678 0

Ačkoli prezident Miloš Zeman předem avizoval, že „daňový balíček 2021“, tedy zákon, v jehož důsledku má dojít ke snížení daně z příjmu a zvýšení slevy na poplatníka, vetovat nebude a lhůtu k jeho podpisu nechá marně uplynout, vyvolal svým dopisem ze dne 28. 12. 2020 adresovaným předsedovi Poslanecké sněmovny pozdvižení, neboť podle některých názorů[1] lze obsah tohoto dopisu považovat za veto. V takovém případě by daňový balíček nenabyl platnosti a účinnosti a Poslanecká sněmovna o něm musela znovu hlasovat a absolutní většinou všech poslanců schválit. Navzdory uvedeným nejasnostem však byl předmětný zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů jako zákon č. 609/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021.

Představení autora

Mgr. Martin Horvát (PF UK) je advokátním koncipientem v advokátní kanceláři Brož & Sokol & Novák s.r.o., kde se věnuje převážně civilnímu právu, cizí mu však nejsou ani ostatní právní obory včetně práva trestního.

 

1. Relevantní právní úprava

Podle čl. 50 Ústavy má prezident republiky právo vrátit přijatý zákon, s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Prezident republiky je tedy oprávněn přijatý zákon, který není zákonem ústavním, vrátit Poslanecké sněmovně ve lhůtě 15 dnů s odůvodněním takového postupu. Důvody vrácení zákona bývají zejména důvody politické, kdy prezident s přijatým zákonem nesouhlasí. Tento akt prezidenta republiky je označován jako tzv. suspenzivní veto. Suspenzivní je z toho důvodu, že se nejedná o konec celého legislativního procesu, ale zákon se vrací do Poslanecké sněmovny, která může jej může schválit nadpoloviční (absolutní) většinou všech poslanců, a suspenzivní veto tak přehlasovat. Pokud se to Poslanecké sněmovně povede, je zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.

 

2. Stanovisko prezidenta republiky k tzv. daňovému balíčku

Ještě před tím, než Poslanecká sněmovna hlasovala o schválení daňového balíčku v podobě vrácené Senátem, prohlásil prezident Zeman: „Nebudu zákon sice vetovat, právě díky tomu, že Senát přece jenom učinil krok správným směrem, ale na druhé straně ústupek považuji za nedostatečný.“[2] Prezident tak jasně deklaroval, že vetovat daňový balíček nehodlá. Na diskutovanou nejednoznačnost obsahu dopisu prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 reagoval následně mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček svým tweetem dne 29. 12. 2020, ve kterém uvedl: „Vyjádření prezidenta republiky neobsahuje klíčový výslovný poukaz na čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR, jako tomu je v případě veta zákona. Daňový balíček tedy nebyl vetován!“[3] Je tedy zřejmé, že prezident republiky na tom, že výše uvedeným dopisem daňový balíček nevetoval, i nadále trvá.

 

3. Dopis prezidenta republiky

Prezident republiky Miloš Zeman ve svém dopise ze dne 28. 12. 2020, č. j. KPR 5479/2020, adresovaném předsedovi Poslanecké sněmovny Mgr. Radku Vondráčkovi uvedl následující:

„Vážený pane předsedo,

dne 22. prosince 2020 jste mi předložil k dopisu zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony.

Sděluji, že jsem se rozhodl svůj podpis pod tento zákon nepřipojit. Důvodem je skutečnost, že součástí zákona je novela zákona o daních z příjmů, která při snížení základu daně z příjmů ze závislé činnosti o povinné pojistné a současném ponechání sazby 15 % a zároveň snížením základní slevy na dani z příjmů fyzických osob nejdříve pro r. 2021 a poté pro následující zdaňovací období, je způsobilá, při odhadovaném dopadu až 90 mld. Kč, výrazným způsobem prohloubit nepříznivý vývoj veřejných financí, zejména státního rozpočtu. Uvedené změny zákona o daních z příjmů, spočívající ve snížení zdanění nejen v jedné, ale rovnou ve dvou úrovních, považuji za současné finanční situace státu za projev snížené míry odpovědnosti.

