Osnova
Reklama
Licenční smlouva je smluvní typ, jehož prostřednictvím lze nakládat s právy duševního vlastnictví. Podle § 2358 odst. 1 občanského zákoníku poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví, tedy licenci, v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu. Nabyvatel se zavazuje poskytnout poskytovateli odměnu, není-li ujednáno jinak.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2358 odst. 1.1)
Licence neznamená převod samotného práva duševního vlastnictví. Nositel práva si své absolutní právo zpravidla ponechává a nabyvateli pouze umožňuje jeho výkon v rozsahu, který vyplývá ze smlouvy. V tomto smyslu je licence nástrojem hospodářského využití nehmotných statků: umožňuje jejich užívání jinou osobou, aniž by došlo k převodu právního panství nad chráněným statkem. U autorských práv je tento rozdíl zvlášť významný, protože majetková práva autora jsou nepřevoditelná; autor může jiné osobě poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít, ale samotné autorské právo mu nezaniká.Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 12 odst. 1 a 2.2)
Pojem licence se v soukromém právu používá ve více významech. Může označovat samotný závazkový vztah založený licenční smlouvou, ale také konkrétní oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví, které nabyvatel na základě smlouvy získává. Právě druhý význam odpovídá zákonné formulaci § 2358 odst. 1 občanského zákoníku. Komentářová literatura proto rozlišuje licenci v širším smyslu jako závazek a licenci v užším smyslu jako oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví.ČERNÝ, Michal. In CHALOUPKOVÁ, Helena. ČERNÝ, Michal. PRCHAL, Petr. Občanský zákoník VI. Závazkové právo (§ 2189–3014). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, komentář k § 2358.3)
Od licencí v soukromoprávním smyslu je třeba odlišovat veřejnoprávní „licence“, například koncese nebo oprávnění k výkonu regulované činnosti. Ty nejsou předmětem licenční smlouvy podle občanského zákoníku. V souvislosti s právy duševního vlastnictví je třeba odlišit také zákonné licence, volné užití, omezení účinků práv nebo nucenou licenci, které nevznikají na základě smluvního konsenzu poskytovatele a nabyvatele.KOUKAL, Pavel. MYŠKA, Matěj. PULLMANNOVÁ, Helena. VOJTÍŠKOVÁ, Terezie. ZIBNER, Jan. Licence. In Právo duševního vlastnictví. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Citováno dne 7.5.2026. Dostupné online na: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/2019podzim/dusevni_vlastnictvi/web/pages/07-licence.html.4)
Občanský zákoník zařazuje licenci do části čtvrté, věnované relativním majetkovým právům, konkrétně mezi závazky z právních jednání. Úprava licence je obsažena v oddílu 5 a zahrnuje § 2358 až § 2389 OZ.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2358–2389.5)
Úprava je systematicky rozdělena do čtyř pododdílů. První pododdíl obsahuje obecná ustanovení použitelná pro licenční smlouvy obecně (§ 2358 až § 2370 OZ). Druhý pododdíl obsahuje zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem (§ 2371 až § 2383 OZ). Třetí pododdíl upravuje licenční smlouvu nakladatelskou (§ 2384 až § 2386 OZ) a čtvrtý pododdíl se vztahuje k právům souvisejícím s právem autorským a k právu pořizovatele databáze (§ 2387 až § 2389 OZ).
