Osnova
Reklama
Rozšířená osnova
Svoboda projevu je jedním z nejstarších ústavně garantovaných práv, které představuje jeden ze základních pilířů, na nichž stojí moderní demokratický právní stát. Je manifestací charakteru člověka, neboť skrze ni ukazujeme, kdo jsme, jaké máme preference a názory. Právě skrze komunikaci realizujeme své myšlenky a schopnosti. Svoboda projevu je nezbytná pro náš vnitřní růst, pro naši autonomii, identitu a sebeurčení. Umožňuje jednotlivcům nejen informace vyjadřovat, ale i přijímat či rozšiřovat.Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11.1) Podporuje otevřenou diskusi, pluralitu názorů a společenský pokrok. V kontextu ústavního práva slouží jako nezbytný nástroj kontroly veřejné moci a jako prostředek hledání pravdy, založený na důvěře, že čím méně bude stát zasahovat do veřejné diskuze, tím více názorů a myšlenek bude v diskuzi a tím správnější řešení se vytvoří (marketplace of ideas).BARTOŇ, Michal. HEJČ, David. In: HUSSEINI, Faisal. BARTOŇ, Michal. KOKEŠ, Marian. KOPA, Martin a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, s. 512-514 a s. 518. Dostupné online na: Listina základních práv a svobod - Beck-online.2)
Volný trh myšlenek vystavuje demokracii potřebě neustálého obhajování, což z jednoho pohledu demokracii posiluje jako živý koncept, který se tím vyvíjí, ale z opačného úhlu pohledu mohou být takové názory nebezpečné, protože mohou přejít v nenávistné a nedemokratické činy. V evropském kontextu podléhá veřejná debata ze strany veřejné moci výraznějším regulačním omezením než např. ve Spojených státech.CHALUPOVÁ, Martina. In: WAGNEROVÁ, Eliška. ŠIMÍČEK, Vojtěch. LANGÁŠEK, Tomáš. POSPÍŠIL, Ivo a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. 2. doplněné a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2023, s. 441-442. Citováno dne 10.2. 2026. Dostupné online na: www.aspi.cz.3) Tento přístup vychází z historické zkušenosti evropských států, podle níž v prostředí vysoce liberálního pojetí veřejné diskuse není vždy snadné bezprostředně rozlišit pravdivé a nepravdivé informace ani plně dohlédnout potenciální důsledky určitého jednání. Utváření takového porozumění je přitom chápáno jako proces vyžadující čas a institucionální rámec.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 512.4)
Pro pochopení tohoto práva je důležité odlišit dvě sféry. První a počáteční je myšlení, které se odehrává uvnitř mysli, kde se utváří názory (svoboda myšlení a svědomí, forum internum). Tato sféra je absolutní a nikdo do ní nesmí zasahovat. Nikdo nemůže být nucen, aby změnil své myšlení, a nikdo za myšlení nebo myšlenku nemůže být sankcionován (dokud není projevena). Druhá sféra vzniká v okamžiku, kdy subjekt své myšlenky projeví navenek (svoboda projevu, forum externum). Tím vstupuje do interakce s právy třetích osob a s veřejnými statky, a proto je relativní a může podléhat omezení.Tamtéž, s. 514.5)
Svoboda projevu je jedna ze základních politických práv a svobod. V rámci systematiky lidských práv a svobod ji řadíme do první generace lidských práv. Můžeme se setkat také s pojmem svoboda slova, což je ve své podstatě podřadný pojem svobody projevu, protože ta v sobě zahrnuje právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jak nám říká čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“ či "LZPS").Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.6) Tento výčet forem (způsobů vyjádření) čl. 17 odst. 2 LZPS je demonstrativní, neboť projev nemusí být realizován pouze typickými komunikačními metodami, ale naopak jde o množinu velmi otevřenou. Ve čtvrtém odstavci se nachází limitační klauzule, která obsahuje výčet legitimních cílů pro omezení. Provázanost svobody projevu a práva na informace se pak nachází v čl. 17 odst. 1 Listiny. Specifikem české úpravy je zakotvení výslovného zákazu cenzury v čl. 17 odst. 3, čímž vytváří určitou absolutní část vedle jinak relativní svobody projevu.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 516-520.7)
