Rozšířená osnova

Vymezení pojmu

Pokus trestného činu je jedním z vývojových stadií trestného činu. Vývojovými stadii se rozumí určité fáze (stupně), které jsou typické pro uskutečňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin.

Vývojovými stadii trestného činu jsou:

• Příprava TČ
• Pokus TČ
• Dokonaný TČ

Vývojová stadia jsou omezena pouze na úmyslné trestné činy, pokus TČ tak nelze spáchat nedbalostně.

O vzájemném poměru těchto forem trestné činnosti platí, že se pachateli přičítá jen nejzávažnější forma (forma bližší dokonání). Dokonanému trestnému činu se nebezpečností blíží pokus.

Zákonodárce prohlašuje za dokonané trestné činy někdy i jen samotné jednání, které je materiálně pouhým pokusem (např. § 210 odst. 1) či přípravou. Tyto případy se nazývají jako tzv. předčasně dokonané trestné činy. Takové jednání je natolik škodlivé pro společnost, že jsou tyto formy povýšeny na dokonaný trestný čin.

Pokus je obecnou formou trestné činnosti. Pachatel je trestně odpovědný za pokus i přesto, že nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. U pokusu vždy chybí následek. Pachatel svým úmyslným jednáním při pokusu již bezprostředně směřoval k spáchání trestného činu, ale k jeho dokonání nedošlo jen pro nějakou překážku nebo nějakou jinou okolnost, která pachateli zabránila v dokonání a byla zpravidla nezávislá na jeho vůli.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 237 (§ 21).¹⁾

Pojem pokusu je vymez v § 21. Jeho zákonnými znaky jsou:

a) Jednání bezprostředně směřující k dokonání TČ

Základní prvek pokusu představuje jednání, které již bezprostředně hrozí poruchou či ohrožením chráněného zájmu. Takové jednání bezprostředně směřující k dokonání může mít v zásadě dvě podoby:

• pachatel již počal naplňovat znaky skutkové podstaty, ale ještě je všechny nenaplnil,
• pachatel sice ještě nezačal naplňovat znaky skutkové podstaty daného trestného činu, ale jednání má bezprostřední význam pro dokonání trestného činu.PROVAZNÍK, Jan. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. (§ 21).²⁾

Bezprostřednost může být dána i tehdy, pokud pachatel dosud nezačal naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, avšak jeho jednání má již přímý význam pro její dokonání. Typicky se tak děje v případech, kdy je pachatel časovětěsně před dokonáním činu (tzv. časová určenost pokusu, např. útočník již míří na oběť střelnou zbraní) nebo se již nachází na místě, kde má být trestný čin dokonán (tzv. místní určenost pokusu, např. zloděj vstoupil do bytu, který hodlá vykrást).JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 298.³⁾

Časová a místní určenost pokusu tak představují dvě klíčová pomocná hlediska.

Bezprostřední význam pro dokonání trestného činu má zejména odstraňování překážek, které brání dokonání trestného činu (např. pachatel vylomil zámek u dveří automobilu, který hodlal odcizit). Podstatné je, že pachatel odstraňuje překážky v závěrečné fázi své činnosti.

Dalším pomocným kritériem pro posouzení, zda jednání má bezprostřední význam pro dokonání TČ, je i použití prostředků určených ke spáchání trestného činu (např. použití připravených paklíčů, nikoli pouhé opatření paklíče, které může být přípravou), a působení na hmotný předmět útoku (např. pachatel spoutal svou oběť v úmyslu ji později usmrtit).JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné…, s. 299.⁴⁾

b) Úmysl pachatele spáchat individuálně určitý trestný čin

Za pokus k individuálně určitému TČ se považuje i to, pokud pachatel ještě zcela přesně neví, jaký bude průběh dokonání TČ, zda bude jeho pokus vůbec úspěšný, případně jaké budou jeho konkrétní následky, případně ani jakým kauzálním průběhem k nastoupení následku dojde.

Podstatné je, zda v představě pachatele, byť ještě ne úplně konkrétní, lze identifikovat v každém případně možného dalšího vývoje skutkového děje vedoucího k realizaci jeho úmyslu znaky příslušné skutkové podstaty.PROVAZNÍK, Jan. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. (§ 21).⁵⁾

c) Nedostatek dokonání

Jednáním bezprostředně směřujícího k dokonání TČ bude zpravidla jednání, které je popsáno v příslušné skutkové podstatě. Tam, kde má skutková podstata více jednání (kumulativně), stačí, že počne vykonávat alespoň jedno z těchto jednání. U skutkových podstat, kde je jednání charakterizováno určitou kvantitou (např. opakovaně) nebo je vyžadován účinek (např. způsobení škody nikoliv nepatrné), bude za pokus považováno, jestliže pachatel sice jedná ve smyslu příslušné skutkové podstaty, ale nenaplní ji, i když to měl v úmyslu, buď s ohledem na nedostatek požadované kvantity, anebo na nedostatek účinku.

