564 0

Obsah – odkazy na jednotlivé kapitoly

    1. Úvod
    2. Legislativní proces
    3. Co jsou to hromadné žaloby?
    4. Návrh zákona o hromadných žalobách
    5. Subsidiarita a věcná příslušnost
    6. Subjekty hromadného řízení a zastoupení
    7. Základní podmínky hromadného řízení
    8. Odhlašovací hromadné řízení (opt-out)
    9. Přihlašovací hromadné řízení (opt-in)
    10. Řízení o přípustnosti hromadné žaloby
    11. Hromadné řízení ve věci samé
    12. Jistota
    13. Odměna žalobce
    14. Rozhodnutí ve věci samé
    15. Opravné prostředky
    16. Řízení o zpřístupnění důkazního prostředku
    17. Rejstřík hromadných žalob
    18. Kritika odborné veřejnosti
    19. Závěr

 

Úvod

Během několika posledních měsíců rezonovala v českém právním prostředí zpráva o chystaném návrhu zákona o hromadných žalobách, který by měl umožnit jednotlivcům se domáhat svých nároků v rámci kolektivního řízení (což stávající právní úprava prozatím neumožňuje). K této legislativní novince, která je v anglosaském právním světě běžným jevem, však zazněla v rámci odborné veřejnosti spousta kritických hlasů, jež varují před problematickými aspekty této právní úpravy. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře se základními aspekty připravovaného zákona o hromadných žalobách, upozornit na jeho kontroverzní rysy a právní úpravu jako celek zhodnotit.

Představení autora

Martin Horvát (PF UK) je právním asistentem v advokátní kanceláři Weinhold Legal.

Věnuje se právu soukromému, zejména obchodnímu právu a problematice GDPR.

 

Legislativní proces

V současné době probíhá v rámci legislativního procesu Evropské unie proces projednávání návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Cílem této směrnice je implementovat do právních řádů členských států institut kolektivního řízení a poskytnout spotřebitelům ochranu před poškozováním jejich práv a zájmů.[1] Zároveň je však v rámci českého legislativního procesu připravován návrh zákona o hromadných žalobách, který má takové kolektivní řízení do našeho právního řádu zavést. V současné době tento návrh zákona po skončení připomínkového řízení čeká na zařazení na jednání vlády. Případná účinnost návrhu zákona je stanovena na první den osmnáctého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

 

Co jsou to hromadné žaloby?

Hromadné žaloby umožňují jednotlivcům, např. spotřebitelům, domáhat se efektivně svých bagatelních nároků. Za stávající právní úpravy je pro běžného spotřebitele neúčelné se soudit o částky v řádu stovek či několika mála tisíců korun, a to z důvodů případných nákladů a časové náročnosti. Dochází k tzv. racionální apatii jednotlivce, který svůj nárok z uvedených důvodů nevymáhá. Na základě hromadné žaloby tak dochází k tomu, že se dané nároky jednotlivců uvedou v jedné hromadné žalobě, o které vede jediný soud jedno hromadné řízení. Zahraniční právní úpravy, kterými se ta česká inspiruje, rozlišují hromadné řízení přihlašovací a odhlašovací. Rozdíl mezi nimi je zřejmý již ze samotného názvu. Zatímco do přihlašovacího hromadného řízení se jednotlivci musejí v případě zájmu o účast na kolektivním vymáhání nároků aktivně přihlásit, z toho odhlašovacího se naopak již účastnící se jednotlivci mohou dle svého uvážení odhlásit. Výsledkem hromadného řízení je jediný rozsudek, kterým soud rozhoduje o všech jednotlivých nárocích najednou.

 

Návrh zákona o hromadných žalobách

V následující části svého článku se budu věnovat vybraným aspektům a institutům návrhu zákona o hromadných žalobách.