Význam rekodifikace spočívá v tom, že občanský zákoník soustředil obecnou úpravu licenční smlouvy do jednoho předpisu. Před rekodifikací byla úprava roztříštěna zejména mezi obchodní zákoník pro licence k předmětům průmyslového vlastnictví a autorský zákon pro autorskoprávní licence. Odborná literatura proto označuje nynější úpravu za jednotnější základ pro licenční vztahy napříč oblastí duševního vlastnictví.KOŠÍK, Petr. Licenční smlouvy v oblasti duševního vlastnictví (současný stav podle Nového Občanského Zákoníku). EPRAVO.CZ, 12.9.2014. Citováno dne 7.5.2026. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouvy-v-oblasti-dusevniho-vlastnictvi-soucasny-stav-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-95227.html.6)
Předmětem licenční smlouvy je oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Může jít zejména o práva autorská, práva související s právem autorským, právo pořizovatele databáze a práva průmyslového vlastnictví. Typicky se licence poskytuje k autorskému dílu, počítačovému programu, ochranné známce, patentu, užitnému vzoru, průmyslovému vzoru, databázi nebo know-how. Nejde však o licenci k věci hmotné, ale k nehmotnému statku chráněnému právem.
Z hlediska právní povahy nelze výkon práva duševního vlastnictví ztotožňovat s pouhou ochranou práva. Nabyvatel licence získává oprávnění právo užívat, nikoli pouze oprávnění domáhat se ochrany před porušením. Komentář k § 2358 v této souvislosti zdůrazňuje, že obsahem licenční smlouvy nemůže být jen právo vymáhat práva, která nabyvatel vzhledem k obsahu licence sám nemá.VÝTISK, Michal. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2358.7)
Smluvními stranami jsou poskytovatel a nabyvatel. Poskytovatelem je osoba oprávněná licenci poskytnout, zpravidla nositel majetkového práva nebo osoba, která je sama oprávněna s licencí dále disponovat. Nabyvatelem je osoba, která získává oprávnění k výkonu práva v dohodnutém rozsahu.
Licence může být poskytnuta v rozsahu omezeném nebo neomezeném. Omezení se může týkat zejména způsobu užití, území, času, množství, okruhu uživatelů nebo účelu. V praxi je právě vymezení rozsahu jednou z nejdůležitějších částí licenční smlouvy. Strany by měly určit, k jakému právu se licence vztahuje, jakým způsobem může být předmět licence využit, na jakém území, po jakou dobu a zda je nabyvatel oprávněn udělovat podlicence.
U autorských děl se rozsah licence promítá do konkrétních způsobů užití díla, například rozmnožování, rozšiřování, vystavování, sdělování veřejnosti nebo zařazení díla do souboru. Autorský zákon vymezuje právo dílo užít široce a demonstrativně vypočítává jednotlivé způsoby užití.Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, § 12 odst. 1 a 2.8)
Je-li licence vymezena neurčitě, může to vést ke sporům o to, co vlastně nabyvatel smí. Překročí-li nabyvatel sjednaný rozsah licence, nejedná již v mezích smluvně uděleného oprávnění a může se vystavit nárokům z porušení smlouvy i z porušení práva duševního vlastnictví.
Obecně platí zásada bez-formálnosti právního jednání. Licenční smlouva tedy zásadně nemusí být písemná. Občanský zákoník však stanoví dvě základní výjimky: písemná forma se vyžaduje, poskytuje-li se licence výhradní, nebo má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2358 odst. 2 a 3.9)
Písemná forma má v licenčních vztazích nejen formální, ale i praktický význam. Usnadňuje dokazování rozsahu licence, ujednání o výhradnosti, odměně, době trvání, podlicencích i způsobech ukončení. U průmyslových práv zapisovaných do veřejného seznamu je navíc významný zápis licence. Licence k předmětu průmyslového vlastnictví zapsanému do veřejného seznamu je vůči třetím osobám účinná zápisem do tohoto seznamu.Tamtéž.10)
Některé zvláštní předpisy obsahují vlastní úpravu formy nebo účinků licence. Například licence k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou smlouvou a vůči třetím osobám nabývá účinnosti zápisem do patentového rejstříku.Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 1 a 2.11)
Podle obecné úpravy nabyvatel není povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí na jeho výkonu. Poskytovatel naproti tomu udržuje po dobu trvání licence právo, vyžaduje-li to jeho povaha.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2359.12)
Využitím licence se rozumí skutečný výkon licencovaného práva ve sjednaném rozsahu. Povinnost využít licenci může být významná zejména tehdy, kdy nečinnost nabyvatele může ohrozit trvání nebo hospodářský význam licencovaného práva. Komentářová literatura upozorňuje, že povinnost využít licenci má nabyvatel zejména u licencí k předmětům chráněným autorským zákonem, není-li ujednáno jinak, případně u průmyslových práv tehdy, bylo-li to sjednáno.VÝTISK. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník..., komentář k § 2359.13)
Povinnost poskytovatele udržovat právo se projeví zvláště u zapsaných práv průmyslového vlastnictví. Jde například o povinnost platit udržovací poplatky nebo obnovovat zápis tam, kde je trvání práva na takových úkonech závislé. U obchodního tajemství nebo know-how může jít o povinnost udržovat utajení a přijímat přiměřená opatření, aby hodnota nehmotného statku nezanikla.
