Osnova
Reklama
Plánované hospodářství v Československu začalo získávat své základy již po skončení druhé světové války na základě Košického vládního programu. Ten zahájil první vlnu rozsáhlého znárodňování, které zpočátku zahrnovalo pouze konfiskaci majetku Němců, Maďarů a kolaborantů. Na německé a maďarské průmyslové podniky byla uvalená tzv. národní správa a později propadly bez náhrady ve prospěch státu. Protože se ČSR v důsledku poválečných rozhodnutí vítězných mocností ocitlo v sovětské sféře vlivu a KSČ měla v nové vládě silné postavení, projevil se brzy sovětský vliv (nejen) na hospodářskou politiku státu. Proto, když dne 24. října 1945 podepsal prezident Edvard Beneš dekrety, kterými byl v Československu znárodněn klíčový průmysl (bankovnictví, pojišťovnictví, doly a hutě a veškeré podniky, zaměstnávající více než 500 zaměstnanců), nesetkal se tento radikální zásah do soukromého vlastnictví se žádným odporem.Rychlík J. Československo v období socialismu 1945 – 1989, Praha: Vyšehrad, 2020, s. 57.1)
V ČSR tak vznikl veřejný sektor, který zaměstnával více než 60 % všech pracovníků v průmyslu a jehož výrobní kapacita tvořila 2/3 celkové výroby. Soukromý sektor byl také v jisté míře, především v cenové oblasti, podřízen státnímu dozoru. K 1. listopadu 1945 byla provedená měnová reforma, jejímž cílem bylo opětovné sjednocení měny a odčerpání velkého množství oběživa z oběhu. V roce 1945 také proběhla první fáze pozemkové reformy, ve které se za nízký úvěr přidělovala půda zabavená německým vlastníkům.Ibidem s. 58.2)
Po vítězství komunistů ve volbách 1946 byl připraven první plán v dějinách ČSR, tzv. dvouletý plán či jen dvouletka na období let 1947–1948, který měl sloužit obnově ekonomiky. Byl přijat vládou 25. října 1946. Jeho cílem bylo dosáhnout úplné obnovy válkou zničeného hospodářství a zvýšení průmyslové výroby o 10 % oproti předválečné výroby, důraz byl kladen na posílení průmyslové základny na Slovensku, dosídlení pohraničí a vytvoření předpokladů pro zrušení přídělového hospodářství. Dvouletka ještě nezahrnovala veškerá hospodářská a výrobní odvětví a respektovala rovnoprávnost soukromého a státního sektoru. Byla však prvním direktivním plánovitým zásahem tohoto typu do ekonomiky státu.
Po únorovém převratu se ČSR definitivně stalo součástí sovětského bloku a jeho rozvinutý průmysl se podle sovětských představ měl stát dodavatelem průmyslových výrobků pro ostatní země bloku. Struktura československého hospodářství, zaměřená z dob Rakousko-Uherska na několik odvětví lehkého a spotřebního průmyslu, se musela změnit ve prospěch kovoprůmyslu a těžkého strojírenství. Centrální příkazová ekonomika byla zakotvena přímo v Ústavě 9. května, čl. XII odst. 2. Ústava zavedla obecnou působnost plánu na veškerou hospodářskou činnost. Ekonomika byla podřízená exekutivě a byla stanovena ústavní povinnost součinnosti při plnění plánu. Na tento trend navazovala také Ústava ČSSR z r. 1961, která zakázala soukromé vlastnictví v jeho klasické podobě a celé národní hospodářství podřídila státnímu plánu rozvoje národního hospodářství a kultury, který se vypracovával zpravidla na 5 let, prohlašoval se zákonem a byl závazným základem plánování jednotlivých státních orgánů a organizací.Schelle, K. – Tauchen,J. Encyklopedie českých právních dějin, V. svazek Pa - právní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 276.3)
Dne 27. 10. 1948 schválilo Národní shromáždění zákon č. 241/1948 Sb., ze 27. října 1948 o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky na léta 1949 – 1953, který se zaměřil především na výstavbu těžkého průmyslu.Zákon č. 241/1948 Sb., ze 27. října 1948 o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky.4) Pětiletý plán zavedl přísné plánování, které řídli Státní úřad plánovací, založený už v roce 1945.Rychlík, J. Československo v období socialismu 1945 – 1989, Praha: Vyšehrad, 2020, s. 99.5) Podle § 44 zákona 241/1948 Sb., při plnění pětiletky měla významnou úlohu i Ústřední plánovací komise, která byla pomocným orgánem předsedy vlády a vlády při plnění všech úkolů souvisejících s plánem a také orgánem, který vykonával působnost státní Statistické rady z období předválečné ČSR.
