880 [Příslušenství postupované pohledávky].6)
Co se však týče poskytovatele zajištění, ustanovení § 1883 občanského zákoníku stanoví, že postoupení vůči zajistiteli nemá účinky, dokud jí postupitel o postoupení nevyrozumí, nebo jí postupník postoupení neprokáže.Myšáková, P., § 1883 [Vědomost poskytovatele zajištění]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.7)
Postupitel má povinnost vydat postupníkovi potřebné doklady a sdělit potřebné informace, které posílí pozici postupníka v rámci možného sporu s dlužníkem ohledně existence pohledávky, jež byla postoupena. Pokud tak postupitel neučiní, může po něm v budoucnu postupník žádat náhradu škody ve smyslu § 2910 občanského zákoníku.Myšáková, P., § 1880 [Příslušenství postupované pohledávky].8)
Občanský zákoník v ustanovení § 1881 stanoví, že postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit a ujednání dlužníka a věřitele to zároveň nevylučuje. V odstavci 2 pak stanoví, že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. V doktríně vystává otázka ohledně postupitelnosti pohledávky na odčinění nemajetkové újmy, neboť (nový) občanský zákoník se smrtí poškozeného (tedy věřitele) již nutně nespojuje zánik práv a povinností, které jsou vázána na jeho osobu, tedy ani zánik pohledávky na odčinění nemajetkové újmy v penězích. Povaha tohoto práva se musí posuzovat ve spojení s konkrétní satisfakcí, i když má toto právo nepochybně osobnostní základ. Pokud by tak byla pohledávka poškozeného za škůdcem peněžitá (například z důvodu autonehody), bylo by možno uvažovat o její postupitelnosti, pokud by však byla nepeněžitá (omluva škůdce za pomluvu poškozeného), nebude se jednat o právo majetkové povahy a o postupitelnosti nelze uvažovat.Hadamčík, L. Postoupení pohledávky na peněžité odčinění nemajetkové újmy. Právní rozhledy. 2016, č. 19.9)
Co se týče postupitelnosti pohledávky budoucí, obecně lze postoupit pohledávku tam, kde nejsou pochybnosti o osobě příštího dlužníka a o pohledávce samotné, co do okolností jejího vzniku.
Doktrína diskutuje následky porušení dohody mezi dlužníkem a věřitelem, která zakazuje postoupení pohledávky, neboť občanský zákoník tuto otázku neřeší. V úvahu přicházejí čtyři varianty řešení.Myšáková, P., § 1881 [Postupitelnost pohledávky]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.10)
Jak však vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2016, sp. zn. 32 Cdo 1923/2015, postupník (nový věřitel), není vázán smluvním zákazem postoupení pohledávky, který byl sjednán mezi dlužníkem a postupitelem (původním věřitelem). Smluvní závazek pactum de non cedendo se na postupníka nepřenáší, a tak tímto ujednáním není vázán.
Co se týče pohledávek, jejichž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka, bude se jednat o smlouvy, kdy je specifické plnění navázáno na konkrétního věřitele (např. zhotovení sochy, díla na zakázku), nebo případy, kdy vztah mezi dlužníkem a věřitelem je založen na například zvláštním vztahu k danému věřiteli.Ibidem.15)
Občanský zákoník v ustanovení § 1882 neobsahuje povinnost postoupení pohledávky notifikovat dlužníkovi, ovšem s notifikací se spojují zásadní účinky pro danou pohledávku. Dokud dlužník o změně věřitele není notifikován, zprostí se svého dluhu plněním původnímu věřiteli, na čemž nemění nic skutečnost, že mezi postupitelem a postupníkem je již účinná postupní smlouva. V případě, že dlužník pozbyde dobrou víru ohledně toho, komu má skutečně plnit, může se svého závazku účinně zprostit pouze plněním do soudní úschovy.Myšáková, P., § 1882 [Perfekce postoupení – notifikace dlužníka]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 202416)
Pokud dlužníka o postoupení pohledávky informuje původní věřitel, jedná se o takzvanou prostou notifikaci, a nejsou na ni kladeny žádné zvláštní požadavky stran jeho formy či obsahu. Notifikace dokonce není stanovena občanským zákoníkem jako povinnost. Z obsahu notifikace musí být dlužníkovi nad míru pochybností jasné, komu má svůj dluh splnit, tedy kdo je novým věřitelem. Pokud postupitel notifikační povinnost nesplní, právní úprava poskytuje možnost nabyvateli (postupníkovi) možnost, aby dlužníkovi postoupení pohledávky prokázal sám, avšak kvalifikovanějším postupem, než kdyby jej notifikoval postupitel. Postupník dlužníku musí dlužníkovi postoupení pohledávky prokázat, například přiložením opisu postupní smlouvy.Myšáková, P., § 1882 [Perfekce postoupení – notifikace dlužníka].17)
Může dojít k situacím, kdy je jedna pohledávka postoupena zároveň několika věřitelům, i přes to, že postupitel tak mohl učinit pouze jednou (Věřitel postoupí pohledávku zároveň postupníkovi 1 a postupníkovi 2). V tomto případě je třeba chránit dlužníka v souladu s principem ochrany dobré víry. Novým věřitelem se v této situaci stává první postupník, vůči dalším postupníkům bude smlouva platná, nebude však účinná, neboť není schopna vzbudit příslušné právní účinky. Dlužník se zde účinně zprostí svého dluhu plněním tomu z věřitelů, o jehož postoupení se dozvěděl jako první, pro dlužníka je tedy rozhodující časová priorita a nehraje roli, zdali se o postoupení dozvěděl od postupitele či postupníka.Myšáková, P., § 1882 [Perfekce postoupení – notifikace dlužníka].18)
