Reklama
Rozšířená osnova
Interrupce, neboli umělé ukončení těhotenství, je jedním z nejdiskutovanějších témat současné společnosti. Tato kontroverze proniká do různých aspektů lidského života - od etiky a náboženství přes práva žen až po medicínské a sociální dopady. Zatímco někteří považují interrupci za základní reprodukční právo žen a nezbytný lékařský postup, jiní ji vidí jako morálně neakceptovatelnou až trestuhodnou činnost.
Archeologické nálezy naznačují, že lidé již v dávných dobách hledali způsoby, jak ovlivnit reprodukční procesy. Ve starověku interrupce trestná zpravidla nebyla, avšak její provedení často podléhalo souhlasu otce, jakožto hlavy rodiny.Čurdová, A., Ani ve starověku se interrupce nepokládaly za trestné [online]. Britské listy. 1.4.2004. [cit. 22.6.2024]. https://legacy.blisty.cz/art/17540.html1)
Ve středověku poté došlo k výrazné změně v postojích k interrupci. S rozšířením křesťanství se interrupce stala považována za hříšný čin a byla výrazně zakázána. Křesťanská morálka zdůrazňovala nedotknutelnost lidského života od početí a vyzývala k ochraně nenarozeného dítěte. Tato proměna v náboženských a kulturních přesvědčeních vedla ke zpřísnění zákonů týkajících se interrupce a k jejímu postavení jako trestného činu, jak v náboženských, tak i světských právních systémech. Tímto způsobem se interrupce stala tabuizovaným a kontroverzním tématem, které ovlivňovalo životy žen a celé společnosti po staletí.Čurdová, A., Ani ve starověku se interrupce nepokládaly za trestné [online]. Britské listy. 1.4.2004. [cit. 22.6.2024]. https://legacy.blisty.cz/art/17540.html 2)
Na základě trestního zákoníku z roku 1852 byla interrupce (resp. vyhnání plodu) trestána odnětím svobody na dobu až pěti, a to jak pro osoby provádějící interrupci, stejně jako pro ženy, které byly podle zákona považovány za spolupachatelky tohoto činu.§§ 144-148 zák. č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích.3)
Po vzniku Československa, jehož právní úprava interrupcí vycházela z rakousko-uherskéZákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích.4), se postupně začaly zvyšovat hlasy ze stran žen a ženských hnutí požadující změnu právní úpravy interrupcí, které navazovaly na obecnou snahu o emancipaci žen.Žáčková, Z., Boj o paragraf 144: potraty a legislativa za první republiky. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Opava : Slezská univerzita v Opavě, číslo 9/2016, str. 55-78.5) Ty ovšem nebyly vyslyšeny a k relevantní právní úpravě nedošlo.Musilová, D., Z ženského pohledu. Poslankyně a senátorky Národního shromáždění Československé republiky 1918–1939. České Budějovice : Bohumír Němec - Veduta, 2007, str. 76-83.6)
Na základě zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, již nebylo trestné usmrcení lidského plodu lékařem ve zdravotním ústavu za podmínek, že k tomu žena nebo její zákonný zástupce (pokud je zcela zbavena svéprávnosti nebo není-li schopna se vyjádřit) dá souhlas a že jiným lékařem bylo zjištěno, že by donošení plodu nebo porod vážně ohrozily život těhotné ženy nebo že by jí způsobily těžkou a trvalou poruchu zdraví anebo že některý z rodičů trpí těžkou dědičnou nemocí.§ 218 odst. 4 zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon.7)
Přijetím zák. č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, došlo k revolučnímu právnímu pohledu na interrupci. Impulsem pro tuto změny bylo předcházející přijetí nových interrupčních zákonů v SSSR a dalších státech východního bloku.Dudová, R., Interrupce v socialistickém Československu z foucaultovské perspektivy. Gender, rovné příležitosti, výzkum. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, číslo 1/2009, str. 28.8) Tento zákon výslovně stanovil, že těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo někoho o to požádá nebo mu to dovolí, se nedopouští trestného činu.§ 6 zák. č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.9) Zákon stanovil, že je nadále trestné ženu k potratu svádět nebo jí v něm pomáhat postupem v rozporu se zákonem.