Subsidiarita a věcná příslušnost

Návrh zákona o hromadných žalobách (dále jen „NZHŽ“) neupravuje všechny otázky, ke kterým může v hromadném řízení dojít. Zákonodárce vhodně v § 7 NZHŽ zakotvuje vztah subsidiarity vůči zákonu upravujícímu civilní soudní řízení (tedy zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), neboť podrobná úprava celého kolektivního řízení by byla vzhledem k současné právní úpravě civilního procesu nadbytečná a jistě v mnoha aspektech vůči občanskému soudnímu řádu duplicitní. Ve smyslu subsidiarity se však neužijí ustanovení, která jsou v rozporu se zásadami a účelem hromadného řízení.

Věcná příslušnost je v § 10 NZHŽ na rozdíl od obecné úpravy civilního řízení řešena tak, že v prvním stupni je v kolektivním řízení příslušný krajský soud. Předkladatel návrhu zákona tuto skutečnost v důvodové zprávě odůvodňuje tím, že vedení kolektivního řízení se vyznačuje značnou složitostí, řešením různorodých hmotněprávních i procesněprávních otázek a aplikací specifických pravidel. Z tohoto důvodu je zapotřebí větší míry odbornosti, kterou nabízí právě krajské soudy. Kolektivní řízení je navíc v mnoha aspektech podobné řízení insolvenčnímu, které vedou rovněž krajské soudy. Zároveň předkladatel předpokládá, že četnost hromadných žalob se bude pohybovat max. v desítkách případů ročně, což znamená, že by se na tuto oblast práva nemohly okresní soudy efektivně specializovat. Z uvedených důvodů má předkladatel za to, že je nejvhodnější svěřit projednávání a rozhodování hromadných žalob v prvním stupni krajským soudům.[2]

Subjekty hromadného řízení a zastoupení

Návrh zákona uvádí několik zvláštních procesních subjektů, a to člena skupiny, zástupce skupiny, správce skupiny a zájmovou osobu, přičemž právní postavení jednotlivých subjektů kolektivního řízení se vzájemně liší.

Podle § 2 písm. c) NZHŽ je členem skupiny každý, jehož právo nebo oprávněný zájem jsou projednávány v hromadném řízení. Člen skupiny je legitimován k podání hromadné žaloby za účelem zahájení tzv. přihlašovacího hromadného řízení (přihlašovacímu a odhlašovacímu hromadnému řízení se budeme věnovat níže). Zároveň člen této skupiny, který nepodal hromadnou žalobu, není z hlediska procesu stranou řízení, ale náleží mu vyjmenovaná procesní práva, a to právo být slyšen, právo nahlížet do spisu a právo podat námitku v zákonem stanovených případech.[3] Člen skupiny tak není účastníkem ani vedlejším účastníkem řízení, nýbrž se jedná o zcela nový procesní subjekt sui gereris, jehož práva a povinnosti jsou vymezeny v zákoně o hromadných žalobách.[4]

Zástupce skupiny je procesní subjekt, který podle § 12 NZHŽ udělil správci skupiny (správci skupiny se budeme věnovat níže) souhlas se zahájením hromadného řízení nebo podal hromadnou žalobu nebo v probíhajícím řízení vstoupil na místo žalobce. Zároveň je právo nebo oprávněný zájem zástupce skupiny podmínkou rozhodnutí o hromadné žalobě. Zjednodušeně se jedná o člena skupiny, který „vystoupil z davu“ a je ochoten zastupovat zájmy celé skupiny, neboť podstatou hromadných žalob je fakt, že většina členů skupina zůstává pasivní. Tento aktivní člen dané skupiny je nezbytným předpokladem vedení hromadného řízení, bez něhož by takové řízení nebylo možné uskutečnit. Výjimkou je situace, kdy hromadnou žalobu podává zájmová osoba (zájmovou osobou se budeme zabývat níže).

