USA – Texas: Kontaktování soudce otcem poškozené prostřednictvím Facebooku jako důvod podjatosti

267 0
267 0

V tomto příspěvku se pokusím přiblížit případ z Texasu (Youkers v. State), jehož závěry mohou být inspirativním vodítkem k tomu, jak by měl soudce postupovat v případě, že jej prostřednictvím sociální sítě (v posuzovaném případě se jednalo o Facebook) kontaktuje účastník či strana řízení nebo její osoba blízká (v posuzovaném případě byl soudce kontaktován otcem poškozené). Předmětem tohoto příspěvku není komentovat celý případ, nýbrž pouze tu část, která souvisí s komunikací otce poškozené a soudce prostřednictvím Facebooku, respektive zda je námitka podjatosti důvodná, a měl být soudce v dané věci vyloučen.

Představení autora

JUDr. Leoš Kudlík, asistent soudce Krajského soudu v Ostravě

Názor odvolacího soudu

Stranou ponechám podrobný popis věci, ve které šlo o napadení těhotné přítelkyně jejím partnerem, a rovnou bych přistoupil k podanému odvolání odsouzeného a závěrům odvolacího soudu ve vztahu k tomu, jak by měl soudce postupovat v případě kontaktování stranou či účastníkem (nebo osobou blízkou strany či účastníka). Podle rozhodnutí odvolacího soudu státu Texas ze dne 15. 5. 2013 (Court of Appeals of Texas, Dallas).[1] V odvolání bylo kromě jiného namítáno, že mezi soudcem a otcem poškozené existovalo přátelství na Facebooku a dále, že během řízení otec poškozené zaslal soudci zprávu na Facebooku se žádostí o schovívavost vůči pachateli. Soudce k ní přistoupil správně jako ke komunikaci ex parte. Její záznam založil do spisu a upozornil otce na to, že taková ex parte komunikace není přípustná. Podle odvolacího soudu námitka podjatosti nebyla důvodná.

Pouhé přátelství na Facebooku nelze bez dalšího považovat za podjatost. Umožnění soudcům používat sociální sítě vychází rovněž z premisy, že i soudci mají právo mít přátele a známé a nemají žít jako izolovaný mnich v klášteře. V tomto ohledu soud odkázal kromě jiného na vyjádření Americké advokátní komory a Etický kodex státu Texas:

„Používáním sociálních sítí se soudci mohou cítit v centru dění, a nikoli jako izolovaní členové společnosti.“ [2]

 „Soudci mají právo být v kontaktu s jejich přáteli a známými a nežít jako poustevníci.“.[3]

Soudce by však měl počítat s jistým břemenem, že vzhledem k jeho pozici je (možným) středem zájmu dohledu veřejnosti. Soudce by měl být opatrný ve vztahu k tomu, jak může veřejnost jeho jednání či vztahy s jinými osobami vnímat. Při interakci na sociálních sítích, např. komentování, by si měl být soudce vědom toho, že se takový komentář může stát viditelným mnohem širšímu okruhu lidí, než bylo zamýšleno. Je třeba počítat s tím, že se takový komentář dostane prakticky ke komukoli. Eventuálně pak takový např. komentář může vést k pochybám o nepodjatosti soudce.

Odvolací soud však dodává, že i na sociálních sítích by měl soudce dodržovat pravidla profesní soudcovské etiky. Jinými slovy, aktivita soudce na sociální síti by v žádném případě neměla vést k narušení důvěry v nestranné a nezávislé rozhodování. Z pouhé skutečnosti přátelství na Facebooku nelze dospět k závěru, v jaké míře se dané osoby znají, tedy zda jsou to opravdoví přátelé, bývalí kolegové, známí, nebo naprostí cizinci. Odvolatel byl tedy vyzván k doplnění důkazu, ze kterého by bližší vztah vyplýval, respektive důkazu, z kterého by byla zřejmá vyšší intenzita vztahu a mohla být námitka shledána jako důvodná. Takový důkaz však předložen nebyl.

Soudce se vyjádřil v tom smyslu, že v minulosti přišel pracovně do kontaktu (znají se z volební kampaně)[4] s otcem poškozené, což dalo vznik jejich přátelství na Facebooku. Otec jej kontaktoval s žádostí o schovívavost vůči obžalovanému. Soudce na tuto reagoval a to tak, že otce upozornil, že taková komunikaci je v rozporu se zákonem a upozornil, že založí do spisu úřední záznam o této komunikace a uvědomí o tomto incidentu pověřené osoby. Na to otec reagoval omluvou, že si nebyl vědom toho, že by se jednalo o něco protiprávního a slíbil, že již nebude dělat jakékoli komentáře ohledně tohoto a případně i dalších, řízení. Soudce následně postupoval dle zprávy, kterou otci zaslal. Založil do spisu úřední záznam o proběhlé komunikaci, kontaktoval právního zástupce obžalovaného a státního zástupce, včetně kárné komise (respektive tzv. Conduct Commission). Soudce dodal, že kromě této komunikace nečetl žádné další zprávy či příspěvky ze strany otce.

