Recenze: Inovatívne a atypické modely správy majetku na finančnom trhu a súvisiace otázky

704 0
704 0

Publikace, vydaná nakladatelstvím Leges, s.r.o. v roce 2019 si za svůj záměr zvolila zpracování těch inovací, které se týkají správy majetku na finančním trhu a jeho zhodnocování, t.j. tvorby soukromých peněžních fondů, a to z pohledu veřejnoprávní regulace a jejich výzev. Publikace má reagovat na vývojové trendy, které se vyskytují při poskytování finančních služeb na finančním trhu s využitím soudobých technologií, tzv. fin-tech inovací.

Za slovensky psanou publikací stojí poměrně široký autorský kolektiv z řad odborných právníků, působících na katedře finančního práva Univerzity Komenského v Bratislavě pod vedením doc. JUDr. Ĺubomíra Čunderlíka, PhD. Doc. Čunderlík je autorem dlouhé řady odborných finančně právnických publikací jak z oblasti fiskální, tak nefiskální větve finančního práva a je to jeden z předních odborníků na zkoumanou oblast na Slovensku. Zbylí členové autorského kolektivu jsou odbornými asistenty a studenty doktorského studijního programu na stejné katedře a někteří z nich taktéž praktikující advokáti či koncipienti, spoluautoři jsou taktéž autory mnohých odborných publikací, proto čtenář recenzované publikace může očekávat kvalitně a odborně zpracované dílo, doplněné širokým spektrem citované odborné literatury.

Publikace je rozdělena do dvou částí, obecné a zvláštní, kdy první z nich se zabývá teoretickým úvodem do problematiky a stanovuje základní východiska. První část je rozdělena do 5 kapitol, a sice (i) tradičné modely správy majetku a vymedzenie inovativných a atypických modelov jeho správy, (ii) finančný trh ako prienik medzi jednotlivými modelmi správy majetku, (iii) zvyčajné sposoby investovania na finančnom trhu, (iv) niektoré súčasné štandardné inštitucionalizované modely správy majetku na finančnom trhu pod režimom dohľadu a (v) recentný vývoj dohľadu nad finančným trhom a kompetencie dohľadového orgánu v kontexte judikatúry.

Zvláštní část je poté rozčleněna do 6 kapitol a zabývá se vybranými způsoby správy majetku, které autoři považují za inovativní či atypické. Jednotlivé kapitoly se tedy zabývají (i) niekterými inovativnými a atypickými modelmi správy majetku na finančnom trhu, (ii) peer to peer landingem ako inovativnou formou financovánie, (iii) špecifiky fungovania crowdfundingu v Ruskej federácii, (iv) financovaniem start-upů, (v) automatizovaným poradenstvom – robo advice, (vi) vybranými aktuálnými trendy v správe majetku na finančnom trhu.

Po stručném úvodu následuje první kapitola, která vymezuje základní východiska zkoumané problematiky a historické souvislosti při správě majetku.  Kapitola vysvětluje kritérium inovativnosti a atypickosti pro účely publikace, poté předestře několik konkrétních způsobů správy majetku na finančním trhu a současně kriticky zhodnotí dvojkolejnost úpravy platebního a vkladového účtu ve slovenském právním řádu. Některé z uvedených způsobů správy majetku jsou zajímavým způsobem komparovány, resp. vyvozeny z původních římskoprávních institutů, zejména fiducie.

Druhá kapitola trefně poukazuje na skutečnost vlastní nejen slovenskému finančnímu právu, a sice absenci legální definice finančního trhu, kterážto je nahrazena definicí ekonomickou. Autoři v této kapitole předestírají některé ekonomické definice finančního trhu a pro přehlednost uvádí typické operace na tomto trhu prováděné. Jsou také zmíněny a stručně popsány typy investic (reálné, finanční), investiční rizika a též vzájemný vztah mezi nimi, prezentovaný na tzv. „magickém trojúhelníku podnikání“, který je v českých ekonomických publikacích prezentován spíše jako trojúhelník investiční, což dle názoru recenzenta vystihuje podstatu tohoto ukazatele lépe. Dále následuje všeobecně známé členěné finančního trhu dle kritéria splatnosti investičních nástrojů na tomto trhu obchodovaných, tedy na trh kapitálový a finanční a některé další způsoby členění finančního trhu. Způsoby členění finančního trhu jsou však v kapitole popsány poměrně povrchně a stručně, bez hlubšího vysvětlení či detailnější analýzy. Toto je zřetelné zejména u popisu rozdílů primárního a sekundárního kapitálového trhu, anebo u popisu fungování peněžního trhu, kde autor uvádí, že splatnost nástrojů tam obchodovaných je jednoletá, avšak dle názoru recenzenta by měla být tato splatnost vnímána jako významně kratší, maximálně však jednoletá.

