Osnova
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) v ustanovení § 2913 odstavci 1 stanoví, že: „Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“
V odstavci 2 pak stanoví, že: „Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti s prodlením, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.“
Jedná se o ustanovení občanského zákoníku v části relativních majetkových práv, dílu náhrady majetkové a nemajetkové újmy, oddílu povinnosti nahradit škodu, pododdílu obecných ustanovení.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.1)
Jedná se o ustanovení, které zakotvuje povinnost k náhradě škody vyplývající z porušení jakékoliv povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu mezi stranami (nikoliv tedy z deliktu). Toto pravidlo se přiměřeně použije i na porušení povinnosti ze závazku, který vznikl z jiné právní skutečnosti (viz § 1723 odst. 2), v daném případě se bude jednat o kvazismluvní odpovědnost. Jedná se o dispozitivní ustanovení (k dispozitivnosti viz § 1 odst. 2 občanského zákoníku), a tak si mohou smluvní strany náhradu škody při porušení smlouvy upravitK mezím smluvní úpravy však srov. § 2898 občanského zákoníku.2) odlišně od právní úpravy.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.3)
Ustanovení se však nepoužije na situace, kdy sice byla porušena smluvní povinnost, avšak zákon stanovil speciální úpravu smluvní odpovědnosti za tuto škodu (viz NS 23 Cdo 701/2017), jako je například odpovědnost dárce za vadu daru ve smyslu § 2065 občanského zákoníku či odpovědnost zasílatele za škodu na převzaté zásilce ve smyslu § 2478 občanského zákoníku.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].4)
Povinnost nahradit škodu vzniká již samotným porušením smluvní povinnosti, bez ohledu na zaviněníJe však vždy třeba vzít v úvahu ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku, které stanoví, že nikdo nesmí těžit ze své nepoctivosti. V případě, že by si smluvní strany vyloučily možnost liberace a jedna strana by způsobila porušení smluvní povinnosti druhou stranou (např. tím, že neposkytuje součinnost potřebnou ke splnění a dlužník se tak dostane do prodlení, bude škůdcem ve smyslu § 2913 byť bez jeho zavinění, bez možnosti vyvinění či liberace) by byla potřeba přistoupit k aplikaci tohoto ustanovení.5), jedná se tedy o příklad objektivní odpovědnosti podobný smluvní pokutě, na rozdíl od smluvní pokuty (která je defaultně bez možnosti liberace či exkulpace, nesjednají-li si strany ve smlouvě jinak) má porušení smluvní povinnosti v odstavci 2 zakotvenou možnost liberace. Vznikem povinnosti nahradit škodu porušením smluvní povinnosti však nezaniká dlužníkova povinnost splnit smluvní plnění, k němuž se zavázal.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].6)
Doktrína se shoduje na kritériích předpokladů vzniku povinnosti škůdce nahradit škodu při porušení smluvní povinnosti, jde konkrétně o:Ibidem.7)
V případě nalézacího řízení pak nese důkazní břemeno ohledně naplnění předpokladů i) až iv) poškozený, a to včetně vymezení rozsahu škody jemu vzniklé. Škůdce pak nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence liberačního důvodu.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].9)
Porušení smluvní povinnosti označuje stav, kdy dlužník nedostával povinnostem vymezeným ve smlouvě vůči věřiteli. Není důležité, zda došlo k podstatnému nebo nepodstatnému porušení smlouvy.Bezouška, P. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti]. In: Hulmák, M. a kol. (eds). Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). 1 vydání. Praha: C.H. Beck, 2014.10) K porušení smluvní povinnosti může dojít několika způsoby, a to jednáním v rozporu se smlouvou (komisivně), nebo opomenutím, pokud byl podle smlouvy povinen konat (omisivně). Škůdce může tedy porušit smlouvu tím, že nesplní povinnost, k níž se ve smlouvě zavázal, či ji nesplní řádně (tedy poskytne vadné plnění, nesplní na smluveném místě či smluveným způsobem), nebo nesplní v čas (v prodlení). Smluvní povinnost je třeba chápat extenzivně, nejedná se tedy o pouze povinnosti uvedené ve smlouvě, ale i ty, které plynou ze zákona či dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe mezi stranami ve smyslu § 545 občanského zákoníku.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].11) Mezi tyto povinnosti se mimo jiné může řadit i tzv. smluvní loajalita, která může například představovat povinnost upustit od jednání, které by mařilo či mohlo ohrozit účel smlouvy, včetně bezdůvodného vymáhání práva v souvislosti s takovou smlouvouIbidem.12) jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018.