Základním dělením licencí je rozlišení licence výhradní a nevýhradní. Je-li ujednána výhradní licence, poskytovatel nemá právo poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu jejího trvání. Není-li výslovně ujednán opak, musí se i sám poskytovatel zdržet výkonu práva, ke kterému výhradní licenci udělil.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2360.14)
Výhradnost tedy omezuje nejen možnost poskytovatele licencovat totéž právo dalším osobám, ale zpravidla i jeho vlastní výkon licencovaného práva. Komentářová literatura rozlišuje výhradní licenci omezenou, při níž se poskytovatel zdrží poskytnutí téže licence další osobě, ale může si vyhradit vlastní užívání, a výhradní licenci výlučnou, při níž se zdrží i vlastního výkonu práva. Podle zákonné konstrukce je výhradní licence zásadně výlučná, pokud strany výslovně neujednají opak.VÝTISK. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník..., komentář k § 2360.15)
Poruší-li poskytovatel výhradnost tím, že za trvání výhradní licence poskytne bez písemného souhlasu nabyvatele licenci třetí osobě, taková licence nevznikne. Dříve poskytnutá nevýhradní licence však zůstává zachována i tehdy, je-li později sjednána licence výhradní.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2360.16)
Nevýhradní licence má opačný režim. Je-li ujednána nevýhradní licence, poskytovatel je nadále oprávněn k výkonu práva, ke kterému licenci udělil, a může poskytnout licenci i třetí osobě.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2361 a § 2362.17)
Není-li výhradní licence výslovně ujednána, platí, že jde o licenci nevýhradní. Jde o nevyvratitelnou právní domněnku. V praxi tedy nestačí neurčité formulace typu „exkluzivní spolupráce“ nebo „hlavní partner“, pokud z nich jasně neplyne výhradní licence. Výhradnost musí být ve smlouvě vyjádřena dostatečně určitě.Tamtéž.18)
Komentář k § 2361 zároveň upozorňuje, že nevýhradní licence nebrání poskytovateli uzavírat další nevýhradní licenční smlouvy. Jakmile je však později uzavřena výhradní licence, dosavadní nevýhradní licence zůstávají zachovány, avšak další poskytování téže licence bude možné jen v mezích výhradní licence a se souhlasem jejího nabyvatele.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2361.19)
Podlicencí se rozumí situace, kdy nabyvatel licence poskytne třetí osobě oprávnění tvořící součást licence. Občanský zákoník stanoví, že nabyvatel může takové oprávnění poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti jen tehdy, bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2363.20)
Podlicence je odvozena od licence původní. Její akcesorická povaha znamená, že nabyvatel podlicence nemůže získat širší oprávnění, než měl nabyvatel licence. Platí zde zásada nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet: nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Podlicence proto může být užší než licence původní, ale nikoli širší.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2363.21)
Právo udělit podlicenci může být sjednáno přímo v licenční smlouvě nebo dodatečně. Smluvní strany mohou toto právo omezit osobně, věcně, časově nebo územně. Mohou například zakázat řetězení podlicencí, vyžadovat předchozí schválení konkrétní podlicenční smlouvy nebo omezit podlicenci jen na určité způsoby užití.
