Reklama
Rozšířená osnova
Obnovené zřízení zemské byl zemský zákoník (občas nepřesně označovaný jako „zemská ústava“)Čornejová, I., Kaše, J., Mikulec, J., Vlnas, V. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008, s. 108.1) vydaný Habsburským panovníkem Ferdinandem II. pro Čechy a Moravu v letech 1627 a 1628. Toto zřízení utvrdilo absolutistickou vládu Habsburků v Čechách a na Moravě a zakotvilo dědičnost českého trůnu v Habsburské dynastii. Dále zrovnoprávnilo němčinu s češtinou a jako jediné povolené náboženství ustanovilo římský katolicismus.Adamová, K., Lojek, A., Schelle, K., Tauchen, J. Velké dějiny zemí Koruny české. Tématická řada právo. Praha: Paseka, 2017, s. 159-160. 2) Celkově tak byla ukončena vláda stavů, která se v Českém království budovala po několik staletí.
Habsburkové usedli na český trůn roku 1526 a spokojenost stavů s touto dynastií by šlo označit za pochybnou. Právě neshody a nespokojenost stavů s panovníkem nakonec vyústily roku 1618 ve Stavovské povstání. To nicméně bylo roku 1620 ukončeno, když stavy prohrály bitvu na Bílé hoře. Porážkou stavů tak pro tehdejšího panovníka Ferdinanda II. nastala skvělá příležitost upevnit si své postavení a zároveň předejít tomu, aby se podobná situace opakovala. Kromě některých bezprostředních trestů si pro to zvolil především legislativní cestu, konkrétně revizi zemského zřízení.Čornejová, I., Kaše, J., Mikulec, J., Vlnas, V. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008, s. 108.3)
Práce na přípravě Obnoveného zřízení zemského začaly již po konci stavovského povstání. Roku 1621 nechal Ferdinand II. vypracovat posudek od svých rádců ohledně mocenských poměrů v Čechách.Tamtéž, s. 109.4) V tom mu mimo jiné bylo doporučeno postupně likvidovat vše, co by omezilo jeho moc.Tamtéž.5) V průběhu dalších let tak začala být omezována stavovská moc, proti čemuž začaly stavy argumentovat, nicméně zcela marně. Ferdinand II. si totiž mohl jakožto vítěz dovolit zpochybňovat práva Českých zemí a vybírat si, která bude respektovat.Tamtéž, s. 110.6)
Na jaře 1625 pak nechal Ferdinand II. vytvořit osmičlennou komisi, která dostala za úkol revidovat zemská zřízení. Komise se skládala ze šlechticů, kteří neměli bližší vztah k českým zemím a stavům, paradoxem přitom je, že právě čtyři členové pocházeli z Čech.Tamtéž.7)
Práce na zákoníku byly dokončeny relativně rychle a Obnovené zřízení zemské pro České království tak začalo být tištěno už během roku 1626, a to v českém i německém jazyce, česká verze se však nedotiskla.Tamtéž, s. 112.8) Panovník pak obě verze podepsal a vydal v květnu roku 1627. Co se Moravy týče, tak tam bylo Obnovené zřízení zemské vypracováno podle zřízení pro Čechy, nicméně za spoluúčasti olomouckého biskupa a kardinála Františka z Ditrichštejna. Obnovené zřízení zemské pro Moravu bylo nakonec vydáno přesně rok po tom pro Čechy, tedy v květnu 1628.Tamtéž.9)
Obnovené zřízení zemské jako celek bylo vytvořeno na základě teorie o propadnutí práv českých stavů, která říká, že tím, že se stavy zcela otevřeně vzbouřily proti panovníkovi, přenechaly svůj osud i osud českého státu v jeho rukách.Tamtéž, s. 108.10) Tuto teorii pak Ferdinand II. utvrzuje tím, že otevřeně zastává kolektivní vinu celých Českých zemí, a tudíž si nárokuje právo zásadně omezit práva českého království.Tamtéž, s. 113.11)
Obnovené zřízení zemské zásadně měnilo postavení panovníka. První nejdůležitější změnou bylo, že se český trůn stal výhradně dědičný v rodě Habsburků, stavy tak přišly o právo volit si krále.Malý, K., a kol. Dějiny českého a československého práva do r. 1945. Praha: Leges, 2010, s. 154.12) To jim bylo ponecháno jen pro případ, že by Habsburská dynastie vymřela.Tamtéž.13) Panovník také získal jako jediný zákonodárnou moc, o kterou tak přišly zemské sněmy. Jako jediný tak mohl udělovat inkolát a všichni zemští úředníci se zodpovídali jen mu. Jakýkoliv zásah či jen pokus o zásah do panovníkových práv, včetně zákonodárné iniciativy, se považoval za zločin urážky majestátu a trestal se smrtí.Tamtéž.14)
Obnovené zřízení také silně zasáhlo do složení a kompetencí zemského sněmu. K původním třem stavům přibyl nový čtvrtý stav, a to katolické duchovenstvo, které o svůj původní vliv přišlo během husitských válek.Čornejová, I., Kaše, J., Mikulec, J., Vlnas, V. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008, s. 114.15) Byl výrazně omezen městský stav, kdy všechna královská města měla nyní dohromady jen jeden hlas, na rozdíl od ostatních stavů, kde každý jednotlivý zástupce měl vlastní hlas.
