330 0

Úvod

Letecká přeprava v dnešním globalizovaném světě nabývá na stále větším významu. Není tak divu, že se cestující setkávají s případy, kdy dochází ke zničení, ztrátě či poškození zavazadla leteckým dopravcem. Zničením se podle Sedláčka[1]  rozumí zásah do podstaty zavazadla či jeho části bez možnosti původního využití. Poškozením se myslí zásah do hmotné podstaty znamenající snížení hodnoty zavazadla, a ztrátou pak neschopnost dopravce vydat cestujícímu zavazadlo bez závislosti na tom, zda ví, kde se zavazadlo nachází. Zavazadlo často může vykazovat tyto znaky v kombinaci.

 

Právní úprava

Těžiště úpravy se nachází v Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě v České republice vyhlášené pod č. 123/2003 Sb. m. s. (dále jen „Montrealská úmluva“) přijaté v roce 1999 v Montrealu. Starší Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě vyhlášená pod č. 15/1935 Sb. (dále jen „Varšavská úmluva“) z roku 1929 zůstává v platnosti a obě úmluvy tak vedle sebe i nádále koexistují, avšak podle čl. 55 Montrealské úmluvy platí aplikační přednost před jakýmikoli pravidly, jimiž se řídí mezinárodní letecká přeprava a explicitně i před Varšavskou úmluvou. Do práva EU je Montrealská úmluva provedena Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 889/2002 ze dne 13. května 2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod. Význam nařízení je především v tom, že odstraňuje rozlišení mezi vnitrostátní a mezinárodní leteckou dopravou a vytváří tak jednotný systém odpovědnosti za účelem zavedení jednoduchých a jasných pravidel.

Ohledně pojmů doprava a přeprava nepanuje všeobecná shoda a to ani v odborném jazyce dopravní nauky, tak ani v jazyce právním[2]. Výkladem obou pojmů se ve svém judikátu zabýval i Vrchní soud v Praze, který upozornil na užívání těchto pojmů promiscue, a dále na skutečnost, že v českých právních předpisech existuje více než sto právních předpisů užívající právní pojmy „dopravce“, „přepravce“ aniž by některý z nich definoval pojem alespoň pro obor toho kterého právního předpisu[3].

 

Zavazadlo z pohledu Montrealské úmluvy

Montrealská Úmluva v čl. 3 spolu s čl. 17 rozlišuje zapsaná a nezapsaná zavazadla s odlišným režimem odpovědnosti. Za zapsané zavazadlo s vydaným zavazadlovým lístkem dopravce odpovídá objektivní odpovědností, tedy bez ohlednu na zavinění dopravce. K takovému zavazadlu nemá cestující po celou dobu přepravy přístup a tudíž nad ním nemá kontrolu. Dopravce odpovídá za zavazadlo od jeho převzetí až po faktické vydání cestujícímu, což zahrnuje i okamžik vydání zavazadla jinému cestujícímu. Dopravce se může odpovědnosti zprostit, či případně omezit, byla-li škoda způsobena vlastní vadou, kvalitou nebo nedokonalostí zavazadla.

Za zavazadlo nezapsané (kabinové) dopravce odpovídá naopak subjektivní odpovědností, tedy odpovědnost dopravce je omezena pouze na zavinění za vzniklé škody způsobené přímo jeho vinou nebo jeho zaměstnanců či agentů, přičemž důkazní břemeno a břemeno tvrzení leží na cestujícím, který musí prokázat kauzální nexus mezi vzniklou škodou a jednáním dopravce, jeho zaměstnanců nebo agentů. Nezapsaným zavazadlem se rozumí jakékoliv zavazadlo, které nese cestující do kabiny letadla, ať již se jedná o kufr či dětský kočárek a nad takovým zavazadlem má cestující kontrolu. Podle ustálené judikatury není vydání zavazadlového lístku striktní podmínkou pro rozlišení povahy zavazadla a následné odpovědnosti, tudíž v případě, že je cestující po tzv. check-in a těsně před nástupem do letadla nucen předat kabinové zavazadlo personálu, v tom okamžiku nad ním cestující ztrácí kontrolu a stává se z něj zavazadlo zapsané. Doba dopravcovy odpovědnosti je zúžena na dobu, po kterou byla prováděna letecká přeprava samotného cestujícího[4].

 

Limit odpovědnosti

Čl. 22 Montrealské úmluvy limituje odpovědnost dopravce shodně pro oba typy zavazadel na částku 1 131[5] jednotek zvláštních práv čerpání, jak jej definuje Mezinárodní měnový fond, pro každého cestujícího. (Kdy hodnota jednotky zvláštních práv čerpání se za posledních 12 měsíců do vydání článku pohybovala mezi 30,87 Kč a 32,31 Kč.) Tato částka není paušální hodnotou zavazadla, ale představuje maximální limit odpovědnosti dopravce. Přepočet jednotek se převádí v případě soudního řízeni ke dni vynesení rozsudku a v případě odvolacího řízení ke dni vyhlášení rozsudku druhého stupně[6]. Dopravce může upravit limity odpovědnosti pouze ve prospěch cestujícího, nemůže absolutně omezit svoji odpovědnost pod sankcí neplatnosti takového ustanovení. Rovněž také není možné vyloučit odpovědnost dopravce pro určitý typ škod, ztrát (např. v přepravních podmínkách vyloučení odpovědnosti dopravce za digitální fotoaparát, hotovost v odbaveném zavazadle[7]) či stanovit dodatečné podmínky pro uplatnění nároků jako např. uplatnění reklamace jen určitou formou (na dopravcem určeném formuláři) apod[8]. Soudní dvůr EU tento článek vyložil v tom smyslu, že zahrnuje jak majetkovou, tak i nemajetkovou újmu, aby byly dány jasné meze v souvislosti s celkovou újmou vzniklou každému cestujícímu z těchto případů[9]. Další nároky, nikoliv však z důvodu ztráty či poškození zavazadla, může stanovit národní právo, v českém právním řádu např. § 2894 OZ – ztrátu prožitku z dovolené[10].

