Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Akreditiv a inkaso jsou zvláštní závazkové instituty upravené v občanském zákoníku v části věnované závazkům z právních jednání. Oba instituty mají význam zejména v obchodním styku, protože umožňují zapojit do platebního nebo inkasního procesu další osobu, typicky banku nebo jiného profesionálního obstaravatele. Jejich funkce je však rozdílná. Akreditiv je především platební mechanismus s významnou zajišťovací funkcí, jehož podstatou je vznik samostatného závazku výstavce vůči oprávněnému. Inkaso je naproti tomu obstaravatelský mechanismus, v němž se obstaravatel zavazuje vyvinout činnost směřující k přijetí peněžité částky nebo jiného inkasního úkonu od třetí osoby.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2682 odst. 1 a § 2694 odst. 1.1)
Smlouvou o otevření akreditivu se výstavce akreditivu zavazuje vůči příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby, označované jako oprávněný, akreditiv. Příkazce se současně zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2682 odst. 1.2) Akreditiv tak umožňuje, aby oprávněný za splnění předem stanovených podmínek nečerpal plnění přímo od svého smluvního partnera, nýbrž od výstavce akreditivu. Z praktického hlediska to posiluje jistotu oprávněného, protože jeho nárok na plnění z akreditivu je oddělen od základního vztahu mezi příkazcem a oprávněným.
Smlouvou o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby. Příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2694 odst. 1.3) Inkaso tedy na rozdíl od akreditivu nezakládá vlastní platební závazek obstaravatele vůči příkazci nebo třetí osobě. Obstaravatel pouze postupuje podle pokynů příkazce a s odbornou péčí vyzývá třetí osobu k provedení inkasního úkonu. Nepodaří-li se inkaso uskutečnit, neznamená to samo o sobě porušení povinnosti obstaravatele, pokud postupoval řádně.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2696.4)
Zjednodušeně lze říci, že akreditiv poskytuje oprávněnému vyšší míru platební jistoty, zatímco inkaso je méně zajišťovací, ale zpravidla jednodušší a méně nákladný nástroj. Akreditiv se proto uplatní především tam, kde existuje nějaká míry nedůvěry, riziko platební neschopnosti nebo mezinárodní prvek. Inkaso je vhodné spíše tam, kde mezi stranami existuje vyšší míra důvěry a kde postačí, aby profesionální obstaravatel provedl inkasní úkon podle předaných instrukcí.
Občanský zákoník upravuje akreditiv v § 2682 až § 2693. Na akreditiv bezprostředně navazuje právní úprava inkasa v § 2694 až § 2700. Oba instituty jsou tedy zařazeny vedle sebe, což odpovídá jejich hospodářské blízkosti. Oba se týkají platebního nebo inkasního mechanismu v obchodním styku, oba pracují se zapojením třetí osoby a oba navazují na dřívější úpravu obsaženou v obchodním zákoníku.LIŠKA, Petr. In HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k § 2682 a § 2694.5)
Systematické zařazení zároveň ukazuje rozdíl mezi jejich právní povahou. Akreditiv je v občanském zákoníku upraven jako samostatný smluvní typ, jehož jádrem je závazek výstavce vystavit ve prospěch oprávněného akreditiv. Po vystavení akreditivu vzniká samostatný závazek výstavce vůči oprávněnému.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2684.6) Inkaso je naproti tomu bližší příkaznímu typu závazku. Jeho podstatou není převzetí dluhu ani garance zaplacení, ale obstarání určitého inkasního úkonu pro příkazce.MIMROVÁ, Tereza. In PETROV, Jan. VÝTISK, Michal. BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 2694.7)