V důsledku zhoršené zahraničně politické situace na začátku padesátých let a přípravě Stalina na nový světový válečný konflikt, došlo již v roce 1950 pod tlakem SSSR ke změně (navýšení) plánu a následující rok k další, takže původní plán přestal existovat a hospodářství se řídlo jen ročními plány, k čemu dopomohly i čistky a procesy s odborníky. Od 1. ledna 1951 byl opět na nátlak Moskvy v ČSR zaveden sovětský způsob plánování, což znamenalo, že měřítkem úspěšnosti závodu nebyl zisk, ale plnění plánu. Došlo také k nové orientaci zahraničního obchodu, který byl před rokem 1948 zaměřen na vývoz na Západ. Československo se stalo členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), hospodářského uskupení lidově-demokratických zemí a SSSR a státy RVHP se staly hlavními odběrateli československých průmyslových výrobků.Ibidem s. 101.6)
Vysoké investice do těžkého průmyslu způsobili minimalizaci nákladů do jiných odvětví, především do bytové výstavby a rozvoje infrastruktury a také zemědělství, co mělo za následek pokles reálné mzdy a později i nedostatek spotřebního zboží na trhu a už od války trvající přídělový systém. Situaci řešilo vedení státu měnovou reformou ze dne 30. května 1953.Zákon 41/1953 Sb., o peněžní reformě ze dne 30. května 1953.7) Měnová reforma měla také řešit velkou zadluženost ČSR, která vznikla v důsledku neefektivního plánování hospodářství. Problémem byla i orientace na těžký průmysl, centrální plánování, existovaly výpadky dodávek zboží a hrozilo, že pokud bude přídělový systém ukončen, tak dojde k velkému zdražení. Podmínky reformy byly tvrdé, hotovost do výše 300 korun se mohla vyměnit v poměru pět ku jedné. Vyšší hotovost se vyměňovala v poměru 50:1, na což doplatili zejména ti, kteří si v obavách vybrali peníze, ale nevrátili je na účty, protože čekali, až se objeví nějaké zboží. Vklady do 5000 Kčs se přepočítávaly v poměru 5:1 poměr však byl odstupňovaný podle výše úspor, u těch nad 50 tisíc to už bylo 30 ku jedné.Rychlík J. Československo v období socialismu 1945 – 1989, Praha: Vyšehrad, 2020, s. 140.8)
Reforma byla třídně zacílená; vláda tvrdila, že má zlikvidovat finance bývalých vykořisťovatelských tříd, které bohatli z toho, že mohli kupovat zboží s upravenými cenami v rámci přídělového systému a současně jim dostatek peněžních prostředků umožnil vykupovat za vyšší ceny zboží na volném trhu a prodávat je za ještě vyšší ceny na černém trhu. Ve skutečnosti postihla i vrstvy, které byly několik let zvýhodňovány – dělníky v těžkém strojírenství, v dolech a hutích. Ti si kvůli vyšším platům a větším přídělům mohli šetřit peníze a byli postiženi nejvíc.Ibidem s. 143.9)
Měnová reforma umožnila komunistickému režimu odstranit deficit státního rozpočtu a zároveň byla významným krokem na cestě k ekonomice příkazového systému sovětského typu.
Vzhledem k tomu, že Slovensko bylo po skončení druhé světové války ekonomicky málo rozvinuté (téměř 50 % z celkového počtu obyvatel se živilo zemědělstvím), jedním z cílů poválečné obnovy byla i industrializace Slovenska. Ta byla vyňata ze zákona č. 241/1948 Sb., ze dne 27. října 1948 o prvním pětiletém hospodářském plánu. Polovina investicí na Slovensku připadala na rozvoj těžkého strojírenství, zbytek na lehké strojírenství, elektrotechniku a kovovýrobu. Stavěly se vodné elektrárny (Orava, Kraľovany, Nové Město nad Váhom), strojírny (Snina, Bánovce, Krompachy, Hliník, Košice) a závody na zpracování dřeva (Zvolen, Banská Bystrica, Topoľčany). Vše bylo řízeno centrálně z Prahy a to navzdory tomu, že Slovensko si formálně zachovalo autonomní formu správy (místní vláda se nazývala Sbor pověřeníků, parlament Slovenská národní rada). V centrálních pražských institucích (Státní úřad plánovací, Generální sekretariát Hospodářské rady, Ústřední plánovací komise) slovenské zájmy zastupovali slovenští odborníci a při předsednictvu SNR byl zřízen Státní plánovací a statistický úřad v Bratislavě. Ty však byly podřízeny centrálním pražským institucím, které v konečném důsledku měly rozhodující slovo.Schelle, K. – Tauchen,J. Encyklopedie českých právních dějin, V. svazek Pa - právní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 277.10)
Zákon o druhé pětiletce č. 63/1958 Sb., byl přijat 16. října 1958 s výrazným zpožděním (druhá pětiletka měla běžet od roku 1956). Investice se opět zaměřili na Slovensko, kde vzniklo pět vodních děl na Váhu a začala výstavba velkých továren (Duslo Šaľa, Slovnaft Bratislava, hlinikárna Žiar nad Hronom a Východoslovenské železárny v Košicích). Už tehdy se projevil zničující dopad na životné prostředí, kterému však nebylo dopřáno sluchu ještě dlouho.Ibidem s. 278.11) Na přelomu padesátých a šedesátých let se také naplno projevila nereálnost dlouhodobého plánování, neodborné vedení podniků, kde běžela výroba v znamení kvantity na úkor kvality a zaměření na potřeby mocenské politiky SSSR, které přineslo obrovský nedostatek zboží běžné spotřeby. Protože v ČSR po Stalinově a Gottwaldově smrti nedošlo k vypořádání se s následky stalinské politiky, jakýkoliv pokus o reformu (tzv. Rozsypalova reforma, která měla za cíl omezit centrální plánování a zaručit podnikům samostatnější hospodařeníRychlík J. Československo v období socialismu 1945 – 1989, Praha: Vyšehrad, 2020, s. 169.12)) byl odsouzen na neúspěch.