Absence ujednání o právu udělit podlicenci neznamená, že by nabyvatel mohl licenci dále poskytovat podle svého uvážení. Naopak platí, že bez souhlasu poskytovatele takové dispoziční oprávnění nemá. Uzavře-li nabyvatel podlicenční smlouvu bez potřebného oprávnění, může být smlouva mezi ním a třetí osobou platná, avšak nabyvatel nebude schopen plnit, dokud si souhlas poskytovatele nezajistí; tím se vystavuje odpovědnosti za prodlení či škodu.Tamtéž.22)
Od podlicence se liší postoupení licence. Při podlicenci vzniká vedle původního licenčního vztahu další odvozený vztah, zatímco postoupením licence dochází ke změně osoby nabyvatele v původním licenčním vztahu. Občanský zákoník stanoví, že nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele; tento souhlas vyžaduje písemnou formu.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2364.23)
Postoupení licence je proto nutné chápat jako změnu závazku v osobě nabyvatele. Původní nabyvatel je povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu sdělit, že licenci postoupil, a uvést osobu postupníka. Absence souhlasu poskytovatele zpravidla nevede k neplatnosti smlouvy o postoupení, ale brání účinnosti postoupení vůči poskytovateli.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2364.24)
Zvláštní pravidlo platí při převodu závodu nebo jeho samostatné části. Byl-li převeden závod nebo jeho část tvořící samostatnou složku, souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje jen tehdy, bylo-li to zvlášť ujednáno.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2365.25)
Toto pravidlo je praktické zejména tam, kde licence fakticky souvisí s provozem určitého závodu. Převádí-li se například podnikatelský závod využívající ochrannou známku nebo technické řešení na základě licence, může být ekonomicky nutné, aby licence následovala závod. Na rozdíl od běžného postoupení licence se zde souhlas poskytovatele nevyžaduje automaticky, ale jen pokud si to strany výslovně sjednaly nebo pokud převod vylučuje smlouva či povaha práva.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2365.26)
Licenční smlouva je podle základní zákonné konstrukce zpravidla úplatná. Z § 2358 odst. 1 OZ však vyplývá, že strany si mohou ujednat i bezúplatné poskytnutí licence. Není tedy přesné tvrdit, že zákonná definice je neúplná proto, že nezmiňuje bezúplatnost; bezúplatnost je zachycena právě slovy „není-li ujednáno jinak“.
Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, smlouva je přesto platná, pokud z jednání stran vyplývá vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny. V takovém případě nabyvatel zaplatí odměnu ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Smlouva je platná také tehdy, ujednají-li strany, že se licence poskytuje bezúplatně.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2366.27)
Odměna může být sjednána jako pevná částka, opakovaná platba, procento z výnosů, podíl z prodejů, nepeněžité plnění nebo kombinace těchto forem. Komentářová literatura rozlišuje zejména odměnu paušální a odměnu výnosovou. U výnosové odměny má poskytovatel zvýšený zájem na kontrole podkladů, protože skutečná výše jeho odměny závisí na hospodářském výsledku využití licence.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2366.28)
Je-li odměna ujednána v závislosti na výnosech z využití licence, musí nabyvatel umožnit poskytovateli kontrolu účetních záznamů nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Nabyvatel zároveň předkládá pravidelná vyúčtování v ujednaných obdobích; není-li ujednáno jinak, alespoň jednou ročně.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2366.29)
