Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Nenávistné projevy a hate crime (dále v textu jen „nenávistné projevy“) vznikají na základě rozdílů mezi kulturami a různými skupinami obyvatelstva. Otázka vzájemné tolerance a respektu lidí vůči sobě navzájem patří mezi komplikované a obtížně řešitelné. Svůj podíl na tom má globalizace a dynamický rozvoj informačních technologií, díky kterým jsou lidé v kontaktu (ať už chtěném či nechtěném), více než kdy dříve. Právě informační technologie a na jejich základě rozvinuté komunikační prostředky umožňují pachatelům trestných činů se pomyslně schovat například za vytvořený profil na sociální síti. Zároveň jim dodávají falešné přesvědčení o tom, že je lze jen těžko za jejich nenávistné projevy v online prostoru postihovat.
Jedná se o trestné činy, které mají svůj původ v předsudcích vůči „rase, náboženství, pohlaví, sexuální orientaci, národnostní a etnické příslušnosti či jiné odlišnosti“HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. Právní monografie. Praha: ASPI, 2008, s. 10.1) (například handicapované osoby apod.). Motivace pachatele není se obohatit, ale skrze protiprávní jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, ohrozit či ublížit jedinci nebo skupině a vyjádřit tak svou nenávist vůči těmto osobám. Předmětem útoku mohou být, jak samotní lidé, tak i majetek. Pachatel tak může činit například vytvářením a zveřejňováním názorů, teorií či jiných příspěvků, které podněcují, podporují nebo i obhajují nenávistné projevy (diskriminace, násilí vůči určité skupině obyvatel nebo jednotlivci).Tamtéž, s. 10-12.2)
Dále se budeme zabývat užší výsečí této trestné činnosti. Konkrétně té, která je páchána v kyberprostoru. Ještě předtím si ale vymezíme, co je myšleno pojmy kyberkriminalita, kyberzločin a co to znamená, že jsou páchány v kyberprostoru. Jak již bylo uvedeno, útok pachatele může směřovat jak vůči osobě (resp. skupině osob) nebo majetku. V případě nenávistných projevů si lze představit, že v rámci ničení majetku dané osoby, vůči které chce pachatel například z náboženských či rasových důvodů vyjádřit nenávist, zničí i její počítač či se jej zmocní. Zde je však třeba důkladně rozlišovat. Pojem kyberkriminalita primárně nezahrnuje ničení či odcizení počítače (nebo nějaké z jeho komponent).SMEJKAL, Vladimír. Kybernetická kriminalita. 3. rozšířené a aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2022, s. 31-33.3) Počítač je zde prostředkem nikoliv předmětem útoku. Pokud bychom se zabývali nenávistnými projevy v širším pojetí (neomezovali se na kyberprostor), potom bychom připustili, že předmětem útoku je i počítač v rámci majetku dané osoby, za podmínky, že tím pachatel vyjadřuje svůj nenávistný názor. Důležitý je tedy motiv (pohnutka) a cíl (záměr) pachatele. Ten by tak mohl v souvislosti s nenávistnými projevy naplnit například skutkovou podstatu trestného činu sabotáže (§ 314 zákona č. 40/2009 sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“)), poškození cizí věci (§ 228 TZ) nebo ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení (§ 276 a § 277 TZ). Možnou definici nabízí Evropská unie, když uvádí, že „kyberkriminalitou se obvykle rozumí široká škála různých druhů trestné činnosti, jejichž primárním nástrojem nebo cílem jsou počítače a informační systémy.“Společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor. JOIN(2003)0001 ze dne 7. 2. 2013. CELEX 52013JC0001.4)
Již několikrát byl výše uveden pojem kyberprostor. Toto slovo pochází od Williama Gibsona, konkrétně z jeho románu Neuromancer z roku 1984. Tomuto autorovi se již před počátkem internetu podařilo jej věrně popsat.GŘIVNA, Tomáš. POLČÁK Radim. Kyberkriminalita a právo. Praha: Auditorium, 2008, s. 30; V díle Neuromancer (1984) je Internet popsán takto: „Konsensuální halucinace každý den zakoušená miliardami oprávněných operátorů všech národů, dětmi, které se učí základy matematiky… Grafická reprezentace dat abstrahovaných z bank všech počítačů lidského systému. Nedomyslitelná komplexnost. Linie světla seřazené v neprostoru mysli, shluky a souhvězdí dat.“5) Aniž bychom se blíže zabývali tímto dílem přijmeme zjednodušení, že kyberprostorem rozumíme prostředí Internetu. Jedná se o prostor téměř neomezených možností (samostatnou kapitolou je například Dark Web). Trestné činy páchané v tomto prostředí mají velmi široký a účinný dosah, a to napříč jurisdikcemi, což jen usnadňuje tvůrcům nenávistných projevů jejich činnost.
