Twitter. Základní politické právo?

403 0
403 0

Dne 9. července 2019 federální odvolací soud v New Yorku rozhodl, že prezident Donald Trump blokováním lidí na svém osobním Twitterovém profilu porušil jejich právo na svobodu slova ukotvené v 1. dodatku Ústavy USA[1]. Tento rozsudek zasahuje do politické i do právní roviny a zakládá nový způsob pohledu na sociální sítě.

Problematika pojetí a zakotvení projevů na sociálních sítích je ožehavé téma nejen v USA, nýbrž i v Evropě a to zejména v reakci na novodobé pojetí politických projevů, které jsou čím dál častěji zprostředkovány pomocí Twitteru a obdobných platforem.
Momentálně neexistuje jednotný koncept pojetí, a tak jsou mnohá řešení a případné regulace vytvářeny a uplatňovány ad hoc. Samotná sémantika podléhá neustálému vývoji a s jistou nadsázkou se dá říci, že co platí dnes, nemusí platit zítra kvůli neexistenci jasného právního základu. Z tohoto důvodu je užitečné sledovat přístup rozdílných právních systémů a byl to také důvod k sepsání a publikaci tohoto článku.

Pro pochopení případu a možných následků trocha kontextu na začátek. Prezident USA, Donald Trump, byl žalován skupinou uživatelů Twitteru pro porušení jejich ústavních práv. Porušení se měl Trump dopustit zablokováním (tzv. banem) daných lidí, což znamená, že nemohou komentovat a ani vidět příspěvky „blokovatele“. Dle 1. dodatku americké ústavy má každý občan právo na svobodu slova, což je třeba dle americké jurisprudence vykládat extenzivně[2]. Mimo jiné v sobě zahrnuje právo reagovat na činy politické reprezentace země[3]. Na základě tohoto práva se také zablokovaní dožadovali nápravy. Jejich hlavním argumentem byla nemožnost vidět a případně reagovat na komentáře prezidenta[4], což dle žalobců jasně narušilo jejich základní právo. Prvoinstanční soud rozhodl ve prospěch žalující strany, resp. blokovaných. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i federálním odvolacím soudem.

V odůvodnění soud uvedl, že profil prezidenta je veřejným fórem, kde dochází k ohlašování a obhajobě politických činů vykonaných exekutivou, a tudíž zablokování náhledu na profil osoby vykonávající veřejnou funkci narušuje jednu z funkcí svobody slova a to možnost komunikovat s volenými představiteli. („Opening an instrumentality of communication for indiscriminate use by the general public creates a public forum“)[5] V anglosaském kontextu existují 3 druhy veřejného fóra[6]. 1. typ je tzv. tradiční a zahrnuje veškerý prostor, který byl zřízen státem za účelem výměny názorů. Druhé fórum je specifické tím, že může být využíváno pouze specifickou skupinou, např. studentské shromáždění. Třetí a poslední fórum oproti ostatním je definováno negativně, jako fórum pro veřejnou diskusi, které nespadá pod předchozí 2 typy. Co je ovšem pro všechny druhy stejné, je nutnost zaručit přístup každému myšlenkovému proudu. Diskriminace na základě názoru není přípustná. Přístup k fóru může být limitován za předpokladu splnění přísných kritérií, jako je například závažný zásah do práv jiných osob. Za český ekvivalent se dá označit pojem veřejného prostranství, které je ovšem chápáno pouze v kontextu reálných míst, které lze fyzicky navštívit. Typickým příkladem je náměstí[7].

V předmětném rozsudku typ fóra není specifikován, avšak je implicitně naznačeno, že se jedná o 3. typ, jelikož Twitterový účet nesplňuje náležitostí pro ostatní typy. Není zřízen státem, jak ostatně i soud poukázal[8] a není designovaný pro specifickou skupinu.

Konstatování existence veřejného fóra tak zakládá otázku přístupu. Budeme-li se držet odůvodnění, tak profil prezidenta USA na Twitteru je prostor chráněný 1. dodatkem, a tudíž je přístup garantován všem. Principiálně stejným problémem se zabýval Nejvyšší soud již v minulosti[9], kdy podřadil přístup k sociálním sítím jako právo spadající pod 1. dodatek. Zde ovšem je nutné položit si otázku: Jak sloučit výše napsané se skutečností, že Twitter, jakožto soukromá společnost, má právo zablokovat uživatele, respektive vyloučit jej z využívání jimi poskytované služby?

