Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Jedná se o zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, který byl schválen 10. července 1947.
Zákon stanovil právní rámec pro vyvlastnění pozemků a převod majetku hlubocko-krumlovské větve jednoho z nejmajetnějších rodů té doby, Schwarzenbergů, na zemi Českou.
Dne 13. srpna 1947 došlo k zmíněnému vyvlastnění ex lege. Schwarzenbergové neměli nárok na náhradu. Místo ní jim měl připadnout zaopatřovací důchod ve výši určené vládou. K vyplacení tohoto důchodu však nikdy nedošlo.
Důvody k přijetí tohoto opatření sahají hlouběji do historie, jelikož rozsah majetku tohoto rodu popuzoval část společnosti již od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918.Více viz: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947. 2. zasedání 433. Návrh poslance Vilíma a druhů na vydání zákona o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. Online. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. 2009. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0433_00.htm. [cit. 2024-12-08].1) Podle zdrojů uvedených v dílech Jana Voženílka činila rozloha majetku Schwarzenbergů na území Československé republiky 200 942 ha půdy, která se dělila na půdu patřící primogenituře o velikosti 176 504 ha a sekundogenituře o velikosti 24 437 ha.Více viz: VOŽENÍLEK, J. O naší pozemkové reformě. Sbírka přednášek pořádaných Českou národohospodářskou společností v období 1930-31. V Praze: Nákladem České společnosti národohospodářské, 1931.2) Více viz: VOŽENÍLEK, J. Výsledky československé pozemkové reformy. Časové otázky zemědělské. V Praze: nákladem Československé akademie zemědělské, 1930.3)
Mezi další uváděné důvody patří například i vznik majetku v době monarchie a údajný německý původ Adolfa Schwarzenberga.Dost. z: Schelle, K. Lex Schwarzenberg (1947) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 445.4)
První pozemková reforma na majetku rodu probíhala v letech 1922 až 1937. Během tohoto období bylo z majetku vyčleněno 115 609 ha půdy, z čehož 43 812 ha tvořila půda zemědělská.Ibidem.5) Dále byly uzavřeny dvě generální dohody a dodatek o konečném vypořádání majetku Schwarzenbergů.
V tomto období je podstatné rozhodnutí Gestapa v Linci ze dne 17. srpna 1940, kterým byl majetek Schwarzenbergů zabaven a uvalena na něj nucená správa. Tato správa však majetek nijak výrazně nezmenšila. Následně na něj byla uvalena národní správa prozatímním usnesením Národního výboru ze dne 8. května 1945 podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. Tato národní správa trvala až do května 1948, kdy byla zrušena.
Po roce 1945 činila rozloha majetku přibližně 55 000 ha půdy, což stále představovalo obrovské vlastnictví v rukou jediného člověka. Ve společnosti však začaly stále více převažovat levicové názory a sílily požadavky, aby se s majetkem nějak naložilo. Hledání řešení, jak s majetkem naložit se označovalo jako „boj o čtyři miliardy“ (podle odhadované ceny majetku).Více k historii rodu z: Dějiny rodu Schwarzenbergů. Online. Česká republika – Zámky, hrady a jiné zajímavosti. 2000. Dostupné z: http://www.zamky-hrady.cz/1/hluboka_dejiny_schw.htm. [cit. 2024-12-09].6) Toto hledání přišlo se třemi možnými řešeními.
V aplikaci dekretu hrála roli právě problematická národnost Adolfa Schwarzenberga, který byl údajně německého původu, i když on sám tento fakt popíral prostřednictvím námitek, které však nebyly uznány.Dost. z: Schelle, K. Lex Schwarzenberg (1947) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 445.9) Věc byla tedy podle § 1 odstavce 3 dekretu postoupena Zemskému národnímu výboru jako „případ pochybný“. Tímto způsobem byla v průběhu let přezkoumávána jednotlivá odvolání, ale ani o jednom z nich nebylo nikdy pravomocně rozhodnuto a německá národnost Adolfa Schwarzenberga nebyla tedy nikdy prokázána.
Jednotlivá konfiskační řízení byla zastavena právě až účinností zákona č. 143/1947 Sb., přestože v něm nebylo obsaženo nic o ukončení konfiskace na majetku Schwarzenbergů. Konfiskační řízení řešil až pokyn Zemského národního výboru č. j. XII/3-661-1947, kterým bylo okresnímu výboru nařízeno zastavit veškerá kasační řízení.
Tato varianta byla již od počátku problematická, jelikož pro některé politiky nebyla dostatečná. Našli se ale i tací, co tuto formu řešení zastávali, zejména tedy členové komunistické strany.
Další komplikací by byla i otázka náhrady, která by musela být za zabraný majetek vyplacena nebo nemožnost zabrat průmyslové podniky, zámky či jiné nezemědělské objekty.
Nakonec byla realizována třetí možnost – přijetí zvláštního zákona. O jeho konečné podobě však probíhala rozsáhlá debata.