Tato skutečnost má vliv i na to, že TZ obsahuje trestné činy jejichž skutkové podstaty vyžadují pro naplnění spáchání veřejně. „Dle legální definice v § 117 písm. a) trestního zákoníku se za veřejné považuje spáchání trestného činu i veřejně přístupnou počítačovou sítí.“PORADA, Viktor. RAIS Karel. Právní, kriminalistické a kybernetické aspekty kybernetické kriminality a bezpečnosti. Pocta Vladimíru Smejkalovi. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2021, s. 43.6) Čin takto spáchaný může naplnit i kvalifikovanou skutkovou podstatu, což vede k přísnější sazbě trestu odnětí svobody.Tamtéž, s. 43.7) Co se týče nenávistných projevů přichází u nich v úvahu jak páchání veřejné, např. podněcování k nenávisti, nebo soukromé ve formě vyhrožování dané osobě. To vše si lze snadno představit v rámci sociálních sítí.
Základní vhled do problematiky ukončíme snahou o definici kyberzločinu. S příchodem počítačových sítí se tradiční pojetí deviantního chování v podstatě rozdělilo. Nyní zahrnuje staré chování v nové formě (např. krádež osobních údajů) a nové formy trestných činů (útoky za pomoci virů apod.).GŘIVNA, Tomáš. POLČÁK Radim. Kyberkriminalita a právo. Praha: Auditorium, 2008, s. 34-35.8) Jako kyberzločin označíme chování, které se vyznačuje technickou komplexností (člověk je sice schován např. za profilem na sociální síti, ale přesto může mít obavy z možného postihu státní autoritou), rychlým vývojem a kryptografií. Rychlý vývoj má za následek zvyšování zranitelnosti uživatelů, a tedy i vyšší možnost zásahu do jejich základních práv. Kryptografie je pak prvkem, který umožňuje ochranu a zároveň i překážku při zjišťování, kdo je skutečným pachatelem daného trestného činu.Tamtéž, s. 34.9)
Trestné činy, které přicházejí do úvahy, pokud se jedná o spojení nenávistných projevů v kyberprostoru, jsou například tyto:
Nelze jednoznačně uvést profil typického a průměrného pachatele nenávistných projevů. Každého asi první napadne, že pachatelé budou součástí nějaké sekty či politické strany nebo jakékoliv obdobné skupiny. Takových případů je však nejméně. Pachatelé těchto činů jsou často na první pohled zcela obyčejní lidé, obvykle průměrného intelektu patřící do nižší příjmové třídy. Stále však platí, že pachatelé kyberkrminality jsou spíše mladší. Věk obviněných osob se nachází v rozmezí „od 17 do 58 let, v průměru je jim 34 let.“SMEJKAL, Vladimír. Kybernetická kriminalita. 3. rozšířené a aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2022, s. 812.10)V České republice jsou pachatelé nenávistných projevů zejména neromského původu, ale objevují se případy i tzv. rasismu naruby.HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. Právní monografie. Praha: ASPI, 2008, s. 147.11)
Pro právní kvalifikaci trestného činu a zjištění společenské škodlivosti je důležitý motiv pachatele. V rámci nenávistných projevů může jít například o „touh[u] po dobrodružství a riziku, politické motivy (diskreditace politických odpůrců atp.), pocit převahy“SMEJKAL, Vladimír. Kybernetická kriminalita. 3. rozšířené a aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2022, s. 814.12) atd. Pachatele lze členit například následovně:
