206 0

V době volného pohybu osob v rámci Evropské unie není navázání partnerských vztahů s jinými státními příslušníky evropských zemí ničím ojedinělým. V takových případech pak může dojít k uzavření manželství, se kterým jsou spjaty mimo jiné majetkové vztahy mezi manžely.

Do roku 2016 neexistovala žádná evropská úprava, která by se vztahovala na majetková práva plynoucí z manželských vztahů. Za účelem sjednocování práva v Evropské unii byla sice přijata čtyři zásadní nařízení, a to: Nařízení Brusel I bis[1], Nařízení Brusel II bis[2], Nařízení Řím I[3] a Nařízení Řím II[4], žádné ovšem neřešilo zmiňovanou problematiku. Je totiž důležité uvědomit si, že instituty rodinného práva v jednotlivých státech jsou svázané s kulturním, sociálním a historickým vývojem každého státu a odlišují se více, než instituty jiných odvětví soukromého práva.[5] Vzhledem k těmto skutečnostem souhlasím s Hrnčiříkovou[6] a Turoňovou[7], které považují unifikaci rodinného práva jako takového prakticky za nereálnou. Navíc, sjednocování hmotněprávní úpravy v oblasti rodinného práva nepatří mezi legislativní pravomoci EU.[8] Z těchto důvodů jsou některé otázky rodinného práva v rámci EU regulovány v oblasti mezinárodního práva soukromého a to pomocí kolizních norem, jejichž úkolem je určit rozhodné právo, tedy právní řád, kterým se bude daný právní vztah s mezinárodním prvkem řídit.

V tomto článku se budu zabývat vývojem kolizní úpravy majetkového práva manželů v EU, jehož výsledkem bylo přijetí Nařízení Rady (EU) č. 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen „NMPM“).

 

Historický exkurz

Pokusy o unifikaci manželského majetkového práva se začaly vyvíjet již na konci 20. století, kdy se v roce 1998 v rámci Vídeňského akčního plánu začalo jednat o přijetí předpisů, které by upravovaly manželské majetkové vztahy.[9] Zásadní vývojový milník však představuje až rok 2004, kdy došlo k přijetí Haagského programu Radou EU.[10] Na základě tohoto programu byla Evropská komise (dále jen „Komise“) vyzvána, aby předložila Zelenou knihu o kolizním právu v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství, zabývající se převážně otázkou soudní příslušnosti a vzájemného uznávání (dále jen „Zelená kniha“).[11] Tento dokument se měl soustředit na řešení otázek týkajících se soudní příslušnosti a vzájemného uznávání rozhodnutí. Výsledkem pak mělo být přijetí úpravy manželského majetkového práva do roku 2011. Zelené knihy jsou dokumenty vydané Komisí s cílem započít diskusi o konkrétních tématech na unijní úrovni. V tomto případě Zelená kniha odstartovala rozsáhlé konzultace o právních otázkách v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství v mezinárodním kontextu.

K přijetí Zelené knihy Komisí došlo v roce 2006. Obsahovala předběžné možnosti kolizní úpravy manželských majetkových poměrů, což později sloužilo jako předloha pro vypracování NMPM. Zelená kniha nabízela několik možností pro budoucí úpravu, přičemž na základě nashromážděných odpovědí jednotlivých států nechyběl například požadavek posílení autonomie vůle stran či rozšíření pravidel také na páry registrované nebo jiné formy svazku.

Komise přijala v březnu 2011 návrhy nařízení, z nichž se jeden týkal majetkových poměrů manželů[12] a druhý řešil majetkové důsledky registrovaného partnerství.[13] K přijetí těchto nařízení mělo dojít na základě jednomyslného rozhodnutí Rady EU po konzultaci s Evropským parlamentem.[14] Na nejdůležitějších bodech nařízení se nemohly všechny členské státy EU jednomyslně shodnout, a proto k přijetí těchto návrhů nařízení nedošlo.[15]

 

Posílená spolupráce a podmínky účasti

Většina členských států nechtěla snahu o sjednocení pravidel v oblasti majetkových poměrů mezinárodních párů vzdát a rozhodla se využít institutu posílené spolupráce. Posílená spolupráce se zaměřuje na podporu cílů Unie, ochranu jejích zájmů a posílení procesu integrace.[16] Představuje řešení ultima ratio, kterého může využít alespoň 9 členských států, pokud cílů spolupráce nelze dosáhnout Unií jako celku.[17] Dohromady 18 členských států postupně svými žádostmi během prosince 2015 až března 2016 adresované Komisi projevilo přání o navázání posílené spolupráce.[18] Komise poté předložila návrh Radě EU, která se souhlasem Evropského parlamentu přijala rozhodnutí o povolení posílené spolupráce ve věcech majetkových poměrů mezinárodních párů.[19]

K přijetí NMPM došlo dne 24. 6. 2016. V tentýž den bylo přijato také nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství, tedy nařízení č. 2016/1104 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství.

Vzhledem k výše uvedenému je potřeba mít na paměti, že dané nařízení neplatí pro všechny členské státy, ale pouze pro osmnáct států, které zažádaly Komisi o navázání posílené spolupráce. Jedná se o Belgii, Bulharsko, Českou republiku, Německo, Řecko, Španělsko, Francii, Chorvatsko, Itálii, Lucembursko, Maltu, Nizozemsko, Portugalsko, Slovinsko, Finsko, Švédsko a Kypr. O rozšíření těchto řad projevilo zájem Estonsko, které ale doposud ke spolupráci nepřistoupilo. Jmenované členské státy tvoří 70 % populace EU a představují většinu mezinárodních párů žijících v EU.[20] NMPM je tedy v celém svém rozsahu závazné a přímo použitelné v těch členských státech EU, které se na posílené spolupráci účastní. Ostatní členské státy mají i nadále možnost se k posílené spolupráci připojit a to na základě článku 331 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pokud si členský stát přeje účastnit se posílené spolupráce, oznámí svůj záměr Radě EU a Komisi. Komise následně posoudí, zda jsou splněny podmínky účasti a účast dotyčného členského státu potvrdí.