Registrace účtu na Twitter probíhá prostřednictvím uzavření adhezní smlouvy, která v sobě zahrnuje smluvní podmínky, jejíž součástí jsou i pravidla Twitteru, ve kterých je stanoveno, že: „In order to maintain a safe environment for users on Twitter, we may suspend accounts that violate the Twitter Rules“ [10]; „We may suspend or terminate your account or cease providing you with all or part of the Services at any time for any or no reason“.[11] Důvody k takovémuto kroku jsou činy, které jsou v konfliktu s tuzemským právem uživatele stejně tak s právem mezinárodním, nebo narušení podmínek užití. Jelikož posouzení je dáno k diskreci Twitteru samotnému, může tak dojít k situaci, kdy je uživatel zablokován pro důvody, které by jinak nemusely být považovány za objektivně škodlivé. Ovšem riziko subjektivního hodnocení je nedílnou součástí soukromoprávních vztahů.

Vezmeme-li v potaz názor amerických soudů, pak se nám zde rýsuje konflikt práva strany soukromoprávního subjektu jednat dle uzavřené smlouvy a popřípadě uplatnit smluvní sankce a práva občanů podílet se na politické diskusi na veřejném fóru, což profil Donalda Trumpa je. Podíváme-li se na nově vzniklou situaci, potenciální uživatel může být ochuzen o svá ústavou zaručená práva a to na základě rozhodnutí soukromé společnosti. Ústavní pořádek, ať už v kontinentálním, nebo anglosaském prostoru má nejvyšší právní sílu a zakotvuje základní práva občanů, tudíž nelze předpokládat, že by soukromoprávní smlouva uzavřená mezi jednotlivci převážila nad právem svobodně se vyjadřovat k politickému vývoji státu. Ostatně tato myšlenka je zakotvena i v samotném principu základních práv (jejichž součástí je i svoboda slova), která jsou brána jako nezcizitelná, neboli nemohou být odňata, ať již smlouvou, nebo vnějším zásahem.[12]

Uvedeme-li tuto situaci na praktickém příkladu, tak je veřejné náměstí, kde mají všichni občané právo se shromáždit a vyjadřovat své názory ohledně chodu města, oploceno a hlídáno jedním člověkem, který může kdykoliv zablokovat přístup na náměstí jakémukoliv počtu osob a to na základě dohody, kterou uzavřel s obyvateli a na jejím základě zabraňuje občanům podílet se na politickém životě.
Je-li účet politicky činných osob skutečně veřejným fórem, jak potom může soukromá společnost regulovat přístup občanů na základě vlastních pravidel a vlastního posouzení?

Vyvstává pak i otázka; co může politik, popřípadě správce jeho sociálních sítí moderovat,vezmeme-li v úvahu, že sociální sítě se staly novým zprostředkovatelem politických idejí. Téměř každá politicky aktivní osoba se přesunula na sociální sítě, kde propaguje své názory a dostává se do kontaktu s případnými voliči. V tomto ohledu není Donald Trump ojedinělý a analogicky se dá dovodit, že poskytnutá definice veřejného fóra je aplikovatelná i na další politiky. Nastává tak situace, kdy každá blokace ze strany politiků, bude muset být zdůvodněna a soudně přezkoumatelná na základě ochrany svobody slova v rámci veřejného fóra. Prohlášením účtu za veřejné fórum tak v důsledku vytváří argument proti jakékoliv moderaci ze strany uživatele.

V závěru je tedy třeba poukázat, že rozsudek, byť pojednává o nepříliš prozkoumaném tématu a vytváří určitou myšlenkovou linii pro budoucí, typově obdobné případy, ve svém odůvodnění pokryl více, než bylo možná záhodno. Potenciální ramifikace opravdu vzbuzují určité obavy a to i mezi veřejností. Byť věcné posouzení bylo dle všeho správné a důvodné, závěr ohledně prohlášení určité části soukromého kyberprostoru za veřejné fórum může do budoucna přinést zajímavé důsledky pro americkou jurisprudenci a případně i pro ostatní státy, rozhodnou-li se tento postup následovat.

 


[1] Ústava Spojených států amerických, [online].

[2] Jedná se o dlouhodobý trend Nejvyššího soudu. Jako příklad lze uvést tyto 2 rozhodnutí:

  • West Virginia Board of Education v. Barnette, No. 591
  • Bates v. State Bar of Arizona, 76-316

[3] Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv přiznává každé osobě možnost šířit a vyhledávat informace, což v sobě obsahuje i možnost reakce na činy a akty druhých.

[4] JURECIC, Quinta, Document: Trump’s Blocking of Critics on Twitter is Unconstitutional, U.S. District Court for the Southern District of New York Rules [online]

[5] Rozsudek United States Court of Appeals For the Second Circuit in New York, str. 23

[6] Legal information institute, Public forum, [online]

[7] § 34 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)

[8] Rozsudek United States Court of Appeals For the Second Circuit in New York, str. 16

[9] PACKINGHAM v. NORTH CAROLINA, rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických

[10] Help center, About suspended accounts

[11] Twitter Terms of sevices, Ending These Terms,

[12] Bill of Rights Institute, Equal and Inalienable Rights

In this article

Join the Conversation