Česká úprava je relativně stručná a má převážně dispozitivní povahu. V obchodní a bankovní praxi proto hrají významnou roli obchodní zvyklosti a mezinárodní pravidla. U dokumentárních akreditivů se tradičně uplatňují Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, označované jako UCP 600. U inkasa se uplatňují Jednotná pravidla pro inkasa, označovaná jako URC 522. Tato pravidla nejsou zákonem, ale mohou být významná jako smluvně inkorporované podmínky nebo obchodní zvyklosti ve smyslu obecné úpravy soukromého práva.INTERNATIONAL CHAMBER OF COMMERCE. Uniform Customs and Practice for Documentary Credits (UCP 600). ICC Publication No. 600. Paris: International Chamber of Commerce, 2007; INTERNATIONAL CHAMBER OF COMMERCE. Uniform Rules for Collections (URC 522). ICC Publication No. 522. Paris: International Chamber of Commerce, 1995.8)
Základní ustanovení § 2682 OZ definuje smlouvu o otevření akreditivu. Smluvními stranami této smlouvy jsou výstavce akreditivu a příkazce. Oprávněný není smluvní stranou smlouvy o otevření akreditivu, ačkoli právě v jeho prospěch má být akreditiv vystaven. Nejprve vzniká závazek mezi příkazcem a výstavcem, teprve následně vystavením akreditivu vzniká závazek výstavce vůči oprávněnému.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2682.9)
Příkazcem je osoba, na jejíž žádost a účet má být akreditiv vystaven. Oprávněným je třetí osoba, která má za splnění akreditivních podmínek získat plnění. Výstavcem je osoba, která se vůči příkazci zavazuje akreditiv vystavit a následně může být povinna poskytnout oprávněnému plnění. V praxi půjde velmi často o banku, avšak občanský zákoník v samotné soukromoprávní úpravě neváže postavení výstavce výlučně na banku.Tamtéž.10)
Akreditiv má význam zejména tam, kde oprávněný nechce nést riziko, že příkazce nezaplatí nebo se dostane do prodlení. Typicky může jít o kupní smlouvy v mezinárodním obchodě, dodávky zboží mezi vzdálenými stranami nebo významné transakce, v nichž je pro oprávněného důležité, aby měl vedle nároku vůči svému smluvnímu partnerovi také samostatný nárok vůči výstavci akreditivu.
Po uzavření smlouvy o otevření akreditivu má výstavce povinnost oznámit oprávněnému, že v jeho prospěch otevírá akreditiv, a sdělit mu jeho obsah. Oznámení musí být učiněno písemně a bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2683 odst. 1.11) Současná právní úprava již nepracuje s pojmem akreditivní listina jako s nutnou formou. Oznámení o otevření akreditivu tedy může být učiněno i elektronicky, zachová-li se písemná forma.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2683.12)
Akreditiv musí obsahovat alespoň určení, že se výstavce zavazuje zaplatit určitou částku, přijmout směnku nebo poskytnout jiné plnění. Dále musí obsahovat akreditivní podmínky a určení doby, do kdy je má oprávněný splnit, aby mohl požadovat plnění od výstavce.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2683 odst. 2.13) Akreditivní podmínky jsou praktickým jádrem akreditivu. Právě jejich splnění určuje, zda oprávněný získá právo na plnění z akreditivu.
Obsah akreditivu musí být vymezen dostatečně určitě. Nestačí obecný příslib, že výstavce „zajistí platbu“. Musí být zřejmé, jaké plnění má být poskytnuto, komu má být poskytnuto, za jakých podmínek a do kdy musí oprávněný tyto podmínky splnit. V dokumentárním akreditivu budou akreditivní podmínky typicky spojeny s předložením určitých dokumentů, například přepravních, pojistných nebo obchodních listin. Výstavce pak neposuzuje hospodářskou realitu základní transakce, ale splnění akreditivních podmínek v podobě předložení požadovaných dokumentů.
Závazek výstavce akreditivu vůči oprávněnému vzniká vystavením akreditivu. Občanský zákoník zároveň stanoví, že tento závazek je nezávislý na závazku mezi výstavcem a příkazcem i na závazku mezi příkazcem a oprávněným.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2684.14) Právě tato nezávislost je jedním z klíčových principů akreditivu.