Správcem skupiny je podle návrhu zákona osoba, která získala akreditaci k činnosti správce.[5] Tento správce je oprávněn podle § 13 NZHŽ podat hromadnou žalobu k zahájení přihlašovacího i odhlašovacího hromadného řízení, podmínkou je však získání písemného souhlasu alespoň jednoho člena skupiny (pro zahájení odhlašovacího řízení je zásadně[6] třeba získat písemný souhlas zájmové osoby nebo alespoň 50 členů skupiny v souladu s § 34 odst. 1 písm. c) NZHŽ). Jedná se tak o procesní subjekt, který sice není aktivně věcně legitimován, návrh zákona mu však přiznává procesní legitimaci k zahájení a vedení kolektivního řízení. Správce skupiny tak nese veškerou odpovědnost za hromadné řízení, přičemž mu v případě alespoň částečného úspěchu ve věci náleží odměna.[7] Z hlediska akreditace ministerstva spravedlnosti by se tak mělo jednat odborníka, který bude věnovat členům skupiny a jejich nárokům odbornou péči a hájit jejich zájmy v kolektivním řízení.

Zájmová osoba je nezávislý neziskový subjekt, jehož hlavním účelem je chránit práva a oprávněné zájmy určitých osob a který se této ochraně věnuje již nějakou dobu, konkrétně po dobu alespoň dvou let. Předkladatel tím zřejmě zamýšlí eliminovat účast nově vzniklých organizací v hromadném řízení, které dosud nedosáhly nezbytného renomé v oblasti ochrany práv a oprávněných zájmů a jejichž případné zapojení v odborně náročné oblasti kolektivních žalob by mohlo členům skupiny uškodit. Příkladem takového subjektu by mohla být organizace dTest, o.p.s., která se dlouhodobě prosazuje v oblasti ochrany práv spotřebitelů.

Návrh zákona legitimuje zájmovou osobu k podání hromadné žaloby k zahájení přihlašovacího hromadného řízení. V případě, že se má jednat o určovací hromadnou žalobu (hromadná žaloba na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není) nebo negatorní hromadnou žalobu (hromadná žaloba na zdržení se protiprávního jednání), je zájmová osoba oprávněna podat též žalobu k zahájení odhlašovacího hromadného řízení.[8]

Na základě uvedeného může dovodit vztahy mezi jednotlivými procesními subjekty uvedenými v návrhu zákona o hromadných žalobách. Člen skupiny je oprávněn podat hromadnou žalobu k zahájení přihlašovacího hromadného řízení. Pokud tak učiní, stává se zástupcem skupiny, jehož účast na hromadném řízení je kromě případu zahájení řízení z iniciativy zájmové osoby. Zástupcem skupiny se člen skupiny stává též, pokud udělí souhlas správci skupiny se zahájením hromadného řízení, přičemž správce je oprávněn podat hromadnou žalobu k zahájení přihlašovacího hromadného řízení právě na základě tohoto souhlasu, nebo k zahájení odhlašovacího hromadného řízení zásadně za podmínky písemného souhlasu zájmové osoby nebo alespoň 50 členů skupiny. Zájmová osoba je oprávněna podat žalobu k zahájení přihlašovacího řízení a v případě určovací a negatorní hromadné žaloby i k zahájení odhlašovacího hromadného řízení.

Návrh zákona stanoví v § 31 žalobci obligatorní zastoupení advokátem, které není nutné v případě, že je žalobce fyzickou osobou s právnickým vzděláním nebo právnickou osobou, za kterou jedná fyzická osoba s právnickým vzděláním.

Základní podmínky hromadného řízení

Hromadné řízení je obecně možné vést pouze za předpokladu splnění tzv. základních podmínek hromadného řízení, které jsou vypočteny v § 32 NZHŽ. Mezi tyto podmínky patří zejména podmínka minimálního počtu členů skupiny, kdy jejich počet musí činit nejméně 10. V rámci odhlašovacího řízení však dochází k určitým odchylkám, a je tedy třeba na tento výčet podmínek hledět jako na lex generalis oproti podmínkách odhlašovacího řízení, které vůči nim působí jako lex specialis.

