Mezinárodní smlouva: jinak vymezena ve VÚSP a jinak v oblasti obecného mezinárodního práva:

1. čl. 2 odst. 1 písm. a) VÚSP - písemná dohoda (ta vyjadřuje konsenzus jako normotvornou skutečnost) mezi státy a řídí se mezinárodním právem
2. obyčejová definice - ústní a písemná dohoda uzavíraná mezi státy, či mezinárodními organizacemi a řídí se mezinárodním právem

Pokud uzavřou státy smlouvu, že se dohoda bude řídit výlučně právem jednoho státu, tak to není mezinárodní smlouva a tudíž není založena mezinárodní odpovědnost. Nezáleží na terminologii – tedy na označení. Smlouvy jsou obecně posuzovány podle svého obsahu, ne podle označení.

Pojem „řídí se mezinárodním právem“: existují případy, kdy existují smlouvy mezi státy, které se ale neřídí mezinárodním právem. Mohu být uzavřeny smlouvy mezi státy s tzv. mezinárodním prvkem, které se řídí podle vnitrostátních úprav – subjekty jsou sice státy, ale nejsou v postavení subjektů mezinárodního práva. Pokud státy disponují se svým majetkem vůči jinému státu, nejedná se o mezinárodní smlouvu (např. smlouva o pronájmu pozemku mezi ČR a Německem)

Členění mezinárodních smluv:

1. sjednávány v plné formě
2. ve zjednodušené formě – není nutné, aby se státy setkaly
3. tacitní smlouva – konsenzus dovozován konkludentně, např. bílá vlajka

Výklad mezinárodních smluv:

• výkladem (interpretací) mezinárodních smluv se rozumí myšlenkové postupy, kterými se podle pravidel poznání (logických, historických, jazykových…) zjišťuje skutečný smysl ustanovení mezinárodní smlouvy a její zamýšlené právní účinky – obecné mezinárodní právo žádná pravidla o interpretaci neobsahuje, takže je ponecháno na smluvních státech, aby se buď samy dohodly na určitých interptertačních pravidlech, nebo aby vzaly v potaz soudní či arbitrážní judikaturu

Druhy:

1. objektivní – vychází z textu
2. subjektivní – hledá úmysl stran
3. teleologický – odráží předmět a účel

• obecné pravidlo výkladu – čl. 31 VÚSP – primárně zohledněn přístup objektivní, doplněný přístupem teleologickým, subjektivní pouze podpůrně (čl. 32 VÚSP – přípravné práce)

Metody a subjekty výkladu:

• doktrinální výklad
• soudní výklad – ten je závazný inter partes (formálně soudní rozhodnutí nemají povahu precedentů, v praxi mají ale soudní rozhodnutí velkou autoritu; soud se od své judikatury odchýlí v okamžiku, kdy k tomu má pádné důvody)
• autonomní právní výklad – výklad podávají tvůrci právní normy

Vedle základních pravidel výkladových metod existují i jiné, specifické, výkladové metody, mezi ty patří tzv. zásada restriktivního výkladu (v případě pochybností je nutno posuzovat mírněji = in dubio mitius), tato zásada byla použita MSD, další metodou je tzv. evolutivní výklad.

Autonomní pojmy = obsah výrazu je vykládán samostatně a nezávisle.

Zásada efektivity = smlouvy posuzujeme spíše jako platné, než jako neplatné; vykládat tak, aby mohly efektivně zakládat, měnit či rušit práva.