Burgoské zákony (španělsky Leyes de Burgos, celým názvem Královská nařízení vydaná pro dobré spravování a zacházení s Indiány, španělsky Ordenanzas Reales para el buen regimiento y tratamiento de los Yndios) byla sada zákonů vydaných španělským králem Ferdinandem II. Aragonským 27. prosince 1512.ALTAMIRA, R. El Texto de las Leyes de Burgos de 1512. Revista de Historia de América, č. 4, 1938., s. 5.1) Tato sada zákonů měla připravit právní rámec pro vztah mezi domorodými obyvateli nově objevených území v Americe a Španělským královstvím. Zaváděla povinnost domorodé obyvatele christianizovat a také zavedla systém tzv. encomiendy, nucených prací domorodců pro španělskou korunu. Zároveň kolonistům nařizovala s domorodým obyvatelstvem v rámci encomiendy dobře zacházet a nevykořisťovat ho.MELÉNDEZ, R. Orígenes del derecho indiano hasta las Leyes Nuevas. Mañongo, č. 24, 2005., s. 9.2) Právě proto se burgoské zákony někdy považují za předchůdce katalogů základních lidských práv a pracovního práva, nicméně tento názor není mezi právními historiky všeobecně přijímán.SÁNCHEZ ARCILLA-BERNAL, J. Las Leyes de Burgos de 1512: una falacia de los Derechos Humanos. Cuadernos de Historia del Derecho, č. 28, 2021., s. 41.3) Burgoské zákony položily základ tzv. indiánskému právu, tedy právu určenému pro španělské kolonie v Americe. V praxi ovšem byly dodržovány poměrně málo.
Až do 30. let 20. století nebylo známo přesné znění zákonů, protože do té doby nebyly objeveny jejich přepisy v archivech. Ve 20. století jich bylo objeveno několik (první v roce 1932), přičemž znění se v každém exempláři mírně liší.SÁNCHEZ ARCILLA-BERNAL, J. Las Leyes de Burgos de 1512: una falacia de los Derechos Humanos. Cuadernos de Historia del Derecho, č. 28, 2021., s. 42.4)
12. října 1492 se podařilo třem karavelám v rámci výpravy Kryštofa Kolumba dostat ke břehům Ameriky. Kolumbus výpravu pořádal pod záštitou Španělského království za účelem objevit novou cestu do Indie. Po objevení Ameriky si myslel, že se dostal k ostrovům na východě Asie, tedy k blízkosti Indie, a proto se tehdy nové území běžně jako Indie (Indias) označovalo, přičemž domorodí obyvatelé byli nazýváni Indiány. Již v roce 1493 vydal papež Alexandr VI. bulu, která rozděluje španělskou a portugalskou sféru vlivu podle severojižní linie vedoucí skrz Atlantský oceán. Přesná poloha linie byla vyjednána v dohodě z Tordesillas v roce 1494, přičemž území západně od linie vzdálené 370 leguas (asi 1770 km) od Kapverd mělo být španělskou sférou vlivu, zatímco území od linie na východ portugalskou.POLIŠENSKÝ, J. Dějiny Latinské Ameriky. Praha: Svoboda, 1979. s. 63-64.5)
Ihned po objevení nového světadílu došlo ke kolonizaci. Nejprve byly kolonizovány ostrovy v Karibiku (Portoriko, Kuba, Jamajka a Hispaniola – dnešní Dominikánská republika a Haiti). Podmínky místních domorodých kmenů byly velmi špatné, domorodci byli zotročováni, nuceni k těžké práci, krom toho jich mnoho podlehlo nemocem, které Španělé na ostrovy zavlekli.POLIŠENSKÝ, J. Dějiny Latinské Ameriky. Praha: Svoboda, 1979. s. 70.6) Špatné podmínky domorodců v roce 1511 během svého kázání v Santo Domingu na Hispaniole ostře zkritizoval dominikánský mnich Antonio de Montesinos, který posléze do Španělska nechal poslat dokument, kde si na tyto poměry stěžoval.SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 13.7)
V té době již několik let probíhala diskuze mezi španělskými právníky a teology ohledně toho, zda papežská bula, která svěřila Ameriku do sféry vlivu Španělska, zakládá Španělsku nárok na to zde vládnout, nebo zda pouze Španělsku zadává povinnost šířit na novém území křesťanskou víru. S tím byl spojen i pohled na domorodé obyvatelstvo: Otevřela se otázka, zda Indiáni, kteří jsou nevěřící a mají primitivní kulturu, mohou být vůbec považováni za lidi rovné Španělům, a zda je možné jim křesťanství a španělskou nadvládu nutit násilím, nebo ne. V těchto sporech na sebe narážely středověké myšlenkové proudy a novodobější proudy humanistické. Tato diskuze se projevila během projednávání burgoských zákonů, které byly jistým kompromisem pro oba směry, ovšem pokračovala i desetiletí po jejich vydání.SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 12.8)