Odhlašovací hromadné řízení (opt-out)

Odhlašovací hromadné řízení je jedním ze dvou druhů hromadných řízení. Může být vedeno pouze tehdy, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro tento druh hromadného řízení. Je určeno pro situace, kdy existuje jasně ohraničená skupina osob, jejíž členové mají bagatelní nároky ve výši desítek až stovek korun. O nárocích členů skupiny se řízení vede najednou, přičemž členové mají možnost se z řízení odhlásit.[9]

Podmínky odhlašovacího hromadného řízení nalezneme v § 34 NZHŽ. Musí být tak splněny jak obecné podmínky hromadného řízení (zejména tzv. základní podmínky hromadného řízení), tak tyto zvláštní podmínky určené pouze pro odhlašovací hromadné řízení. Je třeba osvědčit, že:

  1. práva nebo oprávněné zájmy členů skupiny není účelné z důvodu jejich nízké hodnoty vymáhat jednotlivě,
  2. skupinu lze alespoň přibližně určit,
  3. žalobce doložil písemný souhlas zájmové osoby nebo alespoň 50 členů skupiny se zahájením odhlašovacího hromadného řízení a
  4. v téže věci není vedeno jiné odhlašovací řízení ve věci samé.

Ad a): Ustanovení § 34 odst. 2 NZHŽ stanoví vyvratitelnou domněnku, že práva a oprávněné zájmy členů skupiny není účelné vymáhat jednotlivě, pokud hodnota práva jednoho člena skupiny nepřesahuje hodnotu 5 000 Kč. V případě opětujících se plnění soud přihlédne k hodnotě splátek člena skupiny, které byly nebo mohly být zaplaceny za období jednoho roku. Podle důvodové zprávy v situaci, kdy část členů skupiny uplatňuje nároky ve výši pod 5 000 Kč a druhá část naopak nad touto výší, je na soudu, aby posoudil jednotlivé aspekty a přihlédl ke všem okolnostem případu; pokud se však většina členů skupina nachází pod uvedenou hranicí, nasvědčuje to spíše odhlašovacímu řízení a naopak. Zároveň se však nejedná o otázku hmotněprávní, nýbrž procesněprávní i s ohledem na potenciální náklady řízení.[10]

Ad b): Skupinu je podle zákona nutné alespoň přibližně určit. Tím se však nemá na mysli povinnost určit přesným způsobem jmenovitě seznam členů skupiny, nýbrž poskytnout obecný vzorem, na základě kterého bude možné členy skupiny přesně určit (např. „každý, kdo uzavřel se společností Alfa smlouvu o poskytování služby X, a to mezi 1. lednem a 31. březnem 2019“).[11] Nejde tak tedy o to, aby byla skupina přesně určena, ale aby byla jednoznačně určitelná.

Ad c): Viz Subjekty hromadného řízení a zastoupení

Ad d): V procesním právu není obecně možné vést dvě a více totožná řízení ve věci samé. Stejný princip je nutné zachovat v oblasti kolektivních řízení.

V případě, že jsou splněny všechny uvedené podmínky a vede se odhlašovací hromadné řízení, je žalobce povinen spolupracovat po celou dobu hromadného řízení se zájmovou osobou, pokud mu udělila souhlas se zahájením odhlašovacího hromadného řízení, ledaže žalobce sám o sobě splňuje podmínky k činnosti zájmové osoby. Pokud se žalobce v odhlašovacím hromadném řízení domáhá uložení povinnosti konat, musí soudu doložit svoji solventnost, tedy že má dostatek peněžních prostředků nebo pojištění zejména za účelem náhrady nákladů řízení, újmy nebo bezdůvodného obohacení.[12]

Přihlašovací hromadné řízení (opt-in)

Přihlašovací hromadné řízení je druhý z typů hromadných řízení. Přihlašovací hromadné řízení je možné vést tehdy, kdy jsou naplněny obecné podmínky hromadného řízení, nikoli však podmínky odhlašovacího hromadného řízení. Odhlašovací hromadné řízení je tak ve vztahu k přihlašovacímu hromadnému řízení ve vztahu speciality.

Na rozdíl od odhlašovacího hromadného řízení, kdy se členové skupiny z řízení odhlašují, se zde členové logicky musejí logicky do řízení aktivně přihlásit.

