Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Novelou trestního řádu z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb.) byly do trestního řádu zavedeny tzv. zvláštní způsoby dokazování, úkony, které jsou neodmyslitelně spjaty s vyšetřováním trestných činů, ale u nichž byl postup pro jejich provádění odvozován z ustanovení o výslechu, případně o ohledáníJELÍNEK, Jan a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, s. 461.1). Upravila celkem 5 zvláštních způsobů dokazování – konfrontaci, rekognici, vyšetřovací pokus, rekonstrukci a prověrku na místě.
Konfrontace jako první zvláštní forma dokazování v trestním řízení je upravena v ustanovení § 104a trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.)
Konfrontace je specifickou formou výslechu osob. Znamená opětovný současný výslech osob postavených tváří v tvář, které již byly vyslechnuty a jejichž odpovědi v závažných okolnostech nesouhlasí, přičemž výslechem osob postavených tváří v tvář se mají odstranit rozpory v tom, co o uvedly o stejných závažných okolnostech konfrontované osoby. Předpokladem provedení konfrontace je existence nejméně dvou dřívějších výpovědí, které si svým obsahem odporují, a jde o výpovědi různých osob (obviněných, svědků).PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář – 1. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 915 (§ 104a TrŘ).2) Konfrontace je také metodou kriminalistické praktické činnosti. Povaha tohoto úkonu vyžaduje důslednou přípravu jeho jednotlivých fází, kterými jsou příprava, vlastní průběh, dokumentace a vyhodnocení. Za splnění zákonných podmínek může být konfrontace provedena z vlastní iniciativy vyslýchajícího orgánu – soudu, státního zástupce, policejního orgánu nebo také na návrh osoby, která se bude úkonu účastnit – obviněný, poškozený nebo svědek. Obviněný nesmí být, jakkoliv donucován k účasti na konfrontaci, je kdykoliv oprávněn odmítnout se účastnit konfrontace.FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 375.3)
Přestože zákonodárce předpokládá provádění konfrontace zásadně v řízení před soudem, připouští i provedení konfrontace v přípravném řízení, pokud její provedení výrazně přispěje k objasnění trestní věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinak.MUSIL, Jan. KONRÁD, Zdeněk. SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 337.4) Ustanovení § 104a odst. 5 TrŘ obsahuje omezení v možnosti provádět konfrontaci, je-li alespoň jednou z konfrontovaných osob,
Další obdobné omezení obsahuje § 57 odst. 2 ZSM, podle něhož ke konfrontaci mladistvého obviněného je možno přistoupit jen výjimečně, a to až v řízení před soudem pro mládež.
Konfrontace se svědkem mladším než 18 let. Jestliže je svědkem osoba mladší než osmnáct let, obecně je nutno dbát při jejím výslechu na to, aby nebyl narušen duševní a mravní vývoj takové osoby, zejména má-li být vyslýchána o okolnostech, jejichž oživování by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivnit její vývoj, je potřeba v tomto případě provádět výslech šetrně a po obsahové stránce, aby nemusel být opakován. Konfrontace jako v podstatě opakovaný výslech za psychicky náročné a konfliktní situace je v rozporu s požadavky na co nejšetrnější výslech osoby mladší než 18 let. Proto lze postavit takovou osobu jiné osobě tváří v tvář lze jen zcela výjimečně, a to za splnění předpokladu, že je to pro objasnění věci nezbytně nutné. Konfrontace za účasti této osoby musí být nenahraditelná jinými důkazy (procesními postupy), zejména je zcela nezbytná pro rozhodnutí o vině. Pokud je nezbytné postavit osobu mladší než 18 let jiné tváří v tvář, uplatní se pro její výslech v rámci konfrontace přiměřeně všechna zvláštní pravidla uvedená v ustanovení § 102 TrŘ. Jedná se zejména o šetrnost výslechu a jeho obsahové zaměření tak, aby konfrontace nemusela být opakována, je třeba také přibrat pedagoga nebo jinou osobu, která má zkušenosti s výchovou mládeže a se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje konfrontované osoby mladší než 18 let by přispěla ke správnému vedení výslechu v rámci konfrontace. Může-li to přispět k správnému vedení výslechu při konfrontace, mohou být přibráni i rodiče osoby mladší než 18 let. Tyto osoby mohou také navrhnout odložení konfrontace na pozdější dobu nebo v době provádění konfrontace navrhnout její přerušení nebo ukončení, pokud by její provedení mělo nepřiznivý vliv na psychický stav konfrontované osoby mladší než 18 let, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.