Komentářová literatura dovozuje, že vystavením akreditivu je třeba rozumět okamžik, kdy bylo oznámení o otevření akreditivu doručeno oprávněnému. Pouhé vyhotovení oznámení na straně výstavce proto samo o sobě nestačí. Oprávněný musí být o otevření akreditivu informován způsobem, který zakládá účinky oznámení.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2684.15)
Závazek výstavce vůči oprávněnému je jednostranný v tom smyslu, že nevyžaduje přijetí ze strany oprávněného. Oprávněný není obecně povinen akreditiv využít. Pokud však byl akreditiv sjednán jako podmínka jiné smlouvy mezi příkazcem a oprávněným, může povinnost oprávněného postupovat podle akreditivu vyplývat právě z tohoto základního smluvního vztahu.LIŠKA. In HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI…, komentář k § 2684.16)
Nezávislost akreditivu znamená, že závazek výstavce vůči oprávněnému je oddělen od vztahu mezi výstavcem a příkazcem i od vztahu mezi příkazcem a oprávněným. Výstavce tedy při splnění akreditivních podmínek nemůže zásadně odmítnout plnit pouze proto, že mezi příkazcem a oprávněným vznikl spor ze základní smlouvy, například o vady zboží nebo o řádnost plnění.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2684.17)
Tento princip má význam pro důvěru v akreditiv jako platební instrument. Oprávněný má jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, nebude jeho právo na plnění záviset na námitkách z jiného právního vztahu. Z pohledu příkazce je však tato konstrukce náročnější, protože případné spory ze základního vztahu musí řešit odděleně a zpravidla až následně.
Nezávislost akreditivu neznamená, že akreditiv je bezobsažný nebo že výstavce musí plnit vždy. Výstavce plní jen tehdy, pokud oprávněný splní akreditivní podmínky. Je proto nezbytné odlišit abstraktnost závazku od bezpodmínečnosti. Akreditiv je abstraktní ve vztahu k jiným právním vztahům, nikoli bezpodmínečný ve vztahu k akreditivním podmínkám.
Občanský zákoník umožňuje, aby výstavce akreditivu pověřil akreditivem i jiného výstavce, aby za něj poskytl plnění. Poskytne-li pověřený výstavce plnění, má právo na náhradu vůči výstavci akreditivu; byl-li akreditiv potvrzen, má toto právo i vůči potvrzujícímu výstavci.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2685.18)
Pověřeným výstavcem je tedy osoba, která byla na základě dohody s původním výstavcem pověřena k tomu, aby za něj poskytla oprávněnému plnění z akreditivu. Právo pověřit jiného výstavce vyplývá přímo ze zákona, strany je však mohou s ohledem na dispozitivní povahu úpravy omezit nebo vyloučit.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2685.19)
Pověření jiného výstavce může mít praktické důvody. Může se jednat například o situaci, kdy je oprávněný klientem jiné banky, kdy je vhodnější plnění z hlediska místa nebo měny, nebo kdy zapojení dalšího výstavce odpovídá mezinárodní bankovní praxi. Pověřený výstavce však není totožný s potvrzujícím výstavcem. Zatímco potvrzený akreditiv posiluje postavení oprávněného vznikem dalšího závazku, u pověřeného výstavce trvá závazek původního výstavce a pověřený výstavce plní za něj.
Neurčí-li akreditiv výslovně jinak, může jej výstavce změnit nebo zrušit jen se souhlasem oprávněného a příkazce.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2686.20) Zákon tak vychází z předpokladu neodvolatelnosti akreditivu, pokud není výslovně stanoveno něco jiného. Neodvolatelnost posiluje právní jistotu oprávněného, protože po otevření akreditivu nemůže výstavce jednostranně změnit podmínky nebo akreditiv zrušit.