Nejběžnějším typem jsou pachatelé hledající vzrušení. Nudí se a hledají cokoliv, co by je zabavilo. Častým znakem je, že se připojí k určitému názorovému proudu, který má obvykle vůdce, a ten následují a podporují. Lze si to například představit tak, že se pachatel přidá do skupiny na sociální síti a sdílí zde své názory. Lidé v takových skupinách se často navzájem povzbuzují a podporují ve svých názorech, což může dodávat pocit sounáležitosti a přesvědčit tak pachatele v tom, že jeho názor je správný, ačkoliv by byl pro zbytek společnosti nepřijatelný (například popírání holocaustu nebo podpora genocidy). Vyhraněné názorové skupiny své členy obvykle postupně izolují od jeho sociálního a rodinného okolí.GERSTENFELD, Phyllis B. Hate crimes. Causes, controls, and controversies. 3rd ed. Thousand Oaks, Calif.: SAGE, 2013, s. 91-92.13)
Někteří pachatelé jednají samostatně. V kyberprostoru je to velmi snadné. Stačí, aby si například vyhlédli profil dané osoby na sociální síti, která odpovídá jejich záměru (výběr na základě rasy či politické aktivity jedince). Pachatel pak posílá své oběti výhružné či urážející zprávy. V takovém případě může jít o kyberstalking, kdy pachatel svou oběť kontaktuje opakovaně a systematicky, zasílá jí zprávy na sociální sítě, či na mobil, e-maily apod. Intenzita kontaktu v čase roste.KOLOUCH, Jan. CyberCrime. Praha: CZ.NIC, z.s.p.o., 2016, s. 318.14) Největší vzrušení pro ně představují takové odpovědi, kdy se oběť brání či se ohrazuje vůči pachateli. Záměrem pachatelů není někomu vyloženě ublížit, ale pouze se pobavit na účet své oběti a zažít vzrušení ze zakázaného chování.GERSTENFELD, Phyllis B. Hate crimes. Causes, controls, and controversies. 3rd ed. Thousand Oaks, Calif.: SAGE, 2013, s. 91-92.15)
Tento typ pachatelů je typický tím, že reaguje na nové skutečnosti v jeho okolí či blízkosti. Své oběti nevyhledávají, pouze reagují na změny, které se jim nelíbí. Vyvolávají v nich vztek, nenávist, vzbuzuje předsudky, ovlivňuje je narušení stereotypů. Většinou jde o osoby předtím netrestané. Může se jednat o případy, kdy se do bělošské komunity zapojí člověk jiné barvy pleti či homosexuál. Pachatelé tyto osoby vnímají jako vetřelce.Tamtéž, s. 93-94.16) Ohrazují se proti nim různými způsoby, může se jednat o pomluvu, vydírání, rozšiřování svého nenávistného názoru mezi ostatními, v krajních případech může dojít k násilí.
Třetím možným druhem pachatele je takový, který své oběti vyloženě nenávidí. Jde o typ, který se vyskytuje nejméně, za to je jeho míra nenávisti vůči obětem, oproti výše uvedeným typům, nejvyšší a nejničivější. Tito pachatelé jsou samotáři, kteří chtějí zbavit svět určité skupiny lidí, o kterých jsou přesvědčeni, že si nezaslouží žít. Někteří pachatelé si po spáchání trestného činu sami vezmou život.Tamtéž, s. 94-95.17) Jsou to jedinci, kteří mohou trpět duševními poruchami. Pouhé pronásledování či vyhrožování jejich obětem jim neposkytuje dostatečné uspokojení. Jako příklady těchto těžce narušených lidí, kteří spáchali trestné činy z nenávistné pohnutky lze vyjmenovat například tyto:
Ačkoliv se tento příspěvek zaměřuje na nenávistné projevy v kyberprostoru, považujeme za důležité uvést i případy, které se udály mimo něj. Výše popsaný typ pachatele se velmi pravděpodobně nespokojí s vydíráním a vyhrožováním své oběti skrze sociální síť. Nebude mu to přinášet potřebné uspokojení. Je proto možné, že svou nenávist vůči oběti (například ženám) vyjádří v reálném světě. Nebo že jeho chování bude v čase gradovat, jak bude jeho nenávist vůči oběti sílit. Proto je důležité, aby každý uživatel na internetu, který potenciálně čelí takovému chování, jej nahlásil buď správci komunity, nebo rovnou policii.
