Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Československé četnictvo představovalo vojenský organizovaný strážný sbor, zajišťující veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na celém území Československé republiky.Určitou právní otázku vyvolává i vzájemná, respektive místní působnost meziválečných orgánů policejních a četnických; pro zjednodušení lze místní působnost četnictva vymezit negativně, tedy Československé četnictvo vykonávalo svěřenou pravomoc všude tam, kde ji nevykonávaly policejní úřady (k roku 1918, jak uvádí Macek a kol., jednalo se o Prahu, Brno, Plzeň, Moravskou Ostravu, Podmokly, Cheb a Bohumín). Po roce 1918, i v kontextu přijetí zákona č. 165/1920 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje zřizovati státní policejní úřady, přibývala další města jak v Čechách, tak i na Slovensku a rovněž i na Podkarpatské Rusi. MACEK, Pavel. UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva. 1. vydání. Praha: Police History, 1999, s. 21. 1) Jeho pravomoc a působnost stanovoval zákon o četnictvu a další právní předpisy podzákonné povahy. Z hlediska hierarchie a začlenění do státního aparátu pak spadalo přímo pod gesci ministerstva vnitra někdejší republiky a společně s dalšími ozbrojenými sbory – policií, finanční stráží a stráží obrany státu – tvořilo systém bezpečnostních sborů meziválečného Československa.MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. vydání. Praha: Linde Praha, 2005, s. 397.2)
Zkoumání vzniku a vývoje činnosti Československého četnictva za dob trvání první republikyNad rámec; tímto obecně známým literárním a dogmatickým pojmenováním je míněno, i ve shodě s trilogií Zdeňka Kárníka, období Československé republiky od vzniku republiky v roce 1918 do podpisu mnichovské dohody v roce 1938.3) je v literatuře – pro detailnější uchopení jednotlivých období a lepší interpretaci právních a poltických změn – standardně rozdělováno do několika funkčních a na sebe navázaných celků a etap, vždy s odkazem na patřičnou pozitivní právní úpravu; například Galaš tato jednotlivá období, rozděluje do tří časových úseků:
Vyjma samotného vývoje za dob republiky se četnictvo, později označované jako československé, dlouhodobě vyvíjelo i před vznikem Československé republiky.Základní historický přehled vývoje četnického sboru před rokem 1918, níže uvedený, má pouze propedeutický charakter a dotváří komplexnost tváře meziválečného četnictva. 5) Konkrétně dějiny četnictva na území MonarchieKapitola pojednává pouze o vývoji na území Monarchie – i z důvodu zaměření encyklopedického hesla; odlišný vývoj se udál v okolních zemích, zejm. ve Francii, odkud četnictvo jako celek pocházelo. 6) – jejíž součástí byly i země Koruny české – začal psát revoluční rok 1848Do té doby nebyla na území monarchie upravena jednotná bezpečnostní struktura; Galaš pak přímo uvádí: „Organizace bezpečnostní správy byla na území Čech až do poloviny 19. století velmi nedokonalá a neefektivní.“ A dodává: „Péče o veřejný pořádek byla svěřena do působnosti krajských a guberniálních úřadů. Jen některá města disponovala vlastními bezpečnostními sbory v podobě obecních či městských stráží. Na venkově náležel vrchní policejní dozor krajským hejtmanům“ (upraveno). GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 11.7), v jehož důsledku byl v roce 1850 přijat Prozatímní organický zákon o četnictvu v císařství RakouskémV preambuli tohoto zákona stojí: „Četnictvo čili žandarmerie (zemská bezpeční stráž) zřídí se ve všech korunních zemích Rakouského císařství jakožto vojenský zřízený sbor strážní.