Co přináší nová tabulka ministerstva pro výpočet výživného?

903 1
903 1

Ministerstvo spravedlnosti (dále jako „ministerstvo“) nedávno zveřejnilo novou doporučující tabulku určenou pro výpočet výživného. Došlo tak k nahrazení starší tabulky z roku 2010, která již neodpovídala požadavkům praxe. Jaké změny byly vneseny do nové tabulky? A jsou i některé další pomocné metody pro výpočet výživného?

V úvodu je třeba zdůraznit, že se jedná pouze o doporučující dokument, který není pro soudy rozhodující ve věcech výživného nikterak závazný. Vypracovaná tabulka však může pomoci utvořit si rámcovou představu o odpovídající výši výživného pro dítě, a to nejen laické veřejnosti, ale i právníkům. Nepřímo tak může být východiskem pro konsensuální a mimosoudní řešení rodinných záležitostí.[1]

Změny oproti dosavadní tabulce

První z avizovaných změn je snížení počtu věkových kategorií z původních pěti na čtyři, přičemž hlavním kritériem pro určení výše výživného se stává životní etapa dítěte, věkové hranice jsou uvedeny spíše orientačně. První etapa začíná v předškolním věku, následuje první a druhý stupeň základní školy a jako poslední je uvedena etapa střední školy spolu s vyšším vzděláváním.[2] Užití životního stádia dítěte namísto jeho věku nepochybně lépe odpovídá kritériu odůvodněných potřeb dítěte vyjádřeném v § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy tyto potřeby rostou především se změnou stupně vzdělávání, například se začátkem školní docházky jsou spojeny vyšší finanční náklady na nákup školních pomůcek, úhradu obědů apod.

Další změnou je procentuální vyjádření vlivu vyššího počtu vyživovacích povinností na snížení podílu výživného na příjmu povinného.[3] Podle dřívější tabulky se při určování výživného při dvou nebo třech vyživovacích povinnostech stanovilo výživné pro každé dítě tak, že se vycházelo z procentuálního podílu při spodní hranici rozmezí pro příslušnou věkovou kategorii, například pro dítě ve věku do pěti let bylo stanoveno rozmezí 11 až 15 %.[4] Nová tabulka udává konkrétní procento pro případy, kdy má rodič jednu až čtyři vyživovací povinnosti, přičemž se započítává i dítě, jehož výživné se vyčísluje. Naproti tomu vyživovací povinnosti vůči jiným příbuzným osobám se nezohledňují.[5] Takovou vyživovací povinností vůči jiné příbuzné osobě bude zpravidla vyživovací povinnost k manželce, kterou některé soudy v praxi zohledňují (viz dále).

Nově je v tabulce zohledněna i míra zapojení povinného rodiče do péče a styku s dítětem.[6] Rozhodujícím potom nebude označení typu péče uvedené v rámci soudního rozhodnutí, nýbrž spíše to, v jaké míře se povinný rodič o dítě reálně stará a obstarává jeho obvyklé potřeby. Čím více se rodič fakticky zapojuje do péče o dítě, tím více se snižuje částka výživného. Pomocným hlediskem, které je možné při určení míry zapojení rodiče využít, může být počet dní v měsíci, které dítě tráví s rodičem, jehož vyživovací povinnost je řešena, případně je možné pracovat s průměrným měsíčním počtem dní. Započítat by se měly zejména dny, kdy dítě pobývá u rodiče celý den včetně noci, a které jsou spojeny s úhradou obvyklých potřeb dítěte při péči a styku (například odívání, platby ve škole apod.). Podle ministerstva však není vhodné pouze mechanicky přepočítávat dny strávené dítětem s rodičem, jehož vyživovací povinnost je řešena, nýbrž je zapotřebí, aby konečná výše výživného odrážela, nakolik se rodič reálně podílí na obstarávání obvyklých potřeb dítěte. Ve svém manuálu uvádí ministerstvo vzorec pro přepočet podílu péče rodiče o dítě na snížení výživného.[7] Uvedené kritérium míry péče a styku o dítě povinným rodičem odpovídá § 913 odst. 2 o. z., dle kterého je třeba přihlédnout i k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí.