Občanský zákoník výslovně stanoví v ustanovení § 1884, že v případě postoupení mý dlužník zachovány veškeré námitky, které dlužník měl v okamžiku notifikace postoupení měl vůči postupiteli. Tyto námitky však musí postupníkovi sdělit bez zbytečného odkladu po tom, co se o postoupení dozvěděl, přičemž zákon nestanoví formu či požadavek na obsah sdělení námitek. Nejčastější námitkou, kterou vznese dlužník bude pravděpodobně námitka započtení. Občanský zákoník však odstavci 2 ustanovení § 1884 stanoví, že v případech, kdy dlužník uzná pohledávku jako pravou, je povinen uspokojit postupníka jako svého věřitele, za předpokladu, že postupník je v dobré víře, že nově oprávněným věřitelem je. Dlužník tak v tomto případě ztrácí možnost vznést námitku započtení vůči postupiteli.Myšáková, P., § 1884 [Námitky dlužníka]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.19)
Ustanovení § 1885 stanoví, že postupitel odpovídá za to, že v době postoupení trvala a ručí za její dobytnost, ovšem pouze tehdy, byla-li pohledávka postoupena za úplatu. Dále pak toto ustanovení stanoví, že postupitel za existenci pohledávky a ručení za dobytnost nenese, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá či nedobytná. V odstavci 2 pak toto ustanovení stanoví, že postupitel neodpovídá za dobytnost, pokud se stala nedobytnou po postoupení náhodou, či nedopatřením postupníka. O nedopatření postupníka se jedná zejména tehdy, pokud pohledávku nevymáhá bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou, nebo pokud odloží splatnost pohledávky.Občanský zákoník.20)
Odpovědnost za pravost pohledávky odpovídá obecné odpovědnosti za právní vady, a odpovědnost za dobytnost představuje případ odpovědnosti za vady faktické, tedy odpovídá za to, že bude pohledávka dlužníkem splněna v okamžik splatnosti.Myšáková, P., § 1885 [Odpovědnost postupitele postupníkovi]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.21)
Občanský zákoník pak v ustanovení § 1886 stanoví možnost vymáhání postoupené pohledávky postupitelem. Před notifikací dlužníka se pro účely vymáhání nechá postupník zastoupit postupitelem (tzv. tiché postoupení) zejména v případech, kdy není v jeho zájmu, aby se dlužník o postoupení pohledávky dozvěděl. Dohoda postupníka s postupitelem ohledně vymáhání pohledávky postupitelem postupníkovi nebrání v možnosti přikročit k vymáhání pohledávky svým jménem a na svůj účet (nikoliv tedy nepřímým zastoupením v případě vymáhání postupitelem).Myšáková, P., § 1886 [Vymáhání postoupené pohledávky postupitelem]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.22)
Po notifikaci dlužníka může postupitel pohledávku vymáhat, pokud kumulativně splní následující podmínky:Myšáková, P., § 1886 [Vymáhání postoupené pohledávky postupitelem].23)
Ustanovení § 1887 občanského zákoníku stanoví možnost postoupení souboru pohledávek. Soubor postupovaných pohledávek musí být sám o sobě v postupní smlouvě dostatečně identifikován či specifikován, pohledávky jako součást souboru však jednotlivě vyjmenovány být nemusí. Z hlediska určitosti souboru je možné pro vymezení použít parametry jednotlivých pohledávek náležících k souboru.Myšáková, P., § 1887 [Postoupení souboru pohledávek]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.24)
Co se týče vymezení souboru, kritéria jsou dána demonstrativně, a je pouze na smluvních stranách, jaká kritéria si zvolí. Kromě kritérií druhu pohledávek, doby, ve které pohledávky vznikají a právního důvodu, z něhož pohledávky mají vznikat lze tedy vymezit i kritéria další, jako například osobu dlužníka, či různé kombinace. O každé z pohledávek, které mají být jako součást souboru postoupeny, musí být způsobilé k určení, zda do souboru patří.Myšáková, P., § 1887 [Postoupení souboru pohledávek].25)
V případě postoupení pohledávky může být dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem. Stěžovatel se jako povinný domáhal zastavení exekučního řízení, přičemž argumentoval jednak nedostatkem aktivní legitimace oprávněného z důvodu neplatné smlouvy o postoupení pohledávky (v pořadí již druhém), jednak stěžovatel tvrdil také zánik dluhu v důsledku dohody o narovnání, uzavřené mezi ním a původním věřitelem. Obecné soudy se stěžovatelovou první námitkou stran neplatnosti postupní smlouvy vůbec nezabývaly s tím, že mu taková námitka v postavení dlužníka nepřísluší. V návaznosti na to pak dohodu o narovnání posoudily jako absolutně neplatnou, neboť byla uzavřena až po postoupení na jiné subjekty. Stěžovatel nyní brojí proti rozhodnutím obecných soudů z důvodu absence jejich řádného odůvodnění a z toho plynoucí nepřezkoumatelnosti, jakož i z důvodu porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, když ve skutkově velice obdobné věci tentýž městský soud jeho návrhu na zastavení exekuce vyhověl. Ústavní soud připomněl, že jako ústavně konformní v minulosti potvrdil rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, dle kterého došlo-li k platné notifikaci postoupení pohledávky vůči dlužníku ze strany postupitele, nemůže již dlužník namítat neplatnost postupní smlouvy vůči postupníkovi. Pokud však provedení platné notifikace ze strany postupitele prokázáno není, je naopak na místě zkoumat platnost postupní smlouvy i ve sporu mezi dlužníkem a postupníkem. Obecné soudy se však otázkou existence platné notifikace vůbec nezabývaly.I. ÚS 682/1526)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
