Reklama
Českoslovenští legionáři byli vojáci dobrovolnických vojenských jednotek, kteří za první světové války bojovali na straně Dohody proti Centrálním mocnostem, především proti Rakousko-Uhersku a Německu.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 9.1) Valná většina legionářů byla tvořena českými vojáky, kteří původně sloužili v rakousko-uherské armádě a následně padli do zajetí. Významnou část však tvořili také krajané žijící v zahraničí. Legie vznikly především v Rusku, Francii a Itálii. Jejich počet napříč všemi frontami první světové války byl téměř 100 tisíc mužů.Tamtéž.2)
Na počátku první světové války žilo ve Francii přibližně 3 000 Čechů, kteří se většinově stavěli kriticky k Rakousko-Uhersku. Mnozí z nich proto usilovali o vytvoření samostatné české jednotky, která by proti Rakousko-Uhersku bojovala. To bylo možné především v rámci Francouzské cizinecké legie.Tamtéž, s. 22.3) Dobrovolníci, kteří do cizinecké legie vstoupili, byli přiřazeni k praporu C, kde vytvořili samostatnou českou rotu. Ta byla následně pojmenována „Nazdar“.Tamtéž.4)
Dne 22. října 1914 po dvouměsíčním výcviku složila rota Nazdar slavnostní přísahu, o den později byla vyslána na frontu.Honzík, M. Legionáři. Praha: Novinář, 1990, s. 12.5) V listopadu byla rota Nazdar nasazena do oblasti Champagne, v prosinci ji zde postihly první ztráty.Tamtéž, s. 13.6) Na jaře 1915 byla připravována francouzská ofenzíva u Arrasu, kam byla přesunuta i rota Nazdar. Ta byla 9. května 1915 vržena mezi prvními proti německým liniím. Nepřátelské pozice obsadila pouze přechodně, a to za cenu vysokých ztrát. Z přibližně 250 mužů zbylo pouze asi 100.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 23-24.7)
Zbytky českých dobrovolníků ve Francouzské armádě byly poté rozptýleny v různých jednotkách. Roku 1915 byl ve Francii vydán tzv. Bérengerův zákon, který omezoval nábor cizinců do armády, kteří jsou ze znepřátelených mocností.Tamtéž, s. 24.8) Navíc Rakousko-Uherské jednotky na západní frontě zpravidla nebojovaly a Češi, které by vůbec mohlo být možné verbovat, se tak v této oblasti ani nevyskytovali.Tamtéž.9) Díky těmto dvěma faktorům se další rozvoj českých či československých jednotek ve Francii na čas výrazně zpomalil.Tamtéž.10)
Změna ale přišla roku 1917, kdy v důsledku politického úsilí Tomáše Garrigua Masaryka, Milana Rastislava Štefánika a Československé národní rady podepsal francouzský prezident dne 16. prosince 1917 dekret o zřízení autonomního československého vojska ve Francii.Honzík, M. Legionáři. Praha: Novinář, 1990, s. 29.11) Toto vojsko mělo politicky podléhat Československé národní radě. Jeho francouzská část však nebyla dlouho zapojena do větších bojů a byla soustředěna především ve městě Darney.Tamtéž, s. 32.12) Nasazena byla až v září 1918, kdy, kdy byla přesunuta do oblasti Champagne. V polovině října zde byla spuštěna velká francouzská ofenzíva, která uspěla. Českoslovenští vojáci však utrpěli vysoké ztráty. V průběhu této ofenzívy vzniklo také samostatné Československo, to se ale nasazení vojáci dozvěděli až 30. října, kdy byli stáhnuti z fronty.Tamtéž, s. 34.13) Do nově vzniklé vlasti se pak legionáři z Francie dostali až v lednu 1919.Tamtéž.14)
V roce 1918 bylo italskému velení jasné, že s ohledem na vývoj československého zahraničního odboje bude v nějaké formě vytvořena československá jednotka.Bednařík, F. V boj: Kronika československé legie v Itálii 1915-1918. Praha: Za Svobodu, 1927, s. 511.15) Klíčovou roli přitom sehrál M. R. Štefánik, který v Itálii vyjednával, podmínky vzniku československého vojska.Tamtéž, s. 515.16) Milníkem se potom stal 21. duben 1918, kdy v Římě byla ujednána smlouva, která umožnila vytvořit československou armádu na italské půdě.Tamtéž, s. 539.17) Tato nová armáda podléhala Národní radě československé, ale operovala pod italským velením, to se projevilo především tím, že vyšší místa byla obsazena italskými důstojníky.Honzík, M. Legionáři. Praha: Novinář, 1990, s. 45.18)
Dohodou 21. dubna tak bylo umožněno, aby byli českoslovenští zajatci zařazováni do legií. Výsledek náboru byl potom přinejmenším překvapující, neboť z 17,5 tisíců zajatců se přihlásilo 14 tisíc.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 148.19)
Dne 14. srpna 1918 dostaly československé jednotky rozkaz k přesunu do první linie, konkrétně do oblasti Altissima u Gardského jezera.Tamtéž. s. 206.20) V této oblasti také proběhla asi nejznámější bitva československých legií v Itálii, a to na vrcholku Doss´Alto, která bývá někdy přirovnávána k bitvě u Zborova, kde bojovaly československé legie na Rusi.Tamtéž. s. 210.21)
Dne 24. října 1918 se československé legie zapojily do poslední italské ofenzívy první světové války. Po šesti dnech bojů se rakousko-uherská linie zhroutila, což přispělo ke kapitulaci Rakousko-Uherska dne 3. listopadu 1918.Tamtéž. s. 211.22)
Snahy o vytvoření československé dobrovolnické armády v Rusku se objevily ihned po vypuknutí první světové války. Hlavním podnětem přitom byly krajanské spolky v Rusku, kde žilo přibližně 60 tisíc Čechů a Slováků.Brádlerová, D. Vojáci nebo podnikatelé?. Praha: Academia; Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2019, s. 23.23) Jejich snažení brzy dosáhlo úspěchu a 12. srpna 1914 ruské ministerstvo války schválilo plán vytvořit dobrovolnické jednotky. V září 1914 tak vzniká první útvar nazývaný „Česká družina“.Tamtéž. s. 24.24) První československé jednotky odešly na frontu již 28. září 1914.Vaněk, O., Kříž, K., Medek, R., 5. československý střelecký pluk „Pražský" T.G. Masaryka v boji za svobodu vlasti 1917-1920. Praha: Památník osvobození, 1934, s. 11.25) V červenci 1915 byl pak povolen nábor do této jednotky ze všech zajateckých táborů.Brádlerová, D. Vojáci nebo podnikatelé?. Praha: Academia; Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2019, s. 24.26) 5. května 1917 bylo radou ministrů ruské vlády schváleno vybudování československé armády.