Uvedený zákon vracím, vážený pane předsedo, k dalšímu opatření.

S pozdravem,

                                                                                                                                     Miloš Zeman, v. r.“

 

4. Právní posouzení povahy a důsledků dopisu prezidenta republiky

V následujících řádcích prezentuji právní posouzení povahy a důsledků dopisu prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020, a to jak z hlediska formálního (tj. z hlediska naplnění formálních znaků předpokládaných Ústavou), tak z hlediska materiálního (tj. z hlediska skutečného obsahu dopisu prezidenta republiky). Aby bylo možné dopis prezidenta republiky za suspenzivní veto se všemi jeho důsledky skutečně považovat, je třeba, aby byl uvedený dopis prezidentským vetem v obou těchto aspektech.

 

4.1. Formální stránka dopisu prezidenta republiky

Nejprve je třeba zkoumat dopis prezidenta republiky z pohledu formálního. Jak uvádí výše citovaný článek 50 Ústavy, je třeba k řádnému suspenzivnímu vetu prezidenta republiky:

– aby zákon nebyl zákonem ústavním;

– aby bylo veto prezidenta republiky odůvodněno;

– aby byl zákon vrácen ve lhůtě 15 dnů.

Zákon obsahující tzv. daňový balíček je zákonem „prostým“, tedy nikoli ústavním. Zároveň prezident republiky ve svém dopise stručně popisuje, v čem s tímto zákonem nesouhlasí, a dopis tedy obsahuje odůvodnění prezidentova rozhodnutí (nikoli rozhodnutí ve smyslu práva). Jelikož byl zákon předložen prezidentovi k podpisu 22. 12. 2020 a dopis prezidenta republiky byl předsedovi Poslanecké sněmovny doručen dne 28. 12. 2020, lze patnáctidenní lhůtu považovat za zachovanou. Vrácení (veto) zákona prezident ve svém dopise výslovně uvádí.

Podle mého názoru lze tedy uzavřít, že dopis prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 je z formální stránky suspenzivním vetem prezidenta republiky podle čl. 50 Ústavy.

 

4.2. Materiální stránka dopisu prezidenta republiky

Z dopisu prezidenta republiky doslova vyplývá, že prezident předmětný zákon „vrací k dalšímu opatření“. Čím má toto opatření ve skutečnosti být, prezident nijak blíže nerozvádí. Pokud by byl uvedený dopis považován za veto prezidenta republiky, bylo by tímto opatřením opětovné hlasování Poslanecké sněmovny o přijetí předmětného zákona. Pokud by se o prezidentské veto nejednalo, bylo by tímto opatřením vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Jestliže hovoříme o užitém pojmu „vrácení zákona“, nasvědčuje tento pojem podle mého názoru spíše povaze suspenzivního veta, neboť čl. 50 Ústavy s „vrácením přijatého zákona“ výslovně operuje. Zato Ústava, jednací řád Poslanecké sněmovny ani zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, se o „vrácení“ přijatého zákona prezidenta republiky v souvislosti s marným uplynutím příslušné lhůty a vyhlášením zákona ve Sbírce zákonů nijak nezmiňuje. Je s podivem, že prezident republiky použil právě pojem „vrácení zákona“, pokud jeho úmyslem bylo skutečně „přenechat“ přijatý zákon k jeho vyhlášení, když vrácení zákona Poslanecké sněmovně (prostřednictvím jejího předsedy) je podstatou suspenzivního veta. Této skutečnosti si musel být prezident v kontextu posuzovaného jednání vědom.