Jako poslední typ pachatelé nenávistných projevů se uvádí pachatel, který se mstí. Obvykle je součástí skupiny, kultu nebo sekty. Jelikož je takových skupin mnoho, dochází ke střetům. Podkladem je, že se člen jedné skupiny dozví, že jej někdo z druhé skupiny pomluvil nebo se jinak negativně vyjadřoval o jeho skupině. Pachatel se tak uchyluje ke svémoci a dochází k násilným střetům nebo ničení majetku.GERSTENFELD, Phyllis B. Hate crimes. Causes, controls, and controversies. 3rd ed. Thousand Oaks, Calif.: SAGE, 2013, s. 95.19)
Výše uvedené členění pachatelů nenávistných projevů do těchto čtyř kategorií není jediné možné. Například Herczeg uvádí tyto kategorie pachatelů v závislosti na jejich motivaci:
Výše jsme se věnovali obecně pachatelům nenávistných projevů a jejich možné kategorizaci. Na druhé straně pak stojí jejich oběť či oběti. České trestní právo nabízí definici oběti v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdější předpisů, v ust. § 2 odst. 2 a 3. U obětí se hodnotí jejich viktimnost, tedy pravděpodobnost, že se jedinec (či skupina) stane obětí trestného činu. Viktimnost ovlivňuje řada faktorů, jde zejména o věk, psychické vlastnosti (agresivita, submisivita atd.), příslušnost k sociální skupině (sekta, kult, politická strana, minorita, náboženské skupiny, cizinci, homosexuálové). U nenávistných projevů může hrát roli i provokace oběti ze strany pachatele, různé posmívání se či verbální útoky například na člena minority. To může mít za následek agresivní reakci či zkratové situace. Výše byl uveden typ pomstychtivého pachatele, kdy si skupiny z obdobných důvodů mezi sebou tzv. vyřizují účty.GŘIVNA, Tomáš a kol. Kriminologie. 5., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 120-125.21) U nenávistných projevů dříve platilo, že se oběť s pachatelem nezná, v současnosti je tento trend ustupující. Podle novějších studií došlo k velké části incidentů v blízkosti domova oběti, nebo místa, kde chodí do školy či do práce.WALTERS, Mark Austin. Hate crime and restorative justice. Exploring causes, repairing harms. Oxford: Oxford University Press, 2014, s. 23.22)
S obětí souvisí dále pojem viktimizace, který znamená „proces, v němž se potenciální oběť stává obětí skutečnou.“GŘIVNA, Tomáš a kol. Kriminologie. 5., aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 124.23) Oběti nenávistných projevů mají v podstatě předem dané znaky, kterými se od pachatele odlišují. Ten však na tyto odlišnosti reaguje. Tyto apriorní znaky lze chápat jako spouštěče. Oběti tak vlastně nemohou udělat nic pro to, aby snížily pravděpodobnost, že se stanou terčem útoku. Snad jen opustit danou sociální skupinu, či se vzdát svého přesvědčení apod. To ale za předpokladu, že se lze daného znaku zbavit, těžko půjde změnit barvu pleti či sexuální orientaci.
Jelikož nejsou tyto prvky vlastní konkrétní oběti, lze z toho dovodit, že pachatel neútočí na oběť kvůli ní samotné, ale kvůli její příslušnosti k dané skupině. Útokem se snaží dát najevo svůj názor, předat myšlenku či poselství o jejich negativním vztahu k této skupině.HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. Právní monografie. Praha: ASPI, 2008, s. 151.24)
Dle Herczega „proces poškozování oběti tak probíhá na třech úrovních: 1) bezprostřední oběť (…), 2) skupina obyvatel (…), 3) demokratický právní stát, který trestné činy z nenávisti destabilizuje (…).“Tamtéž, s. 151.25)
Co se týče nenávistných projevů na internetu, ty zřejmě nebude možné nikdy zcela odstranit. Jedinci, coby nositelé prvků, u nichž je pravděpodobné, že se mohou stát terčem útoku, se mohou snažit alespoň o bezpečné chování v prostředí internetu (dostatečné zabezpečení svého účtu, nenavazovat kontakt s neznámými lidmi, nesdělovat hesla, nedomlouvat si schůzky bez vědomí další osoby, ověřovat informace apod.).KOLOUCH, Jan. CyberCrime. Praha: CZ.NIC, z.s.p.o., 2016, s. 172.26)
S nenávistnými projevy souvisí řada základních práv. Jedním z nich je svoboda projevu, která spadá do oblasti politických práv. Právo komunikace s ostatními a vyjadřování názorů patří k člověku a k jeho podstatě již od pradávna. Komunikace, diskuse a šíření informací patří mezi základní kameny demokracie. V rámci základních práv vymezujeme pozitivní a negativní závazky státu. Negativním závazkem je umožnit jedinci svobodné vyjadřování a šíření svých myšlenek a názorů. Pozitivním závazkem je pak ochrana před zásahy do této svobody ze strany soukromých subjektů.BARTOŇ, Michal a kol. Základní práva. Praha: Leges, 2016, s. 380-381.27) Stěžejní otázkou je, do jaké míry je projev ještě únosný pro demokratickou společnost a její hodnoty, a kdy už se jedná o projev nenávistný a trestně postižitelný.