Čtvrtá úprava tabulky se týká nahrazení rozpětí podílu výživného na příjmu povinného konkrétními procenty.[8] Zatímco dříve bylo pro dítě ve věku do pěti let stanoveno procentuální rozmezí podílu výživného na příjmu povinného od 11 do 15 procent, nyní je pro povinného s jednou vyživovací povinností k dítěti v první životní etapě, tedy v předškolním věku, stanoven podíl vyživovací povinnosti na příjmu povinného v konkrétní výši 14 procent. Určení konkrétních procent pro jednotlivé situace lišící se v životních etapách dítěte a v počtu vyživovacích povinností povinného jistě přispěje větší právní jistotě a napomůže již zmíněnému mimosoudnímu řešení otázek výživného.

Určitá částka musí rodiči zůstat

Velmi podstatnou změnou oproti tabulce z roku 2010 je i zavedení kontrolní částky, která by měla povinnému po odečtení výživného zpravidla zůstat.[9] V určitých případech může dojít k tomu, že určená částka výživného bude příliš vysoká ve vztahu k možnostem, respektive životní úrovni povinného. Zejména půjde o situace, kdy má povinný vyživovacích povinností více. V manuálu ministerstvo uvádí dvě metody stanovení kontrolní částky, a to jednak procentem z příjmu, jednak pevnou částkou. Procentuální stanovení kontrolní částky je obsaženo přímo v tabulce. Druhou možností je stanovit kontrolní částku pevnou spodní částkou, kdy se tato určí s pomocí tzv. nezabavitelné částky, která se jinak používá při výpočtu srážek z příjmu povinného v exekuci a oddlužení. K těmto účelům lze v praxi využít online kalkulačku splátek pro oddlužení Ministerstva spravedlnosti.[10] Pro výpočet výživného se následně vezme kontrolní částka (vzešlá z popsaných metod), která je vyšší.

V případech, kdy předběžně stanovené výživné bude převyšovat maximální výši výživného, které ještě zachovává povinnému jeho kontrolní částku, je vhodné zvážit korekci výše výživného. Korekce bude jednoduchá v případě jediné vyživovací povinnosti rodiče, kdy se výživné pouze sníží na zjištěnou maximální výši. Složitější situace nastane v případě více vyživovacích povinností. V takovém případě se sečtou procenta všech vyživovaných dětí a tímto číslem se vydělí částka, kterou je možné maximálně rozdělit, následně se vypočtená hodnota vynásobí čísly, které jinak představují v tabulce procenta.[11] Ještě náročnější je pak výpočet, který zohledňuje péči a styk povinného rodiče s dítětem. Ministerstvo ve svém manuálu uvádí názorný příklad, na který pro zjednodušení tohoto článku odkazuji. Domnívám se však, že pro určení části příjmu, která by měla povinnému rodiči zůstat, existuje jednodušší metoda, kterou níže zmíním. Dále je vhodné opět poukázat na zákonnou souvislost této změny v tabulce, jelikož zavedení kontrolní částky plně odpovídá zásadě shodné životní úrovně rodiče a dítěte vyjádřené v § 915 odst. 1 o. z., která předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

Limity tabulky

Tabulka ministerstva samozřejmě není schopna obsáhnout všechna kritéria, která se při vyměřování výživného používají. Zohledněny tak nejsou například majetkové poměry rodiče dítěte, tedy vlastnictví nemovitostí a dalších hodnotných věcí, dále nejsou brány v úvahu podíly partnerů obou rodičů, kteří se mohou značnou měrou podílet na uspokojování potřeb rodiny. Tyto a jiné okolnosti bude v praxi nutné hodnotit individuálně a nebude-li na tom mezi rodiči shoda, přihlédne k nim při určení výše výživného soud. Rovněž nelze tabulku užít u dětí se zvýšenými potřebami z vážných zdravotních důvodů. Tabulka také nemusí být bez dalšího využita u rodičů s nadstandartními příjmy a k obezřetnosti nabádá ministerstvo i u určování výživného pro zletilé děti.[12] Je tedy zřejmé, že tabulka není schopna reagovat na všechny situace, které si lze při řešení otázek výživného představit. Na mnoho z těchto komplikovanějších situací však pamatuje zákon, judikatura a doplňkové materiály ministerstva.[13]

