Reklama
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) v ustanovení § 2959 stanoví, že: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“
Jedná se o ustanovení občanského zákoníku v části relativních majetkových práv, dílu náhrady majetkové a nemajetkové újmy, v oddílu způsobu a rozsahu náhrady, pododdílu náhrady při újmě na přirozených právech člověka.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.1)
Náhrada duševních útrap (či nemajetkové újmy) je institut, díky kterému je možné peněžitě nahradit újmu osobě nepřímo poškozené při usmrcení osoby blízké (k vymezení osoby blízké viz § 22 odst. 1 občanského zákoníku). Jde o náhradu za utrpení této sekundární oběti. Ovšem pojem duševní útrapy je pojmem neurčitým, který doktrína obecně vymezuje jako pocit smutku a frustrace, nejde nikoliv o náhradu za život toho, kdo o něj přišel, nejde tedy o vyjádření hodnoty života. Usmrcením či závažným ublížením na zdraví osoby blízké je zasaženo právo na soukromí a rodinný život. Jedná se tedy o osobní nárok osoby pozůstalé po usmrcení či závažném ublížení na zdraví osoby blízké.Pavelek, O. Náhrada nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2020. s. 71-74.2)
K usmrcení člověka může dojít i oprávněně, tj. jednáním, které dle zákona není trestné, či jehož trestnost je zákonem vyloučena, jak například obecně stanovuje článek 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, či ustanovení § 28, 29 a 32 trestního zákoníku.Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.3) V těchto případech nároky z porušení práva na život nelze, pozůstalí však mohou uplatnit speciální nároky dle § 2959, nebo například výživu pozůstalých dle § 2966.Ryška, M. § 2959 [Sekundární oběti]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. (eds). Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C.H. Beck, 2024.4)
V případě tohoto ustanovení nejde o samostatnou skutkovou podstatu, protože její naplnění je závislé na naplnění jiné skutkové podstaty, jako například porušení zákonné povinnosti dle § 2910 občanského zákoníku.Ryška. § 2959 [Sekundární oběti].5)
Neboť škůdce zasahuje do práva na soukromý a rodinný život, zasahuje do práva absolutního ve smyslu soukromého práva. Při usmrcení osoby blízké stále půjde o zásah do absolutního práva sekundární oběti na rodinném životě. Lze se však setkat s případy, kdy mohou duševní útrapy pozůstalého narůst v psychické onemocnění, v tomto případě však půjde o újmu na vlastním zdraví pozůstalého ve smyslu ustanovení § 2958 občanského zákoníku, s níž má pozůstalý i další nároky, jako bolestné, další nemajetkové újmy či ztížení společenského uplatnění. Přesáhne-li újma u pozůstalého duševní útrapy, má sekundární oběť nárok na náhradu za újmu na zdraví dle § 2958 i za duševní útrapy dle § 2959 občanského zákoníku.Ibidem.6) Naopak však judikuje Nejvyšší soud, který tvrdí že se v tomto případě jedná o důvod pro zvýšení náhrady za duševní útrapy.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 Tdo 302/2018.7)
Osoba blízká je v ustanovení § 22 odstavci 1 občanského zákoníku vymezena jako: „… příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“
V tomto již může být znění ustanovení § 2959 problematické, neboť se vybízí otázkou, kterým osobám se má tedy náhrada přiznat. Může být náhrada přiznána i jiným osobám než rodičům, dětem a manželům?