Mezi porušením smluvní povinnosti a vzniklou škodou musí být příčinná souvislost neboli kauzální nexus. K způsobu a rozsahu náhrady viz § 2951 an. občanského zákoníku.Ibidem.13)
Ustanovení expresně stanoví, že škůdce je povinen nahradit škodu druhé straně, tím je míněna druhá smluvní strana, tedy účastník smlouvy jejíž povinnost byla porušena, neboť práva a povinnosti vznikají toliko stranám daného (porušeného) závazku.Bezouška, P. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].14)
Dále však ustanovení stanoví, že škůdce může nahradit škodu i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Ustanovení touto formulací rozšiřuje ochranu i na třetí osoby, kterých se účel smlouvy dotýká přímo, přičemž nemusí jít o smlouvu ve prospěch třetího ve smyslu § 1767 občanského zákoníku. Podstatným je fakt, že byla porušena povinnost, která sloužila k ochraně subjektivních práv poškozeného, tedy že ochranný účel smlouvy byl dán i ve vztahu k této osobě, navzdory ujednaní prostřednictvím jiných osob. Důvodová zpráva uvádí jako příklady chráněných osob členy nájemcovy domácnosti nebo rodinné příslušníky osoby, která objednala opravu určitého zařízení v bytu. Třetí osoba, pokud se nejedná o skutečnou smlouvu ve prospěch třetího ve smyslu § 1767 občanského zákoníku, nemůže požadovat splnění smlouvy, ale při porušení povinnosti z této smlouvy vyplývající může samostatně žádat náhradu škody vzniklé, za splnění následujících podmínek:Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].15)
Ustanovení však klade důraz na zjevnost zájmu třetí osoby. Souvislost s ochranou třetích osob musí být v tomto případě pro škůdce zjevná již při uzavírání smlouvy, což plyne z důvodové zprávy (např. matka s dcerou nakupují jídlo v obchodu, bude zjevné že toto jídlo bude sloužit i dceři, ta však smlouvu kupní uzavírat nebude). Důkazní břemeno ohledně zjevnosti nese poškozený, který musí prokázat skutečnosti, dle kterých měl škůdce předpokládat zájem smluvního partnera na ochraně či zájmu třetí osoby k plnění dané povinnosti.Ibidem.16)
Starší judikaturaRozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2010, sp. zn. 23 Cdo 3495/2008.17) požadovala pouhý dopad porušení smluvní povinnosti do sféry třetí osoby. Tento názor se však již neuplatní.Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].18)
Mezi fakultní příklad smlouvy sloužící zájmu třetí osoby je například smlouva o provedení vasektomie (o dílo?). Tato smlouva přitom zjevně slouží zájmu třetí osoby (př. manželce), i přes fakt, že smluvními stranami jsou osoby odlišné (př. manžel a zhotovitel). Při porušení smluvní povinnosti (v tomto případě vadné plnění) bude porušen hlavně zájem třetí osoby (manželky) a bude oprávněna nárokovat náhradu škody na škůdci (zhotoviteli vasektomie). (seminář:)
Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 3.3.2022, sp. zn. 25 Cdo 3256/2021 dovodil, že i ujednání v nájemní smlouvě, kterým se nájemce zavázal k údržbě komunikací v pronajatém areálu užívaném k pořádání akcí pro veřejnost v zimě, slouží zájmu osob z řad veřejnosti, které tímto areálem procházejí.