 

Včasné oznámení reklamace

Zásadní moment pro cestujícího nastává včasným oznámením reklamace dopravci, jelikož v opačném případě nastává zánik žalobního oprávnění. Čl. 31 Montrealské úmluvy stanoví, že v případě poškození je nutno dopravce uvědomit neprodleně, při převzetí, jakmile cestující poškození zjistí, nejpozději však do 7 dnů od převzetí. Při zpoždění musí být reklamace učiněna nejpozději 21 dnů ode dne, kdy bylo zavazadlo přijemci k dispozici. V případě ztráty zavazadla se vědomost dopravce o této skutečnosti implikuje, a proto cestující nemusí oznamovat reklamaci podle čl. 31, ale ve smyslu čl. 17 odst. 3 je oprávněn uplatnit u dopravce svá práva od okamžiku, kdy dopravce ztrátu uzná či po uplnynutí 21 dnů ode dne, kdy mělo zavazadlo dorazit. Vždy je nutno reklamaci učinit striktně písemně a není tak dostačující např. sdělení pracovníkovi letiště v cílové destinaci. Jedná se o procesní lhůtu a postačí tak, bude-li písemná reklamace předána k poštovní přepravě, případně dopravci osobně předána v jeho sídle, na jeho provozovně či pověřenému agentovi[11].

 

Závěr

Závěrem lze doporučit, pokud možno přepravovat cennosti v kabinovém zavazadle, případně ve smyslu čl. 22 odst. 2 učinit vůči dopravci zvláštní prohlášení o významu dodání zapsaného zavazadla do místa určení a zaplatit příslušný poplatek, bude-li o to dopravcem požádán. Výši limitu odpovědnosti lze prolomit, prokáže-li cestující podle čl. 22 odst. 5, že ke škodě došlo v důsledku úmyslného jednání dopravce, jeho zaměstnanců nebo agentů nebo z nedbalosti s vědomím, že ke škodě pravděpodobně dojde. Rovněž je možné, že soud shledá spoluzavinění cestujícího a dopravce, avšak i v takovém případě, jde-li o věci vysoké hodnoty soud neuzná náhradu takové cennosti, jelikož cestující nejednal s náležitou péčí a přepravoval zavazadlo v odbaveném a nikoli kabinovém zavazadle[12].

 


[1] SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 92. ISBN 978-80-87480-62-5.

[2] V podrobnostech srov. FRINTA, Ondřej. Smlouva o přepravě osoby v novém soukromém právu. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR) s. 1-11. ISBN 978-80-7552-886-5.

[3] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 1998, sp. zn. (SJS) 6 A 67/96 – 22. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2019-10-21].

[4] SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 37, 93-94. ISBN 978-80-87480-62-5.

[5] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Změně limitů odpovědnosti, které byly přijaty v souladu s článkem 24 odst. 2 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě. In Sbírka mezinárodních smluv č. 47/2010

[6] Rozsudek LG Darmstadt ze dne 20.1. 2010- 7 S 136/09, dostupné z SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 182. ISBN 978-80-87480-62-5.

[7] Muoneke v. Compaine Nationale Air France, Docket No. 08 20227 (5th Cir., 12.5.2009) dostupné z SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 106. ISBN 978-80-87480-62-5.

[8] SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 206. ISBN 978-80-87480-62-5.

[9] Věc Axel Walz, C-63/09, ECLI:EU:C:2010:251, bod 39. Dostupné z http://curia.europa.eu/juris/fiche.jsf?id=C%3B63%3B9%3BRP%3B1%3BP%3B1%3BC2009%2F0063%2FJ&oqp=&for=&mat=or&lgrec=cs&jge=&td=%3BALL&jur=C%2CT%2CF&num=63%252F09&dates=&pcs=Oor&lg=&pro=&nat=or&cit=none%252CC%252CCJ%252CR%252C2008E%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252Ctrue%252Cfalse%252Cfalse&language=cs&avg=&cid=7846888

[10] SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 96. ISBN 978-80-87480-62-5.

[11] SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava: komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 223. ISBN 978-80-87480-62-5.

[12] Rozsudek OLG Frankfurt a.M. ze dne 26.2.2015- 16 U 85/14, dostupné z SEDLÁČEK, Pavel. Montrealská úmluva: mezinárodní letecká přeprava : komentář. Praha: VOX – kurzy, semináře, rekvalifikace, 2018, s. 159. ISBN 978-80-87480-62-5.

In this article

Join the Conversation