Polská justiční krize: Harmonizace důchodového věku nebo hromadné odvolání nepohodlných soudců?

314 0
314 0

Vliv strany Prawo i Sprawiedliwość na chod státu

Vládnoucí strana Prawo i Sprawiedliwość (dále jen PiS) získala v říjnových volbách minulého roku (2019) téměř 44 % hlasů.[1] Díky tomuto výsledku si i nadále podržela absolutní většinu křesel (a to 235 ze 460) v polské dolní komoře.[2] PiS tak stále legitimně dominuje moci zákonodárné a výkonné. Nezávislost moci soudní na výsledcích politického klání je však jedním ze základních kamenů právního státu. Respektuje tuto skutečnost také polská vládní strana?

Cílem článku je čtenáře výstižně seznámit s problematickou částí důchodové reformy v soudnictví Polské republiky. Článek vychází z judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), zejména pak z rozhodnutí pod spisovými značkami C-192/18 ze dne 5. 11. 2019[3] a C-619/18 ze dne 24. 7. 2019[4].

 

Před reformou: Na setrvání soudce ve funkci nemohla mít moc výkonná žádný vliv

Dříve mohl polský soudce svou funkci vykonávat do 70 let. Předložil-li doklad o zdravotní způsobilosti, pak bez dalšího do 72 let. Jediné, co mohlo toto pravidlo prolomit, bylo jeho vlastní kárné provinění nebo trestný čin. Představitelé moci výkonné a zákonodárné se však tento stav rozhodli změnit s odůvodněním, že budou tzv. harmonizovat důchodový věk soudců s obecným důchodovým věkem všech pracovníků v Polsku a tím optimalizovat věkovou skladbu soudů.

 

Po reformě: Moc výkonná rozhodne, kdo kdy odchází

K dnešnímu dni účinné zákony[5] stanoví následující systém:

Soudce odchází do důchodu dovršením 65 let, soudkyně dovršením 60 let. Odchod do důchodu lze postupně oddalovat až do 70 let, pokud soudce (i) vyjádří vůli setrvat, (ii) předloží doklad o zdravotní způsobilosti a (iii) obdrží souhlas ministra spravedlnosti. V případě soudců Nejvyššího soudu lze odchod do důchodu odložit dvakrát o 3 roky do 71 let za obdobných podmínek, avšak se souhlasem prezidenta republiky.

Činitel moci výkonné tak může zkrátit funkční období jím zvoleného soudce až o 10 let, případně soudce/kyni dnem účinnosti zákona de facto odvolat, pokud má 65/60 let nebo více. Zákon totiž působí s nepravou retroaktivitou (vysvětlení pojmu zde[6]). Dotýká se tedy ex nunc všech soudců bez ohledu na den nástupu do funkce. Starší soudci si tak nyní musejí podat žádost o setrvání ve funkci. Opatření se tímto způsobem přímo a okamžitě dotklo např. 27 ze 72 soudců Nejvyššího soudu, kteří musejí podat žádost prezidentu republiky o souhlas s tím, zda mohou pokračovat ve výkonu své funkce.

 

Řízení o žádosti nebo svévole představitele moci výkonné?

Obecně, podáváte-li jakoukoli žádost, zajímá vás z právního hlediska následující:

  • Jaká jsou kritéria pro posuzování žádosti, která musím splnit?
    • V případě soudců Nejvyššího soudu žádná, prezident republiky rozhoduje dle své úvahy.
    • V případě soudců nižších soudů zde kritéria jsou, tato ale jsou slovy SDEU příliš vágní a ani jejich splnění nezavazuje ministra spravedlnosti, aby žádosti vyhověl. Navíc vizte body b. a c.
  • Musí být rozhodnutí odůvodněno?
    • Ne, nemusí.
  • Jak se domohu přezkumu rozhodnutí?
    • Rozhodnutí nelze přezkoumat soudně, ani jinak.

Ze zde uvedeného dle mého názoru vyplývá, že rozhodnutí představitele moci výkonné je zcela arbitrární. Jde o institut, který je (jako?) stvořený pro účely zneužití.  Takové zneužití poté navíc nebude možné odhalit, prokázat ani napravit (pokud se sám zneuživatel nedopustí nějaké neopatrnosti).

 

Závěry Soudního dvora Evropské unie

SDEU ve svém rozsudku Komise v. Polská republika uvedl, že takové opatření může vyvolat pochybnosti o tom, zda je cílem provedené reformy skutečně harmonizace věkové hranice pro odchod do důchodu, kdy snížení věkové hranice pro odchod do důchodu společně s požadavkem souhlasu k setrvání může též posílit dojem, že by se ve skutečnosti mohlo jednat o vytlačení předem určené části soudců Nejvyššího soudu. Dále SDEU vyzdvihuje absurditu situace, kdy soudce soudí (vynáší také rozsudky kdy stranou sporu je orgán státu) a přitom zároveň čeká na neodůvodněné a nepřezkoumatelné rozhodnutí prezidenta/ministra ve věci jeho žádosti o tom, zda může zůstat ve funkci. SDEU přímo uvádí, že:

„(…) po podání takovýchto žádostí následně čekání na rozhodnutí prezidenta republiky, by totiž na dotyčného soudce mohly vyvíjet tlak, jenž by mohl vést k tomu, že se dotyčný podvolí případnému přání prezidenta republiky, pokud jde o věci, o kterých rozhoduje (…)“

SDEU rozhodl, že tímto postupem byl porušen čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii (In: úřední věstník C 326, 26/10/2012 S. 0001 – 0390).