Na mezinárodní úrovni nalezneme svobodu projevu v čl. 11 Listiny základních práv EU, čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nebo v čl. 10 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (Úmluva). Podobně jako LZP garantuje Úmluva svobodu projevu jako takovou ve svém prvním odstavci. V odstavci druhém nalezneme opět taxativní výčet legitimních cílů pro omezení svobody projevu (limitační klauzule).KOSAŘ, David. In: KMEC, Jiří. KOSAŘ, David. KRATOCHVÍL, Jan. BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1333-1337; BARTOŇ, Michal a kol. Základní práva. Praha: Leges, 2016, s. 383.8) Dle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy svoboda projevu také zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace.Čl. 19 odst. 2 vyhlášky č. 120/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 10 odst. 1 sdělení č. 209/1992 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících.9)
Hlavní teoretické úvahy, které hájily svobodu projevu, se nejvíce rozšířily v době osvícenství. Osvícenští filozofové a spisovatelé bojovali proti cenzuře, která omezovala svobodu projevu a požadovali její zrušení. Jejich cílem bylo svobodně vyjadřovat své názory a šířit je bez ohledu na to, zda s nimi někdo nesouhlasí. Po Slavné revoluci v Anglii, kdy byla zaručena svoboda tisku a zákaz cenzury, se angličtí osvícenští autoři silně vymezovali proti jakýmkoliv formám omezení svobody slova a nastolení cenzury. Charles Blount argumentoval, že kniha má být určována svědomím a vzděláním autora, ne zvnějšku úředníkem.Jäger, P., Molek, P. Svoboda projevu: Demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha: Auditorium, 2007, s. 30.4)
Silné požadavky na zakotvení politických práv, mezi nimi především svobodu projevu a zákaz cenzury, požadovali francouzští osvícenští autoři. Boj francouzských osvícenců za svobodu projevu se dá popsat citátem sluhy Jakuba z románu Jakub Fatalista Denise Diderota: „Kdybych měl vynechat vše, co by někoho mohlo pohoršit, nezbylo by nic.“Ideje francouzských osvícenských filozofů se pak projevily v Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789, kdy je v čl. 11 řečeno, že „svobodné sdělování myšlenek a mínění je jedním z nejcennějších práv člověka, každý občan může proto svobodně mluvit, psát, tisknout“.Bartoň, M. Svoboda projevu: principy, garance, meze. Praha: Leges, 2010, s. 29.5)
Postupně se v teorii odůvodňující důležitost svobody projevu vyvodily čtyři argumenty, argumenty pravdy, seberealizace, demokracie a obecné favorizace volby.Jäger, P., Molek, P. Svoboda projevu: Demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha: Auditorium, 2007, s. 32-33.6) Argument pravdy tvrdí, že nikdo nemá monopol na pravdu, proto většina nemůže utlačovat menšinu při projevování jejích názorů. Reakcí nemá být zakazování menšinového názoru, ale snaha prokázání správnosti na danou problematiku svými názory a tvrzeními. Možnost veřejně se projevovat je jeden z důležitých způsobů individuální seberealizace, proto je také potřebná svoboda projevu, která jedinci poskytuje způsob vyjádřit se. Argument demokracie je založen na tom, že demokratické zřízení je plně funkční, když občané svobodně projevují a sdílejí svá přání a postoje. Občané navíc musí mít od demokratického státu zaručeno, že jim budou poskytovány informace, které pak mohou sami svobodně šířit. Argument obecné favorizace volby má v sobě předpoklad toho, že stát nemá právo omezovat a kontrolovat jednání občanů, jen, když jejich jednání působí újmu ostatním, tak ano.Jäger, P., Molek, P. Svoboda projevu: Demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha: Auditorium, 2007, s. 32-33. 7)
Svobodu projevu není možné ztotožňovat s obecnou svobodou lidského jednání či prostým projevem vůle v soukromoprávním smyslu. Její ústavní rozsah je užší a specifičtější. Stejně tak ji nelze definovat pouze výčtem komunikačních forem (mluvené slovo, tisk, internet). Ačkoliv verbální projev primárně spadá pod ochranu článku 17 LZPS, v určitých kontextech tuto ochranu zcela ztrácí. Určitá činnost může být za určitých podmínek ústavně chráněným projevem, ale v jiných situacích bude „jen“ jednáním, které nebude posuzováno na poli svobody projevu.CHALUPOVÁ. Listina základních práv a svobod: Komentář…, s. 441.8) Typickým příkladem je trestný čin vydírání. Ačkoliv se pachatel vyjadřuje slovy, jeho jednání postrádá ústavně chráněný komunikační účel, neboť nejde o sdělení myšlenky či názoru do veřejné debaty, nýbrž o nástroj nátlaku. Pro vymezení ústavního rámce svobody projevu je rozhodující jeho funkční pojetí. Primárním účelem jednání musí být naplnění komunikativního záměru, tedy snaha o sdělení myšlenky, názoru či postoje. Při právní kvalifikaci se proto vždy musí objektivně zkoumat, co bylo hlavním a skutečným cílem daného jednání.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 516.9) Nelze tedy optikou svobody projevu zkoumat například to, že někdo vyváží odpad do lesa a následně by se hájil tím, že jde o výkon svobody projevu upozorňující na špatné hospodaření státu. Dále platí, že projev (zejména symbolický) musí být pochopitelný, tedy musí existovat reálná pravděpodobnost, že adresáti smysl sdělení rozpoznají.BARTOŇ, Michal a kol. Základní práva. Praha: Leges, 2016, s. 381.10)