Co se konkrétního vymezení práv zemského sněmu týče, došlo k omezení na účast při změnách zemského zřízení, souhlas s odstoupením či prodejem území, povolování berní, ukládání finančních břemen a s tím spojenou legislativu. Tvorbu jiných zákonů pak mohl sněm činit pouze, pokud k tomu byl pobídnut panovníkem. Později byla zákonodárná iniciativa povolena po předběžném souhlasu panovníka či jeho zástupce.Malý, K., a kol. Dějiny českého a československého práva do r. 1945. Praha: Leges, 2010, s. 154.16)
Co se náboženství týče, jediným povoleným náboženstvím se stal římský katolicismus a všechna náboženská privilegia ostatních církví byla zrušena. Začala platit zásada „koho je moc, toho je náboženství“. Kdo nebyl ochoten konvertovat, musel ze země odejít.Tamtéž.17) Tato možnost byla výslovně stanovena především pro zástupce stavů, poddaní byli většinou násilně nuceni ke katolicismu přistoupit. V důsledku těchto opatření tak došlo ke značnému odlivu obyvatel z českých zemí, odešlo mnoho šlechtických rodin, vlivných měšťanů, ale prchlo také mnoho poddaných, v důsledku čehož se některé vesnice značně vylidnily.Tamtéž.18)
Ačkoliv tradiční struktura zemských úřadů byla zachovánaČornejová, I., Kaše, J., Mikulec, J., Vlnas, V. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008, s. 115.19), i zde došlo k velkým změnám. Všechny úřady, které se původně zodpovídaly stavům, se nyní musely zodpovídat panovníkovi a staly se tak královskými institucemi.Tamtéž, s. 113.20) Nadále byly obsazovaný osobami z řad stavů, nově je nicméně jmenoval přímo panovník, kterému musela být složena přísaha. Zavedeno bylo také pětileté funkční období.Tamtéž, s. 114.21)
Pokud se podíváme na soudy, zemský soud ztratil svou svrchovanost a jeho rozsudky potvrzoval panovník. Ten měl také právo vyjmout kohokoliv z kompetence kteréhokoliv soudu či jakkoliv zasahovat do řízení. Bylo zakázáno soudit na základě právních obyčejů, volné úvahy a předchozích nálezů. Ústní a veřejné řízení se nahradilo zásadou písemnosti a tajnosti a všechny rozsudky pak byly vydávány jménem krále. Malý, K., a kol. Dějiny českého a československého práva do r. 1945. Praha: Leges, 2010, s. 155.22)
Subsidiární úpravou pro oblasti, které zemské právo neupravovalo, pak byl Koldínův městský zákoník. Ten má značné římskoprávní vlivy a lze tak říci, že podpůrným pramenem k Obnovenému zřízení zemskému se tak stalo i římské právo.Adamová, K., Lojek, A., Schelle, K., Tauchen, J. Velké dějiny zemí Koruny české. Tématická řada právo. Praha: Paseka, 2017, s. 160. 23)
Obnovené zřízení zemské také zrovnoprávnilo němčinu s češtinou, to se ale stalo základem postupné germanizace, jelikož němčina se postupem času stala výhradním jazykem při úředním styku.Malý, K., a kol. Dějiny českého a československého práva do r. 1945. Praha: Leges, 2010, s. 155.24) Čeština tak později byla zachována pouze při slavnostních ceremoniálech a obřadech. V té době nicméně byla všechna znění zákonných norem vydávána i česky.Tamtéž.25)
Přestože Obnovené zřízení zemské přineslo mnoho změn a okleštilo práva Českého království, neznamená to, že by ztratilo svou svébytnost. Český stát byl stále do jisté míry samostatný a svrchovaný. Habsburská monarchie se ve vztahu k Čechám stala dynastickou unií, což znamená, že zde nevládl někdo z titulu cizího panovníka, ale Habsburkové zde i nadále vládli z pozice českých králů, jejichž korunovace i nadále probíhala v Praze. Čornejová, I., Kaše, J., Mikulec, J., Vlnas, V. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008, s. 114.26)
Dále tomu nasvědčuje i již zmíněná struktura úřadů, která byla zachována, nebo to, že zemské sněmy, ačkoliv značně omezené, si zachovaly některá důležitá práva, jako např. povolování berní.Tamtéž, s. 115.27)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