V reakci na stížnost od de Montesinose dal v roce 1512 král Ferdinand II. Aragonský svolat do města Burgos radu složenou z tehdy významných právníků a teologů. Tato rada bývá označována jako burgoská rada (Junta de Burgos) a v jejím rámci byly vydány burgoské zákony, které byly 27. prosince králem oficiálně vyhlášeny. Zákony měly poskytnout jednotná pravidla pro christianizaci Indiánů a zajistit, aby s nimi bylo dobře zacházeno. Systém encomiendy byl inspirován španělskými zkušenostmi z nedávné kolonizace Kanárských ostrovů, kde španělští kolonisté podobným způsobem christianizovali a nechali pracovat kanárské domorodce Guanči.PÉREZ FLORES, L. Racialización y engenerización: Canarias desde un enfoque descolonial. Open library of humanities, č. 11, 2025., s. 7.9) Na burgoskou radu následujícího roku navázala rada Valladolidská (Junta de Valladolid), v rámci které byly 28. června 1513 burgoské zákony rozšířeny (tomuto rozšíření se také někdy říká valladolidské zákony, Leyes de Valladolid), krom toho zde bylo odsouhlaseno i tzv. requerimiento, což byl dokument, který měl domorodce informovat o existenci papežské buly a oni ho měli dobrovolně přijmout, a tím připojit své území ke španělské říši. Násilí mohli španělští dobyvatelé použít až v případě, že se domorodci odmítli říši podřídit. Tímto způsobem se tehdejší právníci snažili vyřešit problém legitimnosti nadvlády Španělska nad územím v Americe.SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 13-20.10)
V době vydání burgoských zákonů Španělsko ovládalo pouze ostrovy v Karibiku, uplatňovány tedy měly být pouze tam. Burgoské zákony nebyly prvním právním předpisem, který byl ve Španělsku v oblasti práv domorodých obyvatel vydán. V roce 1500 Kryštof Kolumbus kastilské královně Isabele přivezl několik indiánských otroků. Ona otroky nechala poslat zpět do Ameriky a v reakci na to vydala zákon zakazující zotročování Indiánů. V následujících letech byly ovšem vydány zákony, které ve specifických situacích otroctví povolovaly, nicméně pouze v případech, že se domorodec dopustil kanibalismu (zákon z roku 1503), byl válečným zajatcem (1504) nebo byl odkoupen od jiného kmene, který provozoval otrokářství (1506).SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 23.11) I v samotných burgoských zákonech je zmíněno, že se nevztahují na Indiány, kteří jsou otroky.
Burgoské zákony se skládaly z 35 ustanovení, přičemž každé je označováno jako samostatný zákon. Valladolidské zákony přidaly 4 další ustanovení. Zákony upravovaly tři oblasti: Systém encomiendy a sní spojenou christianizaci Indiánů, dobré podmínky pro Indiány v encomiendě žijící a působnost inspektorů (visitadores), kteří měli na dodržování zákonů dohlížet.SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 18-20.12)
Zákony byly velmi kazuistické a u některých ustanovení bylo výslovně zmíněno, že se má aplikovat pouze na ostrově Hispaniola (například zákon II). U některých ustanovení bylo zmíněno i odůvodnění jeho vydání (například zákon XIV povolující Indiánům praktikovat jejich rituály: „Také jsme byli informováni, že pokud by Indiánům byly odebrány jejich obvyklé obřady a byli by nuceni je vykonávat jinak, než jak jsou zvyklí, bylo by to pro ně velmi špatné…“). Ne všechna ustanovení obsahovala sankci. Ta, která sankci mají, nakazují kolonistovi v případě porušení zaplatit pokutu mezi jedním až šesti zlatých pesos.ALTAMIRA, R. El Texto de las Leyes de Burgos de 1512. Revista de Historia de América, č. 4, 1938., s. 20-45.13)
I zákon zaváděl encomiendu a funkci tzv. encomenderů, tedy mužů, kteří ji mají na starost. Poměrně podrobně popisoval, jakým způsobem se má encomienda zřídit. Například bylo nutné pro Indiány postavit čtyři chatrče přesných rozměrů nebo zajistit pěstování přesně určených plodin (kukuřice, bavlny…) Počet Indiánů v jedné encomiendě se směl pohybovat mezi čtyřiceti a sto padesáti, podle zákona XXXV. II zákon byl přikázán přímo Diegu Columbovi (tehdejšímu místokráli na Hispaniole) a zdejším úředníkům. S ohledem na requerimiento přikazoval, aby byl vstup Indiánů do encomiend zajištěn s co nejlepší péčí a pokud možno dobrovolně. Enconmedeři museli vést soupis Indiánů, které v encomiendě mají a zaznamenávat narození i úmrtí (podle zákona XXIII) V rámci encomiendy bylo určité postavení přiznáno i indiánským náčelníkům (podle zákona XXII, který ovšem jen zmiňoval existenci těchto náčelníků a možnost toho, aby měli několik Indiánů jakožto svých pomocníků).