§ 4 zák. č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.10) Zákon stanovil, že k interrupci může dojít pouze se souhlasem a na základě žádosti těhotné ženy (příp. jejího zákonného zástupce), v lůžkovém zdravotnickém zařízení a s povolením komise k tomu zřízené. Komise byla z počátku složena ze tří osob, a to dvěma zdravotnickými pracovníky a ženou zkušenou a požívající důvěry a vážnosti,§ 3 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 249/1957 Ú. l., kterou se provádí zákon o umělém přerušení těhotenství.11) kterou následně nahradil představitel Národního výboru.§ 3 odst. 2 vyhlášky č. 104/1961 Sb., kterou se provádí zákon o umělém přerušení těhotenství.12) Tyto komise měly právo konečného rozhodnutí v otázce daného potratu a měly tak pro politické orgány země podstatný význam, jelikož členové komise mohli od obyvatel získávat citlivé osobní informace.Dudová, R., Interrupce v České republice: zápas o ženská těla. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2012, str. 11.13) Oficiálním argumentem zastánců komisí byla závažnost situace a zdravotními následky operace.Dudová, R., Interrupce v České republice: zápas o ženská těla. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2012, str. 46.14)
Povolení bylo možné udělit ze zdravotních důvodů a nově také z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.§ 3 zák. č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.15) Tyto důvody byly specifikovány vyhláškami ministerstva zdravotnictví. Za jiný důvod hodný zvláštního zřetele se považoval zejména pokročilý věk ženy, nejméně tři žijící děti, ztráta manžela nebo jeho invalidita, rozvrat rodiny, ohrožení životní úrovně v případech, kdy hospodářská odpovědnost za výživu rodiny nebo dítěte spočívá převážně na ženě, obtížná situace vzniklá otěhotněním u ženy neprovdané, nebo okolnost, která nasvědčuje, že k otěhotnění došlo znásilněním nebo jiným trestným činem.§ 2 odst. 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 104/1961 Sb., kterou se provádí zákon o umělém přerušení těhotenství.16) Tento zákon tak přispěl k tomu, že ženy se již tolik nebály vyhledávat odbornou pomoc pro provedení potratu a snížila se tak úmrtnost v souvislosti s tímto zákrokem.
K další podstatné změně došlo přijetím zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Stěžejním cílem této úpravy bylo, aby ženy získaly absolutní rozhodovací svobodu při svém rozhodování.Důvodová zpráva k zákonu č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.17) Tento cíl byl naplněn zejména zrušením interrupčních komisí, a to primárně z toho důvodu, že proces před komise byl pro ženy často degradující a zbytečně dlouho trvající, což mělo za následek nemožnost aplikace a tzv. miniinterrupcí.Dudová, R., Interrupce v socialistickém Československu z foucaultovské perspektivy. str. 32.18) Žena již mohla podstoupit interrupci v případě, že o to požádá, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu její zdravotní důvody.§ 4 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.19) Interrupci bylo možné provést také ze zdravotních důvodů se souhlasem ženy, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu.§ 5 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství20)
K zákonu byla přijata prováděcí vyhláška č. 75/1986 Sb., která podmínky pro umělé přerušení konkretizuje. Interrupce se provádí na žádost ženy, nebo se zdravotních důvodů se souhlasem ženy, dá-li k tomu podnět zdravotnického zařízení, nebo samotná žena a zdravotní důvod se následně potvrdí.§ 3 odst. 1 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.21) Tyto zdravotní důvody jsou vyjmenované v příloze vyhlášky. Interrupci je možné zpravidla provést do dvanáctého týdnu těhotenství§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 75/1986 Sb.22) a do čtyřiadvacátého týdne, pokud tomu svědčí genetické důvody.§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 75/1986 Sb.23) Později je interrupce možná pouze v případě, kdy je těhotná ohrožena na životě nebo je prokázáno, že je plod těžce poškozen nebo neschopen života.§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 75/1986 Sb.24) Interrupci naopak nelze provést, pokud je zdravotní stav ženy takový, že zdravotní riziko spojené s interrupcí se podstatně zvyšuje, nebo v případě, že od poslední interrupce neuplynulo alespoň šest měsíců, s výjimkou případů, žena rodila alespoň dvakrát, dovršila 35 let nebo otěhotněla v důsledku trestné činnosti spáchané vůči ní.§ 1 vyhlášky č. 75/1986 Sb.25)