 

Závěr autora: Jde skutečně o harmonizaci důchodového věku soudců a zaměstnanců?

Polská vláda se v řízení před SDEU hájila,[7] že za těmito změnami stojí legitimní snaha vyrovnání důchodových podmínek soudců a běžných polských zaměstnanců. Mezi odůvodněním nové úpravy a úpravou samotnou lze konstatovat hned několik logických rozporů.

Zaprvé právo zaměstnance na odchod do důchodu je právo, ne povinnost. Není tedy jasné, proč by měli být soudci ex lege v 60/65 letech odejiti s možností udělení výjimky, když u zaměstnanců tomu tak není. Soudce se snížením věku pro odchod do důchodu na úroveň zaměstnance nedostane do „vyrovnané“ pozice se zaměstnancem, ale do pozice horší, protože nemá možnost volby.

Zadruhé nikdo dosud nevysvětlil, proč je prezident nebo ministr spravedlnosti zákonem pověřen rozhodnout o tom, zda soudce může setrvat ve funkci navzdory svému pokročilému věku. V této věci je mnohem spíše kvalifikovanou osobou specialista v oblasti zdravotnictví, než vítěz politického klání. Dosavadní požadavek zdravotního posudku byl a nadále je dostačující.

Zatřetí retroaktivita zákona je v zásadě nepřípustná včetně té nepravé. Kdyby byla cílem řádná systémová změna vztahovala by se nová úprava pouze na nově jmenované soudce a nikoli také na ty, kteří již jsou ve funkci.

Začtvrté obrázek uzurpace moci soudní dokresluje nedávno minulá kauza ovládnutí Ústavního soudu[8] vládní stranou PiS a právě probíhající kauza vydání nového „náhubkového“ zákona, který přímo uzákoňuje sankce proti nepohodlným soudcům[9].

(Dovoluji si velmi doporučit čtyřminutový poslech na tomto posledním odkazu č. 9.)

Závěry SDEU a závěry autora případně téma samotné můžete diskutovat níže v komentářích.

 


[1] Přesně 43,59 % do Sejmu a 44,56 % do Senatu.

[2] MJZ,JS//NOW,RZW. PKW podała wyniki wyborów do Sejmu z podziałem na mandaty. tvn24.pl [online]. Publikováno 14. 10. 2019 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: https://tvn24.pl/wybory-parlamentarne-2019/wiadomosci-wyborcze,474/wyniki-wyborow-parlamentarnych-2019-oficjalne-wyniki-pkw-wyniki-wyborow-do-sejmu-i-senatu,977227.html.

[3] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 5. listopadu 2019. Evropská komise proti Polské republice. Věc C-192/18. In: Info Curia Judikatura [online]. Info Curia, © 2019 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=DF4F55D19534392D3C70997624590416?text=&docid=219725&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=3543042.

[4] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 24. června 2019. Evropská komise proti Polské republice. Věc C-619/18. In: Info Curia Judikatura [online]. Info Curia, © 2019 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=215341&pageIndex=0&doclang=cs&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=4038870.

[5] Ustawa o Sądzie Najwyższym ze dne 8. prosince 2017. Dz. U. z roku 2018, částka 5.

Ustawa o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw ze dne 10. května 2018. Dz. U. z roku 2018, částka 1045.

Ustawa – Prawo o ustroju sądów powszechnych ze dne 27. července 2001. Dz. U. částka 98, číslo 1070.

Ustawa o zmianie ustawy o emeryturach i rentach z Funduszu Ubezpieczeń Społecznych oraz niektórych innych ustaw ze dne 16. listopadu 2016. Dz. U. z roku 2017, číslo 38.

[6] Nepravá retroaktivita: U některých právních jednání, typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na hmotněprávní vztahy použije objektivní právo platné v době jejich vzniku. To dává smluvníkům (kontrahentům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli.

Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní smlouvu a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o nepravé retroaktivitě – změna tu sice ovlivňuje právní vztahy vzniklé v minulosti, ale působí pouze do budoucna (pro futuro).“ – iuridictum.pecina.cz. Převzato z: https://iuridictum.pecina.cz/w/Retroaktivita

[7] Bod 80. Rozsudku Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 24. června 2019. Evropská komise proti Polské republice. Věc C-619/18. In: Info Curia Judikatura [online]. Info Curia, © 2019 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=215341&pageIndex=0&doclang=cs&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=4038870.

[8] EHL, Martin. Polská politická krize: Nový zákon o ústavním soudu je částečně neústavní, rozhodl soud. zahranicni.ihned.cz. [online]. Economia, publikováno 9. 12. 2015 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: https://zahranicni.ihned.cz/c1-64958930-polska-politicka-krize-novy-zakon-o-ustavnim-soudu-je-castecne-neustavni-rozhodl-soud.

[9] JANYŠKA, Petr. Černý čtvrtek polského soudnictví. Český rozhlas Plus. [online]. Publikováno 24.1.2020 [cit. 29. 1. 2020]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/petr-janyska-cerny-ctvrtek-polskeho-soudnictvi-8139872.

In this article

Join the Conversation