“ 8), jež zřizoval četnictvo na celém území tehdejší monarchie; a spolu se služební instrukcí z roku 1851Poučení o službě pro zemské četnictvo.9), která zákon o četnictvu doplňovala, tvořil základ nové porevoluční právní úpravy o fungování četnictva. Doposud rozběhnutý vývoj ale negativně ovlivnilo rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867, kvůli kterému byla narušena kontinuita jednotného četnického sboru, a vznikly tak dva samostatné sbory – četnictvo předlitavskéDo jehož působnosti spadaly mj. i země Koruny české.10) a četnictvo zalitavské; dále byla zrušena čtyři zemská velitelství, zřízena funkce generálního inspektoraNamísto generálního inspektorátu, jež byl rozpuštěn. 11) a došlo k úpravě jednotlivých kompetencí četnictva z pohledu řídicího orgánu. Kompetence vojenské povahy přešly na ministerstvo války a veškeré kompetence zbývající přešly na ministerstvo zeměbrany a veřejné bezpečnosti. Jednotlivé změny ale v konečném důsledku neznamenaly zlepšení situace v rámci sboru, nýbrž zapříčinily celkové snížení kázně, výkonosti a akceschopnosti sboru. Z těchto důvodů byl proto v roce 1876 přijat nový reformní zákon, který se – spolu s druhým reformním zákonem z roku 1895 – stal základní právní úpravou, jež ovlivňovala organizaci a strukturu četnictva až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918.GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 11–33.12)
Republika československá, vyhlášená a konstituovaná zákonem o zřízení samostatného československého státu ze dne 28. října 2018Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. 13), recipovala podle č. 2 téhož zákona veškeré dosavadní právní předpisy, tedy i právní předpisy upravující činnost a působnost do té doby fungujícího četnického sboru neboli „Žandarmerie“ či „Gendarmerie“.Článek 2, zákona č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého: „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“14) Následně přijatý zákon o prozatímní ústavěZákon č. 37/1918 Sb. z. a n., o prozatímní ústavě.15) ze dne 14. listopadu 1918, spolu se zákonem o zřízení samostatného československého státu spolutvořil – podle Malého – provizorní ústavní základy nového státu; a který i v § 14 téhož zákona zakotvoval moc výkonnou a nařizovací, kam z hlediska kompetenčního zařazení četnictvo spadalo.MALÝ. Dějiny českého a československého práva..., s. 329.16) Nadále však obsahově hlavním právním předpisem byl již dříve přijatý zákon o četnictvu z roku 1895, jež zachovával organizační strukturu nově vzniklého československého četnictva v duchu původního rakouského modelu.GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 41–42.17)
Prvotní organizační model po roce 1918, vycházející především z pojetí rakouskéhoViz výše.18), se sestával z generálního velitelství a dvou zemských velitelství – se sídlem v Praze pro Čechy a v Brně pro Moravu a Slezsko – přičemž těmto velitelstvím byla podřízena dílčí oddělení (Čechy – 34 oddělení, Morava a Slezsko – 16 oddělení) a pod ně spadala ještě okresní velitelství a dále jednotlivé stanice.Tamtéž, s. 42–43.19) K těmto jednotlivým organizačním článkům pak náleželo i četnické oddělení zřízené přímo na ministerstvu vnitra, které zajišťovalo hospodářsko-administrativní a vojenskou správu četnictva, také zpracovávalo i nařízení a instrukce ve formě výnosů ministerstva vnitra publikované ve Věstníku četnictva.MACEK a kol. Dějiny policie a četnictva, s. 52–53.20)
Vyjma nutné organizace a zajištění fungování sboru se četnická správa potýkala s celou řadou dalších problémů, jež se krátce po vzniku republiky objevily – dezerce mužstva, jazyková bariéra některých příslušníků či vůbec nedostatek četníků jako takový, zapříčiněný zejména válečnými ztrátami z dob první světové války. Většinu těchto problémů se snažilo vedení sboru řešit náhradními či výpomocnými četníky, přijímáním legionářůVe světle přijímání legionářů je zapotřebí mít na paměti zejména zákon č. 462/1919 Sb. z. a n., o propůjčování míst legionářům, jež zaručoval bývalým dobrovolníkům legionářské československé armády přednostní místa ve státní a veřejné službě (§ 3 a násl. téhož zákona).21) či snahou o přijímání nových příslušníků sboru.GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 48–70.22)