Řízení o přípustnosti hromadné žaloby

V rámci hromadného řízení je nezbytné nejdříve rozhodnout o samotné přípustnosti hromadné žaloby, tedy před tím, než bude vedeno řízení ve věci samé. O přípustnosti hromadné žaloby vydává soud podle § 46 NZHŽ rozhodnutí ve formě usnesení, a to do šesti měsíců od zahájení hromadného řízení, pokud nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. V případě včasného odvolání či dovolání dojde odkladu právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí soudu o přípustnosti hromadné žaloby.

Soud usnesením buď hromadnou žalobu (v případě osvědčení podmínek pro vedení hromadného řízení podle § 47 NZHŽ) připustí, nebo řízení podle § 49 NZHŽ v případě její nepřípustnosti zastaví. Pokud je řízení zastaveno, nejedná se o meritorní rozhodnutí soudu, a není zde tedy přítomna překážka věci rozhodnuté.

Hromadné řízení ve věci samé

Poté, co jsou osvědčeny podmínky pro vedení hromadného řízení a hromadná žaloba je osvědčena, může soud zahájit hromadné řízení ve věci samé. Hromadné řízení ve věci samé se v souladu s § 58 NZHŽ zahajuje uveřejněním pravomocného usnesení o přípustnosti hromadné žaloby v rejstříku hromadných žalob (rejstříku hromadných žalob se budeme věnovat níže).

Členové skupiny se po zahájení hromadného řízení ve věci samé mohou do řízení přihlásit, nebo odhlásit v závislosti na tom, zda je vedeno řízení přihlašovací, či odhlašovací. Přihlásit se člen skupiny může do přihlašovacího hromadného řízení prostřednictvím podání, které učiní vůči soudu písemně, ústně do protokolu nebo s využitím předepsaného formuláře uveřejněného v rejstříku hromadných žalob.[13] Přihlášené osoby zapíše soud do seznamu přihlášených osob, který po uplynutí lhůty pro přihlašování doručí oběma stranám.[14] Pro odhlášení v rámci odhlašovacího hromadného řízení musí člen skupiny učinit písemné oznámení vůči žalobci prostřednictvím předepsaného formuláře uveřejněném v rejstříku hromadných žalob nebo jiným způsobem, který umožňuje ověření jeho totožnosti.[15] Obdobně jako v případě přihlašovacího hromadného řízení vede žalobce seznam odhlášených osob, který po uplynutí lhůty pro odhlašování předloží soudu.[16]

Jistota

Žalovaný může v případě obavy, že mu žalobce při neúspěchu v řízení nenahradí náklady řízení nebo újmu způsobenou v souvislosti s porušením povinností v hromadném řízení, navrhnout soudu, aby žalobci uložil povinnost složit přiměřenou jistotu. O tomto návrhu rozhoduje soud usnesením, proti němuž je možné se odvolat. Nesložení jistoty ze strany žalobce má za následek zastavení hromadného řízení.[17]

Odměna žalobce

Žalobci podle návrhu zákona náleží v případě úspěchu odměna. Tím, vůči komu je nárok na odměnu ze strany žalobce směřován, jsou členové skupiny (nikoli žalovaný). Odměnu je možné přiznat pouze tehdy, kdy je členům skupiny přiznáno aktivní plnění, přičemž se odměna skládá právě z těch plnění, která jsou přisouzena jednotlivým členům skupiny; odměna tak snižuje nárok členů skupiny. Tento koncept se jeví jako logický, neboť členové skupiny nenesou v hromadném řízení žádné riziko a zůstávají pasivní, resp. nemusí činit žádné procesní úkony. Odměna je tak plnění žalobci za to, že je členům skupiny přiznán jejich nárok bez výraznějšího přičinění.[18]

U hromadných žalob na plnění může žalobce podle § 101 NZHŽ požadovat přiznání odměny ve výši až 25 % z přisouzeného plnění. Pokud povinnost spočívá v provedení prací a výkonů či povaha povinnosti něco konat jinak vylučuje poskytnutí procentuální části jako odměny, poskytne se odpovídající odměna žalobce v penězích. Žalobce a žalovaný se však mohou dohodnout i jinak.