Dle rakouské judikatury je rozhodující intenzita vztahu mezi sekundární obětí a obětí primární, tedy usmrceným. Vztah rodiče a dítěte obyčejně zůstává zachován i po opuštění domácnosti rodičů a založení si vlastní rodiny (rozhodnutí OGH sp.zn. 2 Ob 141/04f). U rodičů, dětí a manželů existuje vyvratitelná domněnka vztahu a důkazní břemeno je na škůdci, aby prokázal, že manželství bylo například před rozvodem. Obyčejné a obvyklé hádky mezi rodinnými příslušníky však na tento vztah vliv obecně nemají.Pavelek. Náhrada nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení. s. 74-75.8)
Problematika osoby blízké vybízí několik otázek. Může být tedy přiznána náhrada například sourozencům? Zde bude hrát největší roli intenzita vztahu, Pavelek tvrdí, že pokud sourozenci již nebydlí společně a jsou dospělí, samo o sobě to nevede k nároku a nestačí pouze, že se potkávají na rodinných oslavách. Novější judikatura Nejvyššího soudu tento názor však překonává v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2023, sp. zn. Cdo 2488/2023. V tomto případě nebyl bratr s poškozenou přes 20 let v kontaktu, Nejvyšší soud však zastává názor, že samotné zhoršení existujících a dříve kvalitních vztahů není důvodem pro úplné odepření náhrady, ale spíše pro její poměrné snížení a vyslovuje myšlenku, že i při usmrcení sourozence platí, že plné nepřiznání náhrady, kdy spolu zemřelý a pozůstalý prožili společné dětství, musí být odůvodněno zcela výjimečným rozpadem vzájemných vztahů, a to na tolik, že by pozůstalý ztrátu osoby blízké nepovažoval za újmu.Ibidem.9)
Judikatura dále dovodila, že nárok na náhradu má i nesezdaný životní partner, pokud s usmrceným plánovali společnou budoucnost a žili spolu. Není tedy rozhodným formální příbuzenství, ale faktická intenzita vztahu s usmrceným. Přátelství s usmrceným samo o sobě nárok na náhradu nezakládá, pevné hranice však stanoveny nejsou, a tak i osobám, které nejsou příbuzné může být přiznána náhrada, například, že za určitých kritérií lze přiznat náhradu i příteli (například dlouhodobí spolubydlící, kteří nemají žádné osoby blízké a usmrcení jednoho z nich bude druhý důvodně považovat za újmu vlastní).Ibidem.10)
Ustanovení § 2959 občanského zákoníku uvádí relativně neurčitý výčet osob, kterým může být náhrada poskytnuta. Protože je neurčitý, je aktivně upřesňován judikaturou, protože není zřejmé, co se rovná „v poměru obdobném tomu rodinnému“. Pavelek zmiňuje, že i MelzerMelzer, F., Tégl, P., a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Praha: Leges, 2013.11) uvádí, že může jít i o osoby, které spolu mají intimní poměr, jako milenci. Proto by měl být okruh osob v § 2959 občanského zákoníku vykládán extenzivněji, ve prospěch faktické intenzity vztahu sekundární oběti a poškozeným.Ibidem.12) Na druhou stranu bude vždy namístě intenzitu těchto „nezřejmých“ vztahů prokázat, to mimo jiné potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 15.12.2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020 přiznal náhradu zeti usmrcené, neboť prokázal, že byl osobou blízkou ve smyslu § 22 občanského zákoníku.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020.13)
Relevantní kritéria pro přiznání nároku náhrady duševních útrap zkompiloval Nejvyšší soud, a to již na základě poznatků z judikatury k občanskému zákoníku z roku 1964 v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, rozsudek však byl Ústavním soudem částečně zrušen, i přes to byla kompilace Ústavním soudem převzata.Ryška. § 2959 [Sekundární oběti].14)
Mezi okolnosti na straně poškozeného patří zejména:Ibidem.15)
Ovlivnit náhradu však může i postavení škůdce k vzniklé škodě, a to jmenovitě:Ibidem.16)
Ústavní soud však vymezil funkce této náhrady jako primárně satisfakční či preventivně sankční.Srov. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6.3.2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09 odst. 47 a 48.17) Ústavní soud dále zdůraznil požadavek obecné představy o spravedlnosti a komparace s obdobnými případy (odst. 56 a 57).Ryška. § 2959 [Sekundární oběti].18)
Mezi jiná kritéria se mohou řadit různé skutečnosti, jako zvlášť traumatizující způsob usmrcení poškozeného či skutečnost, že sekundární oběť byla očitým svědkem usmrcení primární oběti. Také počet pozůstalých osob blízkých (například ztráta jediné zbývající osoby blízké).Ibidem.19)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