Ani neodvolatelný akreditiv však není absolutně nezměnitelný. Změna nebo zrušení jsou možné, vyžaduje se však souhlas osob, jejichž právní postavení je akreditivem dotčeno, tedy oprávněného a příkazce. Komentářová literatura zdůrazňuje, že neodvolatelný akreditiv nemůže výstavce změnit nebo zrušit sám ani tehdy, pokud dojde k odstoupení od smlouvy o otevření akreditivu nebo k jejímu zrušení.LIŠKA. In HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI…, komentář k § 2686.21)
Forma souhlasu se změnou nebo zrušením není v § 2686 výslovně upravena. Vzhledem k tomu, že oznámení o otevření akreditivu musí být písemné a změnou akreditivu se fakticky mění jeho obsah, je vhodné i změnu nebo zrušení zachytit písemně. V praxi je písemná forma důležitá také z důkazních důvodů.
Základní ustanovení § 2694 OZ vymezuje smlouvu o inkasu. Obstaravatel inkasa se zavazuje obstarat pro příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2694 odst. 1.22) Není-li výše odměny sjednána, zaplatí příkazce obstaravateli odměnu obvyklou v době uzavření smlouvy.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2694 odst. 2.23)
Inkaso je svou povahou zvláštním typem příkazu. Obstaravatel neodpovídá za to, že třetí osoba skutečně zaplatí nebo provede jiný inkasní úkon, ale za to, že při obstarávání inkasa postupuje s odbornou péčí a podle pokynů příkazce.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2694 a § 2696.24) Výsledkem jeho činnosti má být přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon, například přijetí cenného papíru, předložení směnky k akceptaci nebo vydání dokumentů oproti platbě.
Smluvními stranami jsou příkazce a obstaravatel inkasa. Třetí osoba, která má provést inkasní úkon, není smluvní stranou smlouvy o inkasu. V soukromoprávním smyslu může být obstaravatelem obecně jakákoli osoba, v praxi však půjde často o banku nebo jiný profesionální subjekt oprávněný podle veřejnoprávních předpisů poskytovat příslušné služby.LIŠKA. In HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI…, komentář k § 2694.25)
Pro inkaso jsou zásadní pokyny příkazce. Obstaravatel musí vědět, jaký inkasní úkon má být proveden, vůči jaké osobě, v jaké výši, v jaké lhůtě a za jakých podmínek. Komentářová literatura v návaznosti na Jednotná pravidla pro inkasa zdůrazňuje význam inkasní instrukce, která má být úplná, přesná a srozumitelná.INTERNATIONAL CHAMBER OF COMMERCE. Uniform Rules for Collections (URC 522). ICC Publication No. 522. Paris: International Chamber of Commerce, 1995, čl. 4; LIŠKA. In HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI…, komentář k § 2694.26)
Obstaravatel není oprávněn nahrazovat pokyny příkazce vlastním uvážením nad rámec smlouvy. Nesmí například dovozovat další instrukce pouze z dokumentů určených k obstarání inkasa. Jeho úkolem je postupovat podle pokynů, které mu byly uděleny, a současně vyvinout odbornou péči při jejich provedení.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2694.27)
Není-li pokyn jasný nebo je-li zjevně nevhodný, musí obstaravatel postupovat obezřetně. S ohledem na analogii k příkazní smlouvě lze dovodit, že obstaravatel má upozornit příkazce na nesprávnost nebo nevhodnost pokynu a vyčkat na jeho stanovisko, pokud by provedení pokynu mohlo vést ke škodě.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2696.28)
Obstaravatel inkasa je povinen vyzvat třetí osobu k provedení inkasního úkonu. Odmítne-li třetí osoba výzvu splnit, musí o tom obstaravatel bez zbytečného odkladu podat zprávu příkazci.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2695.29) Samotná výzva nemusí být podle zákona písemná, v praxi však bude písemná nebo alespoň jinak průkazně zachycená forma obvyklá a vhodná.
