Reklama
Pojem kooptace v právním smyslu znamená rozšíření počtu členů příslušného kolektivního orgánu pomocí volby stávajícími členy tohoto orgánu. V sociologickém smyslu pak označuje začlenění okrajové opoziční skupiny do hlavního proudu.ROUBAL, Petr. Starý pes, nové kousky: kooptace do Federálního shromáždění a vytváření polistopadové politické kultury. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2013. ISBN 978-80-7285-169-0. s. 5.1) V roce 1989 došlo ke kooptacím v obou těchto smyslech ve všech tehdy existujících zákonodárných sborech, ze kterých politicky nejvýznamnější bylo dvoukomorové Federální shromáždění, ve kterém zasedalo celkem 350 poslanců.
V historii došlo k tomuto procesu na našem území již v souvislosti s nastupujícím obdobím normalizace, kdy bylo potřeba zbavit mandátu problematické poslance, kteří nesouzněli s vývojem ČSSR po nástupu Gustáva Husáka do vedení Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“). Ústavním zákonem č. 117/1969 Sb.Celý název zákona zněl: Ústavní zákon č. 117/1969 Sb., o prodloužení volebního období národních výborů, národních rad a Federálního shromáždění, Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů.2) byla následně do voleb v roce 1971 vyměněna zhruba čtvrtina poslanců Federálního shromáždění, mimo jiné včetně Alexandera Dubčeka.JOSEFÍK, Matyáš. Kooptace do zákonodárných sborů v revolučních okamžicích našich dějin. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. s. 21-22.3) Tímto zákonem se otevřeně inspirovali i autoři zákonů, na základě kterých došlo ke kooptacím po sametové revoluci. Zatímco komunisté pomocí kooptací ze zastupitelských sborů odstranili nepohodlné členy KSČ, kteří prosazovali vůli většiny občanů, v 90. letech naopak ztratili mandát ti, kteří vůli většiny občanů v porevoluční době neprosazovali.KUDRNA, Jan. Personální rekonstrukce zastupitelských sborů v roce 1989. In: MIKULE, Vladimír a SUCHÁNEK, Radovan (ed.). Pocta Zdeňku Jičínskému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2009, s. 235-243. ISBN 978-80-7357-417-8. s. 243.4)
Události z konce roku 1989 potvrdily rozkol mezi vládnoucím komunistickým režimem a československými občany. Politické preference občanů se výrazně ztotožňovaly s Občanským fórem (dále jen „OF“) a na Slovensku s Verejností proti násiliu (dále jen „VPN“).Tamtéž, s. 235.5) S pádem komunistického režimu byla spojena potřeba nutných a zásadních změn v právním řádu, kterým však bránilo to, že místa v klíčových zákonodárných sborech (Federální shromáždění, Česká národní rada, Slovenská národní rada) byla obsazena poslanci z KSČ a dalších stran sdružených v Národní frontě.TAUCHEN, Jaromír; VOJÁČEK, Ladislav; KOLUMBER, David; SALÁK, Pavel a HORÁK, Ondřej. České právní dějiny po roce 1989. Brno: Masarykova univerzita, 2023. ISBN 978-8-280-0227-5. s. 33.6) I proto bylo jedním z prvních požadavků OF a VPN provedení rekonstrukce těchto zastupitelských sborů.