Mezi výše zmíněných 18 států se nezařadila například Polská republika. Proč tomu tak je? Jak již bylo uvedeno, byla přijata nařízení týkající se jak majetkových poměrů manželů, tak majetkových důsledků registrovaného partnerství, přičemž aby se mohl členský stát na posílené spolupráci podílet, je potřeba přijmout obě nařízení.[21] To znamená, že členské státy, které neupravují registrované partnerství ve svých právních řádech, nemohou přijmout ani NMPM. Právní předpis, který by upravoval svazky párů stejného pohlaví, polský právní řád nezná, a proto nebylo přijetí NMPM pro Polskou republiku možné. Stejná situace se týká například i Slovenska.

 

Závěr

Přijaté NMPM je výsledkem unifikace majetkových vztahů mezi manžely. Tato kolizní norma podává komplexně upravená pravidla o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a veřejných listin, načež poskytuje právní jistotu více než 16 milionům sezdaných párů ohledně jejich majetku.[22] Mimo jiné NMPM také zajišťuje, aby se předcházelo paralelním řízením v několika zemích, s čímž souvisí i zajištění snadné rozpoznatelnosti rozhodného práva pro změny nebo vypořádání majetkového uspořádání.[23] Pravidla, která NMPM obsahuje, představují pro manželské páry snadnější a rychlejší cestu pro úpravu svých majetkových režimů, případně pro lepší řešení situací souvisejících s rozdělením či vypořádáním majetku, a proto vnímám přistoupení České republiky k této posílené spolupráci za krok správným směrem.

 


[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

[2] Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy.

[5]TUROŇOVÁ, Jana. Soudobé tendence v evropské právní úpravě majetkového režimu mezi manželi. COFOLA

2009: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masaryk university, 2009, s. 9 [cit. 14. 10. 2020]. Dostupné na

<https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2009/files/contributions/Jana%20Turonova%20_939_.pdf>.

[6]HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Přípustnost prorogace ve věcech manželských s cizím prvkem – současný stav z pohledu českých soudů. Časopis pro právní vědu a praxi, 2016, č. 4, s. 527-540.

[7] TUROŇOVÁ, Jana. Soudobé tendence v evropské právní úpravě majetkového režimu mezi manželi. COFOLA

2009: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masaryk university, 2009, s. 9 [cit. 14. 10. 2020]. Dostupné na

<https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2009/files/contributions/Jana%20Turonova%20_939_.pdf>.

[8] Oblasti činnosti EU. ec.europa.eu [cit. 21. 10. 2020]. Dostupné online na <https://ec.europa.eu/info/about-european-commission/what-european-commission-does/law/areas-eu-action_cs>.

[9] Justice and Home Affairs Council. Action plan of the Council and the Commission on how best to implement the provisions of the Treaty of Amsterdam on an area of freedom, security and justice [online]. 3. 12. 1998 [cit. 19. 10. 2020]. Dostupné na <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A31999Y0123%2801%29>.

[10] Rada Evropské unie. Haagský program: Posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii [online]. 3. 3. 2005 [cit. 19. 10. 2020]. Dostupné na <https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/1df04e28-c7b4-4336-a711-a30e7879445e/language-cs>.

[11] Green paper on conflict of laws in matters concerning matrimonial property regimes, including the question of jurisdiction and mutual recognition, COM/2006/0400 final.

[12] Návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství. Evropská komise [online]. Brusel, 2011 [cit. 19. 10. 2020]. Dostupné na <https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/d72d95f0-9b69-4eaa-8c79-b83c689f93c3/language-cs>.

[13] Návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech

majetkových důsledků registrovaného partnerství. Evropská komise [online]. Brusel, 2011 [cit. 19. 10. 2020]. Dostupné na <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52011PC0127>.

[14] Čl. 81 odst. 3. Smlouvy o fungování Evropské unie.

[15]Commission goes ahead with 17 Member States to clarify the rules applicable to property regimes for Europe’s international couples. Justice [online]. European Council, 2016 [cit. 14. 10. 2020].Dostupné na <http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-449_en.pdf>.

[16] Čl. 20 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.

[17] Čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.

[18] Bod 5) Rozhodnutí Rady (EU) č. 2016/954 ze dne 9. června 2016, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů mezinárodních párů, zahrnujících jak majetkové poměry v manželství, tak majetkové důsledky registrovaného partnerství.

[19] Rozhodnutí Rady (EU) č. 2016/954 ze dne 9. června 2016, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti příslušnosti, rozhodného práva, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů mezinárodních párů, zahrnujících jak majetkové poměry v manželství, tak majetkové důsledky registrovaného partnerství.

[20] 18 EU countries agree to clarify rules on property regimes for international couples. Justice [online]. European Council, 2019 [cit. 12. 10. 2020]. Dostupné na <https://www.consilium.europa.eu/en/press/pressreleases/2016/06/09/property-regimes-for-international-couples/>.

[21]SOKOŁOWSKI, Marcin. New EU matrimonial property law and the situation of Polish nationals (citizens). Comparative Law Review, 2018, č. 24, s. 308 – 328.

[22] 18 EU countries agree to clarify rules on property regimes for international couples. Justice [online]. European Council, 2019 [cit. 12. 10. 2020]. Dostupné na <https://www.consilium.europa.eu/en/press/pressreleases/2016/06/09/property-regimes-for-international-couples/>.

[23] Tamtéž.

In this article

Join the Conversation