Základním východiskem pro pochopení role soudní moci v České republice je článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, který stanoví „Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.“Čl. 95 odst. 1 zákon č. 1/1993 Sb., ústavní zákon, ve znění pozdějších předpisů.¹⁾ Toto ustanovení představuje jeden ze základních pilířů demokratického právního státu, neboť definuje hranice, ve kterých se může soudní moc pohybovat při aplikaci práva. Toto ustanovení není pouze technickým pravidlem pro určení hierarchie norem, nýbrž i zárukou soudcovské nezávislosti. Ústava tímto striktně limituje vázanost soudce pouze na vázanost zákony a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

Pozitivní vázanost soudce zákonem a mezinárodní smlouvou je přímým projevem principu dělby moci. V systému materiálního právního státu je státní moc vázána zákonem,Čl. 2 odst. 3 zákon č. 1/1993 Sb., ústavní zákon, ve znění pozdějších předpisů.²⁾ přičemž každá z jejich složek plní specifickou úlohu. Zatímco zákonodárce právo tvoří na základě přímé demokratické legitimace lidu, jako zdroje veškeré státní moci,Čl. 2 odst. 1 zákon č. 1/1993 Sb., ústavní zákon, ve znění pozdějších předpisů.³⁾ role soudce spočívá v nalézání a individuální aplikaci. Fakt, že soudce je vázán pouze zákonem nepředstavuje podřízenost justice parlamentu, ale mechanismus, jimž je soudní moc legitimována.MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Soudní moc v České republice. [online]. [cit. 2026-02-12]. Dostupné z: https://msp.gov.cz/web/msp/soudy-a-soudci.⁴⁾ Je tak zajištěno, že soudní rozhodování nebude založeno na subjektivní libovůli, ale na objektivních normách schválených reprezentativním sborem. Vedle vnitrostátních zákonů tvoří druhý pilíř vázanosti vyhlášené mezinárodní smlouvy.Čl. 10 zákon č. 1/1993 Sb., ústavní zákon, ve znění pozdějších předpisů.⁵⁾ Tato vázanost garantuje, že soudce jedná v mantinelech vytyčených zákonodárcem, čímž je zprostředkovně naplněn ústavní požadavek na výkon státní moci způsoby, které zákon stanoví.

Čl. 95 odst. 1 Ústavy svěřuje soudci také procesní nástroj, kterým ho osvobozuje od povinnosti následovat akty moci výkonné. Jde o zmocnění k posouzení souladu „jiného právního předpisu“ se zákonem. Jde o tzv. incidenční kontrolu norem. Kontrolu, která probíhá při příležitosti řešení konkrétního sporu – soudce tedy předpis nezkoumá abstraktně, ale narazí na něj v rámci probíhajícího řízení. Výsledkem je právo, a zároveň povinnost soudce takový předpis neaplikovat. Zde leží zásadní procesní rozdíl oproti postupu u zákonů. Pokud má soudce pochybnost o ústavnosti zákona (čl. 95 odst. 2 Ústavy), musí řízení přerušit a věc předložit Ústavnímu soudu.ŠIMÍČEK, V. Kontrola norem prováděná Ústavním soudem: přednáškové teze. [online]. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2011. [cit. 2026-02-05]. s. 4. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/law/podzim2011/MP714Zk/um/Kontrolanoremprednaskateze.pdf.⁶⁾ U podzákonných předpisů však disponuje soudce vlastní rozhodovací pravomocí takový právní předpis neaplikovat. Tento mechanismus slouží jako efektivní pojistka proti situacím, kdy by se moc výkonná pokoušela prostřednictvím normotvorby obcházet zákonodárce nebo ukládat občanům povinnosti nad rámec zákona v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Čl. 4 odst. 1 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. a ústavního zákona č. 295/2021 Sb.⁷⁾ Nezávislost justice se tak projevuje právě v možnosti odmítnout nezákonný předpis a zabránit tak svévoli úřadů.

Ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR vylučuje formální závaznost tzv. soft law, které se v právním prostředí vyskytuje se vedle klasických pramenů práva, pro soudní rozhodování. Jde o různé metodiky a výkladová stanoviska.KOUKAL, P. K významu soft law v praxi soutěžní compliance. [online]. Antitrust, 2024, č. 12. Dostupné z: https://www.roedl.cz/cs/cz/media/roedl-partner-mediich/Documents/2024/antitrust-12-2024-pavel-koukal.pdf.⁸⁾ Ačkoliv tyto dokumenty v právní praxi často sjednocují postup úřadů, z hlediska ústavního pořádku nepředstavují pramen práva, kterým by byl soudce při svém rozhodování vázán. Pokud Ústava dává soudci pravomoc neaplikovat podzákonný právní předpis, pak metodiky či jiná stanoviska pro něj z hlediska čl. 95 Ústavy být závazná nemohou. Soft law může sloužit jako užitečné odborné vodítko zajišťující předvídatelnost rozhodnutí. Nenahrazuje však vlastní úvahu soudce při výkladu zákona. V případě rozporu mezi metodikou a zákonem je soudce ústavně povinen upřednostnit zákon, čímž v praxi realizuje svou nezávislost na moci výkonné.

Lze shrnout, že ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR hraje nezastupitelnou roli při nastavování hranic v rámci systému dělby moci. Vázanost zákonem a mezinárodní smlouvou ukotvuje soudce v mantinelech právního státu, zatímco právo neaplikovat podzákonné akty mu svěřuje roli aktivního ochránce zákonnosti. Lze shrnout, že schopnost soudce kriticky posoudit akty exekutivy a případně je neaplikovat, je jedním z nejdůležitějších prvků systému brzd a protiváh.GEALFOW, J. A., HUDEC, R. Dělba moci. [online]. Iurium – Encyklopedie, 2021. [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://www.iurium.cz/encyklopedie/koncept/delba-moci.⁹⁾