Vymezení pojmu a původ slova

Krádež (furtum)Just. Inst. 4, 1, 1. Citováno dle: Skřejpek, M. Justiniánské instituce. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. ¹⁾ byla považována za civilní delikt Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995, s. 110. ²⁾ spočívající ve zmocnění se věci nebo jejího užitku, případně držby této věci se zavrženíhodným úmyslem, což bylo dle přirozeného práva zakázáno.Just. Inst. 4, 1, 1. ³⁾ Označení furti vycházelo buď ze slova furvus, neboli „tmavý“ (neboť tento čin je prováděn skrytě a tajně, často tedy v noci), nebo z pojmu fraus, jímž rozumíme „zavrženíhodné jednání“, také však lze vycházet z výrazu ferre, což v překladu znamená „nosit“, či řeckého slova zloděj - φώϱ.Ibidem, 4, 1, 2. ⁴⁾

Do skutkové podstaty furti můžeme zařadit jak veškeré bezprávné nakládání s věcí (contrectatio rei fraudulosa)Heyrovský, L. Instituce římského práva. Praha: J. Otto, 1894, s. 392.⁵⁾ nebo osobou alieni iuris (svobodný člověk podrobený moci jiného)Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262. ⁶⁾ s úmyslem si věc přisvojit (furtum rei), tak i vědomé bezprávné odnětí věci z cizí držby a dále i přivlastnění nalezené věci, zpronevěru svěřené věci, přijetí plnění, kterým plnící osoba omylem předpokládala závazek a přebírající přitom věděl, že o závazek nejde, a nakonec i vědomý bezprávný prodej cizí věci. Postačil úmysl se obohatit užíváním nebo držení věci (furtum usus a furtum possesionis).Heyrovský, L. Instituce římského práva. Praha: J. Otto, 1894, s. 392. ⁷⁾

Předpoklady krádeže

Rozlišujeme předpoklady z objektivního a subjektivního hlediska:

Prvním z objektivních předpokladů byl způsobilý objekt krádeže. Vyloučené jako objekty furti byly nemovité věci, dále res nullius (tj. věc nikomu nepatřící),Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262. ⁸⁾ věci posvátné (res divini iurisBartošek, M. Encyklopedie římského práva. Praha: Academia, 1994, s. 118. ⁹⁾, ty byly objektem criminis sacrilegii) nebo státní věci (u nich šlo o spáchání criminis peculatus).Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262.¹⁰⁾ Dále za objektivní předpoklad považujeme i faktické nakládání s věcí neboli contrectatio rei, což spočívalo v neoprávněné držbě a kontaktu s věcí.Ibidem.¹¹⁾ Fyzický kontakt však nebyl bezpodmínečný, například pokud došlo ke ztrátě ukradeného páva, zloděj nad ním ztratil možnost jej fakticky držet, stále se však jednalo o krádež.D 47, 2, 37. Citováno dle: The Roman Law Library. The enactments of Justinian[online]. [cit. 25. 2. 2021]. Dostupné z: https://droitromain.univ-grenoble-alpes.fr/Anglica/D47_Scott.htm#II ¹²⁾

Mezi subjektivní předpoklady řadíme úmysl ukrást (animus furandi).Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262. ¹³⁾ Zloděj tedy nemohl spáchat takový čin z nedbalosti, bylo zapotřebí jeho vědomí, že koná proti vůli vlastníka, který by takové užívání věci nedovolilGai. Inst. 3, 197. Citováno dle: Gaius. Učebnice práva ve čtyřech knihách, přeložil J. Kincl. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2007. ¹⁴⁾, tj. zlodějův dolus malus.Bartošek, M. Encyklopedie římského práva, s. 118.¹⁵⁾ Nakonec byla nutná i existence úmyslu obohatit se (animus lucri faciendi)Flaškárová, V. Krádež v rímskom práve a jej následky [online], s. 12. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/pufra/Kradez_v_rimskom_prave_a_jej_nasledky.pdf ¹⁶⁾, tedy přivlastnit si věc s vidinou vlastního zisku.D 47, 2, 66. ¹⁷⁾

Druhy krádeží

Římané rozlišovali čtyři druhy krádeží – furtum manifestum, furtum nec manifestum, furtum conceptum, furtum oblatum, Gaius ve svých Institucích navíc pojedává o páté, furtum prohibitum. Poslední ze tří zmíněných lze považovat spíše za zvláštní druhy žalob z krádeže.Gai. Inst. 3, 183. ¹⁸⁾