Zásady jednání pokusu

Pokus není možný:

• Zpravidla u tzv. předčasně dokonaných trestných činů, u kterých je čin dokonán ve stadiu pokusu (výjimku však tvoří například loupež podle § 173 či vydírání podle § 175, o pokus vydírání může jít například v případě, kdy pachatel poškozenému zašle vyděračský mail, poškozený jej však nikdy neotevře, protože jej zachytí spam filter).PROVAZNÍK, Jan. In ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. (§ 21).⁶⁾
• U trestných činů, v jejichž skutkové podstatě je způsob jednání vymezen natolik široce, že kryje pokus či přípravu (např. § 257- „kdo se dopustí pletich…“)
• U trestných činů nedbalostních
• Zpravidla u trestných činů záležejících v úmyslném opominutí (tzv. pravé omisivní delikty); výjimečně bude pokus možný, jestliže se pachatel předem uvede do stavu, v němž nemůže povinnost splnit, nebo jde-li o nezpůsobilou přípravu či pokus
• Zpravidla u tzv. trestných činů verbálních, to znamená takových, které jsou spáchány pouhým slovním projevem (výjimečně je i zde pokus možný- např. § 21 odst. 1, § 184 odst.1)

Nezpůsobilý pokus

Pod označením nezpůsobilý pokus teorie rozlišuje tři skupiny případů:

1) Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku (např. pokus usmrcení lidského plodu na ženě, která ve skutečnosti nebyla těhotná)

Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku znamená omyl ve způsobilosti nebo existenci předmětu útoku a současně omyl v existenci nebo zasažitelnosti individuálního objektu TČ. V okamžiku útoku konkrétní společenský zájem, na který se útočilo, buďto vůbec neexistoval, anebo nebyl takové kvality, jakou si pachatel představoval.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 241 (§ 21).⁷⁾

2) Pokus nezpůsobilými prostředky (např. pokus vraždy atrapou, kterou pachatel považuje za skutečnou zbraň)

Pokus nezpůsobilými prostředky byl spáchán pachatelem tehdy, jestliže použil k trestné činnosti prostředky, které podle svých objektivních vlastností nemohly vést k dokonání TČ.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník…, s. 241.⁸⁾

3) Pokus nezpůsobilým subjektem (např. chybně poučený pachatel o tom, že trpí přenosnou pohlavní nemocí, ač je ve skutečnosti zdráv, s tímto mylným vědomím přesto provozuje nechráněné pohlavní styky – pokus ohrožení pohlavní nemocí)

Starší nauka ještě rozlišovala mezi absolutně a relativně nezpůsobilým pokusem. Za absolutně nezpůsobilý pokusbylo míněno takový pokus, kdy předmět takového pokusu vůbec nemohl být předmětem útoku, o který šlo (např. pokus vraždy na mrtvole). Za relativně nezpůsobilý pokus bylo považováno, pokud šlo o předmět, na kterém nemohl být spáchán čin jen za daných okolností, ačkoliv jinak by to byl předmět způsobilý (např. střelba zbraní, která se zasekla).JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 305.⁹⁾ Tzv. subjektivní teorie pokusu pokládala za trestný každý pokus, i ten absolutně nezpůsobilý, vyjímajíc ten, který byl spáchán z hrubé nedbalosti přírodních zákonů. Objektivní teorie pokládala za trestný pouze pokus relativně nezpůsobilý, kdežto absolutně nezpůsobilý nechávala beztrestným. Současná teorie i praxe dělení na relativní a absolutní nezpůsobilý pokus nepřijala. Trestnost tzv. nezpůsobilého pokusu se posoudí podle povahy a závažnosti ve vztahu k tomu konkrétnímu činu.JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné…, s. 303.¹⁰⁾

Současná úprava dělení na absolutně a relativně nezpůsobilý pokus však nepřejala. Trestnost tzv. nezpůsobilého pokusu se posoudí podle materiálního hlediska – tedy dle povahy a závažnosti ve vztahu k onomu konkrétnímu činu. Při posuzování závažnosti nezpůsobilého pokusu bude hrát roli i zásada subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 TZ).Tamtéž, s. 303.¹¹⁾

Trestání pokusu

Pokus trestného činu je bezvýjimečně trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin (§ 21 odst. 2).

Zákon ovšem při stanovení druhu trestu a jeho výměry zohledňuje odlišnou závažnost těchto vývojových stadií od dokonání trestného činu. Vedle obecných kritérií ukládání trestů, které jsou obsaženy v § 39 odst. 1,2,3 se uplatní i kritéria tzv. zvláštní pro stanovení druhu trestu a jeho výměry u přípravy a pokusu, která stanoví § 39 odst. 7 písm. c). Podle těchto kritérií soud přihlédne také k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.