Uvedeného bylo v případě Federálního shromáždění možné docílit odvoláním poslanců voliči v jejich jednomandátových volebních obvodech, po kterém by následovalo vypsání doplňovacích voleb, jak předpokládal čl. 30 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.Přičemž podmínky upřesňoval § 49 a § 50 zákona č. 44/1971, o volbách do Federálního shromáždění.7) Již krátce po 17. listopadu 1989 studenti pražské právnické fakulty v letáku vyzývali veřejnost, aby tohoto práva využila, načež vznikala řada petic a konaly se veřejné schůze za účelem odvolání poslanců.ROUBAL, 2013, s. 16-17.8)
Nakonec bylo pro obměnu zákonodárného sboru využito právě procesu kooptací na návrh bývalého poslance KSČ Zdeňka Jičínského. Ačkoli sám připouštěl formální nedemokratičnost tohoto řešení,JIČÍNSKÝ, Zdeněk. Československý parlament v polistopadovém období. Praha: Nadas-AFGH, 1993. ISBN 80-7030-186-4. s. 63.9) byla tato procedura uznána v mezích ústavního rámce. Uspěchané volby nebyly podle zástupců OF a VPN žádoucí kvůli náročné organizaci, kterou by nově vzniklá hnutí nemusela politicky a organizačně zvládnout. Kooptace byly navíc mnohem rychlejším způsobem obměny poslanců k dosažení zastoupení nových demokratických hnutí v parlamentu ještě před prvními demokratickými volbami.BUREŠ, Jan; CHARVÁT, Jakub; JUST, Petr a ŠTEFEK, Martin. Česká demokracie po roce 1989. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4283-0. s. 79-84.10)
Podle původního návrhu zákona, na základě kterého měla být kooptace uskutečněna, měli příslušní poslanci KSČ a dalších stran Národní fronty buď sami rezignovat, nebo být odvoláni svou politickou stranou, případně orgány Národní fronty. Na uvolněná místa měli být poté být dosazeni noví poslanci doporučení orgány Národní fronty společně s OF a VPN. Tento návrh byl předložen dne 12. prosince 1989 na 17. společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění, na které složilo mandát několik poslanců.Tamtéž, s. 80.11)
Ústavní zákon č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů, byl nakonec projednán a přijat na 19. společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění dne 28. prosince 1989. Článek I tohoto zákona stanovil, že zastupitelský sbor sám doplní uprázdněnou funkci a doplňovací volby se konat nebudou. Z původního návrhu byla také zachována podmínka dohody s občanskými hnutími při návrzích kandidátů politickými stranami. Při volbě poslanců Sněmovny národů byl stanoven navíc zákaz majorizace.Zákaz majorizace byl princip uplatňovaný již v předchozím období, který zajišťoval, aby při hlasování nebyli slovenští poslanci přehlasováni českou většinou.12) Článek II pak určil účinnost článku I., kterou omezil dnem voleb do zákonodárných orgánů, nejdéle však do 31. prosince 1990.BUREŠ, 2012, s. 237.13)
Na rozdíl od původního návrhu však zákon neobsahoval možnost poslance přímo odvolat. Od tohoto požadavku ustoupili sami zástupci OF, protože již v průběhu první poloviny prosince 1989 rezignovalo několik prominentních poslanců KSČ. V první vlně kooptací se tedy jednalo pouze o doplnění poslanců na uvolněná místa, jejichž volba se konala ještě 28. prosince 1989. Za OF a VPN ve Federálním shromáždění usedlo 21 poslanců. Kooptován tak byl mimo jiné Zdeněk Jičínský nebo také Alexander Dubček, jenž byl ještě téhož dne zvolen předsedou Federálního shromáždění.ROUBAL, 2013, s. 23-25.14) Zákon tak splnil účel v tom, že zabezpečil občanským hnutím alespoň nějaké zastoupení v zákonodárných sborech. Přijatý kompromis však znamenal, že OF i VPN byla závislá na pouhé ochotě poslanců KSČ rezignovat, což nebylo možné nijak vynutit.BUREŠ, 2012, s. 82.15)