Odvolatel se spoléhal na důkaz, konkrétně čestné prohlášení jeho matky, ve kterém matka tvrdí, že ji otec kontaktoval s tím, že komunikoval se soudcem a podle něj by to mělo s případem pomoci. Z tohoto zjištění lze však pouze dospět k závěru, že to ze strany otce byla nevhodná zpráva, která nemůže mít na posuzování podjatosti vliv, neboť z takového prohlášení, ani z obsahu samotné zprávy nelze uzavřít, že by si byl soudce vědom daného vyjádření otce. Na daném případě je nejdůležitější skutečnost, že soudce neprodleně notifikoval, že byl otcem kontaktován, a chování soudce v žádném případě neimplikuje jakýkoli vliv otce.

Odvolací soud dospěl k závěru, že samotné facebookové přátelství bez bližšího kontextu není dostatečným důvodem pro naplnění podjatosti.

 

Komentář k rozhodnutí

Na tomto místě bych odkázal na můj předchozí článek (USA – Wisconsin: Podjatost soudce z důvodu přátelství na Facebooku), ve kterém jsem popsal rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Wisconsin ve věci Miller v. Carroll. V tomto případě Nejvyšší soud státu Wisconsin při posouzení podjatosti soudce z důvodu facebookového přátelství zvažoval následující okolnosti:

  • Načasování
  • Množství aktivity
  • Obsah aktivity
  • (Ne)zveřejnění

Vztáhnuto na poměry případu, který je předmětem tohoto příspěvku, uvádím následující.

 

Načasování

V daném případě projednávaném Odvolacím soudem státu Texas, na rozdíl od situace ve Wisconsinu, byl soudce facebookovým přítelem otce poškozené již před zahájením řízení, i před trestnou činností. Znali se z doby, kdy byli kolegové během volební kampaně.[5] V takovém případě pak nemohl soudce zpozornět při žádosti o přátelství, neboť byla zaslána v době, kdy byli kolegové, a taková žádost byla patrně stvrzením tehdejší spolupráce či kontaktu. Přirovnal bych to k uložení kontaktu do telefonního seznamu. V takovém případě žádost a přijetí facebookového přátelství předcházelo projednávání věci a nemá souvislosti s případem.

 

Množství a obsah aktivity

Odvolatel napadal zprávu otce poškozené, kterou měl zaslat soudci, konkrétně pak prosbu o schovívavost. Otec měl poté kontaktovat matku pachatele a té tvrdit, že „má na soudce vliv, a že by to celé mělo dobře dopadnout“. Kromě této zprávy není jiná aktivita předmětem námitek odvolatele. Tedy oproti případu ve Wisconsinu, nevyplývá z námitek další aktivita otce poškozené, tj. zejména „lajky“, komentáře, a další. Jedná se čistě o zprávu do chatu (pravděpodobně přes Messenger), ve které otec poškozené žádá pro pachatele schovívavost.

Na rozdíl od případu ve Wisconsinu zde došlo k interakci ze strany soudce. Podle vyjádření soudce ihned poté, co si uvědomil, s kým a ohledně čeho komunikuje, otce upozornil, že taková ex parte komunikace je nepřípustná, a upozornil, že tato komunikace bude založena do spisu a pověřené osoby budou o tomto incidentu informovány. Na to otec reagoval omluvou, že si nebyl vědom toho, že by se jednalo o něco protiprávního, a slíbil, že již nebude dělat jakékoli komentáře ohledně tohoto, a případně i dalších řízení. V daném případě je tak evidentní vzájemná interakce soudce a otce poškozené.

 

Zveřejnění

Soudce následně úřední záznam o komunikaci založil do spisu, kontaktoval právního zástupce obžalovaného, státního zástupce a dále také kárnou komisi (respektive tzv. Conduct Commission).[6] Soudce dodal, že kromě této komunikace nečetl žádné další zprávy či příspěvky ze strany otce. Zveřejnění celé záležitosti bylo klíčové a soudce postupoval vzorově a procesně velmi správně. Ihned po tom, co jej otec poškozené kontaktoval, tento kontakt označil za nevhodnou komunikaci ex parte a reagoval tak, aby jej dále takto nekontaktoval. Navíc vyhotovil úřední záznam o této komunikaci a založil ji do spisu. Vyloučení soudce není žádoucí z důvodu pouhé pracovní minulosti[7] případně skutečnosti, že se se stranou někdy někde potkal (např. na svatbě). Rovněž pouhé přátelství na Facebooku nedosahuje samo o sobě intenzity, která by opodstatňovala vyloučení z dané věci. Vždy je třeba zkoumat další okolnosti. Postup soudce v daném případě je často citován (mj. i v rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Wisconsin ve věci Miller v. Caroroll)[8] jako vzorový, neboť soudce celou záležitost zveřejnil a založil do spisu.