Povaha těchto důvodů může mít rozdílný význam z hlediska ukládání trestů. Mohou to být okolnosti objektivní, nezávislé na vůli pachatele (např. přistižení při páchání TČ), nebo okolnosti subjektivního charakteru, například menší míra rozhodnosti a zkušenosti pachatele.Tamtéž, s. 310.¹²⁾

Závažnější je pokus ukončený, než pokus neukončený. Pokus ukončený spočívá v tom, že pachatel podnikl již vše, co považoval pro dokonání trestného činu za nutné.

Trestní zákoník obsahuje moderační oprávnění soudu mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Soud může tak činit, pokud odsuzuje pachatele za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Tyto okolnosti musí soud v rozsudku odůvodnit. Omezením týkající se dolní hranice upravené trestní sazby stanoveným v § 58 odst. 4 přitom není vázán, a může tedy jít i níže, než je v tomto ustanovení stanoveno.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 237 (§ 21).¹³⁾

Zánik trestnosti pokusu

Ustanovení o zániku trestnosti přípravy je obsaženo v § 21 odst. 3, kdy se stanoví, že trestnost přípravy zaniká tím, že:

1. Pachatel dobrovolně upustí od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu,
2. Pachatel buďto
   1. Odstraní nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, nebo
   2. Učiní oznámení o přípravě ke zvlášť závažnému zločinu policejnímu orgánu či státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, může ještě být odstraněno

Zánik trestnosti přípravy tedy obsahuje dvě podmínky, které musí být splněny, přičemž druhá podmínka obsahuje dvě alternativy.

Požadavek dobrovolnosti spočívá v tom, že pachatel se domnívá, že mu nic nebrání v tom dokonat trestný čin a že mu ani nehrozí žádné konkrétní nebezpečí, a i přesto se rozhodne z vlastní vůle od dalšího jednání upustit nebo učinit oznámení příslušnému orgánu.

O dobrovolné upuštění nepůjde, pokud:

• pachatel od dokonání upustil jen proto, že věděl, že čin nemůže dokonat, aniž by byl odhalenRozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20.7.1981, sp. zn. Tzv 12/81.¹⁴⁾
• pachatel byl při činu přistižen a dál od svého jednání upustil, protože se obával odhalení Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 9. 2011, sp. zn. 6 Tdo 939/2011.¹⁵⁾
• pachatel uvěřil lsti poškozenéhoRozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 4.1965, sp. zn. 2 Tz 5/65.¹⁶⁾
• pachatel upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání trestného činu pod vlivem překážky anebo uskutečnění svého záměru odložil na pozdější dobuRozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 9. 6. 1970, sp. zn. 7 To 1/70.¹⁷⁾

Rozhodnutí upustit od dokonání trestného činu musí být od počátku trvalé, konečné a musí trvat až do konečného odvrácení nebezpečí vzniku následku.

Dobrovolné upuštění od dalšího jednání směřujícího k trestnému činu, je osobním důvodem beztrestnosti, a proto je ho třeba zkoumat u každého pachatele zvlášť nezávisle na sobě (např. při spolupachatelství).

O dobrovolné upuštění od dalšího jednání směřujícího ke spáchání trestného činu nejde, jestliže motivem, jenž zdržel pachatele od činu, byla překážka, třebaže se pachatel mýlil o jejím dosahu; dobrovolnost vyžaduje, aby pachatel upustil z vlastního podnětu, ustoupení musí být trvalé a nemůže se jednat o přerušení konání s tím, že v něm pachatel bude pokračovat za příznivějších okolností.HLEDÍK, Filip. Účastenství. Diplomová práce. Karlova univerzita, Právnická fakulta, 2023, s. 28. ¹⁸⁾

Pokud pachatel dobrovolně upustí od dalšího jednání či oznámí takové své protiprávní jednání, není trestný za přípravu trestného činu, ke kterému dané jednání směřovalo. To však nevylučuje trestnost jednání, které skutečně vykonal a které naplňuje skutkovou podstatu některého dokonaného trestného činu. Tento případ se nazývá tzv.kvalifikovaný pokus (§ 21 odst. 5).JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges, 2022, s. 308.¹⁹⁾

Alternativně s možností upustit od dalšího jednání, které směřovalo ke spáchání trestného činu a odstranit nebezpečí, které vzniklo, zákon také připouští oznámení příslušnému orgánu. Oznámení je nutno učinit v době, kdy může být následku ještě zabráněno. Zda nakonec k zabránění následku dojde či nikoliv je pro zánik trestnosti již nepodstatné. Rozhodný je pouze časový okamžik oznámení.ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 251.²⁰⁾

Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. Nezáleží na příslušnosti státního zástupce nebo policejního orgánu, a proto stačí oznámení kterémukoli státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, ovšem na podmínky, že bylo včasné. Oznámení jinému orgánu či osobě, byť by bylo dobrovolné a včasné, tak je neúčinné.ŠÁMAL, Pavel. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 231 (§ 20).²¹⁾