Další možný způsob výpočtu výživného

Kromě ministerské doporučující tabulky se v praxi objevuje i tzv. pravidlo soudce Gerlicha (nazývané také jako dílová metoda). Tato metoda výpočtu výživného vznikla již za účinnosti obecného občanského zákoníku z roku 1811[14] a jejím tvůrcem byl soudce Gerlich, který působil v 40. letech 20. století jako soudní rada u Nejvyššího soudu.[15] Podle této dílové metody se příjem povinného dělí na tolik dílů, kolik je vyživovacích povinností s tím, že povinnému musí připadnout vždy další tři díly.[16] Jeden díl by měl připadnout i bývalému manželu povinného, stejně jako jeho současnému manželu, respektive by po jednom dílu mělo být přiznáno každé osobě, o kterou má povinný rodič pečovat.[17] Avšak zde je třeba míti na paměti, že pravidlo vznikalo v době občanského zákoníku z roku 1811, kdy tato úprava řešila otázku výživného mezi manžely odlišně od úpravy současné.[18] Můžeme tedy uvést příklad povinného rodiče s dvěma dětmi, jehož příjem se rozdělí na celkem pět dílů, z čehož tři díly připadnou povinnému rodiči a každé dítě dostane po jednom dílu. Pokud bychom chtěli postupovat podle dílové metody přesně, připadl by jeden díl ještě bývalému manželu povinného rodiče, tedy by se příjem rozdělil celkem na šest dílů, popřípadě na sedm dílů, jestliže by rodič uzavřel nový manželský svazek. V praxi jsem se setkala s modifikací této metody, kdy je zohledněna nikoliv vyživovací povinnost k bývalému manželu, nýbrž k tomu stávajícímu, jemuž připadne polovina jednoho dílu. Pokud má tedy otec dvou dětí novou manželku, rozdělí se jeho příjem na tři díly pro něj, dva díly pro děti a půl dílu pro jeho současnou manželku, celkem tedy na pět a půl dílů. Tato modifikace dílové metody, která přiznává půl dílu i manželu povinného, bude však využívána spíše v případech, kdy manželka povinného je zcela nebo téměř bez příjmů, například pobírá jen rodičovský příspěvek.

Rozdělením příjmu povinné osoby na díly původní dílová metoda soudce Gerlicha končí. Soudní praxe však tuto dílovou metodu dále modifikuje, kdy vypočtený díl se následně upraví s ohledem na životní etapu dítěte, tedy stejně jako v případě ministerské tabulky je zohledňováno, zda je dítě předškolního věku či navštěvuje základní, střední nebo vysokou školu. Zatímco na dítě předškolního věku se výživné většinou stanoví jen jako určitá část vypočteného dílu, dítěti docházejícímu na vysokou školu připadne zpravidla díl celý. Dále je, stejně jako v případě nové ministerské tabulky, brán ohled na míru osobní péče povinného rodiče o dítě a jejich vzájemný styk, a také na to, zda povinný rodič přispívá dítěti na jeho výživu něčím nad rámec. Na základě těchto, případně dalších kritérií, se původně stanovený díl upraví.

Podobně jako je tomu u ministerstvem vypracované tabulky, má i výše popsaná dílová metoda své meze a slouží pouze k orientačnímu výpočtu částky výživného, které se následně upravuje tak, aby odpovídalo všem zákonným kritériím a požadavkům judikatury. Mám však za to, že hlavním pozitivem dílové metody je mnohem rychlejší stanovení kontrolní částky čili částky, která by po zaplacení výživného měla povinnému rodiči zůstat. Zatímco tabulka ministerstva používá ke stanovení kontrolní částky dvě metody, přičemž se použije metoda pro povinného příznivější a je tedy nutné vždy zjišťovat, která z nich to je, dílová metoda poměrně rychle určí, že povinnému rodiči musí vždy zůstat alespoň tři díly z jeho příjmu.