Kapitola třetí se zabývá obvyklými soudobými způsoby investování na finančním trhu a podává nejprve obecný přehled druhů cenných papírů dle jejich formy a segmentu trhu, na kterých jsou tyto obchodovány a následně bližší definici jednotlivých druhů cenných papírů podle segmentu finančního trhu, na kterém jsou obchodovány (akcie, podílové listy, dluhopisy na trhu kapitálovém a pokladniční poukázky, vkladové listy a směnky na trhu finančním), spolu s přehledem právní úpravy toto regulující, jak na národní, tak komunitární úrovni. Cenné papíry uvedené autory u peněžního trhu však pro svoji materiální povahu veřejně obchodovány obvykle nejsou a pakliže se publikace zabývá metodami správy majetku na finančním trhu, tedy investováním do investičních nástrojů na finančním trhu, domnívám se, že tento druh cenných papírů do této kapitoly koncepčně příliš nezapadá. Současně se recenzent domnívá, že by v této části publikace mohly být uvedeny též mnohé další investiční nástroje, vyjmenované v zákone č. 566/2001 Z.z., na který recenzovaná publikace v několika pasážích odkazuje.

Čtvrtá kapitola poté má prezentovat některé současné standardní, institucionalizované modely správy majetku na finančním trhu v režimu dohledu. V této kapitole autoři uvádí toliko dva modely správy majetku, a sice model s využitím komerčního bankovnictví a komerčního pojišťovnictví. Kapitola poměrně detailně zkoumá podmínky výkonu činnosti banky, včetně analýzy obezřetnostních požadavků dohledu a zabíhá až do správního trestání podnikatelů při porušování povinností provozovatelů banky a obdobným způsobem zkoumá též výkon pojišťovací a zajišťovací činnosti. Recenzent se domnívá, že obsah této kapitoly nezapadá do konceptu práce, neboť od modelů správy majetku odbíhá až do detailního popisu výkonu podnikatelské činnosti, avšak bez bližší vazby na samotnou správu majetku. Popis modelů dohledu a způsobů správního trestání podnikatelů zde recenzent vnímá spíše nadbytečným a zejména se recenzent domnívá, že nebyly zvoleny vhodné subjekty, které jsou při správě majetku na finančním trhu důležité a způsobilé k bližší analýze. Rozbor činnosti obchodníka s cennými papíry, případně některého subjektu kolektivní správy majetku (obhospodařovatele, investičního zprostředkovatele apod.) by byl jistě v této kapitole mnohem příhodnější. Čtenáři pak není z publikace zřejmé, proč byl mezi modely správy majetku zvolen právě model s využitím komerčního pojišťovnictví, když z publikace nevyplývá vazba pojišťovací činnosti a správy majetku na finančním trhu.

Poslední kapitola obecné části recenzované publikace potom obsahuje popis obecných způsobů uspořádání a modelů dohledu/dozoru nad finančním trhem, z nichž identifikuje model aplikovaný ve Slovenské republice a poté popisuje rozdíly mezi dohledem na místě a dohledem na dálku s uvedením třech rozhodnutí Nejvyššího soudu, jednoho rozhodnutí Ústavního soudu a rozhodnutí SDEU. Kapitola činí poměrně vhodný exkurs do oblasti dohledu nad finančním trhem, který je pro účely publikace vhodným doplněním, avšak od kapitoly, nazvané „…kompetencie dohliadacieho orgánu v kontexte judikatúry“, by čtenář mohl očekávat o něco více zpracované judikatury.

Zvláštní část recenzované publikace začíná první kapitolou o některých inovativních a atypických modelech správy majetku na finančním trhu a vymezuje jejich základní východiska pro A) kolektivní financování (crowdfunding), B) oblasti investičních služeb, které v sobě zahrnují obhospodařování majetku a návazné poradenství a C) analýzu vhodnosti právní infrastruktury rizikového kapitálu. V oblasti crowdfundingu tato kapitola popisuje základní definice a druhy, kdy rozlišuje crowdfunding s protiplněním a bez něj a v rámci první kategorie poté vytyčuje 4 druhy skupinového financování, a sice (i) financování, založené na odměně, (ii) půjčování (peer to peer půjčky), (iii) investiční financování a (iv) hybridní modely. V rámci obecného vymezení crowdfundingu a jeho druhů autoři uvádí absenci jednotné právní úpravy na Slovensku a související důsledky. Závěr kapitoly poté podává stručný popis investiční služby řízení portfolia a služby investičního poradenství. Pozornému čtenáři zde neunikne absence zpracování výše předestřeného bodu C) „analýze vhodnosti právnej infraštruktúry rizikového kapitálu“, jejíž zpracování bylo na počátku kapitoly autory přislíbeno.