Zákon č. 165/1960 Sb., o třetí pětiletce, schválený 17. listopadu 1960 obsahoval záměry přeceňující možnosti československé ekonomiky a nereálné požadavky na rozvoj a výkonnost ekonomiky. Již roku 1961 začalo docházet k zhroucení plánu. Důvody neúspěchu však byli spatřovány ve výpadku vývozu do Číny, karibské krizi r. 1961 a druhé berlínské krize. Ve skutečnosti bylo problémem fungování celého ekonomického systému Československa – výroba pro plán, nikoliv pro reálnou spotřebu, orientace na těžký průmysl, vysoká zadluženost a stagnace zemědělství. Nezdar třetí pětiletky vedl nejen ke kritice stávajícího systému obyvatelstvem, ale i ekonomickou elitou a částí členů KSČ.
Z několika počátečních variant byl vytvořen koncept v pořadí již druhé ekonomické reformy (později nazvané Šikova reforma, podle popředního ekonoma Oty Šika). Podstata Šikovy reformy (probíhala během čtvrté pětiletky 1966 – 1970) spočívala v nahrazení přídělového koordinačního mechanismu založeného na centrálním plánu cenovým koordinačním mechanismem. Koncepce se opírala o následující zásady: primárním mechanismem určujícím chování podniků i spotřebitelů měl být trh, ekonomické subjekty (podniky) se měly stát odpovědnějšími za vlastní vývoj a výsledky, například investice měly financovat ze svých zdrojů. Hospodářské plány měly plnit roli spíše orientačních cílů, nikoli koordinovat ekonomické aktivity. Srpnová okupace realizaci a další přípravy reformy zcela nezastavila. Vývoj na politické scéně však postupně vedl k opuštění reformního kurzu.Chaloupecký,P-Johnson Z.-Fabianková, K. Změny v soustavě peněžnictví v kontextu Šikovy ekonomické reformy v Československu ve druhé polovině 60. let, Ekonomický časopis, 2011, ročník 59, č. 7, s. 719.13)
Na XIV. sjezdu KSČ byl slavnostně přijat pátý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství pro léta 1971 – 1975 (zákon č. 145/1970 Sb., ze dne 21. prosince 1970 a navazující vládní usnesení č. 73 ze dne 11. března 1971 o prognózování a dlouhodobém výhledu rozvoje národního hospodářství do roku 1985). Politické vedení státu si uvědomovalo potřebu zajistit po srpnových událostech vyšší uspokojování hmotných a kulturních potřeb obyvatelstva a další upevňování životných jistot pracujících, což ovšem šlo ruka v ruce se završením konsolidačního procesu – zúčtováním s protivníky normalizace. Stabilizovaná ekonomika a tzv. konzumní socialismus měly zajistit nevměšování se lidí do politických záležitostí.