Výzva by měla určitě vymezit, co se po třetí osobě požaduje. Má tedy specifikovat inkasní úkon, způsob jeho provedení a případně lhůtu. Pokud lhůta není určena, uplatní se obecná pravidla o splatnosti a třetí osoba má plnit bez zbytečného odkladu, popřípadě ihned podle povahy závazku.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2695.30)
Odmítnutí třetí osoby provést inkasní úkon samo o sobě nezakládá odpovědnost obstaravatele. Obstaravatel není garantem výsledku. Je však povinen příkazce o odmítnutí informovat, aby příkazce mohl zvolit další postup, například jednat s dlužníkem, změnit pokyny nebo zahájit jiné kroky k vymožení pohledávky.
Obstaravatel inkasa postupuje při obstarání inkasa s odbornou péčí podle pokynů příkazce. Neuskuteční-li se přesto inkaso, nezakládá to důvod k postihu obstaravatele.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2696.31) Toto ustanovení vyjadřuje základní rozdělení rizika mezi příkazce a obstaravatele. Příkazce nese riziko, že třetí osoba neplní. Obstaravatel nese odpovědnost za to, že při obstarávání postupoval řádně.
Odbornou péčí se rozumí vyšší míra péče odpovídající odborným znalostem a zkušenostem obvyklým při profesionálním výkonu činnosti obstaravatele inkasa. Zahrnuje nejen povinnost postupovat podle pokynů, ale také povinnost přezkoumat jejich úplnost a srozumitelnost a povinnost pečovat o přijaté plnění nebo dokumenty.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2696.32)
Pokud obstaravatel postupuje v rozporu s pokyny nebo bez odborné péče, může odpovídat za škodu. Typicky půjde o situaci, kdy nevyzve správnou osobu, nepostupuje včas, nedodrží pokyny týkající se dokumentů, nepředá přijaté plnění příkazci nebo zanedbá péči o převzaté cenné papíry či dokumenty.
Co obstaravatel inkasa při inkasu přijal, vydá bez zbytečného odkladu příkazci.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2697 odst. 1.33) Přijatým plněním může být peněžitá částka, cenný papír nebo jiný dokument. V případě peněžité částky bude v praxi obvyklé, že obstaravatel převede přijatou částku na účet příkazce. Pokud třetí osoba poskytne jen částečné plnění, obstaravatel je má přijmout a vydat příkazci, nevyplývá-li z pokynů něco jiného.
Přijal-li obstaravatel inkasa cenný papír nebo dokument, nahradí příkazci škodu způsobenou jeho ztrátou, zničením nebo poškozením v době, kdy jej měl u sebe. To neplatí, pokud obstaravatel nemohl škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2697 odst. 2.34) Právní úprava tak výslovně zdůrazňuje odpovědnost obstaravatele za uchování dokumentů, které mu byly v souvislosti s inkasem svěřeny.
Tato úprava je významná zejména u dokumentárního inkasa, kde mají dokumenty zásadní hodnotu. Dokumenty mohou představovat dispoziční oprávnění ke zboží, důkaz o přepravě nebo jiné obchodně významné listiny. Jejich ztráta nebo poškození může příkazci způsobit značnou škodu.
Obstaravatel inkasa může při obstarávání inkasa použít jiného obstaravatele. Použije-li jej podle pokynů příkazce, děje se tak na účet a nebezpečí příkazce.Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2698.35) To znamená, že příkazce nese náklady i rizika spojená s tím, že sám určil nebo požadoval zapojení další osoby.
Jiného obstaravatele může určit příkazce ve smlouvě o inkasu nebo později, pokud je provedení takového pokynu ještě možné. Obstaravatel inkasa je povinen pokyn příkazce respektovat, ledaže by byl nejasný, nevhodný nebo by vyvolával důvodné pochybnosti z hlediska odborné péče.LIŠKA. In HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI…, komentář k § 2698.36)
Jiná situace nastává, pokud jiného obstaravatele zvolí sám původní obstaravatel. Tehdy nelze automaticky přenášet riziko na příkazce. Obstaravatel odpovídá za výběr pomocné osoby a za to, že jeho postup odpovídá smlouvě, pokynům a odborné péči.
Akreditiv a inkaso mají společné to, že slouží k organizaci placení nebo přijetí plnění prostřednictvím další osoby. Oba instituty vznikly v obchodní a zejména bankovní praxi. Oba se používají i v mezinárodním obchodě a oba mohou být provázány s dokumenty, které se týkají zboží, přepravy nebo platebních podmínek.
Jejich právní funkce je odlišná. Akreditiv zakládá samostatný závazek výstavce vůči oprávněnému. Oprávněný se tedy při splnění podmínek může obrátit přímo na výstavce. Inkaso oproti tomu nezakládá samostatný závazek obstaravatele zaplatit. Obstaravatel pouze obstarává inkasní úkon od třetí osoby. Pokud třetí osoba výzvu nesplní, obstaravatel o tom informuje příkazce, ale sám za plnění neodpovídá, pokud postupoval s odbornou péčí.
Rozdíl lze vyjádřit i z hlediska rizika. U akreditivu se část platebního rizika přesouvá na výstavce akreditivu. U inkasa zůstává riziko neplnění třetí osoby převážně na příkazci. Proto se akreditiv používá tam, kde je požadována vyšší míra jistoty, zatímco inkaso tam, kde postačuje profesionální obstarání platebního nebo dokumentárního úkonu.
Akreditiv je třeba odlišit od ručení, bankovní záruky a pouhé poukázky. S ručením má společné posílení postavení věřitele, avšak akreditivní závazek je samostatný a jeho uplatnění je vázáno na akreditivní podmínky. Od bankovní záruky se liší zejména svou konstrukcí a tradičním navázáním na platební a dokumentární mechanismus obchodního styku. Od poukázky se akreditiv historicky vyvinul, ale jeho právní úprava je samostatná a pro obchodní praxi podstatně specializovanější.MIMROVÁ. In PETROV, VÝTISK, BERAN a kol. Občanský zákoník. Komentář, komentář k § 2682.37)
Inkaso je třeba odlišit od postoupení pohledávky a od vymáhání dluhu. Při postoupení pohledávky dochází ke změně osoby věřitele. Při inkasu zůstává příkazce osobou, na jejíž účet se plnění obstarává, a obstaravatel pouze jedná podle jeho pokynů.
Od běžného příkazu se inkaso liší specializovaným předmětem, kterým je přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby. Základní příkazní logika se však projevuje v tom, že obstaravatel jedná na účet příkazce, podle jeho pokynů a s odbornou péčí.
V praxi má akreditiv význam zejména pro stranu, která chce mít jistotu, že za splnění předem určených podmínek získá plnění od důvěryhodného výstavce. Typicky půjde o prodávajícího, který nechce odeslat zboží bez dostatečné jistoty, že kupní cena bude zaplacena. Akreditiv však zároveň chrání i příkazce, protože výstavce plní teprve při splnění akreditivních podmínek.
Inkaso je vhodné v situacích, kdy není nutné zřizovat samostatný platební závazek třetí osoby, ale je žádoucí využít profesionální infrastrukturu k vyzvání třetí osoby a převzetí plnění nebo dokumentů. Je méně zajišťovací než akreditiv, ale může být jednodušší a méně nákladné. Vztahuje se však k vyššímu riziku, že třetí osoba odmítne plnit.
Pro praxi je u akreditivu zásadní přesně formulovat akreditivní podmínky, dobu jejich splnění, povahu plnění a případnou odvolatelnost. U inkasa je klíčové správně formulovat inkasní instrukci, označit třetí osobu, určit požadovaný úkon a upravit postup při odmítnutí nebo částečném plnění.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