 

Závěrem

V daném případě nelze dospět k závěru, že by soudce vybočil ze své soudcovské role a byl tak při svém rozhodování podjatý. Situace v Texasu je o to více specifická v tom smyslu, že jsou zde soudci voleni a jejich facebookové profily zároveň slouží jako nástroje volební kampaně. Bezpochyby skutečnost, že je soudce v kontaktu na sociální síti se zástupcem účastníka či přímo s účastníkem, bude předmětem sporů v budoucnu a bude třeba více posuzovat, zda je dána podjatost. Facebokoové přátelství ovšem nelze bez dalšího stavět na roveň tomu tradičnímu mimo jiné optikou toho, že stejně rychle, jak může vzniknout, může také zaniknout. Pokud bychom tedy facebookové přátelství považovali za vzniklé momentem přijetí žádosti o přátelství, stejně rychle bychom mohli nahlížet na jeho zrušení, tedy „odebrání z přátel“ či „blokaci“ daného uživatele. Svým způsobem lze takto rychle ukončit i tradiční přátelství a přetrhat kontakt (přátelství) z „minuty na minutu“. V prostředí Facebooku je to však více patrné, zda někdo něčí „přítel“ je či není.

Samotné facebookové přátelství bez bližšího kontextu nemůže vést k závěru o podjatosti nebo ovlinění dané osoby. Časté je, že je v přátelích „starý známý“, zkrátka někdo, s kým se nevídáte, nepíšete si, jen ho máte v přátelích (spíše v jakémsi seznamu), a i pokud danému příteli čas od času něco „olajkujete“, rozhodně bych tyto lajky nepřeceňoval. Takový přítel je spíše než přítel položkou v seznamu, jakýmsi kontaktem. Takové spojení bych přirovnal ke kontaktu v telefonním seznamu. S rozvojem informačních technologií je dnes častější si takto někoho přidat na Facebooku. Samotné přidání na Facebooku a následné „přátelství“ bych však nepovažoval samo o sobě za nic víc, než např. přidání si někoho do seznamu telefonních kontaktů (např. po výměně vizitek). Tím samozřejmě neříkám, že mít na někoho i telefonní číslo je v pořádku, ale samo o sobě to nic nevypovídá. Stejně přísně bychom například mohli nazírat na skutečnost, že soudce a účastník (či jeho zástupce, osoba blízká aj.) spolu seděli v jedné lavici v první třídě na základní škole v hodině výtvarné výchovy.

Jsem tedy názoru, že samotné Facebookové přátelství nevypovídá ničeho a bylo by neopodstatněné pouze na základě toho dospět k závěru, že je v dané věci soudce vyloučen.

 


[1] Rozhodnutí odvolacího soudu dostupné zde: https://caselaw.findlaw.com/tx-court-of-appeals/1631341.html

[2] K tomuto blíže stanovisko č. 462 Americké advokátní komory (ABA) z únoru roku 2013. Dostupné zde: https://www.americanbar.org/content/dam/aba/administrative/professional_responsibility/formal_opinion_462.authcheckdam.pdf.

[3] Viz vyjádření č. 39 z roku 1978, Etického kodexu státu Texas. Dostupné zde: https://www.txcourts.gov/media/678096/JudicialEthicsOpinions.pdf

[4] Stranou bych ponechal specifickou situaci v Texasu, kde jsou soudci voleni. Více k volbě soudců v Texasu viz Judicial selection in Texas. In ballotpedia.org. [online]. [cit. 2. 3. 2021]. Dostupné z: https://ballotpedia.org/Judicial_selection_in_Texas

[5] Viz poznámka pod čarou č. 4.

[6] Více ke Conduct Commission státu Texas zde: http://www.scjc.texas.gov/

[7] Pro specifické poměry Texasu, viz předchozí poznámka pod čarou, lze uvést, že není např. sám o sobě důvod pro vyloučení soudce skutečnost, že se soudce zná s právním zástupcem strany z průběhu dřívější volební kampaně. Viz případ Lueg v. Lueg, 976 S.W.2d 308, 311.

[8] Rozhodnutí Miller v. Carroll dostupné zde: https://casetext.com/case/miller-v-carroll-in-re-paternity-of-bjm

In this article

Join the Conversation