Bezúplatnost by měla být ve smlouvě vyjádřena výslovně. Není-li zřejmé, že licence má být bezúplatná, může vzniknout spor o obvyklou odměnu. Z tohoto důvodu je vhodné odměnu nebo její bezúplatnost vždy výslovně upravit.MARTINKA, Marek. Licenční smlouva. EPRAVO.CZ, 20.8.2014. Citováno dne 7.5.2026. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouva-95097.html.30)
Po uzavření licenční smlouvy musí poskytovatel bez zbytečného odkladu poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace potřebné k výkonu licence. Tato povinnost je důležitá zejména u technických řešení, patentů, know-how, průmyslových vzorů nebo ochranných známek, jejichž řádné užívání může vyžadovat technickou dokumentaci, výrobní popisy, vzory, manuály nebo jiné informace.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2367–2369.31)
Komentářová literatura považuje § 2367 OZ za specifickou povinnost součinnosti stran. Strany mohou ve smlouvě konkretizovat, jaké podklady budou předány, v jaké formě, v jaké lhůtě a zda budou chráněny jako obchodní tajemství nebo důvěrné informace. Nelze však tuto povinnost zcela vyloučit tam, kde by bez podkladů a informací nebylo možné licenci vůbec vykonávat.CHALOUPKOVÁ, ČERNÝ, PRCHAL. Občanský zákoník VI..., komentář k § 2367.32)
Na poskytování informací navazuje povinnost nabyvatele zachovávat mlčenlivost. Nabyvatel má utajit před třetími osobami podklady a sdělení, které obdržel od poskytovatele, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů vyplývá, že poskytovatel na utajení zájem nemá. Po zániku licence má nabyvatel poskytnuté podklady vrátit a sdělení utajovat až do doby, kdy se stanou obecně známými.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2367–2369.33)
Dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence, má nabyvatel povinnost informovat poskytovatele bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozví. Poskytovatel mu následně poskytne součinnost k právní ochraně licence. Toto pravidlo reflektuje skutečnost, že nositelem absolutního práva je zpravidla poskytovatel, zatímco nabyvatel má vlastní zájem na nerušeném výkonu licence.Tamtéž.34)
Licenční smlouva může být sjednána na dobu určitou nebo neurčitou. U licence na dobu určitou závazek zpravidla zaniká uplynutím sjednané doby, případně jiným ujednaným způsobem. U licence na dobu neurčitou stanoví občanský zákoník zvláštní výpovědní pravidlo: výpověď nabývá účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2370.35)
Délka zákonné výpovědní doby vyvažuje zájmy obou stran. Nabyvatel často investuje do využití licence, například do výroby, propagace, distribuce nebo technického zavedení řešení. Poskytovatel má naopak zájem nebýt vázán neurčitě dlouhou dobu bez možnosti vztah ukončit. Strany si mohou sjednat vlastní pravidla ukončení, pokud tím neporuší kogentní ustanovení nebo zvláštní ochranu poskytovanou určitým subjektům, například autorům.
Licence může zaniknout také dohodou stran, odstoupením od smlouvy, zánikem licencovaného práva, splněním účelu nebo v důsledku zvláštních pravidel pro autorskoprávní či nakladatelské licence. U autorských licencí občanský zákoník výslovně upravuje například zánik licence při smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby jako nabyvatele tak, že práva a povinnosti přecházejí na právního nástupce, pokud licenční smlouva takový přechod nevyloučí.