Formou projevu může být i mlčení či nečinnost v případě, že je subjekt k vyjádření informace nucen. Povinnost sdělit určité informace lze připustit jen je-li k tomu legitimní cíl a je-li to přiměřené, např. povinnost oznámení trestného činu, obecná povinnost svědčit nebo povinnosti v souvislosti se sčítáním lidu.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 516-520.11)
V rámci svobody projevu je chráněn obsah i forma jakou byl projev podán. Forma je v podstatě nosič nebo prostředek, kterým je doručen obsah, a proto se musí ochrana vztahovat i na něj jako na nedílnou část, bez níž by nebylo možné samotný obsah vyjádřit. Kdyby zákonodárce postupně zakázal všechny komunikační způsoby, fakticky by tím vyprázdnil samotné právo na svobodu projevu, neboť by znemožnil efektivní distribuci myšlenek.BARTOŇ. Základní práva…, s. 382.12)
Při vyvozování právní odpovědnosti je důležité oddělovat obsah (komunikační složku projevu) a jeho způsob vyjádření (fyzickou realizaci). Zatímco u obsahu se hodnotí zásah do nehmotných statků (osobnostní práva, veřejný zájem a podobně), u formy (způsobu provedení) se zkoumá materiální škoda, jakou způsobila tato forma, přičemž není relevantní, co má být obsahem projeveno.CHALUPOVÁ. Listina základních práv a svobod: Komentář…, s. 442-444.13) Jako ilustrativní příklad využívaný v akademickém prostředí lze uvést situaci, kdy je socha polita vodou ředitelnou barvou, přičemž vzniklá škoda bude nižší než v případě použití barvy, kterou nelze snadno odstranit. Je tedy příhodné rozlišovat mezi sankcí za obsah a sankcí za formu (zpravidla v podobě zásahu do majetku).
Vedle svobody projevu se formuluje ještě subjektivní právo na informace, bez kterého by svoboda projevu nemohla prakticky existovat. Toto právo zaručuje nebránit jednotlivci vyhledávat, přijímat nebo rozšiřovat informace. Zakotvuje tedy nejen svobodu ve sdělování informací, ale i právo na jejich obdržení. Právo na informace pak v užším smyslu znamená závazek státu poskytovat určité informace. To platí především o činnosti státních orgánů a orgánů územní správy. Jaké informace a za jakých podmínek stanovuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.BARTOŇ. Základní práva…, s. 385-386.14)
Jelikož svoboda projevu představuje jednu z nejdůležitějších hodnot demokratické společnosti, založenou na respektu k autonomii lidí a jejich preferencí, každý názor nebo stanovisko je zásadně přípustnou záležitostí, přičemž omezení je výjimkou, kterou je třeba ospravedlnit kvalifikovanými okolnostmi.Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11.15) Při omezování je potřeba mít na paměti, že prizmatem svobody projevu budeme chránit spíše kontroverzní a kritické názory, protože souhlasné názory zpravidla nevyvolají spor.Nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3212/18.16)
Soudy se snaží nalézt rovnováhu mezi tím, co je přípustné a co již nikoliv. Mezi vyloučené chování patří vyvolávání rasové, národnostní, náboženské nebo sexuální nenávisti, popírání holokaustu a jiných zločinů proti lidskosti. Zakázané je také vyzrazení utajovaných informací státu, týkajících se především bezpečnosti. Chráněno je také obchodní tajemství, nebo obrana fyzických a právnických osob před pomluvami, které by poškozovaly jejich dobrou pověst. Ochrana dobré pověsti je pak asi nejčastějším problémem spojeným se svobodou projevu, který je řešen v judikatuře.Jäger, P., Molek, P. Svoboda projevu: Demokracie, rovnost a svoboda slova. Praha: Auditorium, 2007, s. 33-36.17)
Ať už jde o jakékoli omezení, musí kumulativně splňovat podmínky legality (zákonný podklad), legitimity (legitimní cíl) a proporcionality (nezbytnosti v demokratické společnosti).