Další zákony se zabývaly christianizací Indiánů, například III zákon přikazoval enconmederům postavit v osadách kostely a seznamovat je s katolickou naukou, IX zákon přikazoval vybrat mezi Indiány chlapce, který bude poslán do učení, aby pak mohl ostatní Indiány učit víře, X. zákon přikázal zajistit, aby Indiáni chodili ke zpovědi a aby byli pohřbíváni podle katolického ritu, XII. zákon přikazoval encomenderovi zajistit křest všech novorozených Indiánů, XVI. zákon zase zakazoval Indiánům mnohoženství a sňatky mezi příbuznými.
Burgoské zákony také obsahovaly celou řadu ustanovení, která měla zajistit dobré zacházení s Indiány v encomiendě. Podle XI. zákona nesměli být Indiáni využíváni jako nosiči, podle XII. zákona muselo být umožněno Indiánům pracujícím v dole po pěti měsících práce čtyřicet dní odpočívat, nebyli-li otroky, podle XIV. zákona muselo být Indiánům umožněno nadále vykonávat jejich posvátné rituály a tance, podle XV. zákona museli být dobře živeni, v neděli i vařeným masem, XIX. zákon přikazoval encomederovi zajistit Indiánům hamaky, aby nespali na zemi, XXI. zákon zakazoval Indiány převádět z jedné encomiendy do druhé, zákon XXIV. zakazoval enconmederovi Indiánům ubližovat nebo jim nadávat a zákon XXV. zakazoval Indiány zneužívat k soukromým účelům. Chráněny byly i těhotné ženy, a to zákonem XVIII, který je zakazoval nutit do těžkých prací, namísto kterých měly vykonávat jednoduché domácí práce, jako pletí nebo pečení. Takto chráněny byly i po porodu, a to až do tří let dítěte. Zákon XX přikazoval enconmederovi dát každoročně každému Indiánovi peso zlata na nákup oblečení. Důležitý byl i zákon XXVII, který zdůrazňoval, že burgoské zákony se vztahují i na Indiány na ostrovy dovozené odjinud, ovšem jen pokud nejsou otroky. Dodával ale, že i s otroky by mělo být zacházeno slušně.
Vymáhání burgoských zákonů měli dozorovat inspektoři. Pro každou oblast měli být vybráni dva (zákon XXIX), jmenováni měli být buď soudci, úředníky nebo admirály, dle toho, jaká možnost se jevila nejlépe (zákon XXX). Byl upraven i postup inspektorů během kontrol na encomiendách (zákon XXXI a následující): Měly probíhat dvakrát ročně, inspektoři u sebe museli mít kopii burgoských zákonů a sestavovat zprávu o stavu encomiend v oblasti, která posléze měla být kontrolována úředníky.ALTAMIRA, R. El Texto de las Leyes de Burgos de 1512. Revista de Historia de América, č. 4, 1938., s. 20-45.14)
Burgoské zákony byly v roce 1513 rozšířeny o tzv. valladolidské zákony. Ty umožňovaly Indiánkám v manželství nepracovat v dolech, dále zakazovaly nutit děti mladší čtrnácti let k těžké práci – měly jim být přikázány lehčí práce, podobně jako těhotným ženám. Poslední z valladolidských zákonů přiznával Indiánům možnost opustit encomiendu po dvou letech, stanou-li se správnými křesťany a budou-li civilizováni.SÁNCHEZ DOMINGO, R. Las Leyes de Burgos de 1512 y la doctrina jurídica de la conquista. Revista jurídica de Castilla y León, č. 28, 2012., s. 19-20.15)
Burgoské zákony nebyly v praxi na ostrovech v Karibiku a ani na dalších později kolonizovaných územích příliš dodržovány a mnohá práva z nich vyplývající nebyla domorodcům přiznávána. Zákony byly v roce 1518 znovu vydány v pozměněné podobě v Zaragoze, ovšem ani poté se situace nezlepšila.MELÉNDEZ, R. Orígenes del derecho indiano hasta las Leyes Nuevas. Mañongo, č. 24, 2005., s. 9.16) Debata ohledně postavení Indiánů a přístupu k nim probíhala ve Španělsku i nadále. Bartolomé de las Casas, kněz, který působil v Chiapas v Mexiku, porušování burgoských zákonů a obecně špatné zacházení s Indiány silně kritizoval. Na jeho nátlak byly v roce 1542 vyhlášeny tzv.Nové zákony (Leyes Nuevas), které burgoské zákony nahradily a které Indiánům přiznaly ještě více práv. Nicméně ani ty nebyly příliš dodržovány a snaha o jejich vynucování v Peru dokonce vedla k povstání španělských kolonistů.PUCHOVSKÝ, J. Štát a právo v juhoamerických kolóniách Španielska. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2013., s. 127-128.17)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
