Tezaurus
Encyklopedická hesla
Osnova
Reklama
Novelou trestního řádu z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb.) byly do trestního řádu zavedeny tzv. zvláštní způsoby dokazování, úkony, které jsou neodmyslitelně spjaty s vyšetřováním trestných činů, ale u nichž byl postup pro jejich provádění odvozován z ustanovení o výslechu, případně o ohledáníJELÍNEK, Jan a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, s. 461.1). Upravila celkem 5 zvláštních způsobů dokazování – konfrontaci, rekognici, vyšetřovací pokus, rekonstrukci a prověrku na místě.
Rekognice je upravena v ustanovení § 104b trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.)
(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.
(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.
(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.
(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.
Rekognice je specifickou formou výslechu podezřelého, obviněného nebo svědka a jejím cílem je znovupoznání konkrétní osoby či věci, jejíž ztotožnění je důkazně relevantní.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.2) Toto znovupoznání je založeno na vnímání sluchovém (znovupoznání osoby podle hlasu a řeči), či na vnímání zrakovém (znovupoznání osoby podle osoby chůze, držení těla, gestikulace, mimiky). JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, s. 474.3)
Smyslem rekognice je, aby poznávající (tedy osoba, která ztotožňuje) znovu poznala konkrétní osobu (osobu poznávanou) či věc, jejíž ztotožnění je důkazně relevantní pro trestní řízení,ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.4) kdy v praxi se nejčastěji provádí rekognice, při které je poznávací osobou svědek a zásadní význam má především v případech identifikace pachatele, kdy je oběť trestného činu zároveň i jediným svědkem.JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, s. 474.5) Je potřeba však nezaměňovat rekognici s jiným způsobem identifikace, tzv. agnoskace, kdy je svědkovi, jakožto poznávající osobě za účelem ztotožnění ukázána pouze jedna osoba, typicky obžalovaný během hlavního líčení.FENYK, J. a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 376.6)
Rekognice spočívá ve znovupoznání osob nebo věcí. Podle způsobu předvádění objektů ji dělíme na rekognici in natura a rekognici podle fotografie.
Postup rekognice osoby in natura je vymezen v § 104b odst. 3 trestního řádu, tj. podle přímého pozorování její fyzické identity. Prvním způsobem je poznávání dle jejího vzezření. Osoba, jež má být poznána se ukáže osobě poznávající mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují.
Osoby se nesmí výrazně odlišovat zejména svým vzrůstem, obličejem a jeho úpravou, vlasy, oblečením apod. Mezi ukázanými osobami by měla být vždy pouze jedna poznávaná osoba a musí jí být umožněno, aby se zařadila na libovolné místo mezi ostatní.ŠÁMAL, P.; MUSIL, J.; KUCHTA, J. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 413.7)
V souladu s § 104b odst. 3 trestního řádu je možno poznávání provádět podle hlasu mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi. Obdobně jako u prvního způsobu musí být osobě poznávané umožněno hovořit v libovolném pořadí. Byť zákon výslovně neuvádí, mezi kolika dalšími osobami se má poznávání provádět, vzhledem k podobnosti rekognici podle vzezření lze usuzovat, že se má rekognice podle hlasu realizovat mezi nejméně třemi dalšími osobami, jež se hlasem výrazně neodlišují.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.8) Avšak dle judikatury Ústavního souduNález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 528/06.9) nemůže být taková osoba k hlasovému projevu nucena, neboť by došlo k rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování se (nemo tenetur se ipsum accusare) a policejní orgán má povinnost poznávanou osobu poučit o možnosti odmítnutí, jinak by provedená rekognice byla neúčinným důkazem. Naproti tomu k rekognici prováděnou dle vzezření osoba může být donucena k účasti na rekognici (předvedením, uložením pořádkové pokuty), jelikož se jedná o úkon, který je osoba povinna pouze pasivně strpět a nelze to považovat za porušení výše zmíněné zásady.FENYK, J. a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 378.10)
Problematikou, zda lze nutit osobu ke změně vzhledu, se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne ze dne 27. 5. 2003 sp. zn. III. ÚS 623/2000. Ústavní soud konstatoval, že v daném případě nebyl úkon proveden v souladu s požadavky kriminalistické teorie a praxe, neboť zevnějšek obviněného nebyl speciálně upraven tak, aby se vizuálně neodlišoval od ostatních figurantů. To znamená, že pokud svědek popsal pachatele se zvláštními markanty, jako je např. černé kudrnaté vlasy a velké kulaté sluneční brýle, je nežádoucí, aby osoby podrobené rekognici na sobě měli paruky vlnitých vlasů odlišných odstínů barev a malé elipsovité sluneční brýle.
