Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Instituce/orgány EU mají pravomoci vůči členským státům, proto bylo potřeba vytvořit mechanismus, který by zajistil respektování jak zájmů Unie, tak zájmů jednotlivých členských států. Proto byly vytvořeny 2 základní instituce: Komise a Rada, z nichž každá reprezentuje jednu část – Unii a státy.
Jedná se o orgán, který reprezentuje nadnárodní zájmy Unie. Tato instituce sídlí v Bruselu. Komise je výkonným, iniciativním a kontrolním orgánem s širokými pravomocemi.
Ve výjimečných případech může fungovat i jako orgán legislativní - na základě zmocnění Rady. Dále sjednává mezinárodní smlouvy, navazuje a udržuje styky s jednotlivými státy či organizacemi.
Komise se skládá z komisařů, kteří zastupují zájmy Unie, nezodpovídají se tedy svým domovským státům. Z každého státu pochází jeden komisař, kterému je přidělena oblast jeho působení. Jeden z komisařů je předseda Komise, který Komisi reprezentuje a rozhoduje o vnitřní organizaci Komise.TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. str. 65-67.1)
Jedná se o rozhodovací orgán. Zajišťuje koordinaci obecné hospodářské politiky členských států. Rozhodnutí Rady mají podobu aktů sekundárního práva (směrnice, nařízení, ...). Společně s Evropským parlamentem je zákonodárce Unie.
Reprezentuje zájmy členských zemí. Členské státy zde mají zástupce na ministerské úrovni. Vždy se schází ministři z oblasti, která je řešena (např. ministři zahraničí). Předsednictví Rady se mění každých 6 měsíců, úkolem předsedy Rady je připravovat a řídit práci Rady. Rada zasedá v Bruselu, popřípadě v Lucemburku.
Rada rozhoduje nejčastěji kvalifikovanou většinou, v úvahu připadá i jednomyslné hlasováni a rozhodování prostou většinou.TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. str. 68-70.2)
Je tvořena hlavami států, tradičně proto bývá označována jako evropský summit. Její činnost je zaměřena na koncepční otázky rozvoje EU. Přijímá jednomyslné závěry, které jsou určeny ostatním institucím EU k dalšímu zpracování.
Jedná se o orgán, který má představovat demokratický prvek v organizační struktuře Unie. Členové jsou voleni ve volbách v jednotlivých zemí. Každá země má jiný počet europoslanců. Sídlem je Štrasburk, jednání však většinou probíhá v Bruselu.
Celkem má Evropský parlament 751 členů. Zástupce zde mají všechny země, počet závisí na velikosti země. Europoslanci se v Parlamentu dělí podle politické příslušnosti, nikoli dle národnosti. Voleni jsou na období 5 let. Předseda zastupuje Parlament při jednání z ostatními orgány EU a jinými subjekty.TÝČ, Vladimír. Úvod do mezinárodního a evropského práva. 2., aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5163-8. str. 71-73.3)
Základní funkce:
Z každého státu je zde 1 soudce. Soudci musí být naprosto nezávislí. Funkční období je 6 let, každé 3 roky se obnovuje polovina soudců. Soudci si volí svého předsedu tajným hlasováním na 3 roky.
Kromě soudců jsou členy Soudního dvora i generální advokáti. Ti zpracovávají nezávislé stanovisko, které prezentují na konci ústního jednání. V závěru stanoviska je návrh rozhodnutí.
Jedná se o soud první instance, proti němuž lze podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Složení je podobné jako u Soudního dvoru, tedy opět jeden soudce za každou zemi, musí být nezávislý. V Tribunálu nefunguje pozice generálního advokáta. Tribunál rozhoduje o žalobách jednotlivců, nikoli členských států či institucích Unie.
Zatím existuje jeden specializovaný soud a to Soud pro veřejnou službu, který funguje od roku 2006. Specializuje se na otázky nepolitického charakteru - specificky se jedná především o pracovně-právní vztahy zaměstnanců orgánů EU. Proti rozhodnutí tohoto soudu lze podat opravný prostředek k Tribunálu, další opravný prostředek k Soudnímu dvoru již podat nelze - soustava tedy zůstává dvoustupňová.
Návrh řízení musí být písemný a podává se tajemníkovi Soudního dvora, poté je vyhlášen v Úředním věstníku EU. Žaloba se doručuje odpůrci, který do 1 měsíce podává vyjádření (tento proces lze opakovat, je tedy možno se k odpůrcově odpovědi vyjádřit, ...). Členské státy jsou zastoupeny zmocněncem.
Následuje ústní jednání, kde strany objasňují svá stanoviska a na závěr je předneseno stanovisko generálního advokáta. Členové senátu (soudci) pak přijímají rozhodnutí na neveřejném zasedání konsensem. Pokud není konsensus možný, je rozhodnutí přijato prostou většinou.
Jazykem jednání je kterýkoli z úředních jazyků EU. Jazyk je volen žalobcem.
Jeho úkolem je kontrola finančního hospodaření Unie. Skládá se z 28 auditorů jednomyslně jmenovaných Radou na 6 let.
Tato instituce vznikla v roce 1998 a spolu s centrálními bankami všech členských zemí tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Hlavním úkolem ESCB je určovat měnovou politiku Unie. Evropská centrální banka má výhradní právo povolovat vydávání bankovek euro.
Soustava orgánů EU je velice rozvětvená. Mezi další orgány patří například: Evropská investiční banka, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů a Výbor pro zaměstnanost, ...
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