Druhá kapitola zvláštní části se zabývá Peer to peer půjčkami jako formou financování. Od obecné charakteristiky tohoto fenoménu se autoři zabývají právní úpravou nejprve na úrovni komunitární a poté na Slovensku. Autoři v této souvislosti trefně poukazují na skutečnost, že optikou spotřebitelů, kteří jsou tímto způsobem financování, dochází k obcházení zákona v oblasti právní úpravy spotřebitelských úvěrů, kdy jsou tímto způsobem spotřebitelé financováni bez nutnosti dodržování odpovídajících pravidel posuzování jejich úvěruschopnosti, což představuje významné a s postupem času rostoucí riziko předluženosti domácností. Optikou investorů, kteří své prostředky spotřebitelům skrze zprostředkovatele těchto peer to peer půjček zapůjčí se zase jedná o inovativní a zajímavou metodu správy a zhodnocení jejich majetku, která má silnější sociální hodnotu, díky úvěrování „jim rovných“ spotřebitelů, tedy investor i spotřebitel jsou si ve smluvním vztahu půjčky rovni.

Autoři zde zmiňují poměrně zásadní připravované nařízení Evropského parlamentu a rady č. 2018/0048/COD, které má přímo regulovat poskytování crowdfundingových služeb spotřebitelům, tj. jak úvěrovaným, tak úvěrujícím či jinak investujícím osobám s využitím crowdfundingu. Dále se autoři zabývají chybějící právní úpravou peer to peer půjček na Slovensku, kde kompromitují právně neregulované peer to peer půjčky a jejich využívání na straně jedné s regulovanými spotřebitelskými a hypotečními úvěry na straně druhé a demonstrují praktické důvody, proč jsou peer to peer půjčky stále populárnější, což se dá velmi dobře přirovnat i k situaci v České republice.

Závěrem této kapitoly autoři prezentují právní úpravu zkoumané materie ve Velké Británii, kde je peer to peer úvěrování významně rozšířenější a oblíbenější, nežli ve střední a východní Evropě. V této části autoři popisují vývoj právní úpravy ve zkoumané oblasti, která se však více než na úvěrované spotřebitele orientuje na investory, kteří využívají služeb zprostředkovatelských platforem jako investičních zprostředkovatelů.

Třetí kapitola zvláštní části poté analyzuje crowdfunding v Ruské federaci, kde je díky nedostatku inovativních společností, startupů a přebytečných finančních prostředků v domácnostech tento jev poměrně málo využíván a současně nemá příliš dlouhou historii. Autoři se zabývají právní úpravou a jelikož až do ledna roku 2020 v Rusku absentuje přímá právní úprava crowdfundingu, tak je konstatováno, že doposud byla tato oblast regulována zejména občanským zákoníkem. Dále autoři uvádí nově přijatý zákon, který má nejen finanční crowdfunding na území Ruska regulovat a provádí stručnou analýzu základních východisek nové právní úpravy – zmiňují základní definice, podmínky výkonu činnosti provozovatele on-line platformy, některé prostředky pro ochranu investorů, základní vymezení dohledu centrální bankou, informační povinnosti provozovatelů platforem a pravomoci centrální banky při výkonu dohledu. Závěrem kapitoly se autoři zabývají právní úpravou crowdfundingu, založeného na darování, který není regulován ani v nově přijatém zákoně a nadále se řídí převážně občanským zákoníkem, proto zde autoři provádí analýzu některých institutů, souvisejících s darováním v Ruském soukromém právu a konečně uvádí i některá specifika zdanění darů.