Zákonnost (zákonná licence) znamená, že omezení musí vycházet ze zákona jako formálního pramene, a dále že takový zákon musí být jasný a srozumitelný (požadavek právní jistoty plynoucí z čl. 1 Ústavy ČR). Nejasná omezení mohou způsobit strach z možného postihu, což může vést k utlumení společenské diskuze (tzv. chilling effect).BARTOŇ. Základní práva…, s. 385-386.18)
Legitimní cíl značí, že omezení nesmí být svévolné, nýbrž musí sledovat některý z legitimních cílů. Čl. 17 odst. 4 LZPS stanovuje legitimní cíle pro které je možné svobodu projevu a právo na informace omezit. V praxi nejfrekventovanějším důvodem omezení je ochrana práv a svobod druhých. Zahrnuje především ochranu osobnostních práv a práva na soukromí, která se mohou projevit jak v omezení dané soukromým právem, tak i správním a trestním. Ostatními legitimními cíli (dle LZPS) jsou bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mravnost. Bezpečnost státu se projevuje především v zákazu dispozice s utajovanými informacemi, veřejnou bezpečnost můžeme vnímat jako trestné činy šíření poplašné zprávy nebo podněcování k trestnému činu. Ochrana mravnosti a veřejného zdraví bude spočívat v zákazu šíření dětské pornografie, omezování reklamních sdělení obsahující alkohol, návykové látky nebo hazardní hry.Tamtéž, s. 533-534.19)
Omezení však může vyplývat i z jiných legitimních cílů, a to i těch, které nebude možné pod výčet v čl. 17 odst. 4 LZPS podřadit, protože nelze připustit, že důležité ústavní hodnoty by zůstaly bez možnosti vyvažování mezi nimi a svobodou projevu. V tomto ohledu je třeba dodat, že ústavní pořádek je třeba vykládat systematicky jako celek a nelze vycházet z doslovného výkladu. Nelze tedy ohrozit nezávislost soudu například tím, že by lidé na sociální síti udělali referendum o ne/potrestání nějakého člověka a výsledek následně vyžadovali po soudu.Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15 (9/2016 USn.). Podrobně v BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 534.20)
Požadavek nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti (proporcionalita) zkoumá, zda je prostředek zásahu vhodný (způsobilý dosáhnout svého cíle), zda nelze tohoto cíle dosáhnout jinak, a to způsobem mírnějším, a zda je tento zásah přiměřený sledovanému cíli a přípustný v demokratické společnosti (proporcionální). Pro zkoumání proporcionality se v judikatuře Ústavního soudu a ESLP ustálila určitá kritéria, která je třeba zahrnout do úvah o ústavnosti daného omezení.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 534-535.21)
Před samotnou analýzou jednotlivých kritérií proporcionality je nezbytné zdůraznit, že ústavněprávní přezkum omezení svobody projevu vyžaduje soulad jak s LZPS, tak i soulad s Úmluvou. To znamená, že dané omezení musí obstát „v testu nezbytnosti omezení“ v obou uvedených dokumentech. Nelze tedy jednat v souladu s LZPS, ale v rozporu s Úmluvou a naopak. Tento požadavek konformity se vztahuje i na vymezení legitimního cíle. Ačkoliv se textace jednotlivých legitimních cílů v LZPS a Úmluvě může lišit, jejich materiální podstata musí být dovoditelná v obou předpisech. Při aplikaci práva se proto upřednostňuje teleologický výklad, který neulpívá na rigidním jazykovém znění, nýbrž zkoumá smysl a účel ochrany svobody projevu v kontextu demokratické společnosti.BARTOŇ. Základní práva…, s. 93-100.22)
Jádro posouzení nezbytnosti omezení tvoří judikaturou ustálený soubor kritérií, které je nutné zohlednit. Tato kritéria se uplatní především v situacích kolize svobody projevu s osobnostními právy či právem na soukromí.