Ústavní soud zdůrazňuje, že jakékoliv nedostatky v podobě předváděných osob nebo v úpravě jejich vzhledu přímo snižují věrohodnost celé rekognice. Podobné chyby v postupu policie způsobují nezákonnost celého úkonu mohou tak zapříčinit případnou nepoužitelnost jeho výsledků.Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 623/2000. 11)
Rekognice dle fotografie má vůči rekognici in natura subsidiární povahu, to znamená, že je přípustná v případě, že rekognici in natura nelze provést. Může tak být například pokud je totožnost osoby stále nezjištěna, či je nezvěstná nebo se jedná o mrtvolu apod.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551. 12) Rekognice dle fotografie nesmí bezprostředně předcházet rekognici in natura,§ 104b odst. 4 zákona č. 141/1961, Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.13) což zakládá nepoužitelnost důkazu v trestním řízení. Není však vyloučeno, že by v téže věci již nikdy nebylo možno provést rekognici podle fotografií, protože trestní řád zakazuje pouze bezprostřednost těchto postupů.FENYK, J. a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 378-379.14) Podmínky provádění rekognice in natura se aplikují přiměřeně.
Mimo osob lze provést i rekognici věcí podle § 104b odst. 5 trestního řádu.
Rekognice se zásadně dělí na dvě fáze.
První je fáze výslechu poznávající osoby (podezřelý, obviněný nebo svědek), kdy tato osoba musí být před samotným znovupoznáním vyslechnuta o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímal, a o znacích a zvláštnostech, podle kterých by bylo možno osobu nebo věc poznat. Samotný výslech může osobě poznávající pomoci vybavit si znaky a zvláštnosti osoby či věci ještě před tím, než jí bude ukázána.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.15) Protože i rekognice je zvláštní formou výslechu, uplatní se zde ustanovení o výslechu obviněného a svědka. § 104b odst. 6 zákona č. 141/1961, Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.16)
Druhá fáze rekognice spočívá v ukázání osoby nebo věci poznávané osobě a ve vyjádření, zda ji poznává, resp. kterou z více ukázaných osob či věcí poznává.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.17) Ukáže-li osoba poznávající na určitou osobu, měla by poté být znovu vyslechnuta o tom, podle jakých znaků a zvláštností ji poznala.ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1537–1551.18) Osoba či věc, jež má být poznána, nesmí být poznávající osobě před rekognicí ukázána,§ 104b odst. 2 zákona č. 141/1961, Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.19) neboť by se jednalo o podstatnou vadu tohoto úkonu a taková rekognice by byla nepoužitelným důkazem.
O provedení rekonstrukce je nutné sepsat protokol, kde se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byl tento úkon proveden, a to zejména pořadí ukazovaných osob, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření.FENYK, J. a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2024, s. 379.20) Je-li poznávající osobou obviněný či svědek, lze za splnění zákonných podmínek protokol přečíst jako důkaz v hlavním líčení, nikoliv však jako listinný důkaz podle § 213 odst. 1 trestního řádu. Kromě protokolu je vhodné pořídit i fotografickou dokumentaci a v některých případech i audiovizuální záznam průběhu rekognice.