Významným milníkem v dějinách četnictva, ale i v rámci prvorepublikové fungování sboru se stal rok 1920, kdy byl přijat zcela nový, již čistě republikový zákon o četnictvu. Celkově složený z 27 paragrafů stanovující zejména jak obecné vymezení a cíl četnického sboru (§ 1), organizaci při vyhlášení válečného stavu (§ 6), výkon trestní a disciplinární pravomoci vůči příslušníkům sboru (§ 12), přijímání a opouštění stavu četnictva (§ 17 a § 22); tak i odkaz na zvláštní a provádějící předpisy řešící kupříkladu otázku služebních platů či stálého ubytování četnictva (§ 25).Zákon č. 299/1920 Sb. z. a n., o četnictvu.23)
Krom přijetí základního republikového zákona, upravující činnost sboru, v roce 1920; podnikla četnická správa i některé další kroky, jež měly za cíl zlepšit organizovanost, akceschopnost i vnitřní poměry v rámci četnictva. Jednalo se zejména o periodické vydání Věstníku četnictva, zahájeného už v roce 1919, obsahující veškeré předpisy týkající se četnické služby, tedy úřední výnosy a nařízení. Dále, v témže roce, stanovilo ministerstvo vnitra i nové služebností hodnosti a třídy.Konkrétní systém hodností uvádí Galaš následovně „četníci na zkoušku, gážisté bez hodnostní třídy (strážmistři), vrchní strážmistři II. a I. třídy, výkonní důstojníci, účetní a správní důstojníci“. GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 117.24) S ohledem na konkrétní systém hodností lze uvést základní organizační strukturu, jež byla v československém četnictvu zachována po celou dobu trvání republikyDetailnější přehled k roku 1938, kdy zanikla první republika, především z kapacitních důvodů neuvádím; jen pro shrnutí – četnictvo jako celek přešlo pod nově vzniklou druhou republiku a následně pod struktury Protektorátu Čechy a Morava (námět pro pokračování první části slovníkového hesla). 25), a sice:
Četnická služba, a tedy i základní role a poslání četnictva, byla v obecné rovině podle Macka a kol. tvořena dvěma složkami – službou obyčejnou a službou zvláštní. Zatímco služba obyčejná vyplývala přímo ze základních právních předpisů četnictva, pak službu zvláštní zakládaly až zvláštní pokyny od příslušných úřadů (tzv. služba konaná na vyzvání).MACEK a kol. Dějiny policie a četnictva, s. 75–76.27)
Základní služba neboli služba obyčejná byla složena především z činností navázaných na spáchání trestného činu – zmaření dokončení trestných činů, zatčení podezřelých či stíhaných osob; a také i na otázku možné prevence kriminality – udržování veřejného pořádku či ochrana osob i majetku každého státního občana Republiky.MACEK a kol. Dějiny policie a četnictva, s. 75–76.28)
Naopak doplňovací služba či služba zvláštní představovala nejčastěji vykonávání vrchnostenských nařízení, asistenční služby či i případné eskortování vězňů.MACEK a kol. Dějiny policie a četnictva, s. 75–76.29)
Příslušnost k četnickému sboru, ať už před rokem 1920Rok 1920 se v dějinách četnického sboru označuje jako určitý milník, potažmo předěl, neboť byl přijat republikový zákon o četnictvu, derogující původně monarchistický zákon z roku 1895.30) či po něm, byla výhradně založena na základě přijetí, tedy splnění všech zákonných podmínek předpisované zákonem o četnictvu. Přičemž, v průběh let a trvání Republiky československé se obsahové náležitosti těchto podmínek měnily, a to i v závislosti na politické situaci a s ní i související situaci v četnickém sboru.