Výše odměny stanovená v procentech musí být dle § 102 NZHŽ přiměřená očekávané složitosti, délce a rizikovosti hromadného řízení. Pokud tomu tak není, může ji soud v usnesení o přípustnosti hromadné žaloby přiměřeně snížit.

Rozhodnutí ve věci samé

Ve věci samé soud v hromadném řízení rozhoduje rozsudkem, který uveřejní v rejstříku hromadných žalob.[19]

V přihlašovacím hromadném řízení soud v případě, že byla žalovanému uložena povinnost něco konat, stanoví přímo v rozsudku plnění, které náleží jednotlivým členům skupiny.[20]

V odhlašovacím hromadném řízení je postup pro určení jednotlivých plnění, která byla členům skupiny přiznána, o poznání složitější. Soud v rozsudku, ve kterém je žalovanému uložena povinnost něco konat, uvede mimo jiné lhůtu pro uplatnění práva člena skupiny, která nesmí být delší než 6 měsíců ode dne uveřejnění pravomocného rozsudku v rejstříku hromadných žalob. Tato lhůta počíná běžet od nabytí právní moci rozsudku. Po jejím uplynutí žalobce předloží soudu návrh na vypořádání jednotlivých práv členů skupiny, který soud přezkoumá a schválí, změní a schválí nebo neschválí a vrátí jej žalobci k přepracování.[21]

Opravné prostředky

Řádným opravným prostředkem je odvolání. To mohou strany hromadného řízení podat proti rozhodnutí soudu v hromadném řízení za podmínek občanského soudního řádu, není-li stanoveno jinak. Lhůta pro odvolání proti rozsudku je 30 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Pokud soud žalobci ve věci samé nevyhověl, umožní žalobce členům skupiny se ve lhůtě 15 dnů od uveřejnění odvolání v rejstříku hromadných žalob k tomuto odvolání vyjádřit.[22]

U dovolání se postupuje obdobným způsobem jako u odvolání – lze jej tedy podat za podmínek občanského soudního řádu, pokud není stanoveno jinak a v případě, že není žalobci ve věci samé vyhověno, mohou se členové skupiny ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako u odvolání k dovolání vyjádřit.[23] Lhůtu k podání dovolání návrh zákona nestanoví; uplatní se tedy úprava občanského soudního řádu, která stanoví lhůtu dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu[24].

Přípustnými mimořádnými opravnými prostředky jsou dále žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost za podmínek dle občanského soudního řádu.

Zvláštním opravným prostředkem, který návrh zákona pro hromadná řízení zavádí, je námitka, kterou může podat žalobce v případech stanovených návrhem zákona do 15 dnů od uveřejnění úkonu v rejstříku hromadných žalob. Námitku následně projednává příslušný soud, který řízení vede.[25]

V § 122 NZHŽ nalezneme zakotvenou odpovědnost žalobce, kdy je žalobce odpovědný členům skupiny v situaci, že v rozporu s jejich vyjádřením k odvolání nebo jinému opravnému prostředku tento opravný prostředek nepodá. V takovém případě odpovídá žalobce členům skupiny za náhradu způsobené újmy podle občanského zákoníku.

Řízení o zpřístupnění důkazního prostředku

Návrh zákona v rámci společných ustanovení zavádí nový institut, a to zpřístupnění důkazního prostředku. Ten umožňuje oběma stranám (předpokládá se však, že bude častěji využíván žalobcem) domáhat se u protistrany zpřístupnění důkazů nebo sdělení potřebných údajů. Zpřístupnění důkazního prostředku bude užitečné zejména v řízení o přípustnosti hromadné žaloby a může výrazně přispět k zodpovězení otázek, jak početná je skupina poškozených nebo jak vysoké jsou nároky jednotlivých členů skupiny.[26]