Za furtum manifestum neboli krádež zjevnou lze považovat čin, při němž byl zloděj chycen přímo v místě jeho spáchání. Spadaly sem i skutky, kdy se pachatel s věcí stále nacházel na veřejném místě nebo soukromém pozemku vlastníka, nebo byl chycen na jiném místě, nestihl-li věc odnést do bezpečí.Just. Inst. 4, 1, 3. ¹⁹⁾ Jako příklad můžeme uvést zloděje, jenž ukradnul olivy a stále se nacházel na olivovém poli. Furtum nec manifestum, tedy krádež nezjevná, je pak vymezeno negativně, tedy jako taková krádež, která není krádeží zjevnou.Gai Inst. 3, 184-185.²⁰⁾

V případě odhalení krádeže (furtum conceptum) byla ukradená věc u někoho hledána a nalezena za přítomnosti svědků.Just. Inst. 4, 1, 4. ²¹⁾ Ten, u něhož k tomuto došlo, nemusel být sám zlodějem, v takovém případě proti němu byla přípustná zvláštní žaloba actio furti concepti.Gai. Inst. 3, 186. ²²⁾

Krádež podstrčená (furtum oblatum) spočívala v nalezení ukradené věci u toho, kdo ji neukradnul, ale byla mu zlodějem nebo jeho komplicem k němu podstrčena za účelem její nalezení u něj.Just. Inst. 4, 1, 4. ²³⁾ Aktivně legitimovanou k podání žaloby actio furti oblati proti tomu, kdo věc do domu přinesl, byla osoba, u níž byla ukradená věc nalezena.Gai Inst. 3, 187. ²⁴⁾

Furtum prohibitum sestávala v bránění hledání ukradené věci člověku, který se ji snaží nalézt.Gai. Inst. 3, 188.²⁵⁾

Tresty za krádež a žaloby

Zákon 12 desek ukládal za furtum manifestum hrdelní trest (poena capitalis), jenž spočíval ve zbičování pachatele, případně toho, u koho byla věc nalezena či toho, kdo bránil ohledání, a jeho následném přiřčení okradenému.LDT VIII, 14. Citováno dle: Skřejpek, M. Texty ke studiu římského práva. Praha: LexisNexis CZ, 2004. ²⁶⁾ Pokud byl pachatelem otrok, mohl být i popraven. V pozdějších dobách zavedl prétorský edikt místo výše uvedeného trestu mírnější actiones, a to na čtyřnásobek hodnoty věciGai. Inst. 3, 189. ²⁷⁾ (in quadruplum).Bartošek, M. Encyklopedie římského práva, s. 230. ²⁸⁾

Furtum nec manifestum bylo postihováno trestem na dvojnásobek hodnoty věci (duplum) a prétorské právo toto neměnilo.Gai. Inst. 3,190. ²⁹⁾ Ten, u koho byla ukradená věc nalezena a ten, kdo ji jinému k nalezení podstrčil (tj. u furtum conceptum a oblatum) byl nucen zaplatit trojnásobek hodnoty věci (triplum).Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262.³⁰⁾

Z krádeže vznikají dvě níže uvedené žaloby, tyto bylo možné navíc kumulovat; podáním jedné žaloby nedošlo ke ztrátě možnosti uplatnění druhé z nich, a to z důvodu, že každá ze žalob sledovala jiný cíl:D 13, 1, 7, 1. ³¹⁾

• Actio furti – jejímž důsledkem byla pokuta.Heyrovský, L. Instituce římského práva, s. 338. ³²⁾ Aktivně legitimován k podání žaloby nebyl jen vlastník věci, žalovat mohl také držitel v dobré víře či oprávněný z věcného práva k cizí věci nebo z obligace. Žalován pak mohl být nejen pachatel, ale i ten, kdo jej k činu naváděl a v rámci pasivní legitimace bylo vyloučeno zdědění žaloby.Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 262. ³³⁾
• Condictio ex causa furtiva – šlo o osobní obligační žalobu na hodnotu věci,Frýdek, M. Sankce za krádež v římském právu. In COFOLA 2019: the Conference Proceedings. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2010, s. 6. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2010/files/sankce/Frydek_Miroslav__1608_.pdf ³⁴⁾ kterou mohl podat jen vlastník  (pokud už nepodal jinou žalobu s obdobným cílem, jako je např. reivindikace - vlastnická žaloba směřující na vydání věci)Frýdek, M. Sankce za krádež v římském právu, s. 6. ³⁵⁾ nebo zástavní věřitel.Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo, s. 263. ³⁶⁾ Aktivní i pasivní zděditelnost nebyla vyloučena, pokud dědici žalovaného získali z krádeže majetkový prospěch.Frýdek, M. Sankce za krádež v římském právu, s. 6.³⁷⁾