Materiální jádro ústavy (někdy též materiální ohnisko ústavy) je princip, který zakotvuje neodstranitelnost základů demokratického právního státu.Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 32.¹⁾ Souvisí s principem bránící se demokracie, který se začal plně rozvíjet po 2. světové válce, jako odraz toho, jak meziválečné demokratické státy selhaly a nebyly se schopny bránit autoritářským tendencím.Viz např. Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 31-32. a Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 88.²⁾

Samotná možnost existence materiálního jádra ústavy se v teoretické rovině začala objevovat již ke konci 19. století především v přirozenoprávních teoriích. Jmenovat lze například F. Brychtu, který uvedl, že takovéto ústavní zákazy zakotvují identitu právního systému. Když dojde ke změně těchto ústavních zákazů, tak už se nacházíme v jiném právním systému.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 82.³⁾ Z toho tedy vyplývá, že musí existovat ochrana základních ustanovení ústav, které zaručují samotnou existenci právního systému, potažmo státu.

Ochrana materiálního jádra ústavy má tedy zaručit nezměnitelnost základních demokratických principů, i když po formální stránce byly ústavní zákony přijaty ústavně předepsaným způsobem. V Německu se tento princip objevuje v Základním zákonu, kde je v čl. 79 odst. 3 ustanovena takzvaná „klauzule věčnosti“. Německý Spolkový ústavní soud se v rozhodnutí z roku 1949 vyjádřil tak, že je možné, aby i ústavní ustanovení byla neplatná. Tvrdí totiž, že existují takové ústavní principy, které mají ze své podstaty přednost před Základním zákonem. Tyto principy zavazují i tvůrce Základního zákona. Usuzuje tak z toho, že jiná ustanovení nemají takovou sílu jako tyto principy, a pokud jsou s nimi v rozporu, tak jsou neplatná.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 84. ⁴⁾

Ústavodárci naší Ústavy se německou klauzulí věčnosti inspirovali a zakotvili princip nezměnitelného jádra ústavy v čl. 9 odst. 2 a 3. Ve druhém odstavci je zakotven princip nezměnitelnosti tak, že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“. Ve třetím odstavci je pak zakotven princip, že „výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu“.Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.⁵⁾

Ústavní soud vnímá čl. 9 odst. 2 jako reakci na historickou zkušenost s nerespektováním a pošlapáváním práv v době komunistické totality a to tak, že se nejedná o pouhou proklamaci, ale naopak o ústavní ustanovení s normativními důsledky.Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09. ⁶⁾ Jan Wintr pak dodává, že ve spojitosti s německou klauzulí věčnosti a judikaturou Spolkového ústavního soudu je bezpečnější, aby jako ochránce čl. 9 odst. 2 vystupoval Ústavní soud. Ten však musí být maximálně zdrženlivý při využití této pravomoci, neboť neexistuje žádný opravný prostředek.Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 33.⁷⁾

Materiální jádro ústavy v judikatuře Ústavního soudu

Ústavní soud se už několikrát zabýval problematikou principu materiálního jádra ústavy. V nálezu Pl. ÚS 36/01 (Konkursní nález) dospěl k závěru, že z čl. 9 odst. 2 Ústavy plyne důsledek jak pro ústavodárce, tak i pro Ústavní soud. Vnímá to jako pokyn, dle kterého nelze žádnou novelu Ústavy interpretovat tak, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod. Jan Wintr uvádí, že Ústavní soud se v tomto případě řídil i čl. 9 odst. 3 Ústavy, kdy se pokusil o takový výklad ústavní změny, aby nebyla v rozporu s materiálním jádrem.Wintr, J. Principy českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 32. ⁸⁾ Nález Ústavního soudu se setkal s i kritikou, jelikož jak podotknul Jan Filip, Ústavní soud nesdělil, co je obsahem materiálního jádra Ústavy. Podle Filipa to mohlo vyvolávat nejistotu a zpochybňovat důvěru v soudní systém.Filip, J. Nález č. 403/2002 jako rukavice hozená ústavodárci Ústavním soudem [online]. Právnická fakulta MU. [cit. 19. 3. 2026]. https://is.muni.cz/el/1422/jaro2008/CM213Z/Nalez_403.2filip.pdf⁹⁾

Největším zásahem, který Ústavní soud v rámci ochrany materiálního jádra ústavy provedl, je zrušovací nález Pl. ÚS 27/09 (kauza Melčák). V něm Ústavní soud zrušil ústavní zákon č. 195/2009 Sb., který zkrátil 5. volební období Poslanecká sněmovny, které mělo skončit dnem předčasných voleb.

Ústavní soud ve zrušovacím nálezu shledal, že daný ústavní zákon je v rozporu s materiálním jádrem ústavy. V odůvodnění argumentoval, že byl ústavní zákon zákonem přijatým ad hoc, což zásadně odporuje požadavku obecnosti zákonů. Ústavní soud tvrdil, že ústavní zákon byl svým obsahem individuální právní akt, což dle odůvodnění nepřípustné narušení právního státu.Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 90.¹⁰⁾ Vedle nedodržení principu obecnosti měl ústavní zákon být v rozporu se zákazem pravé retroaktivity. Zákonem byly totiž se zpětnou účinností upraveny podmínky využití volebního práva,Kosař, D. a kol. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 92.¹¹⁾ což je v rozporu s právní jistotou, principem právního státu a také z daného nálezu s principem materiálního jádra ústavy.

Tímto zrušovacím nálezem ústavního zákona č. 195/2009 Sb. vzal Ústavní soud na sebe možnost rozhodovat nejenom o rozporu zákonů s ústavním pořádkem, ale i o rozporu ústavních zákonů s materiálním jádrem ústavy.

Ústavní soud doposud v žádném rozhodnutí neformuloval výčet náležitostí spadajících do principu materiálního jádra ústavy. Z dosavadních nálezů Pl. ÚS 19/08 (kauza Lisabon I) a Pl. ÚS 27/09 (kauza Melčák) se však dá vyvozovat, že součástí materiálního jádra ústavy jsou zásada obecnosti (ústavních) zákonů, zákaz jejich pravé retroaktivity, všeobecné, přímé a rovné volební právo, politická pluralita, nezávislost soudů a základní práva a svobody vyplývající z Listiny základních práv a svobod.