Jak vyplývá z obou výše uvedených vyjádření prezidenta republiky, měl patrně v úmyslu předmětný zákon nechat vyhlásit ve Sbírce zákonů bez připojení svého podpisu po marném uplynutí příslušné lhůty a na právní povaze svého dopisu ze dne 28. 12. 2020 (tedy že se o prezidentské veto nejedná) i nadále trvá. Relevantní skutečností zároveň je, že předchozí veta prezidenta republiky obsahují výslovný odkaz na čl. 50 Ústavy, který upravuje náležitosti suspenzivního veta – existuje tedy určitá ustálená praxe, kterou by bylo za určitých podmínek možné považovat za ústavní zvyklost (k tomu viz níže). Z těchto skutečností je tedy zřejmý úmysl prezidenta zákon nevetovat, jakož i stanovisko prezidenta k právní povaze svého dopisu učiněné předem i následně po jeho zaslání předsedovi Poslanecké sněmovny.

Podle § 556 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“): „Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.“ Výklad právního jednání se tak řídí úmyslem jednajícího s přihlédnutím k tomu, co právnímu jednání předcházelo a k tomu, jak jednající následně dal najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládá. Uvedená pravidla výkladu se však užijí pouze při výkladu právního jednání v rámci soukromého práva. Nabízí se otázka, zda lze tato pravidla analogicky užít i pro výklad aktu prezidenta republiky.

Podle mého názoru se tato pravidla pro výklad aktu prezidenta republiky neužijí. Je třeba přihlédnout k tomu, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného, jak praví § 1 odst. 1 občanského zákoníku. Uvedená soukromoprávní interpretační pravidla tak nelze analogicky použít na veřejnoprávní akt prezidenta republiky v rámci legislativního procesu, jehož povaha je zcela odlišná. Tento závěr navíc nepřímo potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4707/2010, ve kterém se podává: „V soukromém právu se uplatňuje zásada, že připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. V dané věci nejde o výklad soukromoprávního úkonu, ale správního rozhodnutí, vydaného žalovanou stranou – státem – o který žalovaný stát též opírá oprávnění mít na pozemku stavbu. Je-li text správního rozhodnutí vydaného státem, na jehož základě stát uplatňuje v řízení právo či o které opírá obranu proti uplatněnému soukromému právu, zjevně nejasný a připouští-li rozhodnutí různý výklad, jde tato okolnost k tíži státu.“ Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že při interpretaci správního rozhodnutí nelze použít pravidla pro výklad soukromoprávního jednání, a není tedy důvod, proč by tato soukromoprávní pravidla měla být užita pro výklad aktu prezidenta republiky. Je třeba však připustit, že uvedený závěr přijal „pouze“ Nejvyšší soud, a nikoli Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti.[4]

V úvahu by teoreticky mohlo přicházet i užití pravidel pro výklad soukromoprávního jednání jako základního právního principu. Ústavní soud totiž ve svém nálezu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 judikoval: „Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti.“ Výkladová pravidla však podle mého názoru nelze za právní princip považovat, o čemž svědčí i fakt, že se právní úprava výkladu právního jednání s přijetím občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 změnila. Užití těchto pravidel pro výklad dopisu prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 tak podle mého názoru není možné i z tohoto důvodu.

Pokud bychom stanovisko prezidenta ohledně výkladu jeho dopisu bez dalšího přijali, přistoupili bychom tak podle mého názoru k tzv. autentickému výkladu, tj. výkladu, který provádí sám původce právního textu[5]. Takový výklad je však v rozporu s dělbou moci, jak dovodil např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 11. 2011, č. j. 1 As 96/2010-142, ve kterém uvedl následující: „Autentický výklad právních předpisů ostatně v českém právním řádu jako rozporný s principem dělby moci naprosto absentuje. To lze přiměřeně vztáhnout též na neexistenci autentického výkladu opatření obecné povahy. Stanovisko starosty sepsané za obec může například sloužit jako důkaz, že určitá činnost v obci je či není obvyklá (např. chov koní v její okrajové části), nemůže však poskytnout závazné vodítko pro interpretaci územně plánovací dokumentace. Tu musí interpretovat k tomu kompetentní správní orgány a zákonnost jejich interpretace pak musí přezkoumávat správní soudy.“ Jelikož by závazný výklad aktu prezidenta republiky podaný samotným prezidentem rovněž zjevně narušoval dělbu moci, je třeba uvedené závěry Nejvyššího správního soudu aplikovat podle mého názoru i na takovýto akt. Interpretace obsahu dopisu prezidenta republiky tak náleží pouze Ústavnímu soudu, který se bude touto otázkou jako otázkou předběžnou zabývat v případě, že oprávněná osoba či osoby navrhnou Ústavnímu soudu zrušení daňového balíčku.