Tváří v tvář nelze postavit svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 TrŘ, pokud nasvědčují okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné porušení. Také je zde nemožnost konfrontace poškozeného mladšího 18 let s obviněným v některých případech. Nelze postavit tváří v tvář poškozeného, který je mladší než 18 let, s obviněným v případech trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Jde o ochranu takového poškozeného před druhotnou újmou, která by mu mohla být způsobena v důsledku psychicky náročné situace vyvolané konfrontací s osobou, kterou poškozený považuje za pachatele trestného činu zasahujícího do jeho intimní sféry. PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář – 1. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1535 (§ 104a TrŘ).5)
Protože konfrontace je zvláštním způsobem výslechu obviněného a svědka, lze k žádosti umožnit, aby ji provedl u hlavního líčení státní zástupce, obžalovaný nebo jeho obhájce za podmínek v § 215 odst. 2 TrŘ.
Z ustanovení § 104a odst. 1 a 2 TrŘ není jednoznačně patrné, kolik osob lze postavit zároveň tváří v tvář, tj. mezi kolika osobami může být současně provedena konfrontace. Musíme vycházet z podstaty konfrontace, kterou můžeme spatřovat v přímém střetu dvou odlišných tvrzení ohledně té samé skutečnosti s tím, aby se zjistila příčina těchto odlišností a pokud možno aby došlo přímým působením konfrontovaných osob na sebe navzájem k odstranění odlišností v jejich výpovědích. Z organizačních a taktických důvodů je dosažení uvedeného cíle možné jen u omezeného počtu současně konfrontovaných osob, jejichž výpovědi se rozcházejí. Proto lze postavit tváří v tvář zpravidla jen dvě osoby, z nichž je ve smyslu § 104a odst. 1 TrŘ jednou obviněný a druhou svědek nebo spoluobviněný anebo dle § 104a odst. 2 TrŘ je možná konfrontace mezi svědkem na jedné straně a obviněným na druhé straně nebo mezi dvěma svědky navzájem.
K závěru provedení konfrontace jen mezi dvěma současně přítomnými osobami také nasvědčuje formulace ustanovení § 104a odst. 1 a 2 TrŘ, ve kterém jsou uvedeny konfrontované osoby v jednotném čísle. Na druhé straně skutečnost, že byla konfrontace provedena současně mezi více než dvěma osobami (např. kruhová konfrontace nebo kombinovaná konfrontace), by sama o sobě nemohla znamenat neplatnost takto praveného úkonu, pokud byla taková konfrontace náležitě zorganizovaná, proběhla také za dodržení všech zákonných podmínek a její průběh byl řádně zdokumentován. Mělo by však jít o výjimečný postup. Z hlediska zákonnosti a účinnosti konfrontace jako procesního úkonu není podstatné, zda při ní došlo k odstranění rozporů ve výpovědích či nikoli.PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář – 1. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 916 (§ 104a TrŘ).6)
Z ustanovení § 104a odst. 1 a 2 TrŘ vyplývá, že konfrontace není možná mezi jinými než výslovně uvedenými osobami, proto ji nelze provádět např. mezi obviněným a znalcem ani mezi podezřelým a svědkem.
