Záloha na náklady insolvenčního řízení a pluralita navrhovatelů

915 0
915 0

Povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení je jedním prostředků ochrany proti zneužití insolvenčního řízení, zejména v rámci konkurenčního boje.[1] Zákonodárce se tak snaží zabránit podávání tzv. šikanózních návrhů, jejichž důsledkem by docházelo k poškozování pověsti a dobrého jména dotčených subjektů.

Představení autora

Mgr. Martin Horvát (PF UK) je advokátním koncipientem v advokátní kanceláři Brož & Sokol & Novák s.r.o., kde se věnuje převážně civilnímu právu, cizí mu však nejsou ani ostatní právní obory včetně práva trestního.

 

1. Obligatorní záloha

Novela zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) od 1. 1. 2017 změnila v insolvenčním zákoně již obsaženou úpravu záloh na náklady insolvenčního řízení, a to tak, kdy k fakultativnímu uložení povinnosti uhradit zálohu navrhovateli ze strany insolvenčního soudu přibyla obligatorní povinnost takovou zálohu uhradit v případě, kdy insolvenční návrh podává věřitel.

Insolvenční zákon tedy v rámci platné právní úpravy v § 108 odst. 1 ukládá navrhovateli, který je věřitelem a zároveň činí insolvenční návrh vůči subjektu, který je podnikající právnickou osobou, povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč. V případě, že věřitelský insolvenční návrh směřuje proti nepodnikající právnické osobě nebo fyzické osobě, činí výše zálohy 10.000,- Kč. Rozdíl mezi oběma částkami v závislosti na povaze subjektu, proti němuž insolvenční návrh směřuje, je důvodný zejména s ohledem na to, že podnikající právnické osoby jsou terčem šikanózních insolvenčních návrhů nejčastěji.[2] V obou případech platí, že je záloha splatná společně s podáním insolvenčního návrhu; v okamžiku jeho podání tak musí být záloha složena v hotovosti u insolvenčního soudu nebo při bezhotovostním převodu připsána na jeho příslušném účtu. Pokyny k provedení platby jsou zveřejněny na webových stránkách insolvenčních soudů[3] – např. konstantní symbol, variabilní symbol či náležitosti zprávy pro příjemce.[4]

Jak je uvedeno výše, obligatorní záloha je splatná společně s podáním insolvenčního návrhu věřitelem. Pokud nebude tato obligatorního záloha na náklady insolvenčního řízení společně s podáním návrhu řádně a včas zaplacena, bude tento návrh insolvenčním soudem odmítnut jako zjevně bezdůvodný v souladu s § 128a odst. 2 písm. d) InsZ.[5]

Insolvenční zákon dále v § 108 odst. 1 stanoví výjimky, kdy věřitel podávající insolvenční návrh není povinen zálohu složit; jedná se o případy, kdy je insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, pokud jeho pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, dále pokud je insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy a konečně v případě, kdy je v rámci insolvenčního řízení podán další insolvenční návrh na majetek téhož dlužníka před tím, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku (viz § 107 odst. 1 InsZ). Je zřejmé, že v prvních dvou uvedených případech zákonodárce zprošťuje navrhovatele povinnosti hradit zálohu z důvodu jeho postavení v soukromoprávních vztazích, neboť právě zaměstnanec a spotřebitel v nich vystupují jako slabší smluvní strana. Třetí uvedený případ je situace, kdy k insolvenčnímu řízení přistupuje svým návrhem další věřitel; tomuto případu plurality věřitelů se budeme věnovat níže.

 

2. Fakultativní záloha

Možnost insolvenčního soudu uložit navrhovateli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení znal insolvenční zákon již před novelou účinnou od 1. 1. 2017. O tzv. fakultativní zálohu ve smyslu § 108 odst. 2 InsZ se jedná proto, že záleží na insolvenčním soudu, zda povinnost zaplatit zálohu navrhovateli uloží; insolvenční soud si však nemůže počínat zcela libovolně, neboť je oprávněn uložit tuto povinnost pouze tehdy, jestliže to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. To zároveň platí i tehdy, kdy je zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek.