Nenávistné projevy jsou typicky zaměřené vůči specifické skupině osob, které jsou nositeli jim imanentního znaku. Jde o „rasismus, antisemitismus, xenofobie, homofobie apod.“BARTOŇ, Michal. Svoboda projevu. Principy, garance, meze. Praha: Leges, 2010, s. 221.28) Lidé si jsou rovni v důstojnosti. Právo na svobodu projevu jim dává možnost diskutovat o různých tématech, ale také sdělovat kritiku nebo druhé straně nepříjemné názory. O nenávistný projev jde tehdy, pokud je narušena tato rovnost mezi lidmi. Pachatelé se obhajují tím, že lidé jsou si rovni ale někteří jsou si rovnější. Může jít o šíření myšlenek, které prosazují vymýcení určitého etnika, popírají genocidium, podporují diskriminaci ve společnosti či jsou jinak extrémní.
Legitimním důvodem pro postih takových názorů je pak v ochraně jednotlivců, skupin, a i státu a jeho demokratického zřízení jako celku.Tamtéž, s. 221-223.29) Stěžejním kritériem pro rozlišení, zda se jedná trestně-právně relevantní jednání, je rozlišení mezi projevem nenávisti a diskriminací. Hodnotíme i další kritéria, zejména kdy a kým byl daný projev šířen či hlásán, zda se jedná o hodnotící soud nebo skutkové tvrzení atd. „V případě projevů nenávisti jde o napadání a zpochybňování rovnosti, kdy takový projev zůstává pouze ve verbální rovině jako slovní projev (nikoliv právní jednání) (…), při diskriminaci již dochází k nerovnému zacházení s adresáty práv, ať již se takové nerovné zacházení děje na základě (proti)právního jednání či faktického konání s právními následky.“MAŠKA, Jan. Nenávistné projevy na internetu. Diplomová práce. Karlova univerzita v Praze, Právnická fakulta, 2023, s. 39-40.30)
Projevy na internetu mohou nabývat různých forem. Může jít o šíření myšlenek slovem, videem, obrázkem, udělením reakce v rámci sociální sítě (např. na sociální síti Instagram ve formě srdíčka), přidáváním komentářů apod.MAŠKA, Jan. Nenávistné projevy na internetu. Diplomová práce. Karlova univerzita v Praze, Právnická fakulta, 2023, s. 64.31)
Ukázkovým případem nenávistných projevů na internetu se zabýval Okresní soud v Táboře, věc je zde vedena pod sp. zn. 3 T 136/2010. Jeden z obžalovaných vytvářel pod přezdívkou na stránkách organizované skupiny White Justice příspěvky, konkrétně záznamy. Přičemž White Justice „se hlásila k myšlenkám neonacistického hnutí, a to zejm. k odkazu německého nacismu, k myšlenkám rasové výlučnosti a zášti k jiným národům, etnickým skupinám a názorově odlišným skupinám osob.“Viz rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 10. 2011, č. j. 3 T 136/2010–5014.32) Obžalovaný zde byl správcem sekce, kde se vedly záznamy o odpůrcích tohoto hnutí. Činil tak dva roky. Ostatní obžalovaní měli přiděleny jiné role v rámci hnutí. Soud došel v rozsudku k závěru, že se jedná o volně organizovanou skupinu osob a „obžalovaní se dopustili [zejm.] trestných činů projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zákona, resp. podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona“.
Soud se v rozsudku zabýval závěrečnou řečí jednoho z obhájců, který odkazoval na základní právo svobody projevu a poukazoval na to, že by soud měl do tohoto práva zasáhnout proporcionálně. Soud však uvedl, že toto hnutí směřovalo a podněcovalo své členy k odstranění demokratického systému. Spolu s dalšími aktivitami a šířenými názory tak soud jejich aktivity nepovažuje za hodné ochrany, naopak je přesvědčen, že trestní postih je zcela namístě.