V létě 1946 byl, po zvážení všech názorů, vypracován návrh, který počítal s převodem celého majetku do vlastnictví země České a následně byl i zaslán Adolfu Schwarzenbergovi k vyjádření.Dost. z: Schelle, K. Lex Schwarzenberg (1947) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 445-446.10)
Adolf Schwarzenberg měl k předloženému znění několik výhrad. Za umělecké sbírky požadoval kompenzaci. Chtěl si ve vlastnictví ponechat palác a pražské činžovní domy. Dále chtěl bezplatně užívat některé objekty Základiny. Také žádal o přiznání daňprostého dispozičního práva do 1 200 000 Kčs ročně a převod veškerého majetku na Základinu jako celek včetně všech práv a závazků. Navíc chtěl, aby čistý výnos z majetku byl dále využíván k zvelebování a podpoře sociálních, zdravotních a kulturních zařízení země. Národní správci tyto požadavky přijali pozitivně.Dost. z: Schelle, K. Lex Schwarzenberg (1947) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 446.11)
Otázkou ale zůstalo, zda majetek rozdělit do parcel nebo zachovat jako hospodářský celek. Proti rozdělení se obrátila veřejnost, zejména tedy zaměstnanci Schwarzenberga. Majetek byl nakonec převeden jako celek, což se promítalo i přímo v § 2 odstavce 1 zákona.
Situaci pozměnil návrh poslance Vilíma ze dne 22. února 1947, který byl předložen bez jakékoliv dohody s Adolfem Schwarzenbergem.Více viz: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947. 2. zasedání, 433. Návrh poslance Vilíma a druhů na vydání zákona o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. Online. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. 2009. Dostupné z: https://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0433_00.htm. [cit. 2024-12-08].12) Tímto návrhem by se majetek převedl jako celek do vlastnictví země. Sociální jistoty měly být zachovány podle § 3 a Adolf Schwarzenberg by dostal za vyvlastněný majetek náhradu podle § 5 odstavce 1.
Dne 10. července 1947, po rozpravě v poslanecké sněmovně, se v úpravě § 5 odstavce 1 změnilo ustanovení přiznávající náhradu za vyvlastněný majetek na ustanovení, že majetek přechází do vlastnictví země bez náhrady dosavadním vlastníkům. Místo náhrady bylo v odstavci druhém § 5 upraven zaopatřovací důchod pro vlastníka tohoto majetku ve výši, kterou určí vláda. K realizaci ustanovení v odstavci 2 však nedošlo a fakticky se tedy jednalo o vyvlastnění bez náhrady.
Za zmínku stojí ještě § 6, dle kterého majetek tvořil samostatnou jednotku po stránce právní, hospodářské i účetní a byl spravován představenstvem. Dále upravoval vnitřní organizaci země České a její rozhodovací mechanismy.Dost. z: 143/1947 Sb. Zákon o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou [cit. 08.12.2024, ve znění účinném k 13.08.1947] Převzato z CODEXIS®13)
K oficiálnímu přechodu došlo 25. května 1948. Již na konci roku 1948 byl však majetek zestátněn zákonem č. 280/1948 Sb., o krajském řízení.Zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení – znění od 1. 1. 1950.14) 1. ledna 1950 byl podle § 39 odstavce 3 písmena f) téhož zákona rozdělen mezi Československé státní lesy, statky a příslušné národní podniky – to znamenalo, že jako hospodářský celek definitivně zanikl. Přesněji byl tedy rozdělen na 47 812 ha půdy pro Československé státní lesy, 5 615 ha půdy zemědělské a 263 ha půdy jiné pro Československé státní statky. Toto rozdělení bylo vypracováno v zápisu z jednání delimitační komise konané 29., 30. listopadu a 5. prosince 1949.
Zákon je dodnes v mnoha ohledech problematický a vzbuzuje kontroverze. Jednou z nich je, že se jedná o darovací smlouvu napsanou ve formě zákona, ale tato kontroverze je vyvratitelná. Dalo by se o ní mluvit jen v případě, kdyby došlo ke znění zákona dle původní dohody s Adolfem Schwarzenbergem, čemuž tak nebylo, a nelze z ničeho dovozovat jeho konsensus potřebný k uzavření platné darovací smlouvy.
Další kontroverzní aspekt zákona spočívá v jeho konkrétnosti, protože zákony by měly být obecné a neměly by se zaměřovat pouze na jeden konkrétní případ či kauzu. Ačkoli se Lex Schwarzenberg snaží působit obecně, ve skutečnosti tomu tak není, protože nestanovil pravidla pro přechod majetku u všech vlastníků nad určitou velikost, ale přímo určil konkrétní postiženou osobu. Proto o obecnosti v tomto případě nelze hovořit.
Nesrovnalosti, které zákon vnesl do právního prostředí přetrvávají dodnes. Důsledky těchto problematických ustanovení se projevují zejména v judikatuře Ústavního soudu. Například v případě primogenitury, tedy dědického systému, kdy majetek přechází na prvorozeného syna nebo nejstaršího mužského dědice, znamenal tento zákon v kombinaci se zákonem o půdě č. 229/1991 Sb. nemožnost nárokovat vyvlastněný majetek v rámci restitučních řízení zavedených po roce 1989 k nápravě majetkových křivd z dob totalitního režimu.Více z: Schelle, K. Lex Schwarzenberg (1947) In: SCHELLE, K. – TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin, XIX. svazek U-Ú. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 447.15)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