Dalším aspektem, kterým se fakultativní záloha ve smyslu § 108 odst. 2 InsZ liší od výše uvedené zálohy obligatorní, je osobní stránka – povinnost uhradit fakultativní zálohu lze uložit insolvenčnímu navrhovateli bez ohledu na to, zda se jedná o věřitele nebo dlužníka. Výjimkou, kdy nelze insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu uložit, je situace, kdy je insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (což platí shodně pro povinnost uhradit obligatorní zálohu). Shodně nemůže insolvenční soud uložit povinnost uhradit zálohu dlužníkovi, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Zákonodárce v těchto případech zjevně opět chrání určité skupiny dlužníků – insolvenčních navrhovatelů; v prvním případě zaměstnance jako slabší stranu pracovněprávního vztahu, v případě druhém fyzickou nebo právnickou osobu, která se hodlá prostřednictvím oddlužení zbavit břemenu dluhů pocházejících nikoli z podnikání (viz § 389 odst. 1 InsZ).

Zatímco obligatorní záloha ve smyslu § 108 odst. 1 InsZ je splatná společně s podáním insolvenčního návrhu, pro úhradu zálohy fakultativní stanoví insolvenční soud určitou lhůtu. Zákon neuvádí žádné bližší parametry pro určení této lhůty, je ale zřejmé, že by měla být přiměřeně dlouhá a uvedená přímo v rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jedná se každopádně o tzv. soudcovskou lhůtu, kterou lze prodloužit, nikoli však zkrátit; prominout její zmeškání nelze, pozdější uhrazení zálohy však pro navrhovatele nemá automaticky nepříznivé důsledky,[6]

Výše fakultativní zálohy uložené insolvenčním soudem může dosahovat v souladu s § 108 odst. 3 InsZ maximálně 50.000,- Kč. Pokud je insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni uhradit fakultativní zálohu společně a nerozdílně (solidárně).

Zákon nevylučuje možnost, aby insolvenční soud uložil insolvenčnímu navrhovateli – věřiteli povinnost uhradit fakultativní zálohu poté, což již společně s insolvenčním návrhem uhradil zálohu obligatorní; je tedy obecně přípustné, aby insolvenční soud takto postupoval.[7]

 

3. Pluralita navrhovatelů

V insolvenčním řízení může nastat situace, kdy se k insolvenčnímu navrhovateli připojí další insolvenční navrhovatelé a v souladu s § 107 odst. 1 InsZ přistoupí k již probíhajícímu řízení.

3.1. Pluralita navrhovatelů u fakultativní zálohy

Jak bylo uvedeno výše, platí, že pokud soud svým rozhodnutím uloží povinnost navrhovateli uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a k řízení přistoupí alespoň jeden další navrhovatel, jsou tito navrhovatelé povinni v souladu s § 108 odst. 3 InsZ zaplatit tuto zálohu společně a nerozdílně. Uplatní se tedy princip „jeden za všechny a všichni za jednoho“, kdy není navenek rozhodující, který z navrhovatelů a zda vůbec zálohu uhradil nebo na její úhradu přispěl, ale zda byla ze strany navrhovatelů jako celku záloha jako taková uhrazena. Jestliže jeden z navhovatelů zálohu uhradí, má vůči ostatním navrhovatelům tzv. regresní nárok, kdy může po ostatních navrhovatelích požadovat zaplacení poměrné části zálohy. Pro příklad: pokud jsou v řízení tři insolvenční navrhovatelé a soud navrhovatelům uloží povinnost zaplatit zálohu ve výši 30.000,- Kč, může ji celou uhradit jeden s navrhovatelů s tím, že mu tak vznikne právo po každém ze dvou ostatních navrhovatelů požadovat zaplacení částky 10.000 Kč (každý z navrhovatelů tak zaplatí shodně 10.000,- Kč).

