857 0

Obchodní podmínky. Takové ty dlouhé dokumenty na e-shopech, které nikdo nečte. Právní laici si většinou myslí, že mít obchodní podmínky je povinné. Proto je má také prakticky každý e-shop. Povinné ale nejsou. A řekneme vám – je možná lepší nemít žádné, než je mít špatně. Naopak dobře napsané obchodní podmínky vám, jakožto prodejci a provozovateli e-shopu, mohou hodně pomoci.

Důsledkem mylné představy, že obchodní podmínky musíte mít, vznikla řada různých vzorů na internetu, které si provozovatelé e-shopů stahují, v tom lepším případě si je alespoň drobně přizpůsobí a pak je umístí i na svůj e-shop. V čem je problém? Že tyto obchodní podmínky často neobsahují přesně to, co dobré obchodní podmínky mít musejí.

Česká obchodní inspekce každoročně kontroluje provozovatele e-shopů ohledně plnění jejich zákonných povinností vůči spotřebitelům. A výsledek? Klidně i 83 % e-shopů odchází s pokutou (to je výsledek z roku 2018, kdy porušení předpisů bylo konstatováno v 255 z 308 provedených kontrol). A to je jenom část z peněz, o které váš e-shop kvůli špatným obchodním podmínkám přijde.

První aspekt je veřejnoprávní – tj. sankce, které mohou přijít od státní instituce, typicky právě od České obchodní inspekce. Jako podnikatel musíte kupříkladu plnit svoji informační povinnost. Ta vyplývá hned z několika právních předpisů. Pro e-shopy je relevantní zejména § 1811 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého musí podnikatel spotřebiteli sdělit mimo jiné:

  • svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
  • označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
  • cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
  • způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
  • náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
  • údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv, a
  • údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou.

Protože e-shop je prostředek komunikace bez současné fyzické přítomnosti obou stran, přibývají další povinné informace dle § 1820 občanského zákoníku. Pro většinu e-shopů jsou relevantní zejména:

  • podmínky, lhůta a postupy pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, společně s formulářem pro něj,
  • informace, že není možné odstoupit od smlouvy (v jakých případech není možné od smlouvy ze strany spotřebitele odstoupit, stanovuje zákon, a to zejména § 1837 občanského zákoníku – není možné si tyto důvody rozšířit o další, které byste si napsali do obchodních podmínek!), a
  • údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

Specifikaci výše zmíněných bodů nalezneme dále v § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění spolu s údaji, kde lze reklamaci uplatnit. Ustanovení § 14 téhož zákona pak ve vztahu k informování o subjektu mimosoudního řešení sporů uvádí, že tato informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Pokud provozujete webové stránky, tj. v případě e-shopu, musí být tato informace uvedena i na těchto stránkách.

Všimli jste si jedné věci? Zatím ani jednou nebyly zmíněny obchodní podmínky. Proč? Protože spotřebitele můžete informovat různými způsoby. Tyto informace můžete v přehledné podobě učinit rovnou součástí nákupního procesu na webových stránkách. V některých případech to může být přehlednější a pro vaše zákazníky i příjemnější než odkaz na zdlouhavé obchodní podmínky – a svoje zákonné povinnosti splníte tak jako tak. Většinou ještě lépe, než když použijete nějaké nezaručené obchodní podmínky z internetu.

Druhý aspekt je pak soukromoprávní – když se s vámi totiž začne zákazník hádat a vy jste některé z informačních povinností nesplnili, bude mít pravdu on. Příkladem je § 1832 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého uhradí podnikatel spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží, jestliže neupozornil spotřebitele na povinnost tyto náklady nést. Jednoduše řečeno – nebude platit to populárně známé pravidlo, že když spotřebitel vrátí zboží, tak mu obchodník vrátí kupní cenu včetně poštovného a balného, ale náklady na vrácení zboží hradí již spotřebitel samotný. V případě, že ho na toto neupozorníte, tak budete všechno platit vy jako obchodník – i zpáteční cestu zboží.

Další příklad? Jestliže neinformujete spotřebitele o jeho právu odstoupit do 14 dnů od smlouvy, tak podle § 1829 občanského zákoníku se tato lhůta prodlouží o jeden rok. A to je sakra dlouhá doba na to, aby se na zboží něco pokazilo – a spotřebitel pak místo klasického vytknutí vad (reklamace), kdy má právo na odstoupení jen za splnění určitých podmínek (především musí být s reklamací úspěšný a musí se jednat o vadu podstatnou), může odstoupit rovnou bez dalšího. A to i když se jedná o vadu nepodstatnou, anebo zde vůbec žádná vada není.

A je toho víc. Když spotřebitele nepoučíte o právu odstoupit od smlouvy, tak se dokonce ani neuplatní pravidlo, že v případě odstoupení od smlouvy spotřebitel odpovídá za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. Spotřebitel vám tedy donese poničené zboží a vy jej i přesto musíte přijmout. A na co máte právo? Na nic.

Pokud proti vám bude stát spotřebitel, který svá práva zná, tak vás to vyjde setsakra draho. A to nejenom ve výše zmíněných příkladech – zdůrazňujeme, že prodejce má povinností mnohem více.

Poselstvím tohoto článku je zejména to, abyste nepodceňovali plnění informační povinnosti vůči zákazníkům vašeho e-shopu. Nevyplatí se to s ohledem na pokuty, jimž se tímto pochybením vystavujete, ani s ohledem na práva, která pak budou spotřebitelé vůči vám mít. Poselstvím tohoto článku není, že nemáte mít obchodní podmínky. Jeho poselstvím je, že máte mít dobré obchodní podmínky. Musíte plnit svou informační povinnost a spotřebitele prokazatelně seznámit s jeho právy a povinnostmi.

Dobré obchodní podmínky toto zvládnou vyřešit. Není to o jejich délce a složitosti, je to o tom, že obsahují přesně to, co mají obsahovat. Nic víc, nic míň. Žádná ustanovení, která jsou nepřiměřená, a tedy se k nim stejně nepřihlíží – což je navíc další riziko pokut od České obchodní inspekce. Naopak všechna sdělení, která musíte dle podle platného práva spotřebitelům dát.

In this article

Join the Conversation