Obecně jsme se výše seznámili s tím, kdo jsou pachatelé nenávistných projevů a kdo jsou jejich oběti. Stručně jsme si uvedli i problematiku základních práv, tedy jak jsou posuzovány nenávistné projevy v rámci práva na svobodu projevu. Hlavně kdy již není možné považovat tyto projevy za přijatelné v demokratické společnosti. Nyní se zaměřme na trestní odpovědnost nenávistných projevů v kyberprostoru.
Jde o situaci, kdy se pachatel (nebo pachatelé) dopustí takového projevu, který se nachází za hranou přijatelnosti a je třeba jej sankcionovat prostředky trestního práva. Na trestní právo je vždy nutné pohlížet jako na prostředek ultima ratio. Nenávistné projevy, které ale dosahují takové intenzity, že narušují soukromý a rodinný život člověka, jeho důstojnost a celkově lidskou integritu, je třeba postihovat právě trestním právem. Lze totiž předpokládat, že mírnější prostředky by nebyly natolik efektivní a účinné, aby pachatele odradily od takového chování.
Tyto závěry plynou z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Ústavní soud je přejal a takto se vyjadřuje například v nálezu sp. zn. III. ÚS 3006/21 ze dne 22. 3. 2022 na s. 7: „ESLP sice uznává, že trestní postih, včetně postihu závažných nenávistných projevů či výzev k násilí, má sloužit jako krajní prostředek (ultima ratio) regulace společenských vztahů (…). Na druhou stranu však závažné útoky na osobní integritu, jež spadají do sféry chráněné čl. 8 Úmluvy, vyžadují – aby bylo možno hovořit o účinné ochraně – i ochranu prostřednictvím prostředků trestního práva (…).“ Jestliže se tedy jedná o nenávistný projev, který je zjevně za hranou svobody projevu a nepožívá tak ústavní ochrany, je třeba na daný případ použít normy trestního práva hned, nikoliv se domáhat nápravy skrze mírnější prostředky, které obsahuje například správní právo trestní.
V této souvislosti připomeňme ještě jedno důležité východisko ESLP v této oblasti. Státy, které se zavázaly dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech, mají na poli čl. 10 (omezení svobody projevu) široký prostor pro uvážení, kdy a jak budou tyto projevy postihovat. Možnost omezení svobody projevu zákonem nalezneme také v našem ústavním pořádku, konkrétně v Listině základních práv a svobod v čl. 17 odst. 4. ESLP připomíná, že právní posouzení náleží vnitrostátním soudům. Jejich rozhodovací praxe však může být předmětem přezkumu optikou evropského práva.Viz rozhodnutí ESLP ze dne 12. 5. 2020 ve věci Lilliendahl proti Islandu, č. stížnosti: 29297/18.33)
České trestní právo postihuje trestné činy z nenávisti třemi způsoby. První varianta spočívá v užití obecně přitěžující okolnosti (§ 42 písm. b TZ).
Spáchání trestného činu z nenávisti může u některých kvalifikovaných skutkových podstat podmiňovat použití vyšší trestní sazby, což je druhý způsob sankcionování (§ 37 odst. 3 TZ).
Třetí varianta postihu představuje zakotvení samostatných trestných činů v trestním zákoníku. Tyto trestné činy se nacházejí zejména v hlavě XIII zvláštní části trestního zákoníku, jde například o trestný čin genocidia (§ 400 TZ) a s tím související popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 404 TZ), nebo již výše uváděné založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod (§ 403 TZ). Trestné činy založené na nenávisti se vyskytují dále např. v hlavě X, dílu 5 (trestné činy narušující soužití lidí), konkrétně se jedná o trestné činy v ustanoveních „§ 352 odst. 2, § 355, § 356 zařazované mezi tzv. hate crimes.“ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. § 272–421. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2023, s. 4428.34) Výše uvedený výčet není kompletní, pod pojem nenávistných projevů mohou spadat i další. Dle našeho názoru však záleží na okolnostech daného případu, například trestný čin pomluvy (§ 184 TZ) může být motivován nenávistně, ale také nemusí.
Český TZ neobsahuje výslovně označenou kategorii trestný činů z nenávisti. Takto je pojmenovala doktrína a judikatura. Pokud bychom se pokusili o vymezení těchto trestných činů a přidali zužující kritérium, že musejí být spáchány na internetu, dospěli bychom zřejmě k těmto (zjednodušeným) podmínkám:
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