Jak bylo uvedeno již výše, předchozí veta prezidenta republiky obsahovala výslovný odkaz na čl. 50 Ústavy, upravující právě formální náležitosti suspenzivního veta. V dopisu prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 však takový výslovný odkaz chybí. Z této skutečnosti lze dovozovat úmysl prezidenta předmětný zákon nevetovat a nechat jej vyhlásit ve Sbírce zákonů, neboť se formulace dopisu od předchozích prezidentských vet liší; jak však bylo podáno již výše, úmysl prezidenta republiky není podle mého názoru při výkladu zmiňovaného dopisu relevantní. Uvedená skutečnost může být však významná v případě existence ústavní zvyklosti, která by prezidentské veto podmiňovala odkazem na čl. 50 Ústavy. Pokud by taková ústavní zvyklost skutečně existovala, pak by v důsledku absence odkazu na čl. 50 Ústavy nebylo možné dopis prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 považovat za suspenzivní veto.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 vyplývá (viz citace uvedená výše), že ústavní zvyklosti jsou pramenem ústavního práva. Problematice ústavních zvyklostí se Ústavní soud dále zabýval ve svém nálezu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/01, ve kterém uvedl: „Pro vznik právního obyčeje je nutné obecné přesvědčení o potřebě dodržovat obecné pravidlo chování (opinio necessitatis) a dále jeho zachovávání po dlouhou dobu (usus longaevus, resp. longa consuetudo).“  Vzhledem k tomu, že veta prezidenta republiky obsahovala výslovný odkaz na čl. 50 Ústavy po dobu několika let, považuji předpoklad dlouhodobého užívání (usus longaevus) za naplněný. Co se však týče druhé podmínky, tedy obecného přesvědčení o potřebě pravidlo chování dodržovat, jsem přesvědčen o tom, že tato podmínka naplněna není, a výše uvedená ústavní zvyklost proto nevznikla. Z žádné skutečnosti, která by byla zejména spojena s ústavními činiteli, totiž nevyplývá, že by tito ústavní „aktéři“ byli přesvědčeni o tom, že je možné přijatý zákon vetovat pouze s výslovným odkazem na čl. 50 Ústavy a že v případě absence takového výslovného odkazu nelze úkon prezidenta považovat za suspenzivní veto. Naopak jsem přesvědčen o tom, že pokud by veto prezidenta obsahovalo formulaci „z výše uvedených důvodů proto přijatý zákon vracím Poslanecké sněmovně“, nebylo by i přes absenci výslovného odkazu příslušné ustanovení pochyb o tom, že akt prezidenta republiky je suspenzivním vetem dle čl. 50 Ústavy. Z těchto důvodů jsem přesvědčen o tom, že ústavní zvyklost spočívající v nezbytnosti odkázat v prezidentském vetu na čl. 50 Ústavy neexistuje.