Z povahy a účelu konfrontace je patrné, že tento procesní úkon je reakcí na nesouhlasné výpovědi osob, které mají být konfrontovány, proto je nezbytné, aby tyto osoby již byly před konfrontací vyslechnuty. Jinak by nebylo možné ani zjistit nesouhlas v závažných okolnostech v jejich výpovědích. Dřívějším výslechem se zde myslí oddělený, tj. samostatný výslech každé z konfrontovaných osob.PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář – 1. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 917 (§ 104a TrŘ).7)
Přípravu konfrontace lze rozdělit do dvou etap:
V obsahové etapě se analyzují rozpory, které vznikly ve výpovědích předtím vyslechnutých osob. Je potřeba zjistit všechny rozpory a jejich závažnost. Analyzují se příčiny vzniku rozporů, seřazují se podle závažnosti a chronologicky podle děje, ke kterému se váží. Posoudí se rozpory, které je možno odstranit jiným způsobem, a nakonec se určí rozpory, které je třeba nechat jako předmět konfrontace.
Vyhodnotí se důkazní situace důkladným prostudováním všech získaných informací a určí se, co bude možno využít v dalším postupu v závislosti na jednotlivých verzích.
Zjišťuje se osobnost konfrontovaných zejména s ohledem na jejich případnou kriminální zkušenost a osobnostní vlastnosti. Také se určí výpověď osoby, která je věrohodná. Je potřeba zhodnotit předpoklad, zda osoba, jejíž výpověď není věrohodná to může změnit, a které argumenty a postupy lze použít.
Zde půjde o setkání poškozeného s pachatelem a je potřeba poškozeného připravit tak, aby se o tom dozvěděl před vlastní konfrontací a učinit opatření, aby nabyl pocit bezpečnosti. Dále je potřeba určit osobu, které budou kladeny otázky jako první. Zpravidla to bude osoba, u které je předpoklad, že vypovídala v předchozí odpovědi pravdivě. Dále se vymezují cíle konfrontace.
Rozpory se seřadí a rozdělí do jednotlivých otázek, které budou položeny na odstranění rozporů. Určí se místo a čas konfrontace a přihlédne se k možnosti využít překvapivost, tím se sníží možnost přípravy účelových odpovědí, případně jejich ovlivňování. Je také potřeba určit materiální a technické prostředky na dokumentaci pozorování konfrontace a konfrontovaných osob.
Všechny uvedené okolnosti se odrazí ve vypracování plánu konfrontace, jehož podrobnost je závislá na složitosti objasňované události, zejména na množství a kvalitě rozporů, které mají být odstraněny. V každém případě však musí dojít k formulaci přesného znění otázek pro obě konfrontované osoby.MUSIL, Jan. KONRÁD, Zdeněk. SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 358.8)
Nezbytnou věcí je zabezpečit, aby se osoby před konfrontací nesetkaly. Proto je potřeba po příchodu na místo umístit osoby do oddělených prostor a na vlastní úkon je přizvat naráz. Tímto se předejde možnosti jejich vzájemné domluvy, či vzájemného ovlivňování.
Na začátku je potřebné poučit osoby o právech a povinnostech a také o průběhu konfrontace, zejména o tom, že otázky si mohou vzájemně klást jen se souhlasem osoby, která konfrontaci vede. Též jim je třeba zdůraznit, aby se zdrželi jednání, které by narušovalo průběh konfrontace, zejména urážek nebo fyzického napadení.
Kladení otázek začíná otázkami osobních vztahů mezi účastníky konfrontace, zda se znají, odkdy a za jakých okolností se seznámili. Důležité je zjistit, zda se poznali i před objasňovanou událostí nebo se znají až v souvislosti s ní.
Po zjištění vzájemného vztahu účastníků začíná stádium kladení otázek na sporné skutečnosti. Není přípustné, aby se konfrontovaná osoba jen odvolávala na svou předchozí výpověď. Pokud má být naplněn cíl konfrontace, je potřebné, aby svou výpověď zopakovala za přítomnosti druhé osoby, a to v postavení tváří v tvář.