Zvláštní úprava licencí k předmětům chráněným autorským zákonem začíná § 2371 OZ. Autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít v původní, zpracované nebo jinak změněné podobě, a to určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2371–2374a.36)
Autorskoprávní licence má několik významných odchylek od obecné úpravy. Autor může poskytnout oprávnění jen ke způsobům užití známým v době uzavření smlouvy; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Nabyvatel je zároveň povinen licenci k užití autorského díla využít, není-li ujednáno jinak. Odměna autora má být posuzována s ohledem na účel licence, způsob a okolnosti užití díla, velikost tvůrčího příspěvku autora a rozsah licence.Tamtéž.37)
Významná je také úprava dodatečné odměny. Je-li původně ujednaná odměna tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k výnosům z využití licence a k významu díla pro dosažení těchto výnosů, může autor požadovat přiměřenou a spravedlivou dodatečnou odměnu. K ujednáním, která toto právo vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.Tamtéž.38)
Občanský zákoník reflektuje i veřejné licence. U autorských licencí může návrh na uzavření smlouvy směřovat vůči neurčitému počtu osob a obsah smlouvy lze určit odkazem na licenční podmínky, které jsou stranám známé nebo veřejně dostupné. Typickými příklady jsou licence Creative Commons nebo open-source licence používané u softwaru.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2373.39)
Nakladatelská licence je zvláštní typ autorskoprávní licence. Autor jí poskytuje nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování autorského díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, fotografického nebo vyjádřeného obdobně jako fotografie, nejde-li o užití díla v provedení výkonnými umělci.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2384–2386.40)
Zvláštností nakladatelské licence je obrácení obecné domněnky nevýhradnosti. Zatímco podle obecné úpravy platí, že není-li výhradnost výslovně ujednána, licence je nevýhradní, u písemné nakladatelské smlouvy se naopak hledí na licenci jako na výhradní, nebyla-li výslovně ujednána nevýhradní licence. Výjimkou je rozmnožování a rozšiřování díla v periodické publikaci.Tamtéž.41)
Pododdíl 4 rozšiřuje použití části autorskoprávní úpravy také na práva související s právem autorským a na právo pořizovatele databáze. Pro umělecké výkony se § 2371 až § 2383 použijí obdobně s výjimkami stanovenými zákonem. Pro zvukové záznamy, zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání a pro databáze se příslušná ustanovení použijí obdobně nebo přiměřeně v rozsahu vymezeném § 2388 a § 2389 OZ.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2387–2389.42)
Nucená licence není licenční smlouvou podle § 2358 OZ. Nevzniká dohodou poskytovatele a nabyvatele, ale rozhodnutím orgánu veřejné moci. V českém právu má význam především u patentů. Podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích může Úřad průmyslového vlastnictví udělit nucenou licenci tehdy, jestliže majitel patentu bezdůvodně nevyužívá vynález vůbec nebo jej využívá nedostatečně a nepřijal v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy. Nucená licence může být udělena také při ohrožení důležitého veřejného zájmu.Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, § 20.43)
Nucená licence má povahu zásahu do výlučného práva majitele patentu. Majitel patentu však o patent nepřichází a zůstává mu právo na úhradu ceny licence. Úřad v rozhodnutí stanoví podmínky, rozsah a dobu trvání nucené licence a nucená licence se zapisuje do patentového rejstříku.Tamtéž.44)
Licenční smlouvu je třeba odlišit především od převodu práva duševního vlastnictví. U převodu právo přechází z dosavadního nositele na jinou osobu. U licence poskytovatel nabyvateli vytváří oprávnění k výkonu práva, ale samotné právo zpravidla zůstává poskytovateli.
Licenci lze částečně přirovnat k nájmu, protože v obou případech jedna osoba umožňuje jiné osobě užívání určité hodnoty. Rozdíl je však v předmětu. Nájem se týká věci, zatímco licence se týká nehmotného statku a výkonu práva duševního vlastnictví. Navíc předměty duševního vlastnictví jsou způsobilé současného užívání více osobami, což je jeden z důvodů, proč právní úprava rozlišuje výhradní a nevýhradní licenci.MARTINKA. Licenční smlouva.45)
Od licence je vhodné odlišit také prostý souhlas s užitím. Souhlas může v konkrétních situacích vylučovat protiprávnost zásahu, ale nemusí založit plnohodnotný závazkový vztah se všemi právy a povinnostmi, které občanský zákoník spojuje s licenční smlouvou. V praxi je proto bezpečnější upravit užívání duševního vlastnictví licenční smlouvou.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