Ústavní soud doposud o právu žen na interrupci nerozhodoval. V Listině základních lidských práv a svobod sice nemůžeme najít interrupci výslovně zakotvenou, ale některé z článků listiny – například čl. 7 odst. 1 na ochranu soukromíInterrupce do ústavy [online]. konsent.cz [cit. 5.dubna 2025]. Dostupné z: https://konsent.cz/interrupce-do-ustavy/?utm_source=chatgpt.com26) nebo čl. 10 odst. 2 týkající se ochrany soukromého a rodinného života (obsahově podobný čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech)Tysiąc v. Polsko, rozsudek ESLP ze dne 20. března 2007, stížnost č. 5410/03 [online]. eslp.nsoud.cz [cit. 5. dubna 2025]. Dostupné z: https://eslp.nsoud.cz/vyber/16440/27) – by mohly být vykládány jako podpůrné pro možnost žen autonomně se rozhodovat o těhotenství a jeho případném umělém přerušení. Stále je však nutno brát v potaz platnou právní úpravu – zákon o umělém přerušení těhotenství, který se touto materií přímo zabývá.
Problémem současné právní úpravy je její zastaralost, jelikož zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, nebyl dosud novelizován a v některých částech výslovně odporuje reálnému stavu, resp. obsahuje řadu obsoletních ustanovení Antikoncepce již není poskytována bezplatně,§ 3 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.28) lékař provádějící interrupci se neurčuje podle místa bydliště ženy§ 7 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.29) a také již neexistuje pozice okresního nebo krajského odborníka pro obor gynekologie a porodnictví§ 8 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.30). Tyto nedostatky však nemají reálný dopad, jelikož jsou výše uvedené normy společností ignorovány.
Oproti tomu se problematickým jeví ustanovení, které stanoví, že dobrovolné umělé přerušení těhotenství do dvanáctého týdne těhotenství nebude provedeno cizinkám, které se na českém území zdržují pouze přechodně.§ 10 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.31) Výklad tohoto ustanovení bylo v posledních letech předmětem veřejné diskuze, a to zejména v souvislosti s absolutním zákazem interrupcí v sousední Polské republice a s potenciálním přílivem polských žen usilujících o interrupci na našem území. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2016 vydalo stanoviskoPolicar, R., Proč je provedení umělého přerušení těhotenství občance Evropské unie v souladu s právním řádem platným na území České republiky? [online]. Ministerstvo zdravotnictví ČR. 7. 10. 2016 [cit. 22.6.2024]. https://mzd.gov.cz/proc-je-provedeni-umeleho-preruseni-tehotenstvi-obcance-evropske-unie-v-souladu-s-pravnim-radem-platnym-na-uzemi-ceske-republiky/32), na základě kterého došlo k závěru, že dobrovolná interrupce musí být umožněna všem občankám EU na základě smluv o fungování EU, a to s odkazem na základní svobody pohybu zdravotních služeb uvnitř Evropské unie a práva pacientů.Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.33) Tento svůj závěr ministerstvo svým dopisem adresovaným poslanci Františku Kopřivovi ze dne 26.11.2020 následně popřelo s tím, že právo na dobrovolnou interrupci v České republice mají pouze cizinky, které zde mají trvalý pobyt, které pracují v českých orgánech a organizacích, nebo které zde studují a mají platné povolení pobytu. Po odezvě veřejnosti ministerstvo tento svůj výklad zpochybnilo (s odůvodněním, že nebyly nedodržení interní procesy při přípravě dopisu) a znovu se odkázalo na své stanovisko z roku 2016.Prohlášení Ministerstva zdravotnictví k otázce provádění interrupcí u cizinek. [online]. Ministerstvo zdravotnictví ČR. 18. 2. 2021 [cit. 22.6.2024]. https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/prohlaseni-ministerstva-zdravotnictvi-k-otazce-provadeni-interrupci-u-cizinek/34)
Přístup světa k interrupci je různorodý, státy na toto téma pohlíží vcelku nejednotně. Některé z těchto států právo na interrupci považují za právo ústavně chráněné, zatímco jiné se proti tomu zřetelně vymezují a interrupci omezují či zakazují. Českou republiku společně například s Německem a Rakouskem můžeme zařadit mezi státy s regulovaným přístupem k umělému přerušení těhotenství. Tyto země interrupci umožňují za splnění určitých podmínek, obvykle časového či konsenzuálního charakteru.