Po zdokumentování výpovědi jedné osoby se vyzve druhá osoba, aby se k výpovědi vyjádřila, její vyjádření se také zdokumentuje. Je také potřeba trvat na tom, aby na potvrzení svých výpovědí, konfrontovaní uváděli argumenty. Tímto způsobem se postupně kladou střídavě otázky osobám k jednotlivým sporným otázkám. Pokud dojde u některé osoby ke změně původní výpovědi, je nutné zaznamenat i s vysvětlením, z jakého důvodu předtím vypovídala jinak.
Po skončení stádia kladení otázek na sporné skutečnosti, které se nepodařilo odstranit, je možné vyzvat osoby, aby se vyjádřily k těmto rozporům a k míře jejich vyjasnění, případně k příčinám, proč nebyly vyjasněny. Poté začne stádium kladení otázek účastníků navzájem. Jako první se umožní položit otázku té osobě, jejíž výpověď je podle předběžného vyhodnocení věrohodnější. Osoba, která odpovídá na položenou otázku, se musí dívat konfrontované osobě přímo do očí.SVOBODA, Ivo a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2016, s. 358-359.9)
Obligatorně se konfrontace dokumentuje protokolem a může se doplnit audiozáznamem a videozáznamem. Videozáznam se používá tehdy, pokud je potřeba zaznamenat projevy neverbální komunikace osoby.
V úvodní části protokolu se uvede obsah poučení, zaznamená se souhlas s porozuměním poučení. Také se zde zaznamenává představení konfrontovaných osob, jejich osobní vztahy a okolnosti seznámení.
V části kladení otázek a získávání odpovědí se dokumentuje samotné odstraňování rozporů, tato část protokolu tvoří samotné jádro dokumentace. Zde se při dokumentaci stádia kladení otázek na sporné skutečnosti a stádia kladení otázek účastníkům konfrontace navzájem, musí být otázky a odpovědi na ně dokumentovat v doslovném znění. Zaznamenává se tedy přesné znění otázek, ale i to, kdo a komu otázku položil. Poté se dokumentuje přesné znění odpovědí.
Nejvhodnějším způsobem dokumentace protokolem je dokumentování po částech. Jde o dokumentování položené otázky a obsahu odpovědi až po úplném zodpovězení danou osobou. Pokud je na položenou otázku potřeba rozsáhlejší odpověď, tak je možné ji rozdělit do několika epizod a tyto epizody dokumentovat po částech. Takto se postupně pokračuje do té doby až se zdokumentují všechny otázky na položené odpovědi.
Kromě výpovědí konfrontovaných osob se dokumentují také okolnosti a jejich chování. Významnou okolností je například pokus o narušení průběhu konfrontace, případně fyzické napadení osoby.
Hodnotící část obsahuje zhodnocení výsledků, a to zvlášť zda byly odstraněny rozpory a které. V této části se také účastníci konfrontace vyjádří k míře odstranění rozporů, k příčinám jejich vzniku, případně k tomu, proč rozpory nebyly objasněny a odstraněny.
Údaje zjištěné konfrontací se vyhodnocují ve vztahu k dokumentovaným faktům a předchozím výslechům konfrontovaných osob. V závěru, že rozpory nebyly odstraněny se uvedou návrhy na další postup jejich odstraňování.SVOBODA, Ivo a kol. Kriminalistika. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2016, s. 360.11)
Doporučuje se upravit text dokumentace graficky tak, aby bylo možno na první pohled odlišit výpovědi konfrontovaných osob. Pokud je konfrontace prováděna v přípravném řízení, tak se doporučuje přiložit k protokolu videozáznam, zachycující průběh konfrontace, zejména emocionální reakce konfrontovaných osob na položené otázky.MUSIL, Jan. KONRÁD, Zdeněk. SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 339.12)
Protokol o konfrontaci lze přečíst v hlavním líčení jako důkaz jen za podmínek uvedených v § 207 odst. 2 TrŘ (jde-li o obviněného), resp. § 211 odst. 1 až 4 TrŘ (jde-li o spoluobviněného nebo svědka) a nikoli jako listinný důkaz.PÚRY, František. In ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář – 1. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 918 (§ 104a TrŘ).13)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