Způsoby omezení se obecně dělí na předběžná a následná či obsahově zaměřená a obsahově neutrální. Předběžná omezení jsou uplatněné dříve, než je informace uveřejněna nebo jinak zpřístupněna. Pronášející osobě je tedy zakázán již vstup do diskuze. Jakékoli preventivní zásahy jsou potencionálně nebezpečnější, a tudíž vyžadují přísnější přezkum. LZP výslovně zakazuje cenzuru, kterou se v ústavněprávním smyslu rozumí: „předběžná kontrola obsahu ze strany úřadů s možností reálně zabránit publikaci nevhodného obsahu.“Tamtéž, s. 390.23) Bude-li předběžné opatření cenzurou, bude protiústavní bez dalšího. Následné zásahy se uplatní naopak až po zpřístupnění dané informace.Tamtéž, s. 390.24)
Obsahově zaměřená omezení cílí na samotný projev (obsah) bez kontextu. Omezují konkrétní názory kvůli tomu, co vyjadřují. Obsahově neutrální omezení naproti tomu cílí na vnější okolnosti doprovázející sdělení, regulují čas, místo a způsob vyjádření. Například zákaz používání hlasitých zařízení v hodinách nočního klidu. Stanovují obecné podmínky, které platí pro jakýkoli sdělovaný obsah. Obsahově neutrální omezení jsou zásadně méně závažná, protože neznemožňují projev (s konkrétním obsahem) jako takový.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 539-540.25)
Obsah je jádrem projevu (jeho významovou složkou). Rozlišování na základě obsahu vychází z předpokladu, že ne všechny projevy mají pro fungování demokratické společnosti stejnou váhu. Základní dělící linii tvoří rozlišení mezi projevem politickým a komerčním.Tamtéž, s. 540-541. Tento text však rozlišuje pouze projev politický a komerční. V doktríně se lze setkat s rozřazením do více kategorií.26)
Politický projev požívá nejvyšší ochrany, neboť je nezbytnou podmínkou pro utváření veřejné debaty. Neomezuje se jen na otázky státní správy či politické činnosti, nýbrž zahrnuje v podstatě všechna témata, která upoutají pozornost veřejnosti a stanou se předmětem veřejné debaty.Nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03.27) Pro přiznání této zvýšené ochrany přitom není rozhodující, v jaké míře je projev skutečně schopen přispět k vytyčenému cíli daného problému, ale podstatou je pouze účast ve společenském diskurzu.Nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13.28)
Na opačném pólu stojí projev komerční (typicky reklama), jehož primárním cílem je podporovat soukromé zájmy (zpravidla hospodářské cíle). Vzhledem k absenci přímého vztahu k veřejnému zájmu je ochrana těchto projevů nižší. Stát zde disponuje širším prostorem pro regulaci za účelem ochrany spotřebitele, veřejného zdraví či mravnosti.KOSAŘ, KOVALČÍK. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář…, s. 1427.29) Je však nutné zdůraznit, že tato kategorie se nevztahuje na jakékoli reklamní sdělení nebo obdobné prostředky. I sdělení, které má formálně povahu reklamy, může obsahovat názorové prvky týkající se věcí veřejných (např. ekologická kampaň). V takových případech nelze projev mechanicky zařadit do komerční sféry, ale platí úměra, že čím více se obsah dotýká věcí veřejných, tím méně se na něj uplatní snížená míra ochrany.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 542-544.30)
S posouzením obsahu neoddělitelně souvisí skutečnost, zda projev přispívá k debatě o věcech veřejného zájmu (zda jde o debatu, která je obecně žádaná). Je však důležité rozlišit skutečný veřejný zájem (public interest), zahrnující témata nezbytná a důležitá pro fungování demokratické společnosti (mezi toto spadá i právo společnosti na informovanosti), a témata žádaná pouhou zvědavostí veřejnosti, bez věcného přesahu (public curiosity). Na účel daného sdělení usuzujeme objektivně z jeho obsahu a okolností, za kterých byla informace zveřejněna.Rozsudek senátu ESLP ze dne 28.7. 2005, Von Hannover proti Německu, č. 59320/00.31)
Pokud se informace týká politiky, výkonu veřejné moci, justice, hospodaření státu, světového dění nebo například závažné trestné činnosti, bude projev zpravidla požívat vysoké ochrany. Naopak s ustupující důležitostí klesá i poskytovaná ochrana. Například článek týkající se výhradně soukromí herecké celebrity ponese diametrálně nižší úroveň ochrany než investigativní zpravodajství zaměřené na čelní politiky. Samotný status veřejně známé osoby navíc automaticky nelegitimizuje jakýkoli zásah do její osobnostní sféry, ale sdělení musí přispívat k tématu, na němž je veřejný zájem. Zvýšená ochrana nemusí být poskytována jen „proti“ osobám veřejně známým, ale i běžné soukromé osoby se mohou stát aktéry věcí veřejných, a to zejména svým jednáním (např. informace o podnikateli, který podvádí klienty).BARTOŇ. Základní práva…, s. 396-397.32)
Čím vyšší je na sdělení veřejný zájem, tím spíše mají ostatní subjekty právo tuto informaci obdržet a tím intenzivnější ochrana má být poskytnuta projevu.Tamtéž.33)
