(§ 277 a násl.); jen proti pravomocnému rozhodnutí

Směřuje proti skutkovým vadám.

Jen proti taxativně vyjmenovaným rozhodnutím v § 277 trestního řádu (meritorní; kromě rozhodnutí soudu 1. i 2. stupně i některá rozhodnutí státního zástupce, např. zastavení trestního stíhání). Důvody:

1. vyšly najevo skutečnosti a důkazy, které dříve soudu či st. zástupci nebyly známy + tyto nové skutečnosti a důkazy jsou samy o sobě, nebo ve spojení s původními důkazy způsobilé ovlivnit rozhodnutí o vině, trestu (speciální omezení – musí odůvodňovat závěr, že původní trest byl ve zřejmém nepoměru k činu, poměrům pachatele či s účelem trestu), či adhezním nároku
2. pravomocným rozsudkem bylo zjištěno, že policejní orgán, st. zástupce, nebo soudce porušil svým jednáním v původním řízení své povinnosti z důvodu, že byl spáchán trestný čin
3. ústavní soud zrušil zákon či část zákona, na základě kterého bylo vydáno původní rozhodnutí – není v trestním řádu, ale v zákoně o Ústavním soudu!!! (není to totéž, jako když zruší napadené rozhodnutí); může podat státní zástupce (i v neprospěch), obviněný, osoby se samostatnými odvolacími právy, NE poškozený

Lhůta není výslovně stanovena – pokud je ve prospěch obviněného, dokonce možné i po smrti. § 279 trestního řádu v neprospěch možné, jen pokud neuplynula polovina promlčecí doby (tu stanoví § 34 trestního zákoníku) Řízení o povolení obnovy se koná před soudem 1. stupně (i když původní řízení dospělo až k Nejvyššímu soudu; pokud skončilo usnesením o zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl oprávněn k projednání obžaloby).

Zamítnutí – z formálních důvodů, či není důvodné – proti tomuto usnesení opět přípustná stížnost. Pokud je povolena, je napadené rozhodnutí zrušeno a věc se vrací do stadia, ve kterém skončilo původní řízení. Beneficium cohaesionis, v modifikované podobě zákaz reformace in peius (omezeno pouze na výrok o trestu, nelze uložit přísnější trest).

Fáze: iudicium rescindens (řízení o povolení obnovy) + iudicium rescissorium (obnovené řízení).

V případu, který nakonec skončil až u Ústavního soudu ČR se muž neúspěšně domáhal obnovy trestního řízení, v jehož rámci byl pravomocně odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí. Trestného činu se měl dopustit jednáním, kdy několikrát řídil vůz v době, kdy mu byl rozhodnutím magistrátu uložen zákaz řízení všech motorových vozidel.

Muž navrhl obnovu dotčeného řízení, neboť ve věci před tím podal podnět k posouzení rozhodnutí magistrátu Ministerstvu dopravy, které rozhodnutí magistrátu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání. Dotčené rozhodnutí magistrátu zakazující mu řízení, tak bylo zrušeno, a to s právními účinky ex tunc, tedy již k době vydání a lze na něj tedy co do právních účinků v dotčené době hledět, jako by nebylo vydáno. Pozdější ústavní stěžovatel tedy argumentoval tím, že jaksi nemohl řízením vozidla mařit výkon rozhodnutí, protože po výše popsané formální stránce mu daná činnost v inkriminované době ve světle rozhodnutí ministerstva zakázána nebyla.

Obecné soudy měly za to, že novoty nastalé až po rozhodnutí uplatnit nelze Obecné soudy ale jeho návrhu nevyhověly. Došly totiž k závěru, že když ke zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti došlo až poté, co bylo dotčené trestní řízení již pravomocně skončeno, nelze to považovat na novotu dle § 278 trestního řádu, protože nejde o dříve neznámou skutečnost, která následně vyšla najevo, nýbrž o skutečnost úplně novou, vzniklou až následně, která tudíž nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení.

Ústavní soud naopak použití „nových novot“ připustil Ústavní soud po důkladném posouzení případu vyhověl ústavní stížnosti odsouzeného muže a zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a usnesení Okresního soudu v Klatovech, neboť po jeho soudu jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.

„Nelze dospět k závěru, že by bylo podstatné, zda tyto skutečnosti nebo důkazy již existovaly v době rozhodování nalézacího soudu nebo odvolacího soudu, neboť rozhodující je, že tyto skutečnosti nebo důkazy dříve soudu, nalézacímu i odvolacímu, neznámé, vyšly najevo, tedy se objevily kdykoli později, a to včetně doby po právní moci napadeného rozhodnutí,“ uvedl k tomu ÚS prostřednictvím své tiskové mluvčí Miroslavy Sedláčkové.

Ústavní soud poukázal i na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která přináší obdobné závěry (rozsudek NS ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 5 Tz 100/2007). Dále ústavní soudci uvedli, že novotou ve smyslu § 278 trestního řádu mohou být i fakta, která doznala proměny a tedy skutečnosti, které sice byly v původním řízení předmětem dokazování, ale se zcela jiným výsledkem, kdy soud poukázal na svůj nález z března 2016 vydaným pod sp. zn. I. ÚS 4068/14.