Navrhovatel zpřístupnění důkazního prostředku je povinen složit společně s podáním návrhu jistotu ve výši 100 000 Kč pro případ, že by porušením povinností podle ustanovení o řízení o zpřístupnění důkazního prostředku vznikla újma; tuto částku může soud dodatečně zvýšit. Pro případ vzniku újmy stanoví návrh zákona šestiměsíční subjektivní lhůtu a objektivní tříletou lhůtu, kdy je poškozený oprávněn náhradu újmy uspokojit z poskytnuté jistoty.[27]

Pokud povinná osoba nesplní svoji povinnost zpřístupnit důkazní prostředek, může jí soud uložit pokutu až do výše 10 milionů Kč nebo 1 % čistého obratu za poslední ukončené účetní období podle toho, která z těchto částek je vyšší.[28]

Rejstřík hromadných žalob

Návrh zákona zavádí rejstřík hromadných žalob, jehož účelem je poskytování relevantních informací členům skupiny, o jejichž nárocích se řízení vede, a to zejména v hromadném řízení ve věci samé. Jedná se o rejstřík vedený v elektronické podobě, do kterého je možný přístup prostřednictvím internetového prohlížeče formou dálkového přístupu. Rejstřík hromadných žalob poskytuje dvě skupiny informací, a to seznam hromadných řízení, u nichž došlo k připuštění hromadné žaloby, seřazený chronologicky podle data a abecední seznam akreditovaných správců skupiny.

 

Kritika odborné veřejnosti

Ministerstvem uveřejněné paragrafované znění se v odborných kruzích dočkalo silné kritiky.

Petr Lavický z Právnické Fakulty Masarykovy Univerzity v Brně návrhu zákona vytýká, že umožňuje žalobci dosahovat zisku. Podle Lavického je účelem soudního řízení poskytnutí ochrany subjektivním právům jednotlivců, a nikoli dosažení osobního profitu. Právní úprava hromadných žalob je navíc podle Lavického zneužitelná.[29]

Problematickým se též jevil široký záběr tzv. opt-out režimu, tedy odhlašovacího hromadného řízení. Po hlasité kritice ministerstvo nechalo návrh zákona v tomto ohledu přepracovat a stanovilo jednoznačnou preferenci přihlašovacího hromadného řízení. Tuto změnu kvituje Pavel Říha z advokátní kanceláře Forlex, podle kterého pouze přihlašovací hromadné řízení na rozdíl od toho odhlašovacího dokáže reflektovat skutečný okruh poškozených. Zároveň varuje před možností zneužití hromadných žalob v rámci konkurenčního boje a zdůrazňuje nutnost zavést efektivní sankční mechanismus pro případ jeho zneužití.[30]

Kateřina Sveřepová upozorňuje na nebezpečí institutu zpřístupnění důkazního prostředku, kdy budou strany nuceny poskytovat citlivé informace jako důkazy proti sobě navzájem.

Problematickou se může jevit i široce vymezená věcná působnost v § 8 NZHŽ, a to i vzhledem ke skutečnosti, že věcná působnost připravované směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních práv spotřebitelů je zúžena na spotřebitelské věci.[31]

 

Závěr

Vzhledem k absenci právní úpravy, která by umožňovala jednotlivcům efektivně se domáhat bagatelních nároků, se domnívám, že přijetí zákona o hromadných žalobách je pro náš právní řád důležité. Druhou stranou mince je však konkrétní podoba tohoto zákona, která je dle mého názoru skutečně v několika bodech problematická.

Přestože ministerstvo návrh zákona o hromadných žalobách přepracovalo, nedokázalo jej zbavit všech problematických částí. Za významný krok kupředu považuji zavedení preference přihlašovacího řízení, neboť opačná právní úprava, jež byla navrhována v předchozí verzi návrhu zákona, je problematická jak z hlediska principu vigilantibus iura (právo patří bdělým), tak i vzhledem k čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Listina totiž hovoří o tom, že každý tuto možnost má, přičemž k jejímu uplatnění je třeba aktivního jednání. Preferované odhlašovací řízení svým způsobem nutí osobu označenou za poškozeného se svých práv domáhat bez ohledu na její vůli, a přestože má právo se z hromadného řízení v souladu s návrhem zákona odhlásit, nemusí se o takovém řízení vůbec dozvědět.