3.2. Pluralita navrhovatelů u obligatorní zálohy

Jestliže je s úhradou fakultativní zálohy výslovně spojen dle § 108 odst. 3 InsZ princip solidarity, můžeme a contrario dovodit, že se tento princip neuplatní u zálohy obligatorní. Insolvenční zákon navíc výslovně z povinnosti uhradit zálohu vylučuje případ, kdy je podán na majetek téhož dlužníka další insolvenční návrh dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, tedy případ přistoupení dalšího navrhovatele k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení dle § 107 odst. 1 InsZ. Povinnost hradit zálohu tak postihuje pouze „prvního“ insolvenčního navrhovatele a ti ostatní „noví“ jsou od této povinnosti ex lege osvobozeni. Tato úprava však nevylučuje možnost insolvenčního soudu uložit oběma těmto navrhovatelům povinnost uhradit zálohu fakultativní, samozřejmě za předpokladu, že dotčený navrhovatel není z placení zálohy vyloučen podle § 108 odst. 2 věty druhé InsZ.[8] V takovém případě jsou navrhovatelé opět povinni zaplatit zálohu dle § 108 odst. 3 InsZ společně a nerozdílně.

 

Závěr

Povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení můžeme dělit na obligatorní a fakultativní. Obligatorní zálohu je insolvenční navrhovatel povinen uhradit společně s podáním insolvenčního návrhu, povinnost zaplatit zálohu fakultativní může uložit ve svém rozhodnutí insolvenční soud, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výše obligatorní zálohy činí 50.000,- Kč, pokud insolvenční návrh směřuje proti podnikající právnické osobě a 10.000 Kč, pokud směřuje proti nepodnikající právnické osobě nebo fyzické osobě. Fakultativní zálohu může insolvenční soud stanovit maximálně do výše 50.000,- Kč. V případě, že je insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit fakultativně uloženou zálohu společně a nerozdílně. Pokud k insolvenčnímu řízení přistoupí další insolvenční navrhovatel poté, co již byla obligatorní záloha ze strany prvního insolvenčního navrhovatele zaplacena, není tento další insolvenční navrhovatel povinen zálohu hradit; to nevylučuje možnost insolvenčního soudu dodatečně těmto insolvenčním navrhovatelům uložit povinnost zaplatit fakultativní zálohu.

 


[1] ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. § 108 (Záloha na náklady insolvenčního řízení]. In: HÁSOVÁ, Jiřina a kol. Insolvenční zákon. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 387.

[2] ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. § 108 (Záloha na náklady insolvenčního řízení]. In: HÁSOVÁ, Jiřina a kol. Insolvenční zákon. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 387.

[3] BRAUN, Tomáš. Záloha na náklady insolvenčního řízení. In: Praktický průvodce insolvenčním řízením, Insolvenční zákon:komentář [on-line]. cit. 2. 2. 2020. Dostupné z: https://www.insolvencni-zakon-komentar.cz/onb/33/zaloha-na-naklady-insolvencniho-rizeni-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4Eltu6PFEtumJ1SCz408ELmErO3VA8YZLZA/.

[4] Viz např. https://justice.cz/web/mestsky-soud-v-praze/zakladni-informace?clanek=platebni-informace-cisla-uctu.

[5] ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. § 108 (Záloha na náklady insolvenčního řízení]. In: HÁSOVÁ, Jiřina a kol. Insolvenční zákon. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 387.

[6] BRAUN, Tomáš. Záloha na náklady insolvenčního řízení. In: Praktický průvodce insolvenčním řízením, Insolvenční zákon:komentář [on-line]. cit. 2. 2. 2020. Dostupné z: https://www.insolvencni-zakon-komentar.cz/onb/33/zaloha-na-naklady-insolvencniho-rizeni-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4Eltu6PFEtumJ1SCz408ELmErO3VA8YZLZA/.

[7] BRAUN, Tomáš. Záloha na náklady insolvenčního řízení. In: Praktický průvodce insolvenčním řízením, Insolvenční zákon:komentář [on-line]. cit. 2. 2. 2020. Dostupné z: https://www.insolvencni-zakon-komentar.cz/onb/33/zaloha-na-naklady-insolvencniho-rizeni-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4Eltu6PFEtumJ1SCz408ELmErO3VA8YZLZA/.

[8] BRAUN, Tomáš. Záloha na náklady insolvenčního řízení. In: Praktický průvodce insolvenčním řízením, Insolvenční zákon:komentář [on-line]. cit. 2. 2. 2020. Dostupné z: https://www.insolvencni-zakon-komentar.cz/onb/33/zaloha-na-naklady-insolvencniho-rizeni-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4Eltu6PFEtumJ1SCz408ELmErO3VA8YZLZA/.

In this article

Join the Conversation