Mezi léty 1918–1920, jež byl v platnosti stále původní zákon o četnictvu z roku 1895Dosavadní platnost všech monarchistických právních předpisů stanovala v čl. 2 Rašínova recepční norma neboli zákon č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého.31), byly podmínky pro přijetí ke sboru stanoveny následovně:
Galaš pak ve své publikaci detailně popisuje, jak tento přijímací proces probíhal: „Takovýto uchazeč podal žádost o přijetí na příslušné četnické stanici. Zde s ním velitel stanice sepsal potřebná data, jména rodičů, jejich zaměstnání, doplnil přihlášku o potvrzení školních docházky, vojenské služby a případně frontového nasazení. Pokud bylo uchazeči méně než 21 let, což byla tehdejší hranice plnoletosti, musel předložit otcovské svolení. Pak velitel stanice odeslal celou složku doplňovacímu oddělení. V případě, že byl uchazeč přijat, musel vyčkat na povolávací rozkaz. Po jeho obdržení se dostavil k doplňovacímu oddělení, kde byl zařazen do kurzu a kde také složil přísahu Československé republice.“ (upraveno).GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 61.33) Důležité je však zmínit, že takovýto uchazeč se nestával rovnou běžným neboli řadovým četníkem, ale nejprve tzv. četníkem na zkoušku, až následně – po získání náležitých zkušeností a odsloužení roční doby – se mohl stát plnohodnotným reprezentantem sboru.Tamtéž, s. 126.34)
Přijímací procesy k československému četnictvu do jisté míry ovlivnil nově přijatý zákon o četnictvu z roku 1920, následně novelizovaný v roce 1928.Zákon č. 299/1920 Sb. z. a n., o četnictvu, ve znění pozdějších předpisů.35) Ovšem obsahové podmínky, stanovené v § 22 téhož zákona, se až na některé nuance nezměnily. Nadále se muselo jednat o občana Československé republiky, bezúhonného a vzdělaného minimálně na obecné škole. V případě věku se ale mohlo jednat pouzeGalaš ovšem uvádí, že byly ministerstvem vnitra připuštěny některé výjimky, zejména i kvůli nedostatku mužstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi. GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 126–127.36) o muže mezi 21. a 35. rokem věku.Tamtéž.37) Následný probíhající příjímací proces probíhal na podobné bázi, jak je ostatně popsáno výše.
Zákon o četnictvu vymezoval nejenom způsob přijetí četníka, jeho setrvání u sboru, ale také i možný zánik neboli propuštění ze sboru. Konkrétně v § 22 bylo stanoveno sedm možných způsobů, kdy byli příslušníci četnictva propouštěny ze sboru. Jednalo se o nezpůsobilost k četnické službě, jež vyšla najevo během výkonu četnické služby na zkoušku, tedy v rámci 12měsíční zkušební doby. Dále zákon uváděl uplynutí čtyřleté povinné služby bez zájmu ve službě pokračovat (§ 19), tělesnou nezpůsobilost, nevyhovění jazykové zkoušce v prodloužené lhůtě 2 let, odsouzení pro zločin nebo přečin a také disciplinární cestou pro spáchání činu ohrožující dobré jméno četnictva nebo i z rodinných důvodů se souhlasem ministerstva vnitra.Zákon č. 299/1920 Sb. z. a n., o četnictvu, ve znění pozdějších předpisů.38)
Vyjma jednotlivých četnických objektů či staveb a četníků samotných dotvářela sboru – v očích veřejnosti – tvář i výzbroj a výstroj. Z lexikálního a sémantického hlediska lze výstroj chápat jako „soubor potřeb (popř. oblečení) k určité činnosti“Výstroj. prirucka.ujc.cas.cz, citováno dne 17. června 2024. Dostupné online na: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=výstroj.39), zatímco výzbroj lze definovat úžeji jako „soubor zbrojních potřeb“Výzbroj. prirucka.ujc.cas.cz, citováno dne 17. června 2024. Dostupné online na: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=výzbroj.40).