Většina problematických poslanců však ani po první vlně kooptací své pozice opustit nechtěla, proto již od začátku ledna 1990 právníci OF pracovali na legislativní podobě další vlny kooptací, která by na rozdíl od první vlny umožňovala odvolání poslanců politickou stranou, za kterou byli zvoleni.BUREŠ, Jan. Občanské fórum. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-087-1. s. 190.16) Návrh nového zákona zástupci OF předložili při jednání u kulatého stolu dne 11. ledna 1990, kdy jej projednala většina výborů Federálního shromáždění a s připomínkami byl nakonec neformálně schválen. O týden později však návrh zákona odmítla federální vláda. Na její stanovisko negativně zareagovalo OF a vyzvalo vládu, aby jej odvolala, což také vláda hned 21. ledna učinila.SUK, Jiří. Labyrintem revoluce : aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize : (od listopadu 1989 do června 1990). Praha: Prostor, 2003. ISBN 80-7260-099-0. s. 284-287.17)
Návrh zákona byl projednán na 22. společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění dne 23. ledna 1990. Někteří poslanci jej kritizovali, především člen KSČ Ján Riško, podle kterého bylo nepřípustné použití kooptací jako nedemokratického nástroje. Zastánci zákona naopak argumentovali výjimečností revolučních poměrů, které si žádají výjimečná řešení. Návrh zákona nakonec ve Sněmovně lidu prošel. Ve Sněmovně národů kvůli vysokému počtu poslanců slovenské části, kteří se zdrželi hlasování, přijat nebyl.KUDRNA, 2009, s. 239-240.18) Protože navrhovatelé chtěli schválit zákon ještě téhož dne, Jičínský navrhl užití institutu dohodovacího řízení podle čl. 44 ústavního zákona č. 143/1968, o československé federaci. Dohodovací výbor se poté usnesl na tom, že zákon nebyl přijat kvůli organizačním otázkám, které nesouvisely s jeho podstatou, a v opakovaném hlasování ve Sněmovně národů byl již návrh zákona schválen.BUREŠ, 2012, s. 86.19) Zůstává však otázkou, proč slovenští poslanci zákon zpočátku nepřijali. Podle Jana Kudrny jim šlo o uchování svých mandátů na co nejdelší dobu,KUDRNA, 2009, s. 240.20) zatímco Petr Roubal toto jednání chápe jako snahu slovenských poslanců o diskusi v parlamentu.ROUBAL, 2013, s. 50.21)
Ústavní zákon č. 14/1990 Sb., o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů, měl tři články. Článek I odst. 1 stanovil pravomoc politických stran odvolávat své členy ze zákonodárných sborů a národních výborů, nestraníky mohl odvolat příslušný orgán Národní fronty po dohodě s OF nebo VPN. Jedinou podmínkou pro odvolání v původním návrhu bylo, že poslanec „neskýtal záruky rozvoje politické demokracie“.KUDRNA, 2009, s. 238.22) Do finálního znění zákona se však ještě dostala další podmínka. Podle ní mohl být poslanec také odvolán v zájmu „vyrovnání rozložení politických sil“. Stalo se tak na popud poslaneckých výborů, které požadovaly, aby bylo zohledněno i druhé kritérium odvolávání, a to politické rozhodnutí změnit stranickou strukturu parlamentu.ROUBAL, 2013, s. 36.23) Podle článku I odst. 2 bralo rozhodnutí o odvolání na vědomí předsednictvo zákonodárného sboru. Článek II stanovil, že návrhy na obsazení uvolněných mandátů předkládá OF nebo VPN po dohodě s politickými stranami a příslušným orgánem Národní fronty. Postupovalo se tedy podle ustanovení ústavního zákona č. 183/1989, který zůstával i nadále v platnosti. Článek III poté určil účinnost předchozích článků do 31. března 1990.BUREŠ, 2012, s. 87.24)
Obě vlny kooptací vedly k rezignaci, nebo odvolání celkem 160 poslanců Federálního shromáždění, z čehož 155 míst bylo obsazeno kooptanty. Stranám Národní fronty zůstalo 30 mandátů, OF a VPN tedy získaly 125 poslaneckých míst. Kooptovaní poslanci ve svém složení odráželi sociální skupiny zastoupené v revolučních hnutích, proto byli v průměru mladší a bylo mezi nimi méně žen než mezi poslanci zvolenými v posledních volbách v roce 1986. Tímto způsobem se do parlamentu dostal například budoucí premiér a prezident Miloš Zeman, budoucí předseda lidové strany Josef Lux, Petr Čermák či Lubomír Zaorálek.Tamtéž, s. 56-61.25) V důsledku kooptací bylo provedeno množství legislativních změn včetně změn charakteru mandátu poslance z imperativního na volný díky ústavnímu zákonu č. 46/1990 Sb. První svobodné a demokratické volby se konaly v červnu 1990.BUREŠ, 2012, s. 88.26) Volilo se do několika zákonodárných orgánů najednou, a to do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, Sněmovny národů Federálního shromáždění, České národní rady a do Slovenské národní rady.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