Dne 6. května 1917 přijal svaz krajanských spolků rezoluci, v níž uznal Československou národní radu v Paříži v čele s Masarykem za nejvyšší odbojový orgán. Zároveň bylo deklarováno, že cílem odboje je vytvoření svobodného státu.Tamtéž. s. 26.27)
Díky úspěchu československých legionářů v bitvě u Zborova v rámci Kerenského ofenzívy vydal ruský generál Brusilov rozkaz ke zřízení druhé československé divize. V návaznosti na to byl dokonce povolen neomezený nábor zajatců do československých legií.Tamtéž. s. 29.28)
Po bolševické říjnové revoluci se československé legie ocitly na nově samostatné Ukrajině, bylo také proklamováno, že bolševickým převratem končí všechny závazky legií vůči Rusku a za poslední, že legie se stále nachází ve válce s Centrálními mocnostmi.Tamtéž. s. 31.29) Dne 27. ledna 1918 pak Masaryk oznámil velení legie, že se stávají oficiální částí československého vojska a spadají pod vrchního velitele Francie.Tamtéž. s. 32.30) Jako jediný možný plán, který by umožnil bojovat legiím nadále proti Centrálním mocnostem, byla shledána možnost, že se budou muset dostat přes Sibiř do Vladivostoku a odtud lodí do Francie.Tamtéž.31) Aby tento plán proběhl co nejhladčeji, byla uzavřena dohoda o neutralitě legií, s čímž souhlasili i nejvyšší představitelé sovětského Ruska, kteří také chtěli, aby legie opustily jejich území co nejrychleji.Tamtéž. s. 33.32)
Přesun na západ Sibiře se ale stával postupně těžším a těžším, legie byly roztroušené po celé transsibiřské magistrále, sovětská vláda je chtěla zadržet a odzbrojit, byl jim radikálně omezen přístup k potravinám.Tamtéž. s. 37.33) Plány na klidný odchod z Ruska pak zcela padly po incidentu v Čeljabinsku, který vyústil v otevřené vojenské vystoupení československých legií vůči sovětské vládě.Tamtéž. s. 38.34) Dne 25. května 1918 se pak po celé magistrále rozhořely těžké boje.Tamtéž. s. 41.35)
Zpráva o vzniku samostatného Československa byla mezi legionáři přijímána rozporuplně a zpočátku zněla mnohým nepravděpodobně, v důsledku toho ostatně klesla i morálka.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 237-238.36) Než ale legionáři mohli Rusko definitivně opustit, muselo mnoho z nich urazit mnoho stovek kilometrů přes nepřátelské území.Tamtéž. s. 251.37) Poslední československý voják se na loď do Evropy nalodil 2. září 1920.Honzík, M. Legionáři. Praha: Novinář, 1990, s. 109.38)
Bezprostředně po skončení první světové války a při formování Československa byli legionáři znovu nasazeni, především legionáři z Itálie, o nichž bylo rozhodnuto, že se budou podílet na obsazování Slovenska.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 221.39) Legionáři z Itálie byli zapojeni také do války s Polskem o Těšínsko a do bojů proti Maďarské republice rad.Honzík, M. Legionáři. Praha: Novinář, 1990, s. 52.40)
Bojová tradice československých legií se po válce stala jedním z ideových základů armády Československé republiky a důstojníci z řad legionářů tvořili významnou část důstojnického sboru nové armády.Pichlík, K., Klípa. B, Zabloudilová. J. Českoslovenští legionáři (1914–1920). Praha: Mladá fronta, 1996, s. 255.41)
Dne 24. července 1919 byl vydán zákon č. 462 Sb. z. a n., který stanovil, kdo je legionářem. Tento zákon zároveň upravil zvýhodnění legionářů, mimo jiné započtení let strávených v legiích v trojnásobné výši a vyhrazení části míst ve veřejné službě pro legionáře.Tamtéž. s. 253.42)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