V případě Československého četnictva výstroj tvořil šedozelený stejnokroj, označovaný též jako uniforma; první pocházel až z roku 1919, do té doby se používaly – i kvůli nedostatku finančních prostředků a materiálů – původní rakouské uniformy, u kterých byly odstraněny veškeré znaky a symboly pojící se s původním státoprávním uspořádáním, později – před rokem 1919 – byly některé tyto uniformy tzv. „kolkovány“, tedy upraveny pro potřebu mladé republiky s doplněním symbolu stráže („S“). Uniformy z roku 1919 byly vyrobeny opět v barvách četnictva, tj. šedozelené sukno, doplněná o štítek na rukávu umístěný nad předloktím s číslem zemského velitelství udávající informaci, pod které konkrétní zemské četnické velitelství četník spadal.V roce 1919, ze kterých tyto uniformy pocházely, byla jednotlivá zemská četnická velitelství označena následovně: 1 – Praha, 2 – Morava, 3 – Slezsko, 4 – Slovensko a 5 – Podkarpatská Rus; změnu přinesl rok 1928, rok novelizace zákona o četnictvu, kdy na základě výnosu ministerstva vnitra došlo ke zrušení zemské četnického velitelství ve Slezsku, a zároveň došlo k přečíslování na rukávových štítcích takto: 1 – Praha, 2 – Morava a Slezsko, 3 – Slovensko a 4 – Podkarpatská Rus. SPURNÝ. Ve dne v noci podle zákoníku..., s. 93.41) Dalších změn se stejnokroje dočkaly v roce 1921, 1927, 1930 a 1937. Uniformu dále doplňovala pokrývka hlavy – brigadýrkaMACEK a kol. Dějiny policie a četnictva, s. 102.42) či přilba.Zavedena byla podle Spurného v roce 1928 pro obchůzkovou a dozorčí službu; její zvláštností je, že se vyráběla přímo ze zaječích, častěji z králičích chlupů (z důvodu snadné plstivosti, jemných vláken a klouzavého omaku). Dílčí změny se dočkala v roce 1939, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, kdy byl velký státní znak Republiky československé odstraněn a nahrazen znakem Protektorátu Čechy a Morava. SPURNÝ. Ve dne v noci podle zákoníku..., s. 121. 43) Pro slavností účely disponovali nejdříve četničtí důstojníci (1925), později i vrchní strážmistři a sbor strážmistrů (1927) vycházkovými pásy, skládající se jednak z hedvábné stuhy v barvách četnictva, tj. opět v barvě šedozelené, tak doplněné o sponu, na níž byl ve středu umístněný velký znak Československé republiky. V případě důstojníků byla stuha doplněna i o zlatavou tkaninu a spona byla rovněž zlacena. V roce 1930 byly vycházkové pásy nahrazeny novými, u nichž došlo k obměnění spony za sponu v podobném (nadále zachován znak Republiky), avšak odlišném grafickém tvaru.