Jak bylo zmíněno výše, vznik povinnosti škůdce nahradit vzniklou škodu porušením smlouvy nevyžaduje zavinění, neujednají-li si strany ve smlouvě jinak. Škůdce se tedy nemůže vyvinit (exkulpovat), ovšem může se ze zákonných důvodů povinnosti k náhradě škody zprostit (liberace), pokud prokáže skutečnost, kterou zákon jako liberační důvod vymezuje.Ibidem.19)
Liberačním důvodem je překážka, kterou je neodvratitelná náhoda či vyšší moc, jako například živelní události typu povodeň, či sociální události jako válka, revoluce nebo generální stávka (nikoliv však stávka ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy ve smyslu § 16 zákona o kolektivním vyjednávání, neboť ta je pro škůdce – zaměstnavatele objektivně předvídatelná, a vzniká z jeho osobních poměrů).Ibidem.20)
Překážka musí kumulativně splňovat následující podmínky:Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].21)
Tuto povahu může mít překážka i dočasně, poté představuje liberační důvod pouze do té chvíle, kdy mohla být nejdříve překonána. Do té doby pak škůdce neodpovídá za škodu, která vznikla jeho porušením.Ibidem.22)
Zákon však vymezuje i skutečnosti, které by objektivně mohly být považovány za zásah vyšší moci, ale i přesto liberační důvodem nejsou. Patří mezi ně:Ibidem.23)
Jak bylo zmíněno výše, zákon v jistých případech stanoví speciální úpravu odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti, i pro tyto případy pak platí zvláštní liberační důvody u těchto jednotlivých smluvních typůK smluvním typům viz ustanovení § 2191, § 2426, § 2478, § 2566 odst.2 a 3, § 2583 odst. 2, § 2692, § 2697 občanského zákoníku.24).Pašek, M. § 2913 [Porušení smluvní povinnosti].25)
Obecně platí, že dlužník by měl svůj dluh plnit osobně, avšak není vyloučeno, aby své povinnosti dostál prostřednictvím jiné osoby. V tomto případě pak ustanovení § 1935 občanského zákoníku stanoví že: „plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám“. Plní-li tedy dlužník smlouvu pomocí jiné osoby, většinou zaměstnance nebo subdodavatele, a tato jiná osoba smluvní povinnost poruší, zásadně odpovídá dlužník sám.Porod, J., Vančurová, K. § 1935 [Plnění pomocí jiné osoby]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.26) Ustanovení § 2913 občanského zákoníku se v tomto případě spojí s ustanovením § 1935 občanského zákoníku, ale pouze za předpokladu, že třetí osoba poruší smluvní povinnost.Pašek, M. § 2914 [Škoda způsobená pomocníkem]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.27)
V daném případě by k aplikaci svádělo ustanovení § 2914 občanského zákoníku, upravující škodu způsobenou pomocníkem. Dané ustanovení stanoví že: „kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.“, mohlo by se tedy zdát, že toto ustanovení dopadá na případy, kdy dlužník (tedy smluvní strana) použije při plnění věřiteli třetí osobu. Jak je však již zmíněno výše, tyto případy jsou upraveny v ustanovení § 1935 občanského zákoníku (v kombinaci s § 2913 občanského zákoníku). Ustanovení § 2914 tak dopadá pouze na případy deliktní, tj. mimosmluvní, odpovědnosti za škodu při použití třetí osoby k činnosti, při které škoda vznikla.Pašek, M. § 2914 [Škoda způsobená pomocníkem].28)
Například pokud zaměstnanec dlužníka při rekonstrukci domu poškodí věc ve vlastnictví toho, kdo si rekonstrukci objednal (věřitel), odpovídá za tuto škodu samotný dlužník (zaměstnavatel) dle ustanovení § 1935 ve spojení s § 2913. Pokud však zaměstnanec poškodí věc ve vlastnictví souseda (tedy třetí osoby která není s dlužníkem (zaměstnavatelem) v žádném smluvním vztahu a nepovažuje se za chráněnou osobu ve smyslu § 2913 i.f.), odpovídá za tuto škodu dlužník (zaměstnavatel) za podmínek uvedených v § 2914 větě druhé.Ibidem.29)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.