Od roku 2024 požívá ústavní ochrany interrupce ve Francii, právo na potrat je zde považováno za základní právo.BAHOUNKOVÁ, Petra. Francie zakotvila do ústavy právo na potrat [online]. ct24.ceskatelevize.cz [cit. 5. dubna 2025]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/francie-zakotvila-do-ustavy-pravo-na-potrat-34676135) Podobně je na tom od roku 1988 i Kanada. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady R v. Morgentaler považuje totiž zákaz interrupce za protiústavní.R. v. Morgentaler, rozsudek NS Kanady ze dne 28. ledna 1988, stížnost č. 19556 [online]. Dostupné z: https://decisions.scc-csc.ca/scc-csc/scc-csc/en/item/288/index.do36) Ústavní ochranu umělého přerušení interrupcí garantují i některé další země, například Slovinsko a Srbsko.Řekněte Českému Parlamentu: Ochrana práva na interrupci patří do ústavy [online]. amnesty.cz [cit. 6. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/pripad/ceska-republika-interrupce-do-ustavy37)
Omezený nebo nelegální přístup k bezpečně prováděným interrupcím má vážné dopady na zdraví a životy žen. Dle údajů poskytovaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zemře ročně přibližně 39 000 žen z důvodu neodborně prováděnými nelegálními interrupcemi.The World's Abortion Laws [online]. reproductiverights.org [cit. 7. dubna 2025]. Dostupné z: https://reproductiverights.org/maps/worlds-abortion-laws/38)
Mezi tyto země patří například Polsko, Malta, jakožto jediné členské země Evropské unie, dále pak Nicaragua, El Salvador a také některé ze států Spojených států amerických. Polská legislativa interrupci povoluje pouze v případech, kdy je ohrožen život matky, či otěhotněla-li žena v důsledku znásilnění. V praxi je ale i v těchto případech přístup k interrupci značně omezen, a tudíž téměř nemožný. Mezi země, které interrupce omezují patří Polsko. Některé polské ženy podaly stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Důvodem těchto stížností je způsobení škody v důsledku striktního omezování interrupcí.Zákaz potratů v Polsku má i nadále devastující důsledky. Usilujeme o jeho zrušení [online]. amnesty.cz [cit. 6. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zprava/5301/zakaz-potratu-v-polsku-ma-i-nadale-devastujici-dusledky-usilujeme-o-jeho-zruseni39)
Ve Spojených státech amerických byl v roce 2022 rozhodnutím Dobbs v. Jackson Women's Health Organization překonán precedent Roe v. Wade, který bezmála padesát let zajišťoval právo na interrupci. Tímto byla přenesena pravomoc rozhodovat o legalitě interrupcí na úroveň jednotlivých států. Interrupci nyní zakazuje 13 států USA.Řekněte Českému Parlamentu: Ochrana práva na interrupci patří do ústavy [online]. amnesty.cz [cit. 6. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/pripad/ceska-republika-interrupce-do-ustavy40)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