Analýza crowdfundingu v Ruské federaci, provedená v této kapitole, může být čtenářem vnímána jako zajímavé srovnání rozličných právních úprav a vývoje zkoumané problematiky v Evropě a Rusku, avšak některé pasáže mohou být považovány za nadbytečné vzhledem k zaměření publikace. Mezi tyto nadbytečnosti recenzent řadí zejména analýza darování dle ruského občanského zákoníku, včetně dělení věcí na movité a nemovité, daňové aspekty darování, specifické druhy darování, apod. Tyto skutečnosti jsou pro odbornou veřejnost spíše notorietou a dle názoru recenzenta je není nutné v publikaci, zaměřené na inovativní aspekty správy majetku na finančním trhu blíže rozebírat. O to spíše, že se tyto instituty při crowdfundingu použijí jen ve velmi ojedinělých případech.

Čtvrtá kapitola zvláštní části recenzované publikace je poměrně stručným a výstižným představením základních principů při investování do tzv. startupů a vymezení základních rizik s tímto spojených. Autoři následně provádí analýzu některých smluvních typů, na základě kterých může investor do startupu investovat a některé souvislosti s dohledem nad tímto způsobem investování. Konečně v této kapitole autoři představují též investiční fondy, jako metodu správy majetku na finančním trhu. Tato kapitola je spíše ekonomicky zaměřená bez uvedení právních souvislostí.

Pátá kapitola zvláštní části pojednává o automatizovaném finančním poradenství, tzv. robo advice, které je nejprve stručně představeno a následně jsou demonstrovány základní modely tohoto automatizovaného poradneství, a to z několika úhlů pohledu. Autoři následně vymezí jimi prozkoumané 3 typy fungování nástrojů automatizace finančního poradenství podle míry zapojení lidského faktoru při poskytnutí finančního poradenství. Na předestřených modelech fungování automatického poskytování finančního poradenství jsou poté demonstrována rizika a i výhody z tohoto plynoucí, a to jak pro finanční instituce, tak i pro jejich klienty, kteří poradenství přijímají. Všechna vyplynuvší rizika a výhody jsou v daných souvislostech poměrně logické a pro průměrně znalého čtenáře nepředstavují žádný nový objev, nicméně je třeba kvitovat jejich připomenutí právě na tomto místě publikace.

Závěrem páté kapitoly se autoři zabývají automatizovaným poradenstvím v oblasti poskytování investičních služeb, konkrétně tedy poskytováním investiční služby investičního poradenství a řízení portfolia s využitím automatizovaného nástroje k jejich poskytování. Zařazení této části kapitoly recenzent hodnotí velmi kladně, neboť je dle jeho názoru automatizované poradenství při poskytování těchto služeb v praxi poměrně hojně využíváno, avšak obsah této kapitoly je spíše stručného a ryze popisného charakteru. I přes stručnost popisu daného tématu absentuje alespoň základní právní analýza fungování těchto automatizovaných služeb.

Závěrečná kapitola zvláštní části poté zpracovává téma „Vybrané aktuálné trendy v správe majetku na finančnom trhu“. Autoři v této kapitole zkoumají problematiku zapojení minoritních investorů do výkonu jim garantovaných akcionářských práv prostřednictvím správců jejich cenných papírů při poskytování investiční služby. Zkoumaná problematika je poměrně dobře zpracovaná a trefně odkazuje na aktuální směrnici Evropského parlamentu a rady č. 2017/828, která předestřenou problematiku na unijní úrovni reguluje. Blíže se autoři zaměřili též na praktickou transpozici uvedené směrnice na Slovensku. Závěrečná kapitole se poté věnuje vývoji v oblasti regulace finančního zprostředkování při poskytování investičních služeb a v této části zkoumá vybrané rozhodnutí SDEU o distinkci investiční služby přijímání a předávání pokynů a službu řízení portfolia investičních nástrojů a dále autoři tyto dvě investiční služby samostatně popisují, včetně rozdílů mezi nimi.

Závěrem lze shrnout, že publikace si ke zkoumání zvolila zajímavé téma, které prozatím není příliš teoreticky prozkoumáno, proto lze publikaci hodnotit jako přínosnou i mimo území Slovenska. Některé vybrané kapitoly, zejména o peer to peer půjčkách ve Velké Británii anebo crowdfundingu v Ruské federaci poskytují čtenáři zajímavé a přínosné srovnání rozdílných právních úprav a rozdílných specifických segmentů finančního trhu. Slabší stránkou recenzované publikace je poté poměrně povrchní zpracování některých témat zejména v obecné části publikace a dále ne zcela přiléhavé kapitoly, které dle názoru recenzenta odbíhají od tématu a zabývají se problematikou, která téměř nesouvisí se zkoumanou problematikou v užším smyslu slova. Mezi tyto kapitoly recenzent řadí zejména kapitolu čtvrtou a pátou obecné části.

In this article

Join the Conversation