Závěr

Nová tabulka Ministerstva spravedlnosti bezpochyby reflektuje nedostatky tabulky z roku 2010, kdy například lépe zohledňuje vyšší počet vyživovacích povinností a stanoví částku, která by měla povinnému rodiči zůstat. Všechny výše uvedené změny lze hodnotit pozitivně, stejně jako manuál, který ministerstvo k tabulce vypracovalo, možná by nebylo na škodu uvést v něm více příkladů. Otázkou je, zda v manuálu uvedené vzorce pro výpočet výživného a v nich obsažené proměnné nebudou pro laickou veřejnost příliš složité. Mám ze to, že například určení kontrolní částky a následný přepočet výživného tak, aby nepřesáhl jeho maximální výši, je s využitím tabulky ministerstva obtížnější, než stanovení kontrolní částky pomocí dílové metody soudce Gerlicha, kdy povinnému rodiči musí jednoduše zůstat tři díly jeho příjmu. Na druhou stranu pro složitost výpočtu připravilo ministerstvo výše zmíněnou kalkulačku. Zvolíme-li však pro určení výše výživného jakoukoliv pomocnou metodu či tabulku, budou tyto vždy pouze určitým vodítkem a je třeba mít na paměti, že nejsou nijak závazné.

Poznámky pod čarou

[1] Manuál pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: Doporučující tabulka výživného a manuál k ní – Výživné – MSp (justice.cz), s. 1.

[2] Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje novou doporučující tabulku výživného pro veřejnost. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: https://www.justice.cz/?clanek=ministerstvo-spravedlnosti-zverejnuje-novou-doporucujici-tabulku-vyzivneho-pro-verejno-1.

[3] Tamtéž.

[4] Analýza aktuálních otázek výživného, Ministerstvo spravedlnosti. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: Analýza aktuálních otázek výživného (justice.cz), s. 32.

[5] Manuál pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: Doporučující tabulka výživného a manuál k ní – Výživné – MSp (justice.cz), s. 7.

[6] Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje novou doporučující tabulku výživného pro veřejnost. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: https://www.justice.cz/?clanek=ministerstvo-spravedlnosti-zverejnuje-novou-doporucujici-tabulku-vyzivneho-pro-verejno-1.

[7] Manuál pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: Doporučující tabulka výživného a manuál k ní – Výživné – MSp (justice.cz), s. 7-8.

[8] Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje novou doporučující tabulku výživného pro veřejnost. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: https://www.justice.cz/?clanek=ministerstvo-spravedlnosti-zverejnuje-novou-doporucujici-tabulku-vyzivneho-pro-verejno-1.

[9] Tamtéž.

[10] Dostupná online na: Kalkulačka výživného – Výživné – MSp (justice.cz)

[11] Manuál pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí. justice.cz, citováno dne 23. 9. 2022. Dostupné online na: Doporučující tabulka výživného a manuál k ní – Výživné – MSp (justice.cz), s. 8-10.

[12] Tamtéž, s. 2-3.

[13] § 910 o. z. a násl., Analýza aktuálních otázek výživného vypracovaná Ministerstvem spravedlnosti a judikatura Ústavního soudu, např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15 týkající se výše výživného pro rodiče s nadstandardními příjmy.

[14] KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II: rodinné právo (§ 655−975): komentář, 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, s. 1072 – 1106.

[15] BULÍN, Hynek. Za obětmi persekuce a války. Časopis pro právní a státní vědu. 1946, roč. 27, č. 1–2.

[16] KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, In: HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II: rodinné právo (§ 655−975): komentář, 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, s. 1072 – 1106.

[17] GERLICH, Karel. Rozvod, rozluka, alimenty. Praha: Linhart, 1934, s. 242 – 243.

[18] srov. § 760 odst. 1 o. z. a § 1264 zákona č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský.

In this article

Join the Conversation