Osnova
Reklama
Ústavní soudnictví v České republice vzniklo chvíli po vzniku první Československé republiky. Po vzniku ČSR byla sepsána ústavní listina v roce 1920 a na základě toho byl 17. listopadu 1921 zřízen Ústavní soud ČSR. Základ kompetencí Ústavního soudu byl stejný jako dnes, a to dohlížet na ústavnost zákonů. To nám ustanovil čl. 2 a 3 uvozovacího zákona č. 121/1920 Sb., k němuž byla připojena i samotná ústavní listina.
Skládal se ze sedmičlenného sboru, kdy tři soudce jmenoval sám prezident republiky a ostatní byli delegováni, tedy předělení z jejich dosavadní funkce Nejvyšším a Nejvyšším správním soudem, a to na funkční období v délce 10 let. Dva soudci byli z Nejvyššího správního soudu a 2 zase z Nejvyššího soudu. Ústavní soud měl i svého předsedu, což byl od r. 1921 Karel Baxa. Jelikož se jednalo o první Ústavní soud v naší republice, bylo zde spousta nedostatků, například i to, že po prvním období, které skončilo r. 1931, byl další sbor ustanoven až roku 1938. Důvodem byla převážně neschopnost shody vycházející ze sporů politických stran. Ty si chtěly do funkcí ústavních soudců dosadit jim přínosné osoby. Působnost soudu pak ovlivnila druhá světová válka, během které nepůsobil a jeho činnost nebyla obnovena ani po válce.
Další ústavní změny proběhly roku 1948 a 1960, kdy vzhledem ke změně režimu na našem území nebyl ústavní soud v Ústavě vůbec zřizován a tudíž k žádnému vývoji v těchto letech v oblasti ústavního soudnictví nedocházelo. První, minimálně papírová, změna nastala až v roku 1968 v rámci federalizace našeho státu. To byl v ústavním zákoně zřízen ústavní soud pro obě republiky, tedy Česko a Slovensko. Ovšem ve skutečnosti k zřízení těchto soudů nedošlo a ústava tedy nebyla v tomto ohledu fakticky naplněna, i když platila až do pádu komunistického režimu.
Ústavní soud pro ČSFR byl fakticky zřízen až po revoluci, a to federálním ústavním zákonem č. 91/1991 Sb. Jednalo se o soud složený z 12 soudců tak, že obě republiky měly zastoupení 6 soudců, aby byl poměr sil vyrovnaný a nedocházelo k žádnému znevýhodnění jedné z republik. Tento soud pak sídlil v Brně a jeho předsedou byl Vlastimil Ševčík. I když byli tito soudci ustanoveni na dobu 7 let, jak říkal ústavní zákon, rozpad Československa způsobil, že soud působil pouze 2 roky. I tak stihl rozhodnout přes tisíc věcí a sloužil jako ideová inspirace pro Ústavní soud České republiky.
Česká republika vznikla v lednu roku 1993. Ústava ovšem byla schválena již v prosinci roku 1992 a ta s Ústavním soudem jako takovým počítala. První Ústavní soud samostatné České republiky byl zřízen 15. července 1993, kdy prezident Václav Havel jmenoval do desetileté funkce 12 soudců z 15 (Zdeněk Kessler, Miloš Holeček, Iva Brožová, Vojtěch Cepl, Vladimír Čermák, Pavel Holländer, Vojen Güttler, Vladimír Jurka, Vladimír Klokočka, Vladimír Paul, Antonín Procházka a Vlastimil Ševčík). K tomu měl souhlas od Poslanecké sněmovny. Toto jmenování navazovalo na schválení zákona o Ústavním soudu, jenž upravil organizaci soudu, samotné řízení a sídlo soudu, kterým bylo Brno. V čele prvního Ústavního soudu ČR byl předseda Zdeněk Kessler, který byl představitelem československého disentu. V listopadu roku 1993 byli pak doplněni další 2 soudci (Ivana Janů, Eva Zarembová)a až v březnu 1994 byl jmenován patnáctý soudce (Pavel Varvařovský) a plénum bylo kompletní. Byly vytvořeny čtyři čtyřčlenné senáty a v tomto složení pak Ústavní soud jednal až do roku 1999. Jednalo se o „první“ Ústavní soud, pro který se s ohledem na jmenovací cyklus zažilo i označení „Havlův“. V roce 2000 došlo ke jmenování prvního soudce se souhlasem Senátu, jelikož u předchozího jmenování ještě Senát neexistoval.
Od roku 2003 opět docházelo ke změnám a to z důvodu skončení funkčních období soudců. Jedná se o tzv. cyklické obměny, kdy končí desetileté funkční období ústavním soudcům a zároveň je zde souběh i s funkčním období prezidentů. V této době byl totiž nově zvolen prezident Klaus a došlo tedy k vytvoření druhého Ústavního soudu Václava Klause. Předsedou se stal v srpnu 2003 Pavel Rychetský, který tak nahradil Zdeňka Kesslera. Plynulost dosazování nových soudců ovšem nebyla tak propracovaná, tudíž k plnému obsazení došlo až roku 2005. Další cyklická obměna pak započala v březnu roku 2012. A začal se formovat třetí Ústavní soud, a to Zemanův, jelikož v té době se ujal funkce prezidenta. Předsedou Ústavního soudu byl opět jmenován Pavel Rychetský.
Poslední obměna nastala roku 2023. Novým předsedou se stal v srpnu Josef Baxa. Obměna ovšem není ještě dokončena. Formuje se tak “čtvrtý“ Ústavní soud, a to Pavlův, dle stávajícího prezidenta.
Je důležité vědět, že ke změnám nedochází vždy jen po 10 letech funkčního období. V minulosti již několikrát nastaly situace, kdy soudce podal prohlášení o odstoupení z funkce, a to například ze zdravotních nebo jiných pro něj významných důvodů. Příkladem je Zdeněk Kessler, jakožto předseda ÚS, který v roce 2003 odstoupil ze zdravotních důvodů. V tom případě se pak jmenuje soudce nový.
Stávající složení Ústavního soudu:
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