Pokud orgán činný v trestním řízení dojde k závěru, že výsledky rekognice tvoří s ostatními důkazy logicky propojený, souvislý řetězec důkazů, výsledek rekognice se stane věrohodným důkazem.KONRÁD, Z. a kol.: Kriminalistika. Kriminalistická taktika a metodiky vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, s. 97.21)
Ustanovení § 104b odst. 8 trestního řádu předpokládá dodatečný výslech podezřelého, obviněného nebo svědka. Tento postup je obligatorní, je-li potřeba odstranit rozpor mezi dřívější výpovědí a výsledkem rekognice, zejména spočívá-li rozpor v podstatně odlišných charakteristických znacích nebo zvláštnostech, které poznávající osoba uváděla ve své dřívější výpovědi, a těmi, podle nichž poznala ztotožňovanou osobu nebo věc.
V § 104b odst. 7 trestního řádu jsou obsaženy odchylky při provádění rekognice v případech, kdy to povaha věci vyžaduje a týká se pouze rekognice, kdy je poznávaným objektem osoba in natura:
Klíčový posun v nahlížení na věrohodnost rekognice přinesl nález Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 3709/16. Ústavní soud tak čerpajíc z odborné literatury a dosavadní judikatury Ústavní soudu formuloval řadu opatření, která by mohla vedle zákonem stanovených požadavků výrazně přispět ke zvýšení důkazní síly prováděné rekognice.
Při rekognici by měla být poznávána jen jedna osoba, která by se neměla odlišovat od figurantů ani v obecných ani ve specifických (popsaných) znacích.
Jak již bylo demonstrováno na judikatuře Ústavního soudu výše (konkrétně nález III ÚS sp. zn. III. 623/2000), požadavek, aby se poznávaná osoba výrazně neodlišovala od figurantů, je základní obranou proti omylům a označení nevinného. Tento princip reflektuje i zahraniční odborná literatura prostřednictvím specifického testu; pokud je nezúčastněné osobě předložen výhradně popis pachatele z předchozího výslechu svědka, neměla by být schopna v předváděné skupině podezřelého identifikovat.
Před rekognicí by měla být poznávající osoba doložitelně upozorněna, že se pachatel nemusí nacházet mezi předváděnými osobami. Existuje však i možnost provést tzv. slepou rekognici, kdy se poznávající osobě ukážou pouze figuranti, tedy bez přítomnosti obviněného, aby se tak otestovala spolehlivost svědka.
Je vhodné zvážit, zda by rekognici neměla provádět osoba, která nedisponuje informací o tom, které osoby jsou figuranti a která osoba je poznávaná.
Po provedení rekognice by měla být poznávající osoba vyslechnuta k tomu, jak si je jistá svými závěry. Je vhodné zvážit, zda by tento výslech neměla provádět osoba, která nedisponuje informací o tom, které osoby jsou figuranti a která osoba je poznávaná.
Důkazní sílu rekognice podpoří i vyšší počet poznávaných osob (fotografií).
Důkazní sílu rekognice podpoří i dokumentace jejího průběhu pořízením videozáznamu. Díky videozáznamu může soudce v rámci hlavního líčení posoudit i bezprostřední reakce poznávající osoby a zhodnotit tak celkový průběh provedené rekognice.
Závěrem je nutné dodat, že Ústavní soud nechce sám diktovat, jak má přesně vypadat policejní praxe při provádění rekognice, tato odpovědnost leží plně na orgánech činných v trestním řízení. Pokud vyšetřovatelé úkon neprovedou řádně, riskují, že obecný soud následně označí tento neopakovatelný důkaz za slabý či úplně nepoužitelný. Ústavní soud si je přitom vědom praktických potíží, které policii mohou provázet, když za složitých okolností shání dostatečný počet vhodných figurantů nebo podobných fotografií.Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3709/16.23)
Místo, kde se právo setkává s lidmi.