Hlavní oblastí investic se stala výstavba v odvětví paliv a energetiky, stavebních hmot, modernizace starších závodů a bytová výstavba. Stavěly se tepelné a vodné elektrárny a započala příprava projektové dokumentace dvou jaderných elektráren – Jaslovské Bohunice na Slovensku a Dukovany v Česku. Také se budovaly rozvodové systémy a zásobníky plynu a ropy a byla započata stavba mezinárodního tranzitního plynovodu ze SSSR do západní Evropy přes naše území. Kromě tradičních investic do hutnického a strojírenského průmyslu přibyly i investice do průmyslu chemického, orientovaného především na Slovensko (Bratislava, Humenné, Ružomberok, Žilina, Púchov). Pozitivní hospodářský vývoj období páté pětiletky byl ukončen nástupem hospodářské recese konce sedmdesátých let.Schelle, K. – Tauchen,J. Encyklopedie českých právních dějin, V. svazek Pa - právní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, s. 281.14)
Vývoj československého hospodářství v druhé polovině sedmdesátých let už svědčil vážných obtížích a zpomalení růstu klíčových ukazatelů. V období šesté pětiletky (1976-1980, zákon č. 69/1976 Sb., ze dne 22. června 1976 o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky na léta 1976 – 1980 (zákon o šestém pětiletém plánu)
Československo stejně jako další země sovětského bloku výrazně zasáhlo zvýšení cen surovin na světových trzích a tyto země zápasily se stále nízkou produktivitou práce a zaostáváním v oblasti technického rozvoje. Bylo jasné, že bude nutné provést v hospodářství výrazné změny, aby byla uchována šance na pozitivní hospodářský vývoj. Federální vláda v této situaci vysvětlovala potřebu reformy tím, že skutečným problémem je ohromná energetická náročnost československé ekonomiky a nezájem podniků o úspory, a požadovala uplatnění podnikové a individuální zainteresovanosti a posílení ekonomické samostatnosti podniků. Nešlo však o skutečnou reformu, ačkoliv byl přijat Soubor opatření ke zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980. Místo zásadních změn Soubor požadoval drobná vylepšení existujícího stavu. Zdůrazňovala se nutnost zvýšit kvalitativní úroveň výroby, požadovalo se větší využívání výsledků vědeckotechnického rozvoje a vyzdvihovaly se i metody sovětského chozraščotu,Chozraščot – pokus aplikovat kapitalistický koncept zisku na plánované hospodářství socialistických zemí, zejména Sovětského svazu. Chozrasčot je zkratka resp. akronym z ruského slovního spojení chozjajstvěnnyj rasčot, což v přesném překladu do češtinyznamená „hospodářský rozpočet“.15) jako z hlediska tehdejších ideologů nezávadné náhražky tržních vztahů.Handl V. KSČ a řízení centrálně plánované ekonomiky: mezi mocenským imperativem a ekonomickou racionalitou. Acta universitatis Carolinae, Studia territoralia, 2018, ročník XVIII , č. 1, s. 24.16)
V období posledních dvou pětiletek se už zřetelně projevovalo hospodářské a technické zaostávání za západoevropskými státy a zhoršovala se také pozice ČSSR ve světové ekonomice. Podíl státu na světovém obchodu i obchodu v rámci RVHP měl dlouhodobě klesající tendenci, narůstala zahraniční zadluženost a problémy v zásobování vnitřního trhu. Poslední pětiletka (schválená na léta 1986 – 1990, zákon č. 81/1986 Sb., ze dne 8. prosince 1986 o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky na léta 1986-1990 (zákon o osmém pětiletém plánu) se odehrávala ve stínu tzv. perestrojky (přestavby).
Perestrojka – reformní program M. S. Gorbačova, sovětského vůdce, měla za cíl překonání hluboké krize sovětské ekonomiky pomocí reformy administrativní redistributivní ekonomiky. Reformní plány měly tyto rysy: snížení kontroly plánovacího aparátu nad ekonomikou a zvýšení autonomie podniků, samofinancování podniků a zvýšení úlohy zisku, liberalizaci zahraničního obchodu, zproduktivnění ekonomiky. Od r. 1988 se v SSSR přistoupilo k modifikaci řízení hospodářství. Plánovaná ekonomika měla být doplněna o prvky tržního systému, vertikální struktury měly být nahrazeny horizontálními smluvními vztahy mezi podniky a těmto, stále ještě státním podnikům, měla být zaručena větší autonomie. Plán měl být drasticky zredukován a omezen na několik „důležitých“ odvětví. Vedle státem pevně stanovených cen měly být umožněny i volné ceny nebo cenové stropy. Cílem reformy měla být smíšená ekonomika.
Vedení ČSSR po vzoru SSSR nastoupilo cestu perestrojky a na přelomu let 1986 a 1987 připravil Vládní výbor pro plánovité řízení národního hospodářství potřebné zákony. Ve dnech 14. a 15. června 1988 schválilo Federální shromáždění čtyři vzájemně propojené ekonomické zákony: zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví, zákon č. 98/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví a novelu zákona o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby (č. 95/1988 Sb., zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby). Přestavba jako celek měla začít od 1. ledna 1989, nadále se však počítalo s centrálním plánováním.Rychlík J. Československo v období socialismu 1945 – 1989, Praha: Vyšehrad, 2020, s. 305.17)
Politický vývoj po roce 1989 se nesl mimo jiné ve znamení ukončení politiky plánovaného hospodářství a nastartoval proces přeměny hospodářství z centrálně plánovaného systému na systém založený na decentralizovaném rozhodování a volném trhu.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