V případě výzbroje, do které lze podřadit i četnickou přilbu, spadala především vycházková šavle pro důstojníky, vrchní strážmistry a sbor strážmistrů; dále bodák, četnická služební šavle, pistole a pro případ výtržností i služební obušek. Dále četník disponoval i služební píšťalkou, brašnou, svěracími řetízky a služební legitimací.Tamtéž, s. 127–139.44)
Četnické stanice jakožto základní článek sboru byly do systému československého četnictva recipovány ať už jako stanice fungující, tak v jiných případech i jako zcela nové objekty. Jejich zřizování podléhalo pravidlům ministerstva vnitra, které také rozhodovalo o jejich případném zcela novém vytvoření.Galaš pro doplnění uvádí, že detailní – zejména stavebně-ubytovací problematiku – upravoval zvláštní právní předpis, Kasární předpis pro četnictvo z roku 1924, jež nahradil původně platný z roku 1885; následně doplněný i o Úpravu stálého ubytování četnictva z roku 1928 řešící pravidla pro ubytovávání četnictva. GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 151–152.45) Zároveň, v případě zřízení zcela nové stanice, byl nutný souhlas i zemské správy, případně na Slovensku úřadem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska a na Podkarpatské Rusi pak civilní správou.Tamtéž.46)
Dalším stavebním objektem, jež byl pro činnost četnictva nepostradatelný, byly kasárny neboli objekty určené pro stálé ubytování příslušníků z řad příslušníků sboruOdhlédneme-li i ke kinematografické tvorbě, pak poměrně detailní obraz – včetně obrazu na byt velitele – poskytoval televizní seriál Četnické humoresky z dílny Antonína Moskalyka a Pavlíny Moskalykové Solo; případně i novější dvanáctidílní Četnicí z Luhačovic z pera Petra Boka. 47); dále pak zemská četnická velitelství, Ústřední četnické pátrací oddělení, velitelství četnických pátracích stanic, a četnických pohotovostních oddílů. Důležitým znakem bylo řádné označení každého objektu, pro které bylo charakteristické do roku 1928 „tabule o rozměrech 50 x 40 cm bílé barvy s červeným nápisem a modrým lemováním doplněná o statní znak umístěný zpravidla nad tabulí“ (upraveno). A od roku 1928 „tabule tvořená oválným vypouklým štítem bílé barvy o rozměrech 65 x 40 cm, na níž byl vyobrazen malý státní znak, doplněná nápisem s názvem útvaru v modré barvě“ (upraveno).GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 155.48)
Podzákonné právní předpisy, konkrétně tzv. kasární předpis, dále rovněž upravovaly i vnitřní vybavení kasáren, jež bylo v případě ubytování četníka tvořeno „obyčejným stolem, židlí, šatníkem vždy pro dva gážisty, věšákem na oděv, věšákem na zbraně a oděv, kompletním lůžkem, umyvadlem se džbánem a sklenicí, lampou, džbánem na vodu s podnosem a sklenicemi, uhlákem s lopatkou a pohrabáčem a emailovým plivátkem“ (upraveno).Tamtéž, s. 164–165.49)
Ani stravování nebylo v četnickém životě rozhodně opomíjenou oblastí, odhlédneme-li opět ke kinematografické tvorbě, pak oblast stravování krásně ilustruje seriál Četnické humoresky a postava kuchařky Anděli Uhlířové neboli Andrey Elsnerové. Je samozřejmě nutné mít na paměti, že jednak se jedná o televizní dílo, a dále místem natáčení je četnická pátrací stanice v Brně, a to ještě ve 30. letech 20. století, kdy se řada problémů stabilizovala. Situace na menších stanicích, a případně i na Slovensku, ve Slezsku či Podkarpatské Rusi byla, zejména po roce 1918, značně rozdílná. V zásadě měl četník několik možností, jak se stravovat. Prvotní modelem, a zpravidla i nejideálnější, bylo přímo stravování na stanici, kde jídlo připravovala četnictvem najatá kuchařka. Ovšem z počátku let nebyl takových kuchařekZ pohledu zařazení se jednalo o civilní osobu působící u četnictva; podmínkou bylo, že se musí jednat o ženu staršího věku (ne mladou), spolehlivou a s dobrou pověstí. Galaš. Československé četnictvo..., s. 171.50) dostatek, zvláště pak i v některých regionech, a proto na některých četnických stanicích si museli četníci vařit buď sami, případně roli četnických kuchařek zastávaly i manželky velitele stanice. Vždy se ale jednalo o službu pro četníky placenou, kdy každý četník odevzdával do pokladny kuchyně – měsíčně dopředu – stanovenou částku na potřebné suroviny. Část nákladů pak hradilo i přímo samotné četnictvo neboli tzv. četnický erár. V případě, že ani jedna možnost nebyla nasnadě, stravovalo se četnictvo buď to v místních hostincích nebo u místních lidí, kteří jim za poplatek vařili; případně, jak bylo řečeno výše, byla role kuchařek přímo na nich.GALAŠ. Československé četnictvo..., s. 170–175.51)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