Konečně přichází v úvahu při výkladu dopisu prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 použít obecné metody interpretace právních textů, v tomto případě zejména výklad jazykový (zkoumá složení věty, význam jednotlivých slov ve spojení s jinými a význam použitých slov) a výklad systematický (výklad textu založený na posouzení jazykového a logického kontextu).[6] Ačkoli by v tomto případě mohla prezidentem zvolená formulace, která se od předchozích vet prezidenta liší („uvedený zákon vracím k dalšímu opatření“ vs. „tento zákon na základě čl. 50 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, vracím Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání“), nasvědčovat tomu, že prezident zvolil odlišný postup a daňový balíček skutečně nevetoval, nelze podle mého názoru k tomuto výkladu bez dalšího přistoupit, neboť by takový výklad byl v rozporu s  výkladem jazykovým. Jestliže totiž prezident použil slovní spojení „uvedený zákon vracím“, bylo by proti smyslu použitých slov, pokud by byla tato slova interpretována tak, že nechává lhůtu pro vrácení zákona Poslanecké sněmovně marně uplynout či že svého práva vrátit zákon Poslanecké sněmovně nevyužívá. Nejasnost do výkladu dopisu prezidenta republiky vnesla podle mého názoru spíše samotná stanoviska hlavy státu než neobratně formulovaný obsah tohoto dopisu. Z výše uvedených důvodů se domnívám, že dopis prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 je i z materiální stránky suspenzivním vetem prezidenta republiky podle čl. 50 Ústavy. Zákon, který obsahuje změny týkající se daně příjmu a slevy na poplatníka, tak podle mého názoru byl vrácen Poslanecké sněmovně, která o něm musí znovu hlasovat.

 

5. Názory odborníků

Názory na povahu dopisu prezidenta se však liší i mezi ústavními právníky. Zatímco Kysela uvedl, že podle jeho názoru dopis prezidenta republiky vetem ve smysli čl. 50 Ústavy není: „Mně se nezdá, že by zrovna tenhle dopis prezidenta republiky vetem byl, protože srovnáme-li jej s jinými dopisy, ve kterých prezident veto uplatňuje, a to napříč různými prezidenturami, tak se mi zdá, že Kancelář prezidenta republiky píše dopisy jinak. V tom smyslu, že odkazuje přímo na článek 50, aby bylo zřejmé, co prezident dělá, nebo nedělá. Z té samotné věty bych neučinil závěr, že prezident chtěl zákon vetovat, protože opakovaně řekl, že ho vetovat nechce.“[7], Preuss uvádí: „Domnívám se, že rozhodnutí prezidenta republiky, kde se explicitně hovoří o vrácení zákona, lze jen těžko interpretovat jinak než jako tzv. suspenzivní veto, tj. zákon se vrací k případnému přehlasovaní Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.“[8] Rozdílnost názorů odborníků tak jen zdůrazňuje, jak moc je obsah posuzovaného dopisu prezidenta republiky nejednoznačný.

 

6. Úvaha nad politickými důsledky veta prezidenta republiky

V důsledku vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, který však byl prezidentem republiky vetován, se otevírá možnost iniciovat řízení o zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Návrh na zrušení zákona nejsou oprávněni podat pouze poslanci a senátoři, ale podle § 64 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, i sám prezident republiky. Aniž bych chtěl jakkoli číst úmysly prezidenta Miloše Zemana, je možné, že nejasnou formulací svého dopisu prezident sledoval možnost v budoucnu zrušení tzv. daňového balíčku sám navrhnout. Ačkoli prezident v současnosti jasně avizuje, že svým dopisem v žádném případě nezamýšlel předmětný zákon vetovat, nelze než připomenout jeho slavný citát, že „jen idiot nemění názory“. Bez povšimnutí není ani vývoj aktuálních volebních preferencí, který naznačuje, že sněmovní strany, které s daňovým balíčkem v současnosti nesouhlasí a jejichž poslanci proti němu hlasovali, v příštím volebním období posílí. Pokud by prezident Zeman (pokud to dříve neudělá někdo jiný) skutečně navrhl zrušení daňového balíčku a pokud by Ústavní soud daňový balíček po následujících sněmovních volbách skutečně zrušil, je možné, že přijetí obdobných daňových změn by v Poslanecké sněmovně již nemělo takovou podporu, kterou má dnes. Na dopis prezidenta Zemana tak lze pohlížet oběma způsoby – tedy jako na nedbalost či pochybení Kanceláře prezidenta republiky, nebo jako na geniální tah na pomyslné politické šachovnici.