Naopak možnost zisku žalobce nepovažuji za kardinálně problematický aspekt návrhu zákona o hromadných žalobách. Přestože návrh zákona by mohl svědčit spekulantům a nově vzniklým byznysmenům, je zapotřebí v každém soudním řízení motivace soudní spor aktivně vést. A pokud tato motivace chybí u jednotlivců s bagatelními nároky, je třeba ji nalézt jinde, a to třeba i u specializovaného podnikatele. Argument, že je nepřípustné, aby se v případě úspěchu ve věci členům skupiny snížilo získané plnění ve prospěch žalobce až o čtvrtinu, nepovažuji za správný. Pokud členové skupiny nemají motivaci samostatně vymáhat své nároky, k iniciaci soudního řízení vůbec nedojde a plnění nezískají žádné. Členové skupiny si tak vlastně „kupují“ vnější motivaci jiného subjektu v řízení aktivně vystupovat a uspět.

Návrh zákona však na cestě k jeho účinnosti ještě čeká mnoho překážek a je možné, že pokud bude vyhlášen ve Sbírce zákonů, dočká se dalších změn a pozměňovacích návrhů. Bude proto zajímavé jeho cestu legislativním procesem dále sledovat.

 


[1]  ELISCHER, David. Hromadné žaloby mezi Českem a Evropou. Právní rádce [online]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: https://pravniradce.ihned.cz/c1-66563880-hromadne-zaloby-mezi-ceskem-a-evropou.

[2] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 143-144.

[3] § 11 NZHŽ.

[4] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 146.

[5] § 13 odst. 1 NZHŽ.

[6] Podle § 35 odst. 2 NZHŽ není tento souhlas potřeba, pokud žalobce splňuje podmínky k činnosti zájmové osoby.

[7] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 149-150.

[8] § 17 NZHŽ.

[9] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 23.

[10] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 170.

[11] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 171.

[12] § 35 a § 36 NZHŽ.

[13] § 60 odst. 1 NZHŽ.

[14] § 62 odst. 1 a 2 NZHŽ.

[15] § 63 odst. 1 NZHŽ.

[16] § 65 odst. 1 a § 66 odst. 1 NZHŽ.

[17] § 94 až 96 NZHŽ.

[18] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 230-231.

[19] § 104 odst. 1 NZHŽ.

[20] § 105 odst. 2 písm. b) NZHŽ.

[21] § 107 až 112 NZHŽ.

[22] § 119 NZHŽ.

[23] § 120 NZHŽ.

[24] § 240 odst. 1 OSŘ.

[25] § 123 NZHŽ.

[26] Vláda: Důvodová zpráva k návrhu zákona o hromadných žalobách. č.j. OVA 703/19. str. 276-277.

[27] § 153 a § 155 NZHŽ.

[28] § 157 NZHŽ.

[29] E15 [online]. 2019 [cit. 13. 11. 2019]. ISSN 1803-4543. Dostupné z https://www.e15.cz/domaci/hromadne-zaloby-budou-byznysem-pro-soukrome-spolecnosti-tvrdi-kritici-ministerstvo-to-odmita-1362101.

[30] Echo24 [online]. 2019 [cit. 13. 11. 2019] ISSN 2336-4971. Dostupné z https://echo24.cz/a/SLj5u/hromadne-zaloby-jako-ucelovka-benesova-zakon-zmirnila-kritika-ale-neustava.

[31] MIKLÍKOVÁ, Eliška a VODIČKOVÁ, Martina. Návrh zákona o hromadných žalobách – druhý (úspěšnější) pokus?. E-právo. [online]. 2019 [cit. 13. 11. 2019]. ISSN 1213-189X. Dostupné z https://www.epravo.cz/top/clanky/navrh-zakona-o-hromadnych-zalobach-druhy-uspesnejsi-pokus-109805.html

In this article

Join the Conversation