Předmět výroku úzce souvisí s veřejným zájmem. Pokud se kritika týká profesní či veřejné činnosti jednotlivce, je prostor pro uplatnění svobody projevu podstatně širší. Naopak zásahy do soukromé sféry jsou obecně méně žádané.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 557-559.34)
Současně je příhodné rozlišit mezi kritikou namířenou vůči problému či věci a kritikou směřující na konkrétní osobu, jejíž primárním cílem je tuto osobu dehonestovat. Zatímco vyjádření se k danému problému je jednoznačně žádoucí, kritika konkrétní osoby si žádá větší opodstatnění.Tamtéž, s. 558.35)
Existují skupiny, u kterých je zvýšený veřejný zájem na jejich zpravodajské aktivitě. Jsou jimi obecně novináři (média) a političtí představitelé. Tyto osoby plní roli ve společnosti, která vyžaduje určité reagování na společenské dění, a proto v postavení autorů je jim třeba přisoudit zvýšenou ochranu. Ústavní soud konstatuje, že je nutné respektovat specifika novinářské práce určené k informování nejširší veřejnosti, kdy musí být text i rozsah upraven a zjednodušen, a proto nelze trvat na naprosté přesnosti sdělení, ale je nutné akceptovat drobné zkreslení informace s tím, že celkové vyznění musí odpovídat pravdě.Nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99.36) Zásah do svobody projevu autorů politické kritiky vyžaduje obzvlášť závažné důvody.Rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 9. 6. 1998, Incal proti Turecku, č. 22678/93.37)
Následky vyvozené pro původce výroku musí být striktně přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. Sankce v exemplární či likvidační rovině nejsou přípustné zejména kvůli potenciálnímu odrazujícímu účinku (chilling effect). Obava z nepřiměřeného a nepředvídatelného postihu by totiž mohla vést k autocenzuře (procesu, kdy se subjekt sám rozhodne informaci nezveřejnit, aby předešel potenciálnímu konfliktu) novinářů i veřejnosti, a tím k nežádoucímu utlumení otevřené debaty o věcech veřejného zájmu.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 547-548.38)
Při stanovování výše zadostiučinění je soud povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům původce výroku. Sankce by měla být citelná, aby plnila určitou preventivní funkci, ale primárním účelem musí být satisfakce poškozeného, a proto nástroje zejména trestního práva by se měly použít pouze jako prostředek ultima ratio. Trestněprávní represe by měla být vyhrazena pouze pro nejzávažnější excesy hrubě zasahující do osobnostních práv.Tamtéž, s. 547-548.39)
Zde se posuzuje míra ochrany osobnosti subjektu, proti které projev směřuje. Právo na ochranu osobnosti (čl. 10 LZPS) a svoboda projevu stojí na stejné ústavní úrovni (žádné z nich nedisponuje a priori předností).Nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997, sp. zn. II. ÚS 357/96.40) Rozhodujícím faktorem pro určení šíře ochrany je společenské postavení dotčené osoby. Nižší míra ochrany je přiznávána osobám veřejně činným, a to zejména politickým představitelům. Jelikož ti se dobrovolně rozhodli vstoupit do veřejného prostoru s cílem ucházet se o moc, musí snést podstatně širší míru kritiky. To se vztahuje i na kritiku ironickou či poškozující reputaci.Rozsudek pléna ESLP ze dne 8. 7. 1986, Lingens proti Rakousku, č. 9815/82.41) Míra kritiky by měla odpovídat vlivu osoby na chod věcí veřejných. V pomyslném mocenském žebříčku tak musí poslanec či člen vlády snést nepoměrně vyšší zásahy než řadový úředník nebo příslušník policie.BARTOŇ. Základní práva…, s. 398.42) Naopak zvýšenou ochranu před kritikou požívají děti a mladiství. Nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 164/15.43)
Nedílnou součástí posouzení je rovněž předchozí jednání dotčené osoby. Posuzuje se, zda osoba v minulosti nevyhledávala mediální pozornost, zda dobrovolně nezveřejnila detaily svého soukromého života, nebo zda se nedopustila jiného jednání, které ji vystavuje zvýšené kritice.KOSAŘ, KOVALČÍK. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář…, s. 1427.44) Pokud osoba svým jednáním vyvolá zájem veřejnosti, oslabuje tím své legitimní očekávání na ochraně své osobnosti nebo soukromí. ESLP v rozhodnutí Krone Verlag GmbH & Co. KG proti Rakousku poukázal na skutečnost, že se stěžovatelka svým jednáním vystavila kritice, když podnikla útěk do Brazílie se svým manželem, který byl jako politik podezřelý ze spáchání několika trestných činů, a následně ještě poskytovala rozhovory na toto téma.Rozsudek senátu ESLP ze dne 6. 11. 2003, Krone Verlag GmbH & Co. KG proti Rakousku, č. 40284/98.45)
Pro zkoumání přípustnosti výroku (projevu) je důležité rozlišit mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím soudem (povaha výroku), a dále posoudit míru expresivity výroku (forma výroku).
Vždy je zásadní rozlišit, zda se jedná o empiricky ověřitelná fakta (skutkové tvrzení), nebo zda je projev subjektivním názorem, respektive volnou interpretací skutečnosti (hodnotící soud). Skutkové tvrzení se vztahuje k objektivní realitě, kterou lze empiricky ověřit. Přičemž pravdivost skutkového tvrzení musí dokázat autor sdělení (ten co fakta tvrdí). Např. výrok: „Pan X je příslušníkem Policie ČR.“ Hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor autora, jehož pravdivost zkoumat nelze, posuzuje se primárně jeho expresivita (přiměřenost použitých jazykových prostředků). Hodnotící soudy požívají silné právní ochrany, neboť chrání myšlenkovou autonomii.Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11.46) Například výrok: „Pan X je neschopný policista.“BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 549-555.47)
Primárním cílem projevu by mělo být hodnotit a informovat. Zároveň i hodnotící soud by měl být založen na faktech (které lze prokázat), protože hodnocení nevzniká ve vakuu, ale vychází (implikuje) z objektivních skutečností. To, do jaké míry je výrok ryzím subjektivním názorem a do jaké míry implikuje ověřitelná fakta, závisí na konkrétním případu. Například označení osoby za „mafiána“ může být v určitém kontextu chápáno jako skutkové tvrzení a v jiném pouze metaforickou kritiku (např. když bude osoba ovlivňovat výběrové řízení pro veřejnou zakázku).BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 551-555. K tomu blíže viz Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11.48)
Obecně platí, že nepravdivé skutkové tvrzení požívá minimální ochrany. To však neznamená, že každá nepravda je automaticky protiústavní. Aby byla lež sankcionována, musí překročit určitou přípustnou míru, kterou nelze v demokratické společnosti tolerovat. Kategorii pravdy není možné vnímat jako absolutní soulad s objektivní realitou, protože lidské poznání je limitováno. Vzhledem k limitům lidského poznání můžeme pouze hledět k určité jistotě poznaného skutkového stavu. Při projevení postoje (jak faktu, tak i hodnocení) je subjekt limitován pro něho dostupnými informacemi, svými kognitivními schopnostmi či jinými dalšími faktory, a proto nelze tuto kategorii vnímat přehnaně staticky, ale vždy ji posoudit v celkovém kontextu.Nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14; nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17.49)
Jako důležitý faktor proto bude i posouzení zavinění a dobré víry.Nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03.50) Jinak budeme nahlížet na záměrnou lež za účelem difamace a jinak na lež kvůli chybě v tisku. Pravda bude naopak předmětem vysokého standardu ochrany, ale ani pravdivé informace nelze absolutizovat jako ústavně konformní. Pokud nebude na zveřejnění i pravdivé informace veřejný zájem a zároveň hrubě zasáhne do osobnostních práv, půjde o zásah protiústavní. Zejména pokud je sdělena hrubě urážlivou formou, jejímž jediným cílem je dehonestace. BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 550-551. K tomu blíže viz Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11.51)
Rozlišení na skutková tvrzení a hodnotící soudy se přiměřeně použije i na ostatní projevy. Zvlášť je potřeba posuzovat karikatury, fotomontáže nebo například „deep fake.“ Fotomontáž vydávanou jako pravou fotografii budeme posuzovat jako lživé skutkové tvrzení, ale naopak karikaturu budeme zásadně posuzovat optikou hodnotícího soudu. Zpravidla půjde o fakt, jestli je účelem uvedení v omyl či jiné podvodné jednání anebo bude seznatelné, že jde o pobavení či kritiku. Například „deep fake“ známé osobnosti, který jako takový bude označený a bude sloužit jako vtip, by neměl působit problémy. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 3161/23. 52)
Obsah i forma se vždy musí hodnotit v podmínkách širšího kontextu a rozhodující bude celkové vyznění projevu. Je nutné přitom přihlížet i na způsob získání informací, zejména pokud budou informace získány za použití skrytých kamer, odposlechů či jiné obdobné techniky.BARTOŇ, HEJČ. Listina základních práv a svobod. Komentář…, s. 520-525.53)
Kromě těchto existují ještě jiná kritéria, která mohou mít dopad na posouzení souladu výroku. V judikatuře se objevuje například motiv, respektive účel, s jakým postupoval autor,Nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11 ze dne 6. 3. 2012.54) nebo snaha o získání věrohodných a ověřených informací, pečlivost, prospěšnost jednání nebo časový kontext.BARTOŇ. Základní práva…, s. 403.55)
Pro zobecnění kritérií se v judikatuře objevují různé podoby testů pro zkoumání zásahu do svobody projevu. Pro zkoumání zásahu svobody projevu do osobnostních práv ESLP sumarizoval kritéria v rozhodnutí Axel Springer AG proti Německu, kdy uvedl tyto body: 1) zda jde o příspěvek k debatě sledující veřejný zájem, 2) veřejná známost dotčené osoby a předmět reportáže, 3) předchozí jednání dotčené osoby, 4) způsob získání informace a její pravdivost, 5) obsah, forma a důsledky zveřejnění, 6) přísnost uložené sankce.Rozsudek senátu ESLP ze dne 7. 2. 2012, Axel Springer AG proti Německu, č. 39954/08.56)
Podobně Ústavní soud v rozhodnutí II. ÚS 2051/14 uvádí tyto klíčová kritéria: 1) povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení či hodnotící soud), 2) obsah výroku, 3) forma výroku (míra expresivity), 4) postavení kritizované osoby, 5) zda se výrok týká veřejné či soukromé sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby, 7) kdo výrok pronáší, 8) kdy tak učiní (jaké údaje měl k dispozici a jaké byl situaci).BARTOŇ. Základní práva…, s. 404. K tomu blíže viz Nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14. 57)
Jako příklad rozhodnutí, kde Ústavní soud (dále jen „ÚS“) řeší kolizi s jinými právy (v tomto případě s právy osobnostními), lze uvést nález sp. zn. II. ÚS 2051/14. V něm ÚS vyhověl ústavní stížnosti D. Hůleho, který ve vysílání ČT24 pronesl výroky směřující ke kritice primátorky Chomutova, která dle jeho slov připravila město o 8 milionů. Podle odvolacího a následně dovolacího soudu se měl za své výroky omluvit a hradit náklady řízení. ÚS v odůvodnění vypracoval osmibodový test, který řeší kolizi mezi svobodou projevu a právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce. Dle ÚS je třeba zjistit, jestli povahou výroku je skutkové tvrzení nebo hodnotový soud. Dále, jestli obsahem výroku je politický nebo komerční projev. Hodnotový soud týkající se veřejného politického života dbá zvýšené ochrany, jelikož svoboda projevu v tomto případě je základem demokratické společnosti. Dalším kritériem je, jaká je forma výroku, jedná-li se o výrok expresivní, nebo až vulgární. Čtvrtým bodem je postavení kritizované osoby. Dle ÚS musí osoba veřejně činná, aktivní v politice nebo veřejně známá prokázat vyšší míru tolerance směřující k její kritice. Pak ÚS řeší, zda se výrok dotýká soukromé nebo veřejné sféry kritizované osoby, výroky týkající se veřejné sféry mají větší ochranu vyplývající z ochrany svobody projevu. Dále, zda osoba tento výrok svým chováním vyprovokovala nebo jak se k němu posléze postavila. Důležité také pak je, kdo výrok pronáší (rozlišuje se především, zda se jedná o běžného občana, novináře nebo politika). A jako osmý bod, kdy daný výrok osoba pronáší. ÚS zde řeší, jaké konkrétní údaje a informace měl a mohl mít v daný okamžik autor výroku a v jaké situaci výrok pronesl.
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