 

7. Závěr

Prezident Miloš Zeman ve svém dopise ze dne 28. 12. 2020 uvedl, že zákon obsahující tzv. daňový balíček „vrací k dalšímu opatření“. Ačkoli již předtím i následně prohlásil, že se o suspenzivní veto nejednalo, existují o tom v rámci odborné debaty významné pochybnosti. Zákon byl však i přesto vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od 1. 1. 2021.

Po formální stránce dopis prezidenta naplňuje všechny předpoklady suspenzivního veta, tedy vrací zákon, který není zákonem ústavním, s odůvodněním Poslanecké sněmovně při zachování patnáctidenní lhůty.

Z materiálního hlediska nasvědčuje prezidentem použitá formulace tomu, že se skutečně o suspenzivní veto jedná, a to zejména s ohledem na použití pojmu „vrácení zákona“. Tento pojem je spojen s vetem prezidenta podle čl. 50 Ústavy, nikoli s jiným postupem prezidenta v rámci legislativního procesu. Přestože by úmysl a předchozí i následné vyjádření prezidenta jistě mělo vliv na výklad soukromoprávního jednání, nelze k nim přihlížet v případě interpretace veřejnoprávního aktu prezidenta republiky. Ačkoli předchozí prezidentská veta po dlouhou dobu obsahovala na rozdíl od dopisu prezidenta ze dne 28. 12. 2020 výslovný odkaz na čl. 50 Ústavy, nelze nezbytnost takového odkazu v textu veta prezidenta považovat za ústavní zvyklost, a to kvůli absenci obecného přesvědčení o nutnosti takového postupu. Přihlédnout při interpretaci dopisu prezidenta republiky bez dalšího k jeho stanovisku k daňovému balíčku by znamenalo přistoupit k tzv. autentickému výkladu, který je v rozporu s dělbou moci. A pokud jde o obecné metody interpretace právních textů, nelze podle mého v úvahu přicházející systematický výklad překlenout přes výklad jazykový, resp. přes použitou formulaci „uvedený zákon vracím“.  Vzhledem k těmto skutečnostem zastávám názor, že dopis prezidenta republiky ze dne 28. 12. 2020 je vetem ve smyslu čl. 50 Ústavy i z hlediska materiálního.

Jelikož lze podle mého názoru předmětný dopis považovat za veto prezidenta z formální i materiální stránky, byl podle mého názoru tzv. daňový balíček Poslanecké sněmovně skutečně vrácen k dalšímu hlasování.

 


[1] Např. viz rozhovor na zpravodajském serveru Českého rozhlasu ze dne 30. 12. 2020 „Zeman veto vyjádřit nechtěl, myslí si právník Kysela. Nepodepisování zákonů považuje za protiústavní“ dostupný na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/milos-zeman-prezident-jan-kysela-veto-danovy-balicek_2012301341_sto.

[2] Viz článek na zpravodajském serveru Seznam zprávy ze dne 20. 12. 2020 „Daňový balíček nepodepíšu, řekl Zeman“ dostupný na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/danovy-balicek-nepodepisu-rekl-zeman-134589.

[3] Příspěvek na Twitteru uživatele Jiřího Ovčáčka (@PREZIDENTmluvci) dostupný na https://twitter.com/PREZIDENTmluvci/status/1344024374391824389.

[4] Např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 296/04.

[5] Srov. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. s. 132. ISBN 978-80-7380-454-1.

[6] Srov. GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. s. 134 a 136. ISBN 978-80-7380-454-1.

[7] Viz rozhovor na zpravodajském serveru Českého rozhlasu ze dne 30. 12. 2020 „Zeman veto vyjádřit nechtěl, myslí si právník Kysela. Nepodepisování zákonů považuje za protiústavní“ dostupný na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/milos-zeman-prezident-jan-kysela-veto-danovy-balicek_2012301341_sto.

[8] Viz článek na zpravodajském serveru Seznam zprávy ze dne 30. 12. 2020 „Hamáček: Zemanův dopis chápu jako veto daňového balíčku. Ovčáček to odmítá“ dostupný na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/hamacek-zemanuv-dopis-chapu-jako-veto-danoveho-balicku-135485.